Opět jsme se zapojili do uklízení, sešlo se nás u obchodu celkem dost, snad patnáct, a dali jsme se do uklízení. Šli jsme obvyklou trasou okolo bytovek a nové zástavby nad mini, k lesní školce a stezkou jaderným údolím až okolo zahrádek k zadní cestě do ústavu. Naplnili jsme všechny pytle, co jsme jich měli některé i vlastní. Co nemá někdo problém hodit do lesa nám rozum nepobírá. Když už to musím naložit do auta nebo vozík, abych to odvezl do lesa, tak to snad můžu rovnou vzít do Klecan do svěrného dvora. A pokud by šlo jen o tu stovku, kterou si vezme pán ve svěrném dvoře, tak se s dovolením stavte, rádi to zaplatíme z oddílových peněz :-).
Po celém dopoledni, kdy počasí bylo spíše na koupání, jsme se za odměnu sešli znovu v 16:00 na náměstíčku na Červené skále. Vyrazili jsme do Močidel, kde nám laskavě rodina Macalova zapůjčila místečko na naše řádění. A tak jsme si pěkně rozdělili práci, jedni začali se stavbou ohniště, jiní s přípravou dřeva a další banda s výrobou laviček na sezení.
Než se trochu ochladilo, tedy aby mělo vůbec smysl rozdělávat oheň, tak jsme si zahráli Brannball, takovou jednoduchou, rychlou a velmi zábavnou obdobu softballu.
Nu a pak nás čekal oheň, cokoliv k opečení, buřty, klobásky, tvrdý sýr, chleba, rohlíky. Něco jsme připálili, něco snědli. Když se začalo stmívat, Zbyněk nám postavil dalekohled a pozorovali jsme krásy noční oblohy. Před devátou hodinou jsme odvedli menší, nebo ty, kteří nemohli přespávat zpět k rodičům. Pak jsme ty, jejichž rodiče jsme přesvědčili o tom, že přespávat mohou, zase odvedli zpátky. Postavili jsme stany, chvilku si zazpívali s kytarou u ohně a šli spát. Věděli jsme, že nás čeká chladné ráno, přeci jen je duben, a tak nás nějakých 6 stupňů nezaskočilo. Uvařili jsme si teplý čajík na zahřátí a než jsme dojedli, už jsme mohli sušit stany opět na slunku. Kolem desáté jsme se rozloučili.