Po levém břehu Vltavy 2022

Po deštivém a větrném pátku jsme se v sobotu 28. 5. vydali na další výpravu v okolí naší krásné vesnice. Minule jsme princezny hledali v Roztokách, takže se přímo vybízelo na toto místo navázat. Výlet byl proto naplánován z Podbaby do Žalova. Sraz byl už v 8.15 ráno u lávky. Kromě šesti odvážných dětí TOMu se k nám přidaly i dvě děti z Ukrajiny společně se svou maminkou a babičkou. Jazyková bariéra byla ihned na nástupišti překonána, a tak nic nebránilo vydat se směr Praha. Vlak jel načas a v Podbabě jsme byli chvíli po 8.40. Ve vlaku jsme nikoho nezapomněli, takže jsme se mohli směle vydat směr zřícenina Baba. Po prvním větším výšlapu starými viničními tratěmi nás čekal nádherný výhled na Prahu. Viděli jsme vše od ZOO a Bohnic, přes Holešovice, Žižkov s vysílačem, mrakodrapy na Pankráci, katedrálu svatého Víta, rozhlednu Petřín a mou „Alma mater“ – areál ČVUT v Dejvicích. Děti nejvíc zaujala obrovská čistička odpadních vod. Po důkladném prozkoumání zříceniny Baba, budovy starého lisu na víno, jsme se vydali po červené turistické značce do údolí Dolní Šárky. Šli jsme stezkou, která je nazvaná Cyrilometodějská.

Po prudkém sestupu do šáreckého údolí nás čekal neméně prudký výšlap na druhý svah. Pod rozcestníkem Nad Dolní Šárkou jsme si dali první větší svačinu. Pohodová nevětrná cesta šáreckým údolím se u Lysolají proměnila ve větrnou cestu s občasnými kapkami deště. Déšť i vítr ustaly, jakmile jsme se zanořili do Lysolají. Děti byly neodbytné a my jsme svolili k návštěvě místní samoobsluhy, podle dětí nejlepší zážitek z celého výletu! Pak naše cesta pokračovala přírodním parkem Šárka-Lysolaje. S očekáváním pohledu na přistávající letadla jsme se vydali po modré na planinu u Horoměřic. Díky větru, který dnes foukal západním směrem, byly ale všechny lety odsunuty na jiné ranveje, a tak jsme letadla viděli jen z velké dálky. Jako menší bolestné jsme si v Horoměřicích koupili zmrzlinu.

Následně už naše kroky vedly směrem k Tichému údolí.  Než jsme se do něj dostali, museli jsme překonat Kozí hřbety. Tohle byla pro děti nejveselejší část cesty. Mohly šplhat a pobíhat po skalách, občas ty kozy opravdu připomínali. Z Tichého údolí jsme se vyškrábali na Holý vrch až k Alšově vyhlídce. Pak už jsme se vydali na sever k Žalovu. Po cestě jsme ještě museli překonat pár elektrických ohradníků a odrazit několik pokusů o útok na místní samoobsluhy a pole s obilovinami a řepkou. Přátelé z Ukrajiny ukázaly našim dětem, jak konzumovat tyto nezralé plodiny. Bylo velmi obtížné jim vysvětlit, že to není dobrý nápad. Svižným krokem jsme proběhli Žalovem až k vlakovému nádraží. Tím náš dnešní výlet skončil. Ušli jsme něco přes 16 km a zdolali několik velmi strmých kopců. Procházeli jsme různými poli i lesy. Na závěr musíme konstatovat, že levý břeh Vltavy je hodně bohatý, a nedivíme se, že zde byla zakládána první hradiště a je to také pověstná kolébka Přemyslovců.

Více fotek na rajčeti.

Zbyněk

.

.

.

Přejít nahoru