7. – 8. 9. 2013
Tak nám už začala škola, ale my jsme se navzdory tomuto faktu rozhodli, že si léto ještě prodloužíme, takže jsme se vypravili na dvoudenní výpravu do Liberce a na Ještěd. Sešli jsme se v sobotu 7. září brzy ráno u lávky, vlakem a metrem jsme dojeli na Černý Most, odkud nám odjížděl autobus do Liberce. Cesta žlutými autobusy udělala všem radost, zejména horká čokoláda zdarma, sluchátka a sledování oblíbeného seriálu… Cesta nám tím pádem utekla velice rychle a v půl desáté už jsme vystupovali v Liberci.
Nejprve jsme se vydali na znovu otevřenou rozhlednu Liberecká výšina. Tramvají jsme jeli na konečnou Lidové Sady a odtud pak pěšky k restauraci s rozhlednou. Nebylo to daleko, byl to jen takový malý trénink na odpolední výšlap na Ještěd. Z rozhledny byl pěkný výhled, zejména na samotný Ještěd, který se v tu chvíli zdál být hodně daleko. Zpátky jsme šli stejnou cestou, opět sedli na tramvaj, kterou jsme tentokrát jeli z konečné na konečnou – přejeli jsme celý Liberec. Když jsme vystoupili v Horním Hanychově, Ještěd se najednou tyčil docela blízko nás a vzdálenost už nebyla tak hrozivá. Ale ta výška!
Ještě před cestou jsme navštívili informační centrum, kde jsme mimo jiné obdivovali nádherné nerosty a polodrahokamy. A protože už byl nejvyšší čas k obědu, posadili jsme se venku na lavičky a poobědvali z domácích zásob. Po jídle jsme tedy vyrazili po modré (návrhy na cestu lanovkou neprošly), opustili poslední liberecké domky a začali pomalu stoupat lesem vzhůru. Cesta se postupně stávala prudší a kamenitější, museli jsme dělat častější zastávky na vydýchání a napití. Pod samotným vrcholem už nás nestínil les a sluníčko se do nás opíralo plnou silou. V poslední chvíli nás však zachránil nečekaný zážitek – potkali jsme spoustu modelů terénních aut řízených vysílačkou, které po kamenité cestě pomalu sjížděly dolů. Jejich majitelé měli totiž na Ještědu sraz a nyní svá vozítka provětrali na náročném terénu. Nutno ale říci, že auta si s ním poradila zcela bez problémů.
Lehce po třetí hodině jsme tedy konečně stanuli na vrcholu Ještědu! Počasí bylo nádherné, výhled daleký a lidí jak na Václaváku. Spousta Liberečáků se totiž rozhodla strávit nečekaně krásnou zářijovou sobotu nenáročným výletem – lanovkou na Ještěd a dolů po svých. Tedy nic pro nás. Byli jsme patřičně hrdí na to, že jsme to zvládli vlastními silami, a tak jsme se i patřičně odměnili – frontu u stánku s občerstvením stáli někteří i několikrát!
Když jsme si odpočinuli, obešli jsme ještě kolem dokola vysílač, abychom se mohli rozhlédnout ze všech stran, podívali jsme se i k horní stanici lanovky a pak už jsme pomalu sestupovali a vydali se na další cestu. 2,5 km na Pláně pod Ještědem už bylo nenáročných a brzy jsme tedy dorazili k místní chatě s turistickou ubytovnou. Naštěstí s námi počítali, tak jsme se ubytovali a před večeří jsme si ještě prohlédli okolí a nakrmili dva beránky v ohradě. Po večeři se všem vrátily síly, takže až do setmění jsme hráli fotbálek a skákali na trampolíně. Se soumrakem se začalo i hodně ochlazovat, takže jsme se posadili ve společenské místnosti a zahráli si několik her jako karty, pexeso nebo prasátka. V devět hodin už jsme ale byli tak unavení, že nikdo ani neprotestoval, když se zavelelo „umýt a spát“.
Ráno jsme se všichni probudili odpočatí, pohled na oblohu sliboval opět pěkný den, tak jsme se rychle sbalili a šli se nasnídat do vedlejší chaty. Snídaně byla bohatá, každý si dal několik chodů, a tak jsme Pláně pod Ještědem opouštěli nadmíru spokojeni. Teď už nás čekala cesta jenom z kopce dolů, někdy bylo toho kopce až moc, že nás z toho bolely nohy. Zastavili jsme se v bývalém Panském lomu, kde jsme obdivovali vysoké skalnaté stěny. Netrvalo dlouho a za chvíli jsme byli opět na okraji Liberce, v Horním Hanychově. Měli jsme dost času, tak jsme se opět zastavili v informačním centru. Někteří z nás totiž cestou sbírali různé kameny s nadějí, že by se mohlo jednat o nějaký vzácnější kousek. Pán z infocentra všechny úlovky prohlédl, některé rozbil i sekerkou a nakonec jsme slavili úspěch – Matěj našel horský křišťál!
Tramvají jsme se přepravili zpět do centra a vydali se pěšky na libereckou přehradu Harcov. Na lavičkách a na trávě u hráze jsme strávili nedělní poledne, dojedli poslední zásoby (co zbylo, naházeli jsme kačenám), někdo si zahrál na honěnou, někdo jen tak odpočíval. Kolem jedné jsme se sbalili a došli na liberecké náměstí, prohlédli jsme si radnici, zavřené infocentrum, zaparkované Porsche a pomalu jsme se začali přesunovat na autobusové nádraží. Cestou jsme ještě narazili na otevřené knihkupectví, tak jsme ještě okoukli knížky, nakoupili pohledy a nakonec nám to vyšlo akorát – autobus už stál na místě, tak jsme rovnou nastoupili.
Cesta zpět byla podobná – čokoláda, sluchátka, několik dílů animovaného seriálu. Doprava do Řeže proběhla zcela bez problémů a tak jsme v pět hodin už stáli opět na lávce, kde čekali rodiče. Výprava se opravdu podařila, počasí bylo více než skvělé a naše turistické výkony zaslouží pochvalu!
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Jitka