Tuto výpravu jsme měli opravdu v duchu “každý dá ruku k dílu”. Začalo to hned po příjezdu ve středu večer, kdy bylo potřeba co nejdříve připravit večeři a tak se Jenda s holkama pustil do Spaghetti Carbonara už během toho, co se ostatní zabydlovali. Bylo to naprosto výtečné a bylo toho hodně :-). Pořádně jsme se nadlábli a uchýlili se k večerním diskusím na holčičím nebo klučičím pokoji, je to totiž potřeba všechno pořádně probrat.
Ve čtvrtek jsme až do pozdního oběda naplnili prospěšnými pracemi všeho druhu: utěsnění oken, doplnění prken do roštů postelí, zvednutí dveří v pantech, oprava mechanismu kliky a spoustu dalšího… A tak jsme zas chatu posunuli o kousek k lepšímu. Odpoledne jsme se šli projít na hřeben a na oblíbeném kopečku si zahráli Slepého střelce. Po cestě zpět jsme šli zkratkou skoro kolmo dolů a čekalo nás překvapení. Potkali jsme totiž obří stádu jelenů a laní. Po tom, co jsme ho vyrušili se dalo do pohybu a nestačili jsme se divit, jak dlouho to trvá, snad 3 minuty než byli pryč, bylo jich jistě přes 50.
Páteční den jsme si za odměnu vyzkoušeli spoustu nového vybavení: terč na šipky co nenutí děti počítat i ve vzácných chvílích mimo školu :-), kroket, nový míč na fotbal, přenosnou síť na přehazku a nohejbal. A tak pohybu bylo víc než dost, na výlet nějak nezbyl čas, nechali jsme si ho na sobotu.
To jsme se vydali opět do Tiských stěn, jenže tentokrát pěšky. Cesta to bylo opět objevitelská (ostatně jako každá cesta), proplétali jsme se ještě trochu smutnými lesy. V Tisé jsme přepadli místní občerstvení spojené s mini farmou. Měli tam ovci, co nepochopila svůj rodný jazyk a místo “bééé” tvrdošíjně opakovala “néééé” s výslovností ukazující, že se to nemohla naučit jinak než odposlechem místních návštěvníků mladších 5ti let. Byla tam i bachyně se superroztomilými selátky až to Zuzku nechtělo pustit. Na skály nám zbylo jen chvilku, ale i tak jsme si je hezky prošli, prozkoumali průlezy a jeskyňky, tady se dá objevovat pořád. Vrátili jsme se busem a večer kdo chtěl vyráběl se Zuzkou a Eliškou z “nažehlovacích korálků”, někdo zkoušel origami, třeba pravého českého nafukovacího čerta :-).
Nedělní dopoledne jsme jako obvykle zasvětili důkladnému úklidu. Chtěl bych všechny děti moc pochválit za úžasnou spolupráci, zapojily se opravdu všechny a zmákli jsme toho skutečně hodně, po každém příjezdu na chatu si říkám, o kolik to vypadá lépe než posledně. Skvělá práce!
Mějte se krásně a třeba na Podolsku na shledanou a koukněte, jak nám poskočilo počítadlo :-).
Lesu zdar!
Filip.