28. 3. – 31. 3. 2013
Velikonoční prázdniny přímo vybízely k tomu, strávit je společně a nejlépe na Knínici. Na jarní počasí jsme si však museli zatím nechat zajít chuť, nekonečná zima se ještě nechystala skončit. V plné zimní výbavě jsme se tedy sešli ve čtvrtek dopoledne u lávky. Věci, které jsme nepobrali, jsme naložili do auta a nasedli do vlaku, který nás před polednem dovezl do Ústí nad Labem. Cesta vlakem nás nakonec nestála ani korunu, neboť za celou dobu jízdy nepřišel průvodčí! Čekání na autobus jsme si na plácku před magistrátem zkrátili několika hrami.
Do chalupy jsme dorazili v půl druhé a bylo to přesně tak, jak jsme čekali – všude spousta sněhu. Už bylo zatopeno, neboť Karel se zásobami a se spacáky dorazil před námi. Rozdělili jsme se po pokojích, tentokrát to bylo obráceně – holky spaly nahoře v ratejně a kluci dole v holčičím. Pak jsme si do jídelny snesli zásoby z domova a pustili se do nich. A aby nám lépe trávilo, oblékli jsme se a vydali se na procházku po okolí. Sněhová pokrývka nabízela tu nejlákavější možnost zábavy – zkoulovat a vyválet ve sněhu všechny kamarády v okolí! Takže jsme se vraceli promočení a ti obzvlášť vytrvalí si dali ještě jednu porci sněhových radovánek před chalupou. Naštěstí všechna kamna už byla pěkně rozpálená, takže mokré oblečení bylo brzy krásně usušené.
Po večeři jsme se rozdělili na dva týmy a zahráli si několik her. Rozdělení bude platit i na sobotu, kdy si uděláme „večírek“, a oba týmy dostaly za úkol připravit si program a každý nacvičit tři reklamní scénky.
V pátek nás ráno čekala další sněhová nadílka, přesto jsme po snídani vyrazili na Nakléřovský průsmyk. Vzhledem k čerstvému sněhu jsme to ale raději vzali po silnici, aby se nám lépe šlo. Když jsme došli k cíli, pověděli jsme si něco o místu i o tom, jaký tu stával kostel a rozhledna. Památník nám pak připomněl, že tu bojoval i sám Napoleon Bonaparte. A jako památku právě na něj jsme pak hledali „poklad“, který tu Napoleon při svém útěku zanechal. Schovaný poklad jsme našli a 200 let stará čokoládová vajíčka chutnala stále výborně! Při zpáteční cestě na chvíli vykouklo sluníčko, ale my už jsme byli nachození dost, tak jsme odpoledne zůstali doma a věnovali se velikonočnímu tvoření.
Omotávali jsme plastová vajíčka barevnými přízemi (ještě před tím jsme je polepili oboustrannou lepicí páskou), vznikaly tak zajímavé barevné kombinace. Dále jsme zdobili šnečí ulity a plastová vajíčka ubrouskovou technikou a krásně to zavonělo, když jsme zdobili perníčky ve tvaru vajíček. Všem se nám výtvory moc povedly a tvoření nám vydrželo skoro až do večeře. Před spaním pak ještě bylo promítání animovaného filmu.
V sobotu jsme se po snídani vydali na autobus, který nás měl dovézt do Děčína. Už předem v nás ale hlodaly pochyby, kde vlastně ta zastávka na Děčín je. Nakonec jsme stejně stáli špatně, správná zastávka nebyla označená, tak jsme mohli autobusu z dálky tak leda zamávat. Nicméně jsme nezaváhali a operativně změnili plány – odjeli jsme autobusem do ústecké ZOO. V Ústí už to vypadalo jako na jaře, po sněhu ani památky. Zahradu jsme celou prošli, okoukli všechna zvířata a za ušetřený peníz za vlak jsme se trochu rozšoupli v restauraci u dětské ZOO. Na závěr jsme ještě stihli zhlédnout komentované krmení a skvělé dovednosti lachtana Moritze a dvou tuleňů (ti toho tedy moc neuměli, jen válet sudy).
Večer pak proběhl ve znamení dvou týmů – každý si připravil několik her či scének a po třech reklamách. Některé byly opravdu povedené. Prokládali jsme to i písničkami s kytarou. Spát se nikomu moc nechtělo, ale nebylo zbytí. Ráno se totiž měnil čas ze zimního na letní, tak aby nás tato změna moc nezaskočila…
V neděli dopoledne se už jen balilo a uklízelo, smažily se řízky, všechno se rychle stihlo a pak už jsme jen vyrazili na autobus. Cestou k zastávce se spustil silný mrazivý vítr, a tak jsme byli všichni šťastni, když přijel autobus a my se mohli konečně zahřát. V Ústí jsme se tradičně zastavili v cukrárně Barborka, kde jsme utratili poslední společné peníze za dortík a pití a všechno nám akorát vyšlo. Cesta vlakem uběhla rychle, měli jsme s sebou vydatnou svačinu, dokonce i zbylé řízky od oběda. Doma jsme se pak rozloučili u lávky a spěchali domů, do vany a do tepla :-)
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Jitka