Tak jak to vlastně, všechno začalo. Na Podolsku jsme zjistili, že někde u Javorového se má nacházet bývalé archeologické naleziště a tam snad by měl být uschovaný deník Josefa Čermáka. A protože je to celkem štreka (autem 380km) tak se vedení expedice rozhodlo využít železnici, jakožto nejlepší dopravní prostředek. Ale páč by se nám nechtělo vláčet se všemi věcmi (a matracemi :-)) a to jak mezi přestupy tak finální úsek od vlaku, naložili jsme už v pátek 8.8. večer vše do dodávky.
Odjezd
Nu a tak jsme se v sobotu ráno 7:30 potkali u zastávky, nahlásili u zdravotníka případné bolístky a v 9:10 jsme zamávali Řeži a vydali se směr Masarykovo nádraží. Kačka se Zuzkou jeli Transportérem, vezli naše spaní = matrace a pak převzít tábořiště. Luboš, Naty a Jakub společně dodávkou s věcmi.
Cesta
Po oblíbeném hromadném přesunu na Hlavní nádraží jsme chvilku počkali na naše Pendolino a už jsme okupovali bez nějakých 10ti míst celý vagon. Byl prostě náš. Při hledání vhodného spolusedícího to byl trochu hukot, ale jakmile jsme se rozjeli, každý si našel svou zábavu, ať už v podobě svačiny (ta se musí sníst hned, jakmile to je možné, a všechna), nebo knížky. Do Ostravy-Svinova to bylo něco málo přes tři hodiny, ale ve vlaku nám to rychle ubíhalo, mohli jsme se kdykoliv projít, zdřímnout, přesednout, prostě pohoda. Ve Svinově jsme měli asi 45 minut, tak jsme vzali opět útokem místní automat, opět/stále poruchový, občerstvení, záchody a čekací halu bez laviček. Po (dalším) občerstvení jsme sedli do Elefantu směr Třinec a za hodinu jsme vystupovali na Třinec-centrum. Filip jako obvykle dohlížel, aby nikdo nezůstal, nebo něco nenechal ve vlaku a tak (zameť si před vlastním prahem) zapomněl on ve vlaku asi nejdůležitější desky tábora (jízdenky, seznam účastníků, a 5 tisíc na lanovku). Díky neuvěřitelné záchranné akci organizované Tomášem se desky projely do Mostů u Jablunkova, tam je paní průvodčí našla, naložila do vlaku směr Svinov, a za hodinu je mohl Tom opět vyzvednout v Třinci, kde měly původně vystoupit i s Filipem. Po obdržení zprávy si Filip mohl konečně utřít pot z čela a začít věřit, že tímto máme organizačně temnou stranu vyčerpánu a bude jen lépe. To se koneckonců potvrdilo :-).
V době záchranné akce zbytek výpravy šlapal v pěkném vedru směr spodní stanice lanovky na Javorový. Bylo to nějakých 7km a v tom horku jsme si malovali, jak nahoře určitě bude příjemněji. Za chvíli už se dal rozeznat zářez lanovky v kopci a byli jsme tam. Hezky jeden po druhém jsme si vyjeli nahoru a tam nás přivítala teplota asi o 5-6 stupňů nižší a pofukoval velmi příjemný horský větřík. Zbývalo 1,5km přes vrchol Javorový do tábořiště a to už šlo samo.
První týden
Od prvního dne jsme se zabývali všemožnými činnostmi a profesemi, kterou jsou potřeba pro to, aby naše expediční tábořiště fungovalo, aby zajistilo základní potřeby a tím nám umožnilo se v druhém týdnu konečně věnovat našemu Beskydosaurovi. No a čím vším jsme si prošli:
- Zkoumání a popis klíčových činností spojených s chodem tábořiště. Od ohřevu teplé vody, před přivážení pitné vody, úklid společných prostor až po noční hlídky.
- A následovaly profese:
- Kartograf – zmapování nejbližšího okolí tábora včetně zanesení do společné obří mapy – každé družstvo jsme si vydali jiným směrem a zaznamenávali všechny významné a případně nebezpečné body. Pak byl oříšek tyto čtyři pohledy sloučit do jedné společné mapy.
- Meteorolog – vrtochy počasí pocítěné na vlastní kůži, druhy mraků, blesky bouřky. Každé stanoviště reprezentovalo buď druh mraku, nebo meteoroligický jev, a ten nám dal jasně najevo, v čem je jeho síla :-).
- Přežití – samostatná příprava vlastního oběda, k dispozici byly pouze suroviny, sirky a kotlík. Vybudování nouzového přístřešku.
- Navigátor – orientace
- Zdravotník – základy první pomoci, zkoušeli jsme si obvázat kde co, kotník, koleno, hlavu. Pak nás čekala skoro reálná situace, kdy (fiktivní) čtyři turisté nesprávně nakládali s plynovou kartuší a tam jim při vaření vybuchla. To mělo za následek 4 zraněné, každého jinak. Nu, a jak jim pomůžeme? Zvládli jsme to na jedničku.
A i mimo celotáborovku jsme samozřejmě zařizovali a poznávali naše nové tábořiště, od stavění nové nástěnky, přes položení a opravu stožáru, po skutečné zajišťování pitné vody, pošty a nákupů.
Na konci prvního týdne nás tradičně čekal “polovelký” táborák. A vězte, že veškeré dřevo si děti připravily samy, včetně větších klád se zářezy na spodní patra. Paráda. V rámci něho jsme u nás přivítali všechny nováčky, kteří úspěšně složili nováčkovskou zkoušku. Gratulujeme!
Druhý týden
Tábořiště jsme měli zajištěné a tak jsme se mohli konečně vrhnout na hledání důkazů o Beskydosaurovi. Naším cílem bylo popsat co nejpodrobněji tohoto tvora, od způsobu rozmnožování, přes velikost, hmotnost až po pravděpodobnou skladbu stravy a jeho podobu. A že to byla cesta zábavná:
- Hledání přibližného umístění archeologicky nadějného naleziště pro každé družstvo. Jenže každé družstvo mělo hledat jiný artefakt, a tedy se nemohli nikterak ovlivňovat. Někdo hledal vejce, někdo se vydal po strašlivém zvuku.
- Vykolíkování daného naleziště a rozparcelování na 8 čtvertrců 5x5m.
- Odebrání vzorků hlíny a pomocí ph testu zjistit, ve kterém z nich došlo k částečnému rozpouštění vápenných složek kostí. To zvedá ph, tedy tam, kde byla půda zásaditá, měli bychom zahájit vykopávky.
- Příprava detektoru kovů, který jsme měli k dispozici pouze v podobě pytlíku elektronických součástek. Tedy pájení se vším všudy.
- Hledání pozůstatků Beskydosaura, něco našel detektor, něco oči, něco ruce. Něco dokonce zůstalo nenalezeno. Tak jako při opravdových archeologických vykopávkách.
- Uskladnění a popsání artefaktů
- Očistění a zdokumentování
- Analýza DNA a odvození jeho vlastností z tohoto kódu
- Divadlo: jak došlo k tomu, že Beskydosaurus vyhynul – jako to jsme se opět nasmáli, skvělá akce, kostýmy, herci, zápletky – některé ukázky jsou níže na videu
- Zvládli jsme i jedno profi dopoledne pravého orienťáku i s lampióny a to jenom díky kartografům a tedy díky tomu, že jsme měli podrobnou mapu okolí,
- A pak nás čekalo vyvrcholení – příprava na příjezd komise ze Společnosti československých paleontologů. Bylo potřeba dát dohromady všechny informace, podklady, artefakty a připravit údernou prezentaci. komise byl velmi nesmlouvavá, měla řadu štiplavých poznámek. Ale všechna družstva se držela skvěle a velmi bystře reagovala na nevyzpytatelné reakce komise.
- A závěr? Všechna družstva obhájila existenci tohoto tvora a vězme, že máme být na co hrdí. Na našem území pobýval Beskydosausus, krásný to tvor. A co všechno o něm víme? Zeptejte se členů naší expedice. Případné podklady jsou dostupné v archivu SČP = u Filipa :-).
- Bylo to opravdu velmi vyrovnané, rozdíl mezi prvním a poledním činil za celý tábor pouhých 5 bodů. Nakonec ale, přeci jen někdo posbíral nejvíce kostiček, a tentokrát to bylo družstvo:
- Sněhuláků.
- Ale Krvebijci, Šmoulové i RKDH se rvali do poslední chvíli a patří jim velké uznání a hlavně: podařilo i jim obhájit své nálezy před komisí. A to je nejdůležitější.
Celé pozdní odpoledne jsme pak zasvětili úklidu a balení, všeho, co bylo možné, protože docházet z tábořiště budeme muset nejpozději po 9 hodině ráno.
Večer před odjezdem jsme měli závěrečný velký oheň, tradičně s vyhodnocením úklidu (ten byl letos neuvěřitelně vzorný!!!!), CTH. Rozdali jsme si pár drobných cen, a hlavně společně popovídali, zazpívali a už bylo skoro jedenáct, a další den nás čekala dlouhá cesta domů a tak jsme šli spinkat. Letos naposledy.
A poslední den? Všechno dosbalit, rychlá snídaně, naložení věcí do dodávky. Poslední společná fotka, rozloučení a šup, přeci jen už se domů těšíme, tak copak. A za rok? Zase se vrátíme.
Ze srdce ději všem, bez kterých by tento tábor nemohl být:
Zuzka, Eliška, Kačka, Verča, Emma, Naty, Matouš, Šimon, Kuba S., Tomáš, Martin, Tonda, Zbyněk, Kuba J., Luboš, Ifča a řada dalších).
Mějte se krásně a brzy za někde v lese naviděnou.
Filip.