V neděli 19. ledna 2014 ráno jsme se vypravili vlakem do Kladna s přestupem v Kralupech. Vystoupili jsme v Kladně-Švermově, kde nás čekala 2,5 km dlouhá cesta okrajovou částí města až do obce Vinařice, která s Kladnem těsně sousedí. Jedním očkem jsme pokukovali po vinařickém vězení, které je naproti bývalému dolu, ale trefili jsme správně. Před prohlídkou jsme měli chvíli čas, tak jsme se v teple vstupní haly muzea nasvačili.
Potom se nás ujal pan průvodce, bývalý dlouholetý zaměstnanec místního dolu. Nejprve jsme se podívali na krátký film o dolu Mayrau a pak jsme už procházeli jednotlivé budovy a provozy areálu bývalého dolu. Jako první jsme navštívili zázemí pro horníky – řetízkovou šatnu, umývárnu, lampovnu a další. Potom jsme se podívali do budov, ze kterých vedly cesty už pod zem. Jámy jsou už dnes sice zasypané, ale všechno ostatní ještě stojí, takže jsme obdivovali a pozorně naslouchali výkladu. Dalšími neméně zajímavými budovami byly strojovny. Viděli jsme tři těžní stroje, z nichž ten nejstarší, parní stroj Ringhoffer, nám pan průvodce dokonce předvedl v pohybu. Prolezli jsme si i tzv. Dýmnici – napodobeninu skutečného dolu, která sloužila k výcviku báňských záchranářů. Pod zem jsme se ale přece jenom podívali – štolou v kopci Homole, kde jsme si prohlédli reálnou ukázku způsobů dobývání uhlí. Všechno bylo moc zajímavé, pan průvodce trpělivě odpovídal na nejrůznější zvídavé otázky a některé z nás dokonce obdaroval kouskem pravého kladenského uhlí.
Po prohlídce jsme měli ještě dost času do odjezdu vlaku, tak jsme v hale muzea poseděli, naobědvali se a nakoupili suvenýry. Pak jsme se vydali zpět na kladenské nádraží, cestou jsme narazili na travnatý plácek, kde jsme si zahráli několik her pro zahřátí. Po čtvrté hodině jsme dojeli do Řeže, kde už na nás čekali rodiče.
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Jitka