Poslední zářijový víkend bylo krásné počasí, i když po ránu už je pěkná zima. Sešli jsme se v neděli 29. září na lávce v docela hojném počtu a vyrazili vlakem do Prahy. Tam jsme přešli na hlavní nádraží a pokračovali vlakem na Beroun. Vystoupili jsme v Srbsku, objevili turistické značky a vydali se po žluté směr osada Koda. Za posledními srbskými domky jsme ale značku opustili a pustili jsme se po pěšince podél krasového potoka Kodskou roklí. Cestou jsme míjeli krásné dřevěné chatky v trampské osadě. Potok jsme museli několikrát přeskakovat přes kameny nebo po lávce, neboť cestička vedla každou chvíli po jiném břehu. Za osadou jsme narazili na vyhořelý mlýn a za ním jsme obdivovali malé vápencové hráze, které byly na potoce vytvořeny krasovou činností.
Brzy jsme pak narazili na modrou značku a po ní došli do osady Koda. Rybníček a kolem něho pár domků vypadaly kouzelně. Zajímavostí je, že tento rybník, napájený vodou z krasového pramene s teplotou 10 °C, nikdy nezamrzá. Na hrázi jsme se usadili na sluníčku a pustili se do jídla, které jsme měli s sebou k obědu. Po jídle jsme se vydali po modré a vystoupali ke kodské hájence. Všimli jsme si na ní pamětní desky: na konci války tu opilí rudoarmějci zabili mladého hajného, který bránil svou rodinu. Po necelém kilometru jsme odbočili z cesty a došli ke Kodské jeskyni. Jeskyně není moc velká, ale na jejím konci už byla tma, tak jsme ji prozkoumali s baterkou. U vchodu jsme našli ohniště, popel byl ještě teplý, tak jsme honem nasbírali chrastí a klacky a rozdělali si také oheň. Opekli jsme si krajíce chleba, na kterých jsme si moc pochutnali.
Vrátili jsme se stejnou cestou zpět do Kody a po žluté značce pak zpět do Srbska. Tady nás čekala druhá část výletu. V obci jsme u stánku doplnili pitné zásoby a stoupali hlavní silnicí do kopce. Z ní jsme odbočili doleva a pokračovali úvozem nad vesnici. Za chvíli jsme došli k bývalému lomu Chlum. Byli jsme ohromeni majestátními kamennými stěnami, vypadalo to tu jako na Divokém západě. Štoly, které se v lomu nacházejí, jsou uzavření, neboť v nich bydlí netopýři. Na sluníčku jsme si odpočinuli, dojedli svačiny a vydali se pomalu k vlaku. Cestou jsme si stihli ještě zahrát na schovávanou a na honičku s ježibabou. Zpáteční cesta vlakem uběhla rychle a tak jsme se po pěkně stráveném dni kolem páté opět vrátili do Řeže.
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Jitka