1. srpna jsme se vydali na naši turistickou chalupu v Knínici. Letos to byla trochu neobvyklá návštěva. Jelo nás pouze 15, dva dospělí, zbytek děti od 13 do 17 let. Tradičně jsme se sešli dopoledne u lávky, kde náš čtyřdenní výlet začal cestou vlakem do Ústí nad Labem. Tam nás čekal hodinový rozchod, během kterého samozřejmě nechyběla návštěva McDonaldu. Okolo druhé hodiny odpolední jsme byli už na chalupě, kde jsme se zabydleli a zahájili náš společný pobyt návštěvou kina. Oblékli jsme se do svátečního, někteří dokonce do plesové róby, a vyrazili na klenot světové kinematografie: Mimoně 2. Náš smích, obzvláště Nely, se rozléhal sálem. Po návratu na chatu jsme zabili čas před večeří několika hrami Stop zem, to se na naší chatě hraje totiž nejlépe. Pak už jsme se jen navečeřeli a odebrali se svých postelí.
Druhý den jsme si přispali a poté byla v plánu krátká vycházka po okolí, která nám nakonec zabrala skoro půl dne, asi jsme se nějak nechali unést kopáním do suchých větví a hrou na schovku. Když jsme dorazili zpět a naobědvali se, padla na nás taková únava, že jsme usnuli. Během odpoledního šlofíku se magicky zjevil narozeninový dort pro Mikeše. Večer jsme slavili, hráli Aktivity a batikovali, no může to být vůbec lepší?
Středa byla ve znamení sportu. Ráno jsme se vydali do ústecké jump arény vyskákat všechny kilokalorie z dortů a poté jsme pokračovali vlakem do Děčína, kde jsme zbytek energie zanechali na tobogánech a divoké řece v aquaparku. K obědu jsme si s sebou vezli palačinky. Před odjezdem z Děčína někteří ještě ulovili skvělé kousky v second handu. Večer už byl zaslouženě líný. Po večeři jsme si udělali filmový večer, samozřejmě s pořádnou náloží popcornu. Po společném filmu se většina odebrala do postelí a pár odvážlivců ještě zdolalo maraton hororové ságy V zajetí démonů, během kterého nás ale vyrušila návštěva účastnic místního koňského tábora, při které nám začaly bušit na dveře. Přirozeně jsme jim to šli oplatit.
Čtvrtý a bohužel poslední den nás čekalo pouze balení, úklid a odjezd. Po brzkém obědě jsme se vydali na autobus do Ústí a pak už nás čekala jen cesta vlakem domů. Jedno je ale jasné: příští rok repete!
Adéla
.
.
.