Adrenalinová jízda začala už v sobotu ráno, kdy jsme celí natěšení začali nakládat věci do autobusu. Přijela totiž stará dobrá Karosa, alespoň s klimatizací. Její zavazadlový prostor je totiž snad poloviční, než u dnes běžně používaných autobusů. Když jsme zaplnili prostor z jedné strany, povídám panu řidiči: “Druhá strana je zamčená, mohl byste nám jí otevřít?”, odpověď: “Nemoh, nemám klíče”. No a vzhledem k tomu, že uprostřed byla přepážka, začali jsme vše rovnat přímo do busu, zaplnili jsme jediné 2 volné sedačky až do stropu, prostor prostředních dveří (taky jsme neměli klíče) a celou uličku od řidiče až dozadu. Ale, vešlo se a mohli jsme trochu zpocení vyrazit.
Opět jsme dorazili na louku kousek od tábořiště, ta pro změnu nebyla vůbec posekaná, tak jsme jí řádně zváleli. Ale to už jsme nakládali vše Petrovi do auta a vozíku a postupně směřovali do tábořiště. Za chvíli jsme byli všichni a všechno na místě a rozdělili jsme se do stanů. Pak jsme se rozřadili do družstev k oddílovým vedoucím a k jejich praktikantům. K večeru jsme se konečně mohli seznámit s tématem celotáborovky: Staré pověsti české. A pak to jelo už jak samospádem takto:
neděle 30.6. Praotec Čech
Obsadili jsme Říp a postavili si fóliovníky na pěstování základních surovin.
pondělí 1.7. Krok a jeho Dcery
Krok byl ten den nějakej chcíplej, a divnej. A tak se jeho milované dcery jaly vymýšlet, co s ním. Prý bylinky, ale jaké a kde je najít? Pět družstev pak do Kroka nalilo postupně pět (prý) bylinných čajů, a rázem jsme měli Kroka zcela jiného a nechcíplého.
úterý 2.7. Bivoj
Vyrobili jsme si pět krásných kanců, aby nám pak utekli, zpustošili úrodu, my je pak složitě hledali a zapichovali vlastnoručně vyrobenými oštěpy.
středa 3.7. Libuše
Libuše chce ženicha. Aha, a prej bude chudej, snad ani na sebe nic nemá. Tak mu něco vyrobíme.
čtvrtek 4.7. Přemysl oráč
Stopovali jsme koně, kterého vyslala Libuše k páně Přemyslovi, abychom ho mohli za nohu dotáhnout k oltáři. To se samozřejmě povedlo, páč Libuše to prostě chtěla.
pátek 5.7. Libušina proroctví
Zase ta Libuše. Tentokrát si vymyslela, že by chtěla hrad. No a tak jsme pátrali po tom, jaký hrad by si tak asi představovala. Představovala si ho poměrně složitě a o to veselejší byla pak jeho stavba.
sobota 6.7. Dívčí válka
Seznámili jsme se s předvojem dívčí války. A jak to bylo dál? No, tak bylo tak. Každé družstvo si samo vyrobilo kostýmy, vymyslelo scénář, režii, secvičilo se a odpoledne všem ostatním předvedlo svou verzi toho “jak to bylo dál”. Všechny verze byly naprosto originální, vtipné, nezapomenutelné a zcela se vymykaly všeobecně přijímanému pojetí dle pana Jiráska.
neděle 7.7. – úterý 9.7. Puťák
Většina dětí nad 10 let ve opět vydala na kolech. Rozdělili se do dvou družstev a vyrazili do chladného a zamračeného dne. Po celodenním putování všichni šťastně dorazili do Sušice. Tak se řádně posilnili, postavili stany a druhý den ráno nastoupili na vodní putování. Vody bylo celkem dost, tak to pěkně ubíhalo a odpoledne už jsme byli v Horažďovicích. v úterý nás čekalo pořádné horko a tak jsme se po pár kilometrech už všichni těšili zpět do tábora.
Menší táborníky letos čekala premiéra a to v podobě pěšího puťáku. Nezábavnější částí cvičení bylo balení na cestu. Nesli jsme si totiž kromě stanů, spacáků, karimatek, a pár kousků na převlečení úplně vše na zádech. První den jsme několikrát zmokli, ale zase bylo příjemné cestovní chladno, takže se nám pěkně šlapalo. Ke konci dne už jsme byli ale všichni ucabrtaní a těšili se na teplou večeři. A tak jsme to večer zapíchli na zamluvené louce a sami jsme si jí na ohništi uvařili, zatímco ostatní stavěli bydledníčko. Ušli jsme řádných 19km v poloplné polní. V pondělí se trochu oteplilo a hlavně nepršelo a měli jsme to 12km do Horažďovic, kde jsme se odpledne potkali se zbytkem tábora. Nakonec tedy z pondělí na úterý spal celý tábor v Horažďovicích v kempu. V úterý jsme se svezli vláčkou kousek za Horažďovice, abychom si to kousek zkrátili. A dobře jsme udělali, páč ten den byl tedy pařák a vedro, a slunce, a málo vody, a hodně kilometrů a pořád do kopce a vůbec. Jako fakt jsme byli rádi, že jsme “doma”. Celkem v nohou 49km za 3 dny a spoustu zážitků.
středa 10.7.2024 Horymír
Celkem zběsile jsme rýžovali zlato a drahé kamení a hbitě uskakovali jejich strážcům. Čím víc, tím líp, prostě kapitalismus. A do toho ta banka a vydávání těžebních glejtů, na které skoro všichni zapomněli. Odpoledne jsme pak vyráběli skoro opravdové koníky a závodili v dostizích, Chuchle hadr.
čtvrtek 11.7.2024 Bruncvík
Vydali jsme se jako Bruncvíkové lodí k ostrovu s Jantarovou horou. Jenže lodí bylo prostě moc a tak začla bitva dělovými koulemi zpestřená trošečníky na ostrově. Po rozstřílení všech lodí jsme si vše pro jistotu zopakovali ještě dvakrát. Pak nás čekal pták Noh, kterého jsme potřebovali zmást, aby nám Bruncvíka odnesl z ostrova pryč, páč jinak to nešlo. A tak jsme zabalili Bruncvíka do spacáku a co nejrychlejc ho nesly z ostrova pryč. On se pak měl co nejrychleji zorientovat, kde je, a vrátit se “domů”. Odpoledne nás čekala bitva století: asi pětatřicet Bruncvíků, pět lvů proti Baziliškovi. Dopadlo to dobře, všech třicet životů jsme mu sebrali a mohli se radovat z vítězství a hlavně uzavřenému přátelství s našimi lvi. Však nás provází doposud na našem malém státním znaku.
Večer jsme měli valiký slavnostní táborák, všichni si vzájemně poděkovali, rozdali ceny, zazpívali a šli do hajan. Někteří až po tradičním dosmažení posledního řízku kolem půlnoci.
pátek 12.7.2024 Odjezd
Nu a jede se. Sbalit, nic nezapomenout, zkontrolovat, naložit do ne-Karosy a tradá do Řeže.
A za rok? Nechte se překvapit, tentokrát to nebude jen tak.
Díky moc všem vedoucím, všem v kuchyni, všem s motorovkou, praktikantům, autobusákům, zmrzlinářkám, a vůbec.
Tak zas někdy v lese :-)!