Archiv rubriky ‘   • Výlety’

Český kras 2021

25. 5. 2021 v 14.01

Opět jsme se dočkali doby, kdy se zase můžeme setkávat. Rychle jsme toho využili a vydali jsme se v neděli 16. května do Českého krasu. Sešli jsme se ráno u lávky v pěkném počtu a vyrazili vlakem do Prahy. Tam jsme přešli na hlavní nádraží a pokračovali vlakem na Beroun. Vystoupili jsme v Srbsku, objevili žlutou turistickou značku a vydali se po ní směr osada Koda.

Cesta byla po nočním dešti poměrně blátivá a občas nám dělalo problém se na ní vůbec udržet, ale zvládli jsme to a odměnou nám byl malebný rybníček s několika domky kolem něj. Zajímavostí je, že tento rybník, napájený vodou z krasového pramene s teplotou 10 °C, nikdy nezamrzá. Dál jsme pokračovali do kopce po modré a vystoupali ke kodské hájence. Všimli jsme si na ní pamětní desky: na konci války tu opilí rudoarmějci zabili mladého hajného, který bránil svou rodinu. Po necelém kilometru jsme odbočili z cesty a došli ke Kodské jeskyni. Jeskyně není moc velká, ale na jejím konci už byla tma, tak jsme ji prozkoumali s baterkou. U vchodu jsme našli ohniště, tak jsme si rozdělali si oheň (moc se nám hodily suché třísky z domova) a opekli jsme si chleba a snědli oběd z domova.

Vrátili jsme se zpátky na rozcestí žluté a vydali se po modré do Tetína. Cesta vedla z počátku ještě do kopce, ale brzy jsme byli nahoře a pak už nás čekala jen rovina. Vyšli jsme z lesa a otevřel se nám krásný výhled na Tetín a okolí. V Tetíně jsme si odpočinuli, snědli svačinu a nakoukli do informačního centra. Pak jsme se šli podívat na zříceninu hradu, který se kdysi vypínal nad Berounkou. Byl odsud nádherný rozhled. Zpátky jsme to vzali pod stráni nad původním hradním příkopem. Za plotem jsme pozdravili čuníka a vyšli jsme u malebného kostelíčka s malým hřbitovem. Tam nás nalákal na prohlídku místní průvodce. Moc poutavě nám vyprávěl o historii tohoto místa a nakonec jsme se podívali i dovnitř kostela.

Pak už jsme se vydali na poslední část cesty na vlakové nádraží do Berouna. Na nádraží jsme si koupili malé občerstvení a paku už nasedli do vlaku směr Praha. Cesta uběhla rychle, v Praze jsme přeběhli na Masarykovo nádraží a v půl šesté jsme se po pěkně stráveném dni opět vrátili do Řeže.

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Za tajemstvím Klecanského háje 2020

21. 12. 2020 v 08.36

V sobotu 19. 12. jsme se vypravili na pátrací výlet do Klecan. Ten samý výlet už jsme podnikli v roce 2012, ale protože minulí účastníci už odrostli a jsou z nich skoro dospělí, nic nebránilo tomu, podniknout výlet s mladšími členy znovu. Autobus nás dovezl ke kostelu, kde to všechno začalo. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, každá dostala mapku s částí Klecan a Klecanského háje, kde bylo zakresleno třináct míst označených čísly. U každého takového zajímavého místa, které se na mapě skrývalo pod číslem, byla ukrytá obálka. Kdo ji našel, mohl všem přečíst, o jaké místo se jedná a doplnit i pár důležitých informací. Skupinky soutěžily, která z nich najde více zpráv. V samotných Klecanech jsme se tak mohli seznámit se zámkem, farou, kostelem a také tzv. obchodem U Felixů, kde býval kdysi pivovar a obchod, nyní se však rozpadá.

Potom jsme se propletli několika uličkami a došli jsme na kraj Klecanského háje, kde jsme pokračovali v objevování. Čekala nás Benešovka (palouček s křížkem a lavičkou, kde rozjímal Václav Beneš Třebízský, farář a spisovatel), záhadná pyramida, hájenka a zbořený výletní altánek. Za hájenkou je malinký rybníček a u něj studánka s výbornou vodou, ze které se dřív vařilo klecanské pivo. Tady jsme se nasvačili. Další zastávkou byly okopy – památka na druhou světovou válku, Němci se zde snažili ukrýt vojenská letadla. Potom jsme došli na vyhlídku nad Vltavou. Výhled byl nádherný, dokonce až na Pražský hrad a Petřín. Další cesta vedla kolem místa zvaného U sedmi dubů, prý tu bývalo sedm oběšenců, ale pověst je vymyšlená. Dnes už jsou duby snad jen tři, ale bohužel se nám je nepovedlo najít (jsou mimo cestu). Pak jsme přešli přes starý můstek, který jakoby nikam nevedl. Byl také památkou na kdysi romantické úpravy háje. A pak už jsme sešli z kopečka do Klecánek, cestou jsme se ještě zastavili u další studánky. V Klecánkách bylo poslední hledané místo – klecanský jez a zdymadlo.

Zastavili jsme se na teplý čaj v jednom ze stánků u silnice a chvíli poseděli na zahrádce. Pak už nás čekala jen cesta domů podle Vltavy. Vzali jsme to ještě přes řežskou vyhlídku na skále, naposled se rozhlédli a pak už pospíchali na Červenou Skálu, kam jsme dorazili chvíli po čtvrté. Popřáli jsme si krásné Vánoce a pak už utíkali do teplých domovů…

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

 

3. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

1. 7. 2020 v 06.17

Od sobotního rána 20. června 2020 lehce pršelo, tak se nás po obědě dole u ústavu sešlo jen pár odvážných. Stany a náhradní oblečení jsme naložili do dodávky, nasedli na kola a vyrazili po pravém břehu řeky směr Veltrusy. Díky dešti jsme cestou skoro nikoho nepotkali a nemuseli jsme se na úzké cestě vyhýbat žádným cyklistům.

Ve Veltrusech v kempu jsme postavili stany, převlékli se do neoprenů a vyrazili na raft. Opět se ukázala výhoda deštivého počasí: v kempu jsme byli jediní, na kanálu také a mokré neopreny příjemně hřály. Zahřáli jsme se i pohybem, když jsme po splutí kanálu táhli raft po břehu nahoru. A pak spustit raft na vodu a vzhůru do peřejí. Kdo si nedal na břehu pozor, skončil ve vodě. Na kormidle se střídali dospělí, o pohon raftu se starali všichni. Unavení pádlaři se vzbouřili, a aby nemuseli tahat raft po břehu, šli peřeje sjíždět na vestách.

A to byla chvíle, na kterou čekal Petr, společně s jeho sestrou jsme se ujali pádel a on usedl na kormidlo. Sjížděli jsme peřeje hladce, když se rozhodl provést nás válcem. Zalila nás boční vlna a vytáhla nás z lodi, nejdéle vzdoroval kormidelník. Propluli jsme dolů kanálem na vestách a cestou nahoru po břehu vyzvedli raft, který si spokojeně hověl ve vracáku pod válcem.

Mezitím přestalo pršet a přišel čas na večeři – výborné boloňské špagety se sýrem a hlavně na zlatý hřeb večera – obří koupací káď, ve které se celé odpoledne hřála voda, takže už pomalu začínala bublat. Všichni se příjemně ohřáli a nikdo se neuvařil.

Ráno jsme posnídali koláč od hodné maminky, zabalili stany a naložili auto. Od rána bylo krásné počasí, kemp i kanál, ještě včera liduprázdné, se zaplnily vodáky a my nasedli na kola a stejnou cestou vyrazili domů.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

.

2. cyklovýlet

5. 6. 2020 v 09.41

Kvůli předpovědi počasí, která na neděli slibovala déšť, jsme na výlet vyjeli tentokrát v sobotu 30. května 2020. Změna termínu na poslední chvíli s sebou přinesla mírně nižší účast, ale splnila účel: nezmokli jsme.

Od nástěnky jsme opět vyjeli směr bikepark a objeli si pár koleček. Někteří jedinci se přitom pocvičili v nandávání řetězu. Pokračování trasy do větrušického sadu už nás nepřekvapilo, kopec vyjeli všichni, nikdo netlačil, jenom jeden příliš aktivní jezdec píchl, když na kole skákal. Kolo dotlačil na kraj fotbalového hřiště, kde už čekali ostatní a svačili nebo se houpali na zábradlí.

Duši jsme vyměnili a pokračovali polní cestou směr Klecany. Ideální úsek na to potrénovat jízdu ve skupině, než dojedeme na silnici. Trénink se vyplatil, do Klecan jsme dorazili pohromadě a v pořádku, jen se nekonala slíbená zmrzlina, protože v krámě bylo zavřeno.

Ve Zdibech jsme ocenili menší terénní vsuvku po zelené značce a dojeli k letišti RC modelů, kde jsme v hangáru snědli druhou půlku svačiny a pak jeli dál mezi poli do Starých Chaber. Následovalo to, co už mnozí znali z loňska: prudký kopec na konečnou autobusu v Čimicích. Kopec opět vyjeli všichni, někteří při tom trochu prskali.

Naplánovanou návštěvu bohnické ústavní farmy nám překazil virus. Areál léčebny je teď pro veřejnost uzavřen. Léčebnu jsme objeli nádhernou trasou přírodním parkem Draháň a užili si krásný sjezd lesem a pak pozvolný výšlap polem k ústavnímu areálu.

Rozdělili jsme se na dvě skupinky: silniční, která jela přímo dolů k trojskému útulku, a terénní, která si cestu užila v technické pasáži po modré značce. Dole u řeky jsme se šťastně shledali, nikdo se neztratil, ani nespadl. Slíbená zmrzlina se opět nekonala, protože stánek u přívozu měl zavřeno.

Ani přejezd rušné silnice, ani jízda terénem nás nepřipravila na rušnou cyklostezku kolem Vltavy, přeplněnou svátečními jezdci a mezi nimi se proplétajícími chrty na rychlých kolech. To je pravá škola dopravního provozu. I v ní jsme úspěšně obstáli a nechali za sebou chrta frustrovaného tím, že kvůli nám musel zpomalit a rutinně dojeli do Klecánek, kde jsme se ve stánku konečně odměnili slíbenou zmrzlinou.

Cestou do Řeže už cyklistický dav poněkud prořídl a tak jsme po 32 km hladce dorazili do cíle našeho výletu na řežské hřiště vstříc čekajícím rodičům.

Výlet jsme si moc užili a už se těšíme na další vyjížďku do Veltrus a na sjíždění kanálu na raftech.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

.

1. cyklovýlet

11. 5. 2020 v 10.33

Od nedělního rána 17. 5. 2020 bylo krásné počasí, ale stejně jsem měl cestou na sraz trochu stažený žaludek, že nikdo nepřijde. Byl to první výlet po dvou měsících karantény. O to větší bylo to překvapení, před krámem bylo plno: sešlo se patnáct dětí, tři praktikanti a sedm dospělých. Krásné překvapení.

Společně jsme dojeli do bikeparku, tam zkontrolovali kola a rozdělili se na dvě skupiny podle věku. Menší vyrazili rovnou směr větrušický sad, starší děti a praktikanti si párkrát projeli bikepark a rozjeli se stejným směrem.

Na začátku sadu jsme se po první terénní vsuvce opět sešli, praktikanti si vzali pod ochranná křídla nejmenší děti a vyjeli vstříc první technické pasáži – sjezdu nad dolským přívozem. Sjezd všichni zvládli, nikdo nespadl a odměnou nám bylo pozorování vltavských nutrií.

Počkali jsme na poslední, nasedli na kola a vyrazili dál. Když byl čas na svačinu, najedli jsme se na louce na konci Chvatěrub, protože místní občerstvení má v neděli zavřeno. Jako vyhlášená turistická základna na cyklotrase Praha–Drážďany si zřejmě vzali inspiraci z německých obchodů.

Dojeli jsme na kraj Kralup, a protože nám přálo počasí a i čas byl příznivý, rozhodli jsme se výlet mírně prodloužit až do Veltrus a vrátit se přes Nelahozeves. Cesta byla příjemně rovinatá, protijedoucím cyklistům jsme se zdatně vyhnuli, byli jsme bezpečně největší peloton na celé cestě. Jediné zpestření byl malý kopeček před Kralupami na Dvořákově cestě.

Projeli jsme podruhé Kralupy, tentokrát po levém břehu v Dolánkách jsme se občerstvili zaslouženou zmrzlinou, projeli Libčice a Letky a to už nás z druhého břehu zdravil ústavní komín a pak už jen lávka a rodičovské přivítání.

Výlet jsme si moc užili.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

Předvánoční výlet

6. 1. 2020 v 20.07

Sešli jsme se v sobotu 14. prosince 2019 odpoledne za podmračeného počasí na náměstíčku na Červené skále. Nakonec se bohužel nemohl zúčastnit jako vedoucí Zbyněk, ač hru, která nás čekala, vymyslel a spolu s Filipem připravil. Jednalo se o hledání elektronického vysílače s pomocí přijímačů. Celá hra byla zasazená do děje během druhé světové války, kdy k nám do Čech tajně cestovali dva čeští letci z Anglie a jejich letadlo bylo sestřeleno nad sadem u Větrušic. Tito piloti instalovali vysílač, který vysílal nouzový signál, a naším úkolem bylo je najít.

Nejprve jsme museli ve třech týmech rozklíčovat, jaký signál hledáme (tři písmena pomocí Morseovy abecedy) a pak naladit přijímače na frekvenci, kde daný signál zachytíme. To se nakonec všem týmům podařilo a mohli jsme vyrazit. Ale jakým směrem? V tom nám pomohly přijímače, které změnou hlasitosti signálu určovaly správný/nesprávný směr. Na to, že signál byl vzdálen téměř 2 km (což záchranné týmy nevěděly), se podařilo české letce nalézt celkem brzo, zhruba za 75 minut. To bylo radosti!!

Po úspěšném splnění úkolu jsme se potřebovali zbavit přebytečné energie, vždyť počasí připomínalo jaro a i slunko vysvitlo. Kromě hromadného válení sudů a všech možných druhů hry „na babu“ nám všem narostla křídla a celý sad jsme přeletěli jako letadla dle volby každého pilota.

Celkem ucabrtaní jsme se akorát se soumrakem dostavili ke Zbyňkovi, kde nás čekalo úžasné pohoštění v podobě vánočního cukroví a hlavně teplého čaje. Některým po 10 minutách odpočinku řádně otrnulo (vlastně všem) a hoši popadli zbraně a zhostili se boje s nepřítelem, děvčata vyvedla koně ze stájí a soutěžila v přeskoku Zbyňkova živého plotu. (Dle dohody první jarní setkání TOMu započneme zastřižením polámaných větví.)

Kolem páté hodiny jsme se rozpustili, popřáli si vše nejlepší do Nového roku a rozešli se do zahřátých domovů.

Více fotek na rajčeti.

Filip

.

.