Než jsme vyjeli, tak se dosti ochladilo. A tak jsme už dopředu upustili od využití velkého kulatého stanu ke spánku, páč to bychom tam zmrzli. Malý stan se lépe od nás vyhřeje a tak raději velký použijeme jako zázemí v případě průtrže mračen (žádná nás nakonec nepotkala). Měli jsme tedy očekávání velké, ale chladné. Při vzpomínce na minulý ročník, kdy jsme se touto dobou koupali, jsme byli lehce rozpačití, ale těšili jsme se.
Čtvrtek
Vyrazili jsme ráno na Holešovice (vlak na Masaryčku nejezdí), pak metrem na Hlavní nádraží a hurá v oblíbených kupátkách do Tábora. Kolem poledního jsme vystupovali v Červené nad Vltavou a doufali, že nás čeká opět převozníci s kánoemi a nebudeme muset 6km přes Podolský most. V mezičase Zbyňa s Filipem připravili tábořiště, vybalili společné věci a se čtyřmi kánoemi vyrazili pro tolik očekávanou tlupu tomíků.
Celé odpoledne jsme stavěli, bušili, hledali kolíky, až jsme měli všichni přístřeší na spaní. Pak nás čekalo zprovoznění tábořiště a tedy navozit vodu ze studny, pár stolů, židle, rozdělit jídlo a zprovoznit “kuchyň”.
K večeru jsme se dozvěděli o podivuhodném příběhu. Jakási archeologická výprava před druhou světovou válkou hledala důkazy o existenci nově objeveného živočišného druhu z dob dinosaurů na našem území. Z roku 1953 nám byl zanechán dopis od profesora Březiny. Ze starého dopisu roztrhaném na 36 kousků a zpět poskládaném (z 35 kousků :-)) jsme se dozvěděli, detaily příběhu o Petru Kovaříkovi a jeho bratranci, doktoru Josefu Čermákovi. Ten totiž roku 1939 utíkal před Nacisty a svému bratranci toho roku bytem v Červené nad Vltavou vyhodil z letícího letadla popis místa, kam ukryl svůj deník s dosavadními výsledky bádání.
Petr Kovařík pak raději původní popis zničil a umístění nepřímo popsal třemi nápovědami. Naším úkolem bylo po tři dny tyto nápovědy hledat a pokusit se určit místu úkrytu deníku.
Ještě ve čtvrtek jsme se tak vydali k nedaleké zátoce, do které ústil místní potůček. Nakonec jsme přímo ve vodě objevili malou trubičku zalitou na obou koncích voskem. Natal úkol dostat se dovnitř a zároveň nezničit obsah. Zdálo se to jako lehký úkol, nakonec jsme se tím zabavili skoro hodinu :-). A tak máme první nápovědu: “Ostrý 3070”. Co to asi znamená?
K večeři jsme si dali kolínka s boloňskou, horký čaj, ohýnek, a po deváté už se ozývala studená noc. Pořádně jsme se zachumlali, připravili první pomoc v podobě kulichů a dek, a hupsky do hajan.
Pátek
Nakonec bylo v noci něco kolem 5ti stupňů a až na dvě přioblečení mikinou nám bylo fajn.
Jak nám poradil Petr Kovařík u první nápovědy, hledejme Tábor 1419… Ano, je to ta památná hora, která už od pravěku sbližuje lidi a nějakou silou je nutká k setkání právě na ní. Po chvilce hledání v mapě a plánování ideální trasy (logicky je to trasa s minimální energetickou zátěží :-))), jsme mohli vyrazit přes Podolský most a po zelené značce. Byl to ale i tak fuška, po kamení, kořenech, spadlých stromech, nahoru, dolu. Ale nikde ani živáčka, krásná jarní příroda. A tak jsme si užívali kde co, kytičky, stromečky, mravenečky, a svítilo slunko. No a tak jsme po pěkných 17ti kilometrech cesty většinou těžším terénem stanuli na té krásné hoře. Bylo to znát, všem se nám tam líbilo.
Zbývalo ale nalézt druhou nápovědu. Nebylo to jen tak. Nakonec se podařilo, byla za kalichem (považte, vydržela tam od roku 1939 :-)). Nápověda zní: “Slavíč 5950”.
Po svačince, a trochu zděšení, že se snad budeme vracet stejnou cestou zpátky, jsme seběhli kilometr a půl na poslední bus a přes Bernardice dorazili do Temešváru a po známé cestě dorazili do tábořiště, značně ucabrtaní.
K véče jsme si dali oblíbený kuskus s vepřovým nebo zeleninou nebo obojím :-), případně se dorazili špekáčkama. Ohýnek, pár písniček a ziminka, jdem se zakutat.
Sobota
Tak bylo kolem nuly :-). Ale už přivyklí jsme neměli nejmenší problém. Ale teplý čajík k snídani se hodil všem.
A kam dnes, kde je třetí nápověda? Prý v obci, kde bydlel Petr Kovařík před válkou, prý v místě, kde… “V ní je stavba, která ti vždy ukáže, že na nic nejsi v životě sám.“. Ano, kostel. jenže, kde je, koukneme do mapy? Jenže pozor, má někdo mapu z roku 1939? Vždyť tu nebyl Orlík, a obec Červená byla jinde, dnes je pod vodou. A kostel taky? Uf, naštěstí ho celý přesunuli těsně před napuštěním přehrady nahoru na svah, a zůstal nám do dneška. Tak se tam vypravíme!
Ale jak. Pěšky? No, dalších 17 kilometrů tam a pak velmi těžko zpátky…. Aha, Orlík, lodě, kostel kousek od vody… Je to jasné, jedeme loďmo. A tak jsme si užili 6ti kilometrovou cestu po klidné hladině a po dvou hodinách už jsme zase hledali u zdí kostela. Jupí, tady to je. Ale nemáme čím zprávu dolovat, necháme to tedy až do tábořiště. Nakonec se udělalo takové teplo a slunce pálilo, že jsme byli rádi za kousek stínu k odpočinu u oběda.
Pak zase lodičkami zpět, podjeli jsme starý i nový železniční most a hurá, máme odpoledne pohodu. A tak se zase stavěli hrady, zámky, zátočiny z písku a někteří se na chvilku i vrhli v odpoledním slunku do vody.
K véče byl dhal z červené čočky, jako lahoda, někdo se dorazil houskou, tatrankou, špekáčkem, či pečeným sýrem. Večer jsme, opět s pomocí neutuchající trpělivosti Elišky vydolovali poslední nápovědu z trubičky: “Prašivá 8930”. No tam máme všechny tři! Paráda. Ale kam ukazují? Zní to jako názvy něčeho… Kopců? Asi…. a kde? Někde na Moravě? Nemá náhodou někdo s sebou mapu Beskyd? Náhodou ano. Tak jdem hledat. Tak dva máme, ale co ten třetí…. uf, už nemůžu, nevidím, vztekám se… necháme to na ráno :-)
Neděle
Nejteplejší noc, celých 7 stupňů :-). K snídani ovesná kaše s čím chcete nebo nechcete a krásně zasádrovaná bříška. A co ta nápověda…. jó, už to mám. Všechny tři jsou kopce v Beskydech, Ale co ta čísla? Vzdálenost v metrech by to být mohla. A tak jsme se Zuzčinou geniální ukázkou práce s poloměrem v praxi protnuli tři šňůrky na jednom místě. Hele, co tam je? Ha, Malý Javorový, tam už jsem byla, to je přece…. nojo, místo, kudy jsme procházeli při přechodu Beskyd. No tak jeslti tam je schovaný deník dr. Josefa Čermáka, musíme se tam vypravit. Domluveno, co takhle v srpnu tohoto roku :-)?
Po sbalení celého tábořiště a úklidu, jsme měli ještě chviličku volno pohrát si s pískem na břehu. A už je tu polévka k obědu a v poledne odchod 5km směr Vlastec a mašinkou až dom.
Samozřejmě jsme připsali kilometry do Počítadla, tak koukněte na to, jak si stojíte. Teda Štěpo :-) !!!!
Zážitků spousta, díky všem, těším se příště!