Letošní podzimní prázdniny jsme opět strávili na naší chatě v Knínici. Odjížděli jsme ve středu 26. 10 2016 v deset hodin dopoledne. V Ústí jsme byli v poledne a zbylo nám trochu času, tak jsme ho strávili na plácku u divadla. Pak už nám odjížděl autobus a kolem jedné už jsme byli na rozcestí u Knínice. Chata už byla příjemně vytopená, tak jsme se rozprchli po pokojích a vybalili věci. V jídelně jsme si dojedli jídlo z domova a pak se vydali na procházku kolem Knínice. Po návratu nastalo velké rozdělování práce – kluci dostali za úkol přemístit hromadu uhlí zvenku dovnitř a holky si rozdělily služby na celých pět dní, aby se tak postaraly o mytí a utírání nádobí apod. Po večeři pak byla volná zábava.
Ve čtvrtek ráno jsme vstávali v půl osmé, čekal nás celodenní výlet. Jeli jsme autobusem do Ústí a tam přestoupili na další do Žežic. Tam jsme si našli žlutou turistickou značku a po ní vyrazili. Cesta byla pestrá – přes louky, lesy, tábořiště i vesnici. Před cílem cesty, kterým byla zřícenina hradu Blansko, nás čekal ostrý výstup do kopce, ale stálo to za to. Po důkladném prozkoumání zbytků hradu jsme seběhli pod něj, vybalili jídlo a naobědvali se. Pak jsme pokračovali dál, napojili se na zelenou značku, ale žádné další velké kopce už nás nečekaly. Před koncem cesty se někteří zašli podívat ještě na vyhlídku a všichni jsme se pak sešli u Labe v Neštědicích. Tam jsme měli naplánováno, že se převezeme přívozem na druhou stranu do Velkého Března. Po několika minutách marného čekání a vzkazu převozníka přes řeku („Nevidíš vlajku?!“) se ukázalo, že přívoz nejezdí, a tak jsme museli změnit plán cesty. Naštěstí tudy vede i železnice, tak jsme nesedli na vlak a za chvíli jsme byli v Ústí. Tam jsme měli ještě čas, tak jsme se zastavili v informačním centru. Autobus nás pak dovezl opět do Knínice. Večer jsme chtěli promítat, ale bohužel počítač zklamal a z kina nakonec nic nebylo. Ale aspoň jsme nepřišli o popcorn!
Pátek byl volnější den. Vstávali jsme později a dopoledne jsme se pak vydali na procházku. Cestou jsme sbírali přírodniny (šišky, žaludy, šípky, kaštany, větvičky apod.) na odpolední tvoření, pomocí busoly a zadaných azimutů jsme hledali a i našli poklad a nakonec jsme došli až na Nakléřov. Na oběd jsme se vrátili do chaty a po něm chvíli odpočívali. Odpoledne jsme vyráběli podzimní věnečky, na které jsme použili nasbírané přírodniny, a lepili jsme vánoční papírové hvězdičky z čajových sáčků. Po večeři jsme si udělali v jídelně „večírek“ se spoustou her, soutěží a písniček.
V sobotu jsme opět museli brzo vstávat, aby nám neujel autobus na další celodenní výlet. Tentokrát jsme jeli na druhou stranu do Děčína. V Děčíně jsme nejprve navštívili informační centrum a pak jsme se vydali po zelené značce směr Dolní Žleb. Po proudu kousek od nádraží je Pastýřská stěna a na ní se i dešti drželo několik postaviček pevných železných lan. Nejen v Alpách, ale i tady v Děčíně je via ferrata. Petr podebatoval s horolezeckým instruktorem, svým starým známým, a my začali tušit, kam by mohl vést jarní výlet. Zabočili jsme do kopce a vyšplhali na Horní vyhlídku nad Děčínem, kde jsme se nasvačili. Tam jsme se seznámili s pánem, který hledal starý přístav. Je to jediné místo v Čechách, kde ještě žijí krysy. Všude jinde je totiž vytlačili potkani. My jsme pokračovali po staré formanské silnici vysoko nad řekou do Horního a Prostředního Žlebu, cestou jsme žádné hlodavce neviděli. V Dolním Žlebu jsme na vlakové zastávce rozbalili zásoby a poobědvali. Došli jsme až k přívozu kousek od hranic. Tam jsme se otočili a našli nádraží. Hodná paní výpravčí nám ukázala nádherné ručně natahované staniční hodiny a posadila nás do vlaku na zpáteční cestu. V Děčíně jsme přesedli na autobus a za chvíli už vystupovali u Knínice. Po večeři jsme se věnovali očistě těla ve sprchách a pak nastal druhý pokus o kino. Bohužel ani tentokrát to nevyšlo, i další počítač stávkoval, takže až zase příště… Tak jsme snědli popcorn a před spaním jsme měli ještě volnou zábavu.
V neděli se měnil čas, takže jsme měli hodinu k dobru a mohli si přispat, kupodivu toho ale nikdo z dětí nevyužil! Po snídani nastalo velké balení a uklízení, nikdo nezahálel a tak bylo rychle hotovo. Po včasném obědě jsme se vydali na autobus do Ústí. Tam jsme se chvíli prošli po centru a nakonec zakotvili v naší staré známé cukrárně Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, někdo si nakoupil i zásoby do vlaku. Cesta do Řeže rychle utekla a před čtvrtou odpoledne už jsme byli doma.
Podzimní výprava na Knínici se vydařila, podnikli jsme dva zajímavé výlety a počasí bylo velmi přívětivé. Tak zase za půl roku o Velikonocích!
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Jitka
.
.