Po druhém břehu…

Sešli jsme se na vlakové zastávce v hojném počtu a vyjeli směr Praha. Ještě než přišel průvodčí, byly tady Roztoky-Žalov a čas vystoupit.

Vydali jsme se mezi domky Žalova do kopce po žluté značce směr Levý Hradec. Za chvíli jsme došli na první krásnou vyhlídku na Vltavu a protilehlý Husinec a pak pokračovali po kraji lesa zkratkou na Levý Hradec. Bylo pěkné počasí, blížilo se poledne a všude bylo plno výletníků. Na chvíli jsme se zastavili a snědli první ze svačin, obešli starobylý kostelík s přilehlým hřbitovem a pokračovali vesnicí do mírného kopce směr Řivnáč.

Na vrchu Řivnáči, ze kterého je nádherný výhled do krajiny, stávalo hradiště. Místo předkové vybrali opravdu dobře – rozhled v krásném počasí byl úžasný a skály strmě spadající dolů k Vltavě budily respekt. Pokračovali jsme po hraně vltavského údolí dále po proudu a s další přestávkou na svačinu jsme došli na vrch Stříbrník, nejvyšší kopec v okolí, na kterém kdysi také stálo hradiště a podle pověstí se tam těžilo stříbro.

Pomalu se začal ozývat hlad, který způsobil, že do úholičské Švestkovny, kde je lanové hřiště a altán s ohništěm, jsme téměř doběhli. Dříví bylo dost a bylo suché a lanové prolézačky a buřtíky opečené nad ohněm byly téměř tak velkým lákadlem jako nedaleký slepičí výběh a krmení slepic a pobíhání po lanových lávkách.

Dál se nám moc nechtělo, ale nalákala nás představa krámku na návsi. A splnila se, měli otevřeno a zmrzliny měli dost. Na otázku, jestli půjdeme rovnou dolů k Vltavě, nebo kousek stranou k obří houpačce, byla jasné odpověď. Obří houpačka byla skutečně obří, všichni se zhoupli a nikdo nedostal mořskou nemoc.

Pokračovali jsme divokým lesem téměř horským terénem kolem prvního trempského srubu na sever od Prahy do kopce, který byl tak prudký, že bylo potřeba se při výstupu držet lana, po kraji golfového hřiště a pak dolů k řece kolem starých lomů. Tam se na lavičce opět zázračně objevily svačiny. Za chvíli jsme byli dole u řeky, obešli podmoráňskou vodárnu, za ní obdivovali sochu víly a obrovské potrubí, které vede vltavskou vodu do bývalé huti Poldi Kladno.

Cestou po pěšině po břehu řeky mezi bývalými sádkami byl ještě čas nakrmit kačeny a labutě a pak už jen vylézt po schůdkách na peron řežské zastávky, přeběhnout lávku, přivítat se s rodiči a těšit se na další výlet.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

Přejít nahoru