Už minulý rok jsme si vyzkoušeli, jaké to je spát přímo u Orlíku, půjčit si kánoe, a projít se po okolí přehrady. Už tehdy jsme tušili, že se nám to bude chtít zopakovat. A tak jsme opět díky Zbyňkovi dostali možnost zapůjčit si tábořiště na víkend a užít si pěknou kempovačku. Jelo nás 13 dítek a Eli, Zuzka, Tomáš, Filip. Děti se Zuzkou a Eliškou se vydaly vstříc dvěma kolejím, Filip s Tomem poskládali vše potřebné do auta, přibrali zapomenutou Anežku a jelo se.
Vystupovali jsme 19:04 ve vesničce Červená nad Vltavou. Podle mapy nás čekalo 6km chůze na jih, přes Podolský most a pak opět na sever až k vodě, ač tábořiště bylo přímo na druhém břehu přehrady. Nu což, dáme se do pochodu… Ale copak to je? Ha, nějaká kánoj? Vždyť je to Tomáš! Hurá!!! A za ním Filip. Tak nás nakonec všechny převezli loděmi na druhý břeh a ušetřili jsme aspoň hodinu chůze.
Začli jsme stavět stany, vybalovat, kluci dojeli s kárkou pro vodu…. která netekla….. Zbyňku, pomooooooc! Aha, pumpu je třeba zalít, aby pumpovala :-). Dobrý, voda je, jdem vařit… No, ovesná kaše, jako v polních podmínkách dobrý, asi nám ještě dost nevyhládlo. Dopapali jsme, a hele, tma, kolik je, hmm, tak jdem spát.
A jak to bývá, někomu bylo smutno, někomu zima, někomu mokro… ale nakonec jsme se všichni pěkně vyspali a přivítal nás vytrvalý, velmi vytrvalý déšť. Jsme ale turisti a nic nás nezastaví a tak jsme se vydali na výlet v lesích okolo přehrady. Občas přestalo pršet, tak jsme si dali sváču, postavili přehradu na potoce, hypnotizovali obří uhynulou rybu. Nakoec jsme ušli pěkných 15 kilometrů v kopcovitém a mokrém terénu :-). Kolem 15h jsme dorazili zpět do tábořiště. A přivítalo nás slunko. Teplota stoupla z nočních asi 6 C na nějakých 23 a tak se hned šlo do kraťasů a triček a šli jsme stavět hrady, zámky, studny, prostě jak u moře.
Postupně jsme se ještě několikrát prostřídali na kánojích, někteří jako háček, někteří dostali instruktáž od Elišky a zkoušeli své umění jako zadáci. Nakonec bylo takové teplo, že většina z nás se i plánovaně vykoupala, ač raději jen krátce.
Blížil se večer, uvařili jsme si kuskus s krůtím masem, kdo nepomáhal tu, tak šel s Tomášem na dřevo a večer jsme měli krásný táborák. Někteří jsme se dorazili buřtama, někteří se dorazili zpíváním, a nejvytrvalejší se dorazili při poslouchání Pokladu z Kytice.
V neděli nám ještě v půl osmé bubnoval silný déšť do stanů, ale jak se dovařil čas ke snídani, tak se jako na zavolanou vyčasilo. Celé dopoledne jsme strávili u vody, dali si ještě jedno pádlovací kolečko, zas něco přistavěli z písku. V poledne jsme měli k obědu červenou čočku s rajčatovou omáčkou a masem a nastal čas k úklidu. Většina vybavení naštěstí stačila uschnout (na rozdíl od oblečení a bot), a tak se nám stany i spacáky dobře balili. Nu, a v půl druhé jsme vyrazili tentokrát na zastávku Vlastec, vzdálenou nějakých 5km, v kopcovité ale krásné krajině. Před příjezdem vlaku nás čekalo překvapení, dostali jsme za odměnu lívance s neskutečně úžasně luxusním domácím pribináčkem, co zbyl Zbyňkovi po jeho kolezích.
Vláče couráček měl zpoždění, a tak jsme se obávali, jestli chytneme rychlík z Tábora, na přestup bylo celých 4 minuty. Naštěstí i ten měl zpoždění a tak jsme v 19:04 vystupovali v Řeži, kde zrovna skončil liják, a tak jsme se mohli přivítat s rodiči skoro “na sucho”.
Díky všem, a těším se brzy na viděnou!