Sešlo se nás poskrovnu, ale o to pohodovější jsme měli atmosféru. Vláčkem přes Kralupy do Velvar. Tam nás přivítala mlha a pošmourno. Ale jak jsme si razili cestu směrem k Vltavě, ocitli jsme se náhle uprostřed přírody a přece jen kousek od Řeže. Sbírali jsme všechno možné listí, abychom měli co nejvíc druhů stromů. Jen jsme s sebou neměli Zuzku, tak jsme polovinu neznali. Sbírali jsme práskací kuličky (Pámelník Bílý, mi radí Google) a z nich vyrobili výbušnou čáru – viz zpomalené video, doporučujeme se zvukem :-). Objevili jsme starou nepoužívanou trať, obří choroš… Na dvou větších zastávkách jsme si zahráli Frisbee Ultimate a Brannball, však nás bylo akorát 4 na 4 :-). Našli jsme spoustu krásných zákoutí a když jsme se blížili k Nelahozevsi vysvitlo dokonce sluníčko.
Po celé cestě jsme více či méně mysleli na Antonína Dvařákovic, který je světovou hvězdou v pravém slova smyslu. Prý kohokoliv zastavíte v Japonsku a řeknete Česká republika, kupodivu neodpoví “Plzeň”, ale “Smetana a Dvořák”. Máme být na co hrdí, a vždycky budeme, jen si připustit, že můžeme a není na tom nic špatného…. Cílem naší cesty byl po třech letech zrekonstruovaný Rodný dům mistra. Po příchodu dostanete sluchátka na uši a přehrávač s NFC čtečkou. To mě poněkud vyděsilo, jak mě znáte, jsem přízemní a konzervativní a mám rád “fyzické” zážitky. Po vkročení do první místnosti, nasazení sluchátek a přiložení čtečky k prvnímu terčíku, jsem se ale ocitl v jiném světě. Tedy vlastně doma u Dvořáků. A poněvadž každý terčík za sebou měl příběh, téměř vždy doprovázený skladbou Antonína Dvořáka, a terčíků bylo všude nespočítaně, ba některé schované, ztratil jsem zcela pojem o čase. A vězte, že to potkalo nás všechny. Vidět ty naše lumpy, jak sedí nehnutě v křesle, a poslouchají zcela uchváceni Dvořákovu Novosvětskou, a nic s nimi mě dojalo. Téměř po 90 minutách nám zážitek ukončil až konec otevírací doby, nechtělo se nám. Ale protože mají v Nelahozevsi (stanice Nelahozeves – zámek) krásně opravenou nádražku, s čistými záchody a nabídkou horké čokolády všeho druhu, jsme měli parádní tečku za krásným dnem, na který budeme vzpomínat.
Tak zas někdy. Filip.