Velikonoční Knínice 2014

 

Ve dnech 17. – 20. dubna jsme opět obsadili naši chalupu v Knínici. Velikonoční prázdniny nám nadělily dva dny volna navíc, takže jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli u lávky a vyrazili směrem na Ústí. V Kralupech jsme přesedli na rychlík, tentokrát jsme tam tedy dojeli rychleji. Z Ústí jsme pokračovali autobusem a po páté hodině už jsme byli v Knínici. Celý den bylo krásně, takže někteří zůstali ještě před chalupou a vybíjeli energii. Potom jsme si rozdělili pokoje, vybalili věci a v jídelně jsme si snědli večeři z domova. Po jídle byla volná zábava, hrál se fotbálek, monopoly, někdo bužírkoval a někdo jen tak blbnul.

Ráno jsme se probudili do zamračeného dne. Předpovědi hrozily deštěm, proto jsme co nejdříve vyrazili na procházku kolem vsi. Hledali jsme přístup k místnímu rybníku, který prý podle oddílových pamětníků býval docela velký. Nakonec jsme našli jen takovou napůl vypuštěnou louži, ke které byl špatný přístup. Navíc začalo drobně pršet, nasadili jsme tedy kapuce a mírnou oklikou pospíchali zpět do chalupy. Roztopili jsme kamna a všechno mokré dali sušit. Do oběda zbývalo dost času, takže jsme se vrhli na zdobení perníčků ve tvaru velikonočních vajíček. Každý si ozdobil několik kousků, malí i velcí, takže na závěr se na stolech nakupilo několik táců plných krásných perníčků k usušení.

Po obědě jsme čekali, až přestane pršet, a nakonec jsme se dočkali. Boty už byly suché, tak jsme se vydali na Nakléřov. Na vrcholku jsme si prohlédli pomník a kolem vysílače a přes les jsme se pomalu vrátili zpět. Počasí se už umoudřilo, takže to nakonec byla příjemná vycházka. Na chalupě jsme pak pokračovali ve výtvarném tvoření. Z dřevěných špachtliček do krku jsme sestavili a slepili takový plůtek, na který se pak nalepily obrázky nejrůznějších motivů vystříhané z ubrousků. Výsledek byl překvapivě povedený a každý byl se svým dílkem spokojen.

Po večeři jsme v jídelně odstrčili stoly a sesedli se do kruhu. Hráli jsme různé hry a s kytarou si zazpívali několik písniček. Největší úspěch měla hra „Pepíčku, pípni“. Večírek se povedl, ale pak už se muselo jít spát, další den nás čekal velký výlet.

V sobotu ráno už zase svítilo slunce. Po snídani jsme se vydali na autobus, který nás dovezl do Děčína. Tam jsme přestoupili na další, a ten nás vyvezl nahoru do kopců nad Děčínem. Vystoupili jsme na zastávce Kristin Hrádek a po zelené značce jsme vyrazili směr Děčínský Sněžník. Cesta vedla chvíli po rovině, chvíli zas prudce stoupala mezi kameny vzhůru. Když jsme se vyšplhali až nahoru, otevřel se nám daleký výhled. K samotné rozhledně jsme dorazili už po rovině. Tam jsme si dali oběd z vlastních zásob, v bufetu nakoupili nezbytné věci jako pohledy, turistické známky a horkou čokoládu. Po odpočinku jsme pokračovali dál. Začali jsme pomalu sestupovat dolů, cestou jsme se zastavili na bývalém švédském hřbitově a u malé mohyly s dřevěným křížem jsme se vyhřívali na sluníčku. Pak jsme prošli osadou Sněžník a lesem jsme došli až do Jílového. Závěrečný prudký sestup nás pěkně unavil, takže jsme se na náměstí usadili na lavičkách, odpočívali a v místním obchůdku si nakoupili občerstvení. Když jsme opět nabrali sil, byl akorát čas jít na autobus, kterým jsme dojeli zpět do Knínice. Večer jsme si udělali kino, pustili jsme si film o Zoufálkovi a chroupali k tomu popcorn.

Neděle byla dnem odjezdu, ale protože jsme se brzy probudili a rychle si zabalili, zbyl ještě čas na malou procházku. Vydali jsme se kousek za vesnici, kde nás čekalo hledání pokladu a plnění různých úkolů.  Poklad jsme úspěšně objevili a jeho obsah si rozdělili. Zahráli jsme si ještě několik her, při jedné z nich si však Honzík V. zlomil ruku, takže musel odjet s doprovodem do ústecké nemocnice. Bylo nám to moc líto a mysleli jsme na něj. Pak jsme se už museli vrátit do chalupy na oběd a po jídle nastal čas na odjezd. V Ústí jsme měli ještě hodinu čas, kterou jsme věnovali tradiční návštěvě cukrárny Barborka. Vlak domů nám jel ve dvě hodiny, kvůli výluce jsme museli v Kralupech opět přestupovat. V Řeži u lávky si nás vyzvedli rodiče a my se rozešli domů připravit se na zítřejší pomlázku. Teplé jarní počasí se zasloužilo o to, že se výprava na Knínici moc povedla a my doufáme, že Honzík bude brzy zase v pořádku.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

 

Přejít nahoru