Oblík a další boule

Jak pravila Zuzka “předpovědi počasí nevěřím, a nemá smysl se na něj dívat”. Tak nějak jsem se k tomuto názoru postupně historicky blížil, sobotní výlet na Oblík mě přesvědčil, že je to ten nejméně energeticky a psychicky náročný postup :-). Totiž: Pravděpodobnost výskytu dešťových srážek v místě výletu se podle různých zdrojů pohybovala mezi 80-90%. Přátelé, kromě opálených tváří od jarního slunka nás potkalo jen 2 minuty sněžení a občas prudší severní větřík. Jinak nám bylo báječně, však čtěte dále.

Srazili jsme se v krásných 8:15 u lávky. Bylo nás jak šafránu (v Čechách). Někteří se jistě nechali odradit již výše odrovnanou předpovědí počasí. Prosím vás, rozhodujte se podle všeho možného, jenom ne podle teoreticky možného a pravděpodobného počasí. Nevyjde to :-) ! Celých 9 hlav nás nastoupilo směr Kralupy, tak pak nás čekal přesup směr Louny. Nikdo netušil, že obdržíme nejmenší možný dopravní prostředek, hned po ruční drezíně, a to je motorový vůz řady 810, podrobnosti zde.

Po vystoupení v Kralupech, nalezení severu, a mém starostlivém “Hlavně děti opatrně a pomalu” cituji Tomáše: “Já bych s tou výzvou POMALU byl opatrný, ohlédni se”. Valil se na nás proud členů nejmenovaného, a v tu chvíli zcela konkurenčního, oddílu v počtu zhruba 25 osob, včetně vedoucích po ránu posilněných nápoji označených 18+. Přidali jsme do kroku, dopadlo to dobře, všichni jsme si sedli. Pravda, po půl hodině jízdy bylo otázkou, zda to byla výhra. Těšili jsme se ven. A tak přestup v Lounech na místní pendolino (Ariva) směr Most, byl technologický šok. Škoda, že jen na jednu zastávku do Dobroměřic. Ta byla na znamení. Po zmačknutí všech dostupných tlačítek, kromě záchranné brzdy, jsme doufali, že se dočkáme úplného zastavení. Povedlo se.

A tak jsme vyrazili, jak to bývá, první 1-2 kilometry zástavbou a po silnici, ale pak to začalo:

Červený vrch 271 mnm

Oblík 509 mnm

V pozadí vidět Hazmburk a Říp. Dali jsme si teplý čajík a sváču v závětří. Padlo na nás pár krupiček sněhu.

Srdov 482 mnm

Už ho vidíme, je to tedy kopec, funíme, a jedem z kopce.

Brník 471 mnm

Výhled na Brník, ohlédnutíé zpět “tam už jsme všude byli”, vrchol.

Křižák 386 mnm

Zase do kopce? Vrchol s vítězem, vrchol všichni.

Malý Křižák 375 mnm

Blížíme se, vrchol, opět ohlédnutí (dle vzdálenosti: Křižák, Brník, Srdov, Oblík)

Šibeník 344 mnm

Přeci nepůjdem na vlak po cestě, když si to můžeme krásně zkrátit a pak čekat v klidu hodinu na vlak, že?

Bylo to náročné a krásné. Vystoupali jsme na 7 vrcholů, celkem přes 700 výškových metrů, ušli přes sedmnáct kilometrů (ano oproti plánu jsme si to dovolili trochu protáhnout). A to jsme zvládli po cestě hrát na honěnou a na “chodící schovku”. Máme tedy natrénováno na letní výšlap na Lysou horu v rámci přechodu Beskyd :-).

Tedy přátelé. Pro mne to byl snad nejlepší výlet vůbec (aler znáte mou paměť :-)). Trochu proto, že jsem o něm vždycky snil: “Tamhlety boule prostě jednou musíme přejít na jeden zátah” a trochu proto, že jsem zase byl s těmi, s kterými chci :-).

Těším se na příště!

Diskuze

Přejít nahoru