Plánování trasy bylo jasné: byl jsem ještě plný dojmů z koloběhu na Okoř a zpět, který zorganizoval Jarda Pína začátkem května, tak jsem trasu výletu vedl v jeho stopách.
Sešli jsme se v sobotu 25. května v 10.30 h tradičně u nástěnky před krámem a přes lávku dojeli na vlakovou zastávku, kde na nás čekala posila z Prahy. Kompletní a nezvykle brzy jsme vyrazili podél kolejí do Libčic. Cesta poklidně uběhla a už na nás čekal první větší kopec z Letek nahoru k silnici do Úholiček. Vyjeli ho všichni, někteří cestou odpočívali a jiní trochu skuhrali, ale odměnili jsme se první svačinou a krásnou vyhlídkou na Řež u vysílače nad železniční zastávkou.
Cesta přes Velké Přílepy a dál po červené značce kolem kostela k železničnímu viaduktu rychle uběhla. Cestou si někteří projeli na kole brodem, odvážnější i dvakrát a už tu byla Okoř. Sotva jsme si v občerstvení pod hradem objednali limonádu, setmělo se a za chvíli začalo pršet. Déšť jsme přečkali namačkaní pod slunečníkem, ládovali se zmrzlinami z cukrárny, aby nám nebyla dlouhá chvíle, a přitom plánovali zkrácenou zpáteční cestu.
Jakmile přestalo pršet, vyrazili jsme po silnici a modré značce směr Velké Přílepy a Úholičky. Protože cestou nepršelo a udělalo se hezky, stavili jsme se ještě ve Švestkovně na hřišti, kde jsme si opekli buřtíky a posíleni přejeli na kolech na obří houpačku. Protože cesta dolů na Podmoráň po silnici by byla příliš jednotvárná, dali jsme si terénní vsuvku a projeli se po naučné stezce. Silný zážitek byl zvlášť šplh do kopce s lanem v jedné a kolem v druhé ruce. Jak se píše na jedné z tabulí naučné stezky: terén kolem Úholiček je místy vskutku horský.
A pak zbývalo už jen dojet kolem starých podmoráňských lomů k řece a kolem vodárny k železniční zastávce a přes lávku domů do Řeže a do cíle výletu, který byl na hřišti, kde už na nás čekali rodiče.
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Jirka
.
.