Potkali jsme se před osmou hodinou a vyrazili směr Lužná. To je vzdušnou čarou kousek, ale vzdušnou čarou tam nevedou koleje. A tak jsme cestovali něco přes dvě hoďky, stihli jsme i výluku s busem. Ale nakonec jsme vystoupili asi 100 metrů od venkovního muzea v Lužné, tedy žádná zásadní štreka nás nečekala. A už jsme to slyšeli, houkání, skřípění, zkrátka šrumec. Vlastně jsem je ani všechny nespočítal, ale potkalo se tam snad 20 lokomotiv T 478.1, vyráběných mezi lety 1964 – 1971v ĆKD. Měly různá označení, ale nejrozšířenější bylo “Bardotka”, údajně podle vysokého čela tehdy velmi populární herečky Brigitte Bardot.
Prošli jsme si všechny možné vagtóny, lokomotivy, ať už motorové nebo parní. Největší úspěch ale měla točna, která byla celou dobu v permanentním zápřahu.
Kolem jedné hodiny jsme dostali hladík, a i tentokrát jsme to zvládli po čundrácku. Zbyněk u svých kolegů z ČVUT, kteří staví opodál dům, dohodl, že si můžeme udělat oheň a upéct buřty. Nakonec nezůstalo jen u nich a někteří se dorazili Marshmallow. A čekal na nás další zážitek, kdy od lesa najednou něco běží, ha co to je? Mylo to mládě divočáka. A než stačil kdokoliv cokoliv udělat, dorazilo až k ohni, očichalo kde co, rozhlídlo se, a po zjištění, že žaludy nemáme se obrátilo zpět k lesu. Všichni jsme doufali, že nešlo jen říct mamce “hele, tam je to cool”. Nu, a tak jsme strávili krásné opdoledne a na půl čtvrtou zamířili k vlaku. Cesta domů rychle uběhla, i když byla opět vesele krkolomná.
Díky, Zbyňku!