Archiv rubriky ‘   • Výlety’

2. cyklistický výlet 13. 5. 2018

14. 5. 2018 v 19.37

Jezdíme – řazení, jízda v provozu, kontrola kola v lehkém terénu

cyklostezka, polňačky,  terénní vložky

25 km, 425 m nastoupáno

Řež–Klecánky–Zámky–Bohnice–Zámky (sjezd po modré značce)–Bohnice–Draháň–Dolní Chabry–Přemyšlení–Klecánky–Husinec–Husinečák

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Petr

.

.

 

 

1. cyklistický výlet 22. 4. 2018

12. 4. 2018 v 22.24

Začínáme jezdit – kontrola kola, řazení, základní návyky na kole

silnice a lehký teren po okolí

20 km, 320 m nastoupáno

Řež–Močidla–Větrušice–Na Dole–Vodochody–Drasty–přes pole Klecany–Klecánky–Husinec–Husinečák

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Petr

.

.

 

 

Velikonoční Knínice 2018

6. 4. 2018 v 16.05

Velikonoční svátky letos připadly na přelom března a dubna, přesně na dobu, kdy se loučily třeskuté mrazy a jaro se začalo zatím ještě nesměle hlásit o slovo… Velikonoční prázdniny začaly ve čtvrtek 29. 3. 2018, takže jsme se před desátou sešli v Řeži u lávky, naložili auto spacáky a sladkými dobrotami od maminek a vyrazili jsme vlakem do Ústí nad Labem. Tam jsme přesedli na autobus, pak si vyšlápli kopeček od dálnice k chalupě a po jedné hodině už jsme si obsazovali pokoje. Dům se teprve rozehříval a v první chvíli bylo venku tepleji než vevnitř. A protože bylo pěkné počasí, jen co jsme snědli zásoby z domova, šli jsme na menší procházku do lesa a cestou si zahráli několik her, které nás hned pobavily a nastartovaly dobrou náladu, která na Knínici vždy patří.

Když jsme se vrátili, vevnitř už bylo o poznání tepleji, v jídelně plápolal oheň v krbu, takže jsme hráli hry, fotbálek, malovali a kdo chtěl, mohl být ještě venku na zahradě.

V pátek nás čekal celodenní výlet. Vyrazili jsme už ráno v půl deváté a přes Děčín jsme dojeli až do Hřenska. Nejprve jsme se zašli podívat na vyhlídku nad obcí a cestou jsme se podívali na tajemnou budovu bývalé plynárny a na bývalý, teď už zrušený hřbitůvek s kamennou secesní kapličkou. Pak jsme to vzali až na konec Hřenska a podél říčky Kamenice jsme došli až k Edmundově soutěsce, k přístavišti lodiček. Nasedli jsme do jedné z nich a propluji asi kilometrový úsek mezi skalami. Cestou nám pan průvodce, který loďku řídil a odstrkoval dlouhým bidlem, vtipně komentoval skalní útvary a zajímavosti, kolem kterých jsme proplouvali. Když jsme dopluli, snědli jsme si na lavičkách oběd a pokračovali na další část cesty, která nese název Gabrielina stezka. Po červené značce jsme došli až k Pravčické bráně. Na tu se už několik let vlézt nesmí, ale i tak jsme si ji od zámečku Sokolí hnízdo obešli a prohlédli z pěkné blízkosti. Cesta pak pokračovala zpátky do Hřenska, a tak jsme se odpoledne opět ocitli tam, kde jsme ráno začali. Cesta do chalupy rychle uběhla a večer po jídle nás čekalo promítání. Podívali jsme se na film Tajný deník mazlíčků, a kdo chtěl, tak pak ještě na Deník malého poseroutky. A aby to bylo jako v kině, nesměl chybět křupavý popcorn!

V sobotu ráno jsme si trochu pospali a po snídani jsme se vydali do okolí na kratší výlet a hledání pokladu. Při návratu už začalo pršet, takže nám to krásně vyšlo. Odpoledne nás totiž čekalo tvoření, takže jsme byli pěkně v teple a suchu a vyráběli velikonoční dekorace a samozřejmě se učili plést pomlázky. Před večeří jsme si zahráli ještě společenskou hry Activity a pak nastal čas na tradiční večírek. Střídali jsme písničky se soutěžemi a hrami, někteří z vás se projevili i jako výborní organizátoři… Rozdali jsme si i pamětní kartičky do deníčků a pak už byl čas jít spát.

Neděle jako vždy patřila balení a úklidu, opět jsme vše zvládli včas a na jedničku. Po brzkém obědě jsme vyrazili na autobus do Ústí, kde jsme si na plácku zahráli na honičku a pak už na nás čekala cukrárna Barborka, kde jsme si zamlsali, odpočinuli a popovídali. Ve dvě hodiny nám jel vlak na Prahu, cestou jsme spořádali ještě nakrájenou mrkev a jablka a tak nám cesta rychle uběhla. Ve čtyři už jsme byli v Řeži, kde už čekali rodiče.

Velikonoční výprava se jako vždy povedla, celodenní výlet v Hřensku byl nádherný a dovezené výrobky nám doma pěkně vyzdobily Velikonoční pondělí.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Výlet do Terezína

15. 11. 2017 v 21.48

V sobotu 11. 11. jsme si udělali výlet do Terezína. Vlakem jsme dojeli do Bohušovic nad Ohří a odtamtud jsme pěšky příjemnou cestou došli až do Terezína. Turistická značka vedla podél vnějšího opevnění, takže jsme už předem mohli sledovat, co nás dnes asi tak čeká…

Nedaleko informačního centra jsme obsadili dřevěné lavice se stoly a rovnou poobědvali z vlastních zásob. V infocentru jsme nakoupili turistické vizitky a za chvíli už nás přivítal náš průvodce. Nejprve jsme navštívili vnitřní expozici, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí o Terezíně jakožto pevnostním městě, zhlédli jsme i krátký film. Potom jsme vyběhli nahoru na val, odkud jsme měli velkou část opevnění jako na dlani, takže nám ho mohl průvodce názorně popsat. A pak už jsme se vrhli do jeho útrob. Prolezli jsme několik chodeb v různých výškových úrovních, většinou v nich bylo šero. Trochu světla pronikalo jen úzkými střílnami. Dostali jsme se ale i do chodeb, kde byla úplná tma, na řadu tedy přišly baterky. Dozvěděli jsme se podrobnosti, jak to v podzemí fungovalo, jaké byly funkce chodeb a také něco o tom, jaké má město plány s obnovou historického opevnění a budov.

Viděli jsme toho opravdu hodně a vyšlo nám to akorát k odjezdu. Pan průvodce nás doprovodil až na autobusovou zastávku na náměstí a cestou ještě stačil povídat další zajímavé věci o městě a ukazoval, kde co je. Dojeli jsme zpět do Bohušovic, nasedli na rychlík a v Kralupech přesedli na osobák, který nás dovezl už za tmy do Řeže.

Počasí nám přálo, výlet se povedl, všechno jsme stihli a Terezín jsme shledali jako nesmírně zajímavé město.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Podzimní Knínice 2017

9. 11. 2017 v 17.47

Podzim už je zase tady a s ním také prázdniny na Knínici. Vyrazili jsme v silné sestavě ve čtvrtek 26. 10. 2017 z Řeže vlakem do Ústí, autobusem ke Knínici a vyšlapali kopec k chalupě. Rozdělili jsme si postele, vybalili a v jídelně jsme dojedli zásoby z domova. Pak jsme se vydali na procházku do lesa a cestou jsme si zahráli několik her. Po návratu jsme si dělali papírové draky a po večeři byla volná zábava. Každý se věnoval tomu, co ho zrovna bavilo, anebo prostě jen blbnul…

V pátek jsme se dopoledne věnovali předvánočnímu tvření. Vyráběli jsme rybičky a sněhové vločky z roliček od toaletního papíru. Po obědě jsme se vydali na Nakléřov, cestou jsme hledali poklad a také pouštěli čerstvě vyrobené draky. Foukalo pořádně, jeden drak dokonce odletěl až do Německa… Večer jsme měli kino, promítali jsme si dva filmy a u toho chroupali popcorn.

V sobotu jsme vyrazili na celodenní výlet. Autobusem jsme dojeli až do Úštěku. Celé město bylo „vzhůru nohama“, protože se právě konal velký řemeslný jarmark. My jsme se ale nejprve zašli podívat na vyhlášené Ptačí domky a obdivovali, jak jsou přilepené na vysoké pískovcové skále. Pak jsme se šli podívat do synagogy, bylo otevřeno, tak jsme si poslechli kousek židovské hudby a vystoupali na galerii, abychom obdivovali, jak je synagoga krásně opravená. Dále jsme navštívili expozici Vodní svět, kde jsme viděli spoustu živých, sladkovodních ryb v akváriích, vodníkův příbytek a spoustu dalších věcí, které se týkají vody. Přes náměstí jsme se pak přesunuli do Úštěcké šatlavy, kde jsme se na chvíli ocitli ve středověku a mimo jiné jsme i okusili ponurost podzemního vězení…

Pak už nastal tolik očekávaná čas rozchodu. Zkontrolovali jsme si čas na kostelních hodinách, ujistili se, že každý ví, v kolik hodin a kam se přesně vrátit, a pak jsme se rozprchli po místním náměstí a hlavní ulici nasávat jarmareční atmosféru. Někdo si koupil něco na památku, někdo něco teplého do žaludku, někdo jen tak okukoval. Když jsme se zase všichni sešli, každý byl plný zážitků, tak jsme se šli zahřát do restaurace a občerstvit kofolou. Čaj jsme bohužel nedostali, neměli tolik hrnků!

Pomalu nastal čas odchodu, tak ještě nezbytné foto u kostela, pak už jsme se pomalu vydali na okraj města, kolem rybníka a malebných domečků, na zastávku autobusu. Když jsme se vrátili do chalupy, někdo se věnoval odpočinku, jiný přípravě na večírek a někdo zase udivoval nekonečnou energií… Po večeři jsme v jídelně srazili stoly a sešli jsme se v kruhu plném písniček, her, soutěží… Tentokrát se nám to trochu protáhlo, ale v noci se mění čas, takže máme hodinu k dobru.

V neděli už se jenom balilo a uklízelo. Vše jsme zvládli na jedličku, takže jsme po včasném obědě mohli vyrazit na autobus. V Ústí nás přepadl silný déšť, tak jsme honem pospíchali do teplého zázemí cukrárny Barborka. Každý si mohl dát, na co měl chuť, a tak jsme příjemně strávili čekání na vlak. Na nádraží se ukázalo, že bude mít vlak zpoždění kvůli noční vichřici, ale nakonec to nebylo tolik. A tak jsme v suchu a teple (venku to vypadalo mnohem hůř) dojeli až do Řeže, kde nás u lávky už čekali rodiče.

Výprava na Knínici se jako vždy podařila a máme tak zase o pár zážitků víc!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Geocaching a tajemství levého břehu aneb Rozhlédni se, člověče

10. 10. 2017 v 16.28

A hurá na náš druhý podzimní výlet!! Sešli jsme se v sobotu 7. 10. před řežskou lávkou a vyrazili vlakem jen o jednu zastávku dál, do Úholiček. A hned první pozitivní zpráva: za tu kratičkou cestu k nám nestihl přijít průvodčí, takže naše kapesné zůstalo netknuto.

V Úholičkách jsme nastoupili na naučnou stezku „Rozhlédni se, člověče“ a hned u startu nás čekalo stoupání na Podmořanskou vyhlídku. Po cestě na nás vykouklo slunce, sundávali jsme bundy a les nám ukázal barevnou sílu podzimu. Na vrcholku se nám pak rozvinul krásný výhled na meandry Vltavy a naši domovinu Řež. Zkusili jsme najít svá obydlí a našli 1. kešku!! Taky nám ale došlo, že bychom si měli zkontrolovat, komu co rodiče nabalili do baťůžků a jestli třeba jiný Tomák nemá něco lepšího…

Vyslunění a vyfoukaní jsme pokračovali po stezce přes golfové hřiště, kde jsem se majiteli tak zalíbili, že nám sám nabídnul prohlídku hliněné stavby se šnečími ornamenty… Poté už zbývalo jen protáhnout se trnitou cestou kolem plotu a sestoupat strmý sráz pomocí fixních lan a ocitli jsme se před nejdelší zastávkou našeho výletu. Před přírodním divadlem Na Krakově, kde byly vybudovány obří houpačky. To nás dostalo a bylo jasné, že tu nějaký čas pobudeme a vedoucí si můžou zkrátit chvíli nachystáním ohně na opékání posledních letošních buřtů. Pak se nám jich ale zželelo a pomohli jsme jim s přípravou opékacích klacíků. Uvařili jsme si skvělý oběd, samozřejmě po sobě uklidili a nasyceni šli dále po stezce. Po sestoupání do Úholiček jsme pokračovali přes višňový sad do Švestkovny na lanové hřiště. Zablbli jsme si a čekalo nás poslední vyšlápnutí na vrchol Stříbrník. Po trase jsme tvořili listové špízy ze spadaného listí a našli naši 2. kešku!

Na vrcholku jsme se navzájem pochválili, neboť v nohách bylo už 8 kilometrů a plno vydané energie na zábavu kolem. Do notýsků jsme nalepili tomácké turistické známky a ukořistili 3. kešku! Finální sestup dolů k Vltavě byl hodně strmý a náročný, hodný zdatných turistů. Dali jsme si ho a dole u trati se rozhodli ušetřit zbytek kapesného, nejet vlakem a podél Vltavy se vydat pěškobusem zpátky do naší Řeže.

Vyšlo nám počasí a každý jsme sebou měli hromady dobré nálady… Co víc si na výletě přát!!!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Lenka

.

.