Letošní Velikonoce připadly na konec března, takže jsme hned s prvním dnem velikonočních prázdnin vyrazili na naši chalupu v Knínici. Sešli jsme se ve čtvrtek 24. 3. dopoledne před lávkou, co jsme nepobrali, to jsme naložili do dodávky a po desáté už jsme seděli ve vlaku do Ústí. Cestu už známe jako svoje boty, utekla rychle a za chvíli už jsme autobusem mířili směr Knínice. V chalupě už bylo zatopeno, tak jsme si rozdělili pokoje a postele, převlíkli se, dojedli zásoby z domova a vyrazili ven na menší výlet kolem Knínice. K večeři byl guláš a potom volná zábava, trochu se i tvořilo ze zažehlovacích korálků.
V pátek ráno jsme se vydali na celodenní výlet. Už od loňských Velikonoc jsme měli naplánovanou lanovku na Komáří vížku, která ale loni kvůli velkému vichru nejezdila. Letos to klaplo! Autobusem s přestupem v Ústí jsme dojeli do Krupky-Bohosudova a došli k dolní stanici lanovky. Někteří z nás, když viděli stařičké sedačky padesátileté nejdelší lanovky ve střední Evropě, trochu váhali s nasednutím, ale velcí pomohli malým a nakonec všichni vyjeli nahoru a nikdo nespadl. Ti, co se dole nejvíc báli, přijeli nejspokojenější. Vrchol Komáří vížky byl pokryt mraky a mlhou, tak nám přišel k duhu teplý čaj a oběd ve foyer Horského hotelu. Posíleni jsme vyrazili po červené značce směr Adolfov a Zadní Telnice. Postupně se lepšilo počasí, a tak jsme neváhali využívat zbytků sněhu k častým koulovačkám. Z Adolfova jsme zamířili po vrstevnici po zelené značce na Nakléřov a pozorovali protější svah, na kterém se lyžovalo, jako kdyby nechumelilo. Karel cestou zavzpomínal, jak tady jako dítě jednou skončil omylem v táboře místní ruské vojenské posádky. Na Nakléřově jsme se v hotelu u Napoleona ohřáli u talíře teplé polévky a seběhli poslední kousek cesty domů do Knínice. Petr se pokoušel prosadit cestu trochu delší, ale nakonec byl spojenými silami umluven a přehlasován. Před chalupou nás přivítala Bekyna, místní psí maskot. Z náročného výletu jsme se večer celkem oklepali, nacpali se rizotem a pak mohlo začít kino i s popcornem. Promítli jsme si film V hlavě.
V sobotu dopoledne jsme zdobili perníčky cukrovou polevou a šili velikonoční vajíčka z plsti. Po svačině jsme se šli projít k rybníku u vesnice Žďár, využili jsme cestu po kolejích, kde už vlaky nejezdí. U rybníka jsme našli kešku a domů jsme se pak vydali přes louky pod dálničním mostem. Dorazili jsme akorát k obědu, pochutnali jsme si na karbanátkách a potom jsme odpočívali a připravovali si scénky na večerní zábavu. Odpoledne jsme pokračovali v tvoření a po svačině dorazili Kosnarovi se zásobou vrbových proutků. Učili jsme se stejně jako loni plést pomlázku a všem se nakonec povedla. Po večeři jsme se sešli v jídelně, kde vypukl jako vždycky večírek. Zpívali jsme, hráli hry a bavili se při veselých scénkách a vstoupeních.
V neděli nastal čas balení a úklidu. Měli jsme na to kratší dobu, neboť se právě v noci změnil zimní čas na letní, ale i tak jsme zase všechno bez problémů stihli. Po brzkém obědě jsme vyrazili na autobus. V Ústí jsme se chvilku prošli kolem kostela, posoudili jsme, jak moc je jeho věž nakloněná a pak už jsme pospíchali do cukrárny Barborka, abychom se na tu cestu pěkně nacpali. Před druhou hodinou už jsme stáli na nádraží na nástupišti, kde se však stala nemilá věc. Náš vlak byl nejprve opožděn a pak nakonec úplně zrušen! Takže jsme rychle vymysleli náhradní plán cesty – nasedli jsme do rychlíku směr Praha, vystoupili v Praze Holešovicích a tam si na zastávce počkali na osobák do Řeže. Domů jsme nakonec dorazili jen s desetiminutovým zpožděním, avšak z druhé strany, což mnohé rodiče překvapilo…
Výprava se nám povedla, počasí taky nebylo špatné, pořádně jsme protáhli svoje těla… Prostě jsme si to užili!
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Jitka