V pátek 4. října 2019 jsme se sešli před třetí hodinou u lávky a vyrazili jsme vlakem vstříc novému dobrodružství. Sice jsme cestou do Turnova, srdce Českého ráje, dvakrát přestupovali, ale ukázalo se to jako velmi zábavné zpestření :-). První cesta byla Elefantem do Kralup, pak nádherným jednovagónkovým “courákem” do Neratovic, no a pak prehistorickým “rychlíkem” do Turnova.
Na pěší cestu do Kacanov jsme se vydali kolem půl šesté a po překročení Jizery jsme začali stoupat do lesů Českého ráje. Na vrcholku nás čekala rozhledna Hlavatice s výhledem do širokého okolí. Obávali jsme se, abychom, jak předpověď ukazovala, nezmokli už při této cestě, ale nakonec jsme měli štěstí, byl dokonce i rozhled, viděli jsme obrysy Ještědu.
Pak se pomaličku začalo stmívat a my jsme už skoro za tmy dorazili na kraj Kacanov (to bylo radosti, že vidíme opět nějaké stavení). Vedeni vůní guláše jsme šťastně našli vyhřátou a zabydlenou chatku – děkujeme, Aničko, někteří už se opravdu těšili.
Většina z nás po vydatné večeři a přípravě pelechů ráda padla do mdlob.
Druhý den ráno poměrně silně pršelo, ale nás výletníky to neodradilo a po navlíknutí do pláštěnek jsme vyrazili na celodenní výlet. V podstatě po celou cestu jsme nacházeli spoustu jedlých hub a Zbyněk dostal nápad, že v neděli vezmeme s sebou atlas hub a zkusíme je lépe poznávat a rozeznávat mezi sebou. První velká zastávka byla u Kopicova statku, kde se natáčela pohádka Princ Bajaja. Prohlédli jsme si úžasné plastiky a reliéfy pana Kopice v okolních skalách, včetně neskutečné, ručně ve skále hloubené, 35 metrů hluboké studně. A pochopitelně, jakmile jsme se zastavili, přepadl nás hlad a museli jsme sníst většinu zásob, které jsme měli na celý den.
Plni energie jsme vyrazili hlouběji do Českého ráje a po hřebeni (to už jsme občas potkali i jiné turisty) vyrazili směr Valdštejn. Tam nás zachránila místní hospůdka, tak jsme si mohli prohřát bříška a samozřejmě nakoupit spoustu užitečných sladkostí včetně lízátka, které se nevejde do pusy a krásně pění :-). Prohlédli jsme si zvenčí hrad, dovnitř se nám nějak nechtělo a raději jsme se vydali do skal. Po cestičkách, lávkách, schodech nahoru a dolů jsme procházeli po skalách, vyhlídkách, temných průchodech a několika krásných vyhlídkách. Vynořili jsme se opět na hřebeni v arboretu Bukovina, kde roste řada úžasných rostlin a stromů.
Pak přišlo na řadu rozhodování, co se nám chce a nechce. Původně jsme měli v plánu ještě projít další skalní útvary a podívat se na zámek Hrubá Skála, ale: huh, to jsem vlastně zapomněl napsat, vždyť nám celou cestu lilo, a vůbec nám to nevadilo. Ale teď nám to tedy trochu vadit začalo, no a tak jsme trasu stočili zpět k teplu a suchu a po třetí hodině jsme byli zase “doma”.
Hráli jsme spoustu her, zahráli si chvilku na kytaru, povídali si a běhali po schodech nahoru a dolů a bylo nám dobře. Nakonec jsme si sice buřty upekli, ale v troubě, což lehce postrádalo romantiku, ale vynahradila nám to vůbec nepálivá omáčka na těstovinách, které do nás padaly samospádem.
V neděli, po zaslouženém odpočinku, jsme se šli projít po okolí chaty, kde děti spolu se Zbyňkem dohledávali svoje úžasné jedlé i nejedlé nálezy v atlasu. Vydrápali jsme se na vrch Kamenec, kde jsme dohlédli až na Bezděz, Ještěd, Drábské světničky a hromadně jsme upalovali na ostrov, aby nás nesežrali žraloci. Našli jsme i stopu draka.
Před brzkým obědem jsme se připravovali na cestu zpět k vlaku. Takže jsme museli všechno sbalit, odnosit do auta, najít ztracené ponožky, mikiny, bundy, čepice, kartáčky na zuby a jiné záležitosti. Dali jsme si výtečné rizoto a vyrazili na výletní cestu k vlaku.
Měli jsme krásné počasí, vysvitlo slunko a dalo se jít už jen v tričku, takže jsme se patřičně nahřívali. Procházeli jsme tentokrát krásnými borovými lesy s vysokým kapradím a došli jsme na zříceninu hradu Kozlov, kde jsme objevili do skály vytesané pokojíčky a před jedním z nich, jak jinak, jsme museli zase všechno spořádat.
Nu a pak nám zbývalo už jen sejít z lesů dolů na planinu, po dobrodružném mostě přejít Jizeru a s časovou rezervou vhodnou akorát k nákupu sladkostí dorazit na nádraží v Turnově a vydat se třífázovou vlakovou přibližovačkou do Řeže. Už se těšíme, kam to zas půjdeme příště…
Více fotek na rajčeti.
Filip
.
.