Neděle 6. 9. 2015, 12.45 h, nebe ani radar nevěští nic dobrého a už dobrých 15 minut prší. Slíbil jsem to, tak se oblékám do cyklistického, nazouvám tretry, soukám se do pláštěnky, dopíjím horký čaj a vyrážím k nástěnce. Doufám, že tam nikdo nebude, že to rozpustíme. S touhle idejí nechávám děti doma. Předpoklad se nesplnil. Vedle mrznoucí Jitky… nemá kolo, tak se nemá jak zahřát… je tu Máca s Tomíkem kolmo, Šimon, Kuba a vzpírající se Matěj. Všichni kdy že jedem!!!
Volám Matesovi domů, že se jede a že mají provést rychlý přesun na start.
Ve 25 doráží Viktor, v zápětí Petra, Mates, Maruška a Mikula… Vyrážíme směr Polepšovna a na první testovací okruh s cílem zjistit, kudy se jede, upozornit na případné záludnosti a nacvičit (zkusit si) technicky náročnější pasáže. Ze schodů na nové cestě se vrhaj „po hlavě“, pomalu nestíhám některé jedince ani chytat, ale nakonec je úspěšně sjedou opakovaně skoro všichni. Zarostlé schody na hřišti, jako technickou vložku, už jezdí všichni spokojeně dolů, nikoliv nahoru :-)
Další pasáže kolem vody jsou bez problémů, ladíme přehazování, taktiku a kde se dá případně předjíždět.
V Husinci pod nájezdem do husinečáku stavíme na stěžejní rozpravu. Vysvětluji, že to není kopec, kterého je třeba se bát, naopak je to výzva ke zdolání. Chci, aby to všichni jeli pomalu, v klidu a snažili se celý kopec vyjet najednou. U velkých kluků je cílem jet bez zadýchání a v pohodě si povídat :-) Cíle to byly vysoké, ale velcí kluci je splnili do puntíku… ten tábor k něčemu byl. Pro menší nevyježděné děti je to přeci jenom těžký úkol, ale ve většině případů se nám ho společně skoro podařilo splnit… hlava je hlava a nohy nejsou zvyklé.
Po pauzičce přejíždíme do BikeParku, kde ladíme techniku průjezdů.
Jsme v cíli prvního kola… co teď… no přece další celé kolo najednou :-)
Přes většinu protestujících se jede… velcí kluci samostatně, jedou jak dráhy. Menší děti se ve sjezdu roztrhaly. Vepředu jedou Šimon s Kubou a koučuje je Jirka. Za nima na dohled se drží Tomík s mámou v zádech… dlouho nic a pak jede Mařenka podporována mnou. Na Mikulu už toho bylo dost, tak se odpojili a jeli domů.
V nájezdu do husinečáku dojíždíme Tomáška a v první zatáčce ostatní malé kluky. Máme tu protesty, vzdor a snad i nějakou tu slzu. Nicméně s přestávkama a za silného povzbuzování se šlape a jsme nahoře… na svačinu :-)
Hurá domů, trénink skončil a všichni vědí, do čeho jdou a co dokážou.
Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.
Petr