Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2017

1. července, dne, kdy nám začal tábor, jsme se sice jen zdánlivě přesunuli do Milčic u Blatné, ve skutečnosti jsme se ale ocitli až na americkém kontinentě – na Divokém západě. Náš tábor se proměnil na město Swamp City, které tvořilo pět rančů. Městu velel šerif se svými věrnými a „moudrými“ kumpány. Každý ranč měl svého rančera a jeho zástupce a pod sebou několik kovbojů.

Cílem každého ranče bylo získat co nejvíce pomyslných krav, které jeho kovbojové mohli „ulovit“ každý den za nejrůznější soutěže, dovednosti a podobně. A tak jsme se postupně věnovali těmto činnostem a hrám: hledá se „Big Boss“, sucho na prérii – hloubení a plnění studny, výroba vorů, plavení dobytka a štafeta ve vodě, výroba indiánských talismanů, soutěž dřevorubců, chytání mustangů, značkování krav, soutěž míření, největší silák ve městě, zlatá horečka, country bál, orientační a sportovní soutěže a mnoho dalších…

Přijel nás také navštívit Martin Zadražil z Řeže, který je na všechny ty věcičky, které se nám zrovna hodily (biče, lasa, střílení…) ten správný odborník, takže nám spoustu věcí ukázal a něco se pokoušel i naučit. Večer jsme ho pak pozvali k ohni, aby nám i s kytarou zahrál a zazpíval.

Jedno odpoledne jsme také věnovali sportovním hrám se spřáteleným skautským táborem z Čekanic, který se na nás přišel podívat.

Jelikož jsme si s sebou i letos vezli kola, tak jsme se někdy z kovbojů proměnili na „obyčejné“ cyklisty a podnikali výlety po okolí. Ti zdatnější se během odpoledne dostali i poměrně daleko, cílem ostatních bývala většinou některá obec v dosahu, kde jsme si dali zmrzlinu. Několikrát jsme se také jeli koupat – do lomu v Mačkově nebo ke Chvalovskému rybníku.

Na programu byly i celodenní výlety na kolech. První týden jeli mladší do Blatné a do indiánské pevnosti Fort Hary, kde se seznámili s tím, jak žili severoameričtí Indiáni. Starší si dali okruh přes Písek, Mirotice a Blatnou. Druhý týden mladší jeli do Střelských Hoštic a Katovic, kde se vykoupali na jezech v řece Otavě. Starší měli třídenní puťák. První den dojeli do Sušice (první skupina přes Strakonice, Volyni a Kašperské Hory, druhá jela rovnou přes Horažďovice). Cestou se stihli vykoupat na jezu v Dlouhé Vsi. V Sušici se utábořili v kempu na břehu Otavy, aby mohli ráno rovnou nasednout do kánoí a doplout do Horažďovic. Tam je opět čekalo přespání ve vodáckém kempu a třetí den se oklikou přes Strakonice vraceli na kolech opět do tábora.

Počasí nám celých čtrnáct dní přálo. Občas sice trochu sprchlo, ale nebylo to nic závažného ani trvalého. Tábor jsme si užívali, jak nejlépe to šlo. Za vydělané dolary v soutěžích jsme si mohli koupit dobroty nebo drobnosti v našem „koloniálu“, oddechli jsme si od civilizace a od všech těch mobilů, počítačů, od školy a od práce. Také jsme zjistili, že se dá příjemně žít nejen mezi čtyřmi zdmi a že nejlépe se vstává, když se ráno sluníčko opírá do celty stanu.

K dokonalé spokojenosti patří také plný žaludek, a o ten se nám letos dokonale staralo osazenstvo kuchyně: Katka Studničková a její pomocníci Zdenka Šilhánková a Petr Münzberger. A na tom, aby na táboře všechno klapalo a abychom se nenudili, měli zásluhu všichni vedoucí: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Helena Martináková, Zuzka Vlčková, Jirka Kroupa, Karel Němec, Milan Bláha a Zuzka Bartíková. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Věřte nebo ne, ale již poslední večer na táboře, kdy po slavnostním táboráku už všichni kovbojové spali ve svých stanech, se začaly rodit plány na tábor příští… Takže tábor 2017 skončil, ať žije tábor 2018! Hezký zbytek léta!

Více fotek na rajčeti – 1. díl a na rajčeti – 2. díl.

Jitka

.

.

7. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

V neděli 11. června 2017 jsme se sešli brzy ráno dole o lávky a odjeli i s koly vlakem do Nelahozevsi. Odtamtud už jsme na kolech pokračovali na kanál do Veltrus. Mezitím se sjeli i ti, kteří nejsou z Řeže a dorazili autem. Následovalo převléknutí, úvodní důležitá instruktáž a pak už jsme šli na vodu. Tentokrát jsme měli půjčený raft, který jsme nejprve odnesli nad jez, kde jsme si ho vyzkoušeli na klidné vodě. Pak už následovaly divoké jízdy kanálem, všichni se vystřídali a všichni si to i užili. Kolem poledne opadla divoká voda, takže jsme se stihli i vykoupat či jenom brouzdat v mělké vodě Vltavy. Vrátili jsme raft a další vybavení a zasedli u stánku k obědu. Každý si dal, na co měl chuť nebo co měl nabaleno z domova.

Po obědě a odpočinku jsme nasedli na kola a vydali se domů do Řeže. Cestou jsme se zastavili na malé občerstvení. Tím je naše příprava, jako cyklistická, tak i vodácká, na tábor dovršena a za tři týdny už můžeme vyrazit!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

3. cyklistický výlet 21. 5. 2017

Cílem tréninku bylo zvládnuti kola na nezpevněném terénu… polní cesta, turistická značka a výjezd do kopce po zpevněné komunikaci.

Trasa: Řež – Močidla – Větrušice – palpost – přes pole, lesem do Dolu – červená značka do Řeže – podél vody  k přívozu do Úholiček – po hlavní na Červenou skálu (kvůli technickým problémům s kolem odjíždí domů Lukáš)- cestička do Husince – Klecánky (malé děti odpočinek a Eliška kvůli technickým problémům s kolem končí)

velké děti … Šulkovna na Přemyšlení – Holosmetky – po žluté turistické návrat do Klecánek

Zpět do Husince a dále dle bydliště: dolní Řež kolem vody, horní Řež Husinecké serpentiny

Celkem najeto cca 23 km všichni, cca 28 velcí.

Petr

.

.

2. cyklistický výlet 14. 5. 2017

Počasí se nemohlo rozhodnout, jestli bude hezky, nebo bude pršet, a tak na úvodní otázku výletu: „Pojedeme delší trasu po silnici, nebo raději technické pasáže v terénu v okolí Řeže?“ byla jednoznačná odpověď. Vyhrála jízda terénem v blízkém okolí.

První překážka byly jednoduché schody na konci Nové cesty od Sídliště k ústavu. Komu se povedlo je bezpečně sjet, mohl se odměnit  jízdou ve volném terénu po levé straně cesty. Schody sjeli všichni a nikdo nespadl, kdo jel poprvé, mohl se spolehnout na to, že mu Petr bude dávat záchranu. A pak Roklí nahoru zase zpátky na sídliště a znovu dolů a zase terénem nebo přes schody. A potom ještě jednou do třetice.

Po tomto rozježdění nám přestala být zima a podél řeky jsme přejeli k Husinecké skále a cestou si sjeli ještě jedny minischody kousek od školy. U Husinecké skály je šikovný svah, na kterém jsme za zájmu projíždějících turistů trénovali výjezd nahoru šikmo svahem. Tam už se trošku padalo, naštěstí do čerstvě posekané trávy. I pád je důležitý, když jde o to, aby člověk zjistil, co všechno mu kolo dovolí a získal jistotu v terénu.

A opět nahoru do kopce, tentokrát na nás čekal obávaný Husinečák. Mladší jeli po silnici, větší po první serpentině odbočili do terénu a vyjeli prudší, ale trošku kratší zkratkou. Nahoře na Červené skále jsme snědli svačinu a spustili se od Křížku kolem studánky ke škole. A zase nahoru: tentokrát už naposledy řežským kopcem kolem nové knihobudky a Zahrádkami na Sídliště k nástěnce, kde už čekali rodiče. A na koho nečekali, ten musel v doprovodu dospělých ještě dojet domů sám.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka.

.

 

 

1. cyklistický výlet 8. 5. 2017

Zhodnoceni… velmi milé překvapení… děti jsou sice trošku nedisciplinované, ale na kolech sebevědomé a v pohodě. Čekal jsem, ze napoprvé ujedeme tak 15 km. V reálu jsme ujeli 35 km, a to jsme jeli i pár kopečků a dali jsme si sjezd single trackem z Bohnic. Tak zase příště!

.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Petr

.

.

 

Velikonoční Knínice 2017

Sešli jsme se ve čtvrtek 13. 4. 2017 u lávky, počasí nebylo moc pěkné – drobně pršelo, a tak jsme byli rádi, že jsme nastoupili do vlaku a byli v suchu a teple. Čím více jsme se blížili k Ústí nad Labem, tím se počasí stávalo lepším. Dávno přestalo pršet, mraky se trochu protrhaly, svítilo sluníčko a bylo vidět do dálky. V Ústí jsme si na plácku u divadla zahráli na babu nebo se jen tak nastavovali slunečním paprskům. Pak jsme nastoupili do autobusu a v jednu hodinu už jsme vystupovali na rozcestí před Knínicí. Když jsme dorazili na místo, rozdělili jsme se do pokojů, zabydleli se a v jídelně jsme pak dojedli zásoby z domova. Potom jsme se vydali na procházku kolem obce, převážně lesem. Zahráli jsme si cestou spoustu her a vyzkoušeli si i orientaci v prostoru. K večeři byl výborný guláš a pak volná zábava. Hrály se různé stolní hry a holky se učily háčkovat.

V pátek ráno jsme po snídani vyrazili na autobus směr Děčín. Tam jsme měli něco přes hodinu čas do odjezdu dalšího spoje, tak jsme se šli podívat na Pastýřskou stěnu. Autobus nás pak dovezl do kopců nad Děčínem ke Kristinu hrádku. Odtamtud už jsme pokračovali pěšky. Cesta vedla místy do kopce, bylo potřeba vystoupat na stolovou horu Děčínský Sněžník, na které se nachází rozhledna. Na místě jsme se naobědvali a odpočinuli si. Cesta dolů pak rychle utekla, došli jsme do Jílového, kde jsme si na náměstíčku nakoupili něco dobrého na zub, poseděli na lavičkách a pak odjeli autobusem zpět do Knínice. Počasí bylo pěkné, proto jsme zbytek odpoledne až do večeře strávili na zahradě před chalupou. Po večeři, ke které bylo rizoto, jsme si udělali kino. Promítala se pohádka o Trollech a k tomu chroupal nezbytný popcorn.

Sobotní den byl opět pěkný, čekalo nás zejména velikonoční tvoření. Po snídani jsme vyráběli papírové zajíčky a pak jsme šli na procházku nad Knínici. Zahráli jsme si pár her a stíhali špiona, který ukrýval poklad se svačinou. K obědu jsme se vrátili, byla sekaná s bramborem. Odpoledne jsme vyráběli papírová kuřátka vykukující ze skořápky, polevou zdobili vajíčka z perníku, pletli pomlázky a šplhali na zahradě po staré lípě. K večeři byla bramboračka a vdolky a po ní pak tradiční večírek v jídelně. Zpívali jsme a hráli hry, bylo veselo.

V neděli už se jen balilo a uklízelo. K časnému obědu jsme měli těstoviny s boloňskou omáčkou a pak už jsme pospíchali na autobus do Ústí. Ve městě jsme se prošli centrem kolem kostela se šikmou věží a pak jsme zasedli do cukrárny Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, a ještě si nakoupil něco s sebou, Cesta vlakem docela rychle utekla, snědli jsme dobroty a zahráli si novou hru se slovy. Do Řeže jsme dorazili ve čtyři hodiny odpoledne, rodiče už nás čekali u lávky.

Prázdniny na Knínici se nám tentokrát vyvedly o to víc, že jsme měli možnost díky příjemnému počasí trávit spoustu času venku.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.