Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Výlet do Kouřimi a Zásmuk

Sešli jsme se v sobotu 19. 5. 2018 časně ráno, už po sedmé hodině, u lávky a vyrazili vlakem do Prahy. Byl to trochu adrenalin, protože vlak přijel se zpožděním a na Masaryčce nás čekal přestup. Naštěstí jsme to stihli, přesedli jsme na vlak do Kolína a v Pečkách jsme opět přestupovali. Jelikož byla výluka, čekaly na nás před nádražím dva autobusy. Jeden obyčejný a druhý mikrobus. Většina z nás se naskládala do mikrobusu, který s námi vymetl všechny možné vesnice v okolí, ale nakonec jsme šťastně dorazili do Kouřimi.

Z nádraží jsme se vydali na náměstí, kde jsme u kašny zahájili hru o poklad. Hledači byli rozděleni do dvojic (úplně nejstarší byl sám), dostali papír s doplňovačkou, po jejímž správném vyplnění se měli dozvědět, kde se poklad ukrývá. Odpovědi na deset otázek, týkající se města Kouřimi, hledali v prostoru náměstí a kostela, a pokud si nevěděli rady, mohli požádat o radu kohokoliv z místních. Někdo byl s vyluštěním hotov rychle, někdo musel pátrat trochu déle, ale nakonec se všem podařilo schovaný poklad najít a odměnit se sladkostmi. A jako bonus se všichni dozvěděli pár zajímavostí o městečku Kouřim.

Pak jsme se dali křivolakými uličkami pryč z centra, za městem vyšli do mírného kopečka a na kraji jahodového pole jsme narazili na tzv. Lechův kámen. Osamocená rulová skála nabízela pěkný výhled do kraje, tak jsme si u ní odpočinuli a spořádali oběd.

Po jídle jsme se vrátili zpět do údolí, našli jsme modrou značku, která vede podél potoka Výrovka, a vydali se po ní. Došli jsme do vesničky Toušice, kde jsme se pro změnu napojili na žlutou značku a za vsí pokračovali opět údolím potoka. Sotva jsme ale vkročili do lesa, čekalo nás velké překvapení! Přes potok se klenul osamocený starý kamenný most s pěti oblouky a pod ním se klidné koryto potoka změnilo ve skalnatou kaskádu, přes kterou si voda vytvořila spoustu různých cestiček. Takže jsme na místě chvilku pobyli, tzv. Toušické prahy, jak se lokalita správně jmenuje, jsme si prolezli ze všech stran, skákali jsme přes vodu a pouštěli klacky po proudu.

Pak jsme dál pokračovali proti proudu, tok už se zase uklidnil a po dvou kilometrech jsme došli k dalšímu starobylému kamennému mostku, zde už ale byla voda klidná. Sundali jsme boty, vyhrnuli kalhoty a trochu si zchladili nohy. Odpočinuli jsme si a pak už jsme přes bývalou bažantnici s dlouhou rozpadající se kamennou zdí došli do Zásmuk. Na náměstí jsme se porozhlédli po nějakém občerstvení a za chvilku už jsme si všichni pochutnávali na výborné zmrzlině. Nakonec jsme se ještě zastavili v samoobsluze, kde jsme doplnili zásoby vody a dopřáli si ještě nějakou dobrotu. Pak už jsme jen odpočívali v parku na trávě a čekali na autobus do Prahy.

Autobus přijel veliký, poloprázdný, tak jsme si všichni pohodlně sedli a nechali se dovézt až na Háje. Tam jsme rychle přestoupili na metro, dojeli na Nádraží Holešovice a tam zase rychle na vlak do Řeže. Všechno nám krásně vyšlo, vlaky, autobusy i počasí, a tak jsme plni zážitků po sedmé přijeli k lávce, kde už na nás čekali rodiče.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

2. cyklistický výlet 13. 5. 2018

Jezdíme – řazení, jízda v provozu, kontrola kola v lehkém terénu

cyklostezka, polňačky,  terénní vložky

25 km, 425 m nastoupáno

Řež–Klecánky–Zámky–Bohnice–Zámky (sjezd po modré značce)–Bohnice–Draháň–Dolní Chabry–Přemyšlení–Klecánky–Husinec–Husinečák

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Petr

.

.

 

 

1. cyklistický výlet 22. 4. 2018

Začínáme jezdit – kontrola kola, řazení, základní návyky na kole

silnice a lehký teren po okolí

20 km, 320 m nastoupáno

Řež–Močidla–Větrušice–Na Dole–Vodochody–Drasty–přes pole Klecany–Klecánky–Husinec–Husinečák

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Petr

.

.

 

 

Velikonoční Knínice 2018

Velikonoční svátky letos připadly na přelom března a dubna, přesně na dobu, kdy se loučily třeskuté mrazy a jaro se začalo zatím ještě nesměle hlásit o slovo… Velikonoční prázdniny začaly ve čtvrtek 29. 3. 2018, takže jsme se před desátou sešli v Řeži u lávky, naložili auto spacáky a sladkými dobrotami od maminek a vyrazili jsme vlakem do Ústí nad Labem. Tam jsme přesedli na autobus, pak si vyšlápli kopeček od dálnice k chalupě a po jedné hodině už jsme si obsazovali pokoje. Dům se teprve rozehříval a v první chvíli bylo venku tepleji než vevnitř. A protože bylo pěkné počasí, jen co jsme snědli zásoby z domova, šli jsme na menší procházku do lesa a cestou si zahráli několik her, které nás hned pobavily a nastartovaly dobrou náladu, která na Knínici vždy patří.

Když jsme se vrátili, vevnitř už bylo o poznání tepleji, v jídelně plápolal oheň v krbu, takže jsme hráli hry, fotbálek, malovali a kdo chtěl, mohl být ještě venku na zahradě.

V pátek nás čekal celodenní výlet. Vyrazili jsme už ráno v půl deváté a přes Děčín jsme dojeli až do Hřenska. Nejprve jsme se zašli podívat na vyhlídku nad obcí a cestou jsme se podívali na tajemnou budovu bývalé plynárny a na bývalý, teď už zrušený hřbitůvek s kamennou secesní kapličkou. Pak jsme to vzali až na konec Hřenska a podél říčky Kamenice jsme došli až k Edmundově soutěsce, k přístavišti lodiček. Nasedli jsme do jedné z nich a propluji asi kilometrový úsek mezi skalami. Cestou nám pan průvodce, který loďku řídil a odstrkoval dlouhým bidlem, vtipně komentoval skalní útvary a zajímavosti, kolem kterých jsme proplouvali. Když jsme dopluli, snědli jsme si na lavičkách oběd a pokračovali na další část cesty, která nese název Gabrielina stezka. Po červené značce jsme došli až k Pravčické bráně. Na tu se už několik let vlézt nesmí, ale i tak jsme si ji od zámečku Sokolí hnízdo obešli a prohlédli z pěkné blízkosti. Cesta pak pokračovala zpátky do Hřenska, a tak jsme se odpoledne opět ocitli tam, kde jsme ráno začali. Cesta do chalupy rychle uběhla a večer po jídle nás čekalo promítání. Podívali jsme se na film Tajný deník mazlíčků, a kdo chtěl, tak pak ještě na Deník malého poseroutky. A aby to bylo jako v kině, nesměl chybět křupavý popcorn!

V sobotu ráno jsme si trochu pospali a po snídani jsme se vydali do okolí na kratší výlet a hledání pokladu. Při návratu už začalo pršet, takže nám to krásně vyšlo. Odpoledne nás totiž čekalo tvoření, takže jsme byli pěkně v teple a suchu a vyráběli velikonoční dekorace a samozřejmě se učili plést pomlázky. Před večeří jsme si zahráli ještě společenskou hry Activity a pak nastal čas na tradiční večírek. Střídali jsme písničky se soutěžemi a hrami, někteří z vás se projevili i jako výborní organizátoři… Rozdali jsme si i pamětní kartičky do deníčků a pak už byl čas jít spát.

Neděle jako vždy patřila balení a úklidu, opět jsme vše zvládli včas a na jedničku. Po brzkém obědě jsme vyrazili na autobus do Ústí, kde jsme si na plácku zahráli na honičku a pak už na nás čekala cukrárna Barborka, kde jsme si zamlsali, odpočinuli a popovídali. Ve dvě hodiny nám jel vlak na Prahu, cestou jsme spořádali ještě nakrájenou mrkev a jablka a tak nám cesta rychle uběhla. Ve čtyři už jsme byli v Řeži, kde už čekali rodiče.

Velikonoční výprava se jako vždy povedla, celodenní výlet v Hřensku byl nádherný a dovezené výrobky nám doma pěkně vyzdobily Velikonoční pondělí.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Běžecký výcvik na Knínici 19. – 21. 1. 2018

TOM oprašuje běžky

Po mnoha letech, co jsme od pamětníků poslouchali, jak za starých dob, „kdy mrzlo, až praštělo“, byl turisťák přes zimu každý víkend na chalupě, jsme si řekli, že to taky dáme!!! Postavíme děti a sebe na běžky a využijeme zázemí, které nám Knínice nabízí.

První plánovaný víkend jsme s velkým zármutkem na základě nepřízně sněhových podmínek, museli zrušit. Ovšem druhý, právě proběhlý víkend už jsme byli urputní a přes mnoho překážek jsme si ho prosadili.

Já osobně jsem odjížděl kolem třetí hodiny odpoledne do „neznáma“. Roudnice, Lovosice, Ústí, sjíždím z dálnice a sníh… No, pár vloček a místy nějaký „poprašek“ se najde, ale na běžky, na ty to opravdu není?!!! Těch vymodlených 20, nu dobrá aspoň 15 cm tu prostě není.

Jedu nahoru Knínicí a kolem silnice jsou vyšší a vyšší nahrnuté sněhové bariéry. Odbočuji k chalupě a ZÍRÁM!!!! Hurá, před chalupou je dobrých 30 cm krásného, bílého, načechraného sněhu.

V pátek postupně najíždíme. Roztápíme chalupu ze 4 °C, hrajeme hry a děti lítaj po chalupě.

A teď ten náš cíl, běžky.

V sobotu jsou na programu základy. Po snídani trocha teorie, co to jsou běžky, a hurá na „jazyky“. Projíždíme stopu. Děláme kolečko s mírným stoupáním, technickým výstupem, mírným sjezdem a ve finále sjíždíme kolem velkého dubu zpět na začátek stopy.

Máme základní 600 m dlouhou stopu. Trénujeme kolečko a finální sjezd do zatáčky a ejhle, je jedna a frčíme na oběd.

Po třetí se hrneme zpět na trať a bereme sebou lopatu. Jedeme kolečko na zahřátí a jdeme si postavit skokánek. Bezmála do tmy skáčeme a padáme. Z terénní vlny se potupně stává opravdu skokánek.

Je skoro tma a jedem domů na večeři. Hrajeme na schovku, neb chalupa je velká.

Je neděle 11 dopoledne a jsme ve stopě. Zkoušíme, jak to jede a jak namazat na závod. Start!!! Jedem kolečko na čas.

„Jak že to ten Petr říkal, že máme jet? … Já už nemůžu! … Sakra, já tu padám! … Jupí, mně to jede!!“

A jsme v cíli, všichni to dokázali a jde se blbnout! Skokánek, sjezd a slalom velká sranda a všichni jezděj. Je jedna! Jede se na chalupu, oběd, zabalit, uklidit a jedem domů.

Víkend končí, další nás čekají.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Petr

P.S.: Bylo sedm statečných!

.

.

Vánoční schůzka v Polepšovně ducha

v neděli 17. prosince 2017

Sraz:          v 14.00 v Polepšovně

Návrat:      v 17.00 před Polepšovnou

Hry, soutěže, morseovka, tvoření, koledy…

S sebou: přezůvky!!!, pití, svačinu, tužku, oddílový zápisník, cukroví na ochutnání

.

.