Archiv rubriky ‘   • Výlety’

Podzimní Knínice 2018

6. 11. 2018 v 18.56

Podzim je tu už v plné síle, takže nastal čas i vydat se na Knínici. Vyrazili jsme v sobotu 27. října v osm hodin ráno směr Ústí. Cesta nám rychle utekla, v Ústí jsme přestoupili na autobus a do chalupy jsme dorazili po jedenácté hodině. Protože naše kuchařka Katka „úřadovala“ v knínické kuchyni už od pátku, bylo zatopeno a navařeno! I počasí bylo celkem fajn, takže jsme si vybalili a začali pomáhat s úklidem zahrady, která se nám „rozrostla“ o několik metrů směrem k lesu. Po obědě jsme chvíli odpočívali a potom, kdo chtěl, zůstal a pomáhal s pracemi venku, ostatní se vydali na procházku po okolí. Večer byla volná zábava a někteří se vrhli na vystřihování a slepování domečků z papíru.

V neděli ráno jsme si trochu pospali, protože se změnil čas na zimní. Dopoledne jsme se věnovali vyrábění: dělali jsme dárkové krabičky z roliček od toaletního papíru a symbolické vánoční stromečky ze skládaného papíru. Po svačině bylo zase co dělat venku na zahradě, ti starší si ještě vyráběli stromečky z vlny a korálků. Mezitím začalo venku mrholit, takže se nakonec všichni vrátili za teplem a k obědu. Odpoledne jsme čekali, že se počasí trochu umoudří, ale nějak se mu nechtělo. Nicméně hledání pokladu nepočká, takže jsme oblékli pláštěnky a vyrazili po fáborkách kousek za vesnici pátrat, kde by mohl být schovaný. To se nakonec podařilo a o nalezené sladkosti jsme se spravedlivě rozdělili. Večer jsme si udělali kino: popcorn a promítání filmu o Úžasňákových. A venku mezitím začalo sněžit…

V pondělí jsme vstávali už o něco dřív, abychom stihli autobus. Čekal nás totiž celodenní výlet do Krupky. Počasí bylo o trošku lepší než včerejší, nefoukalo, což byl hlavní předpoklad pro to, aby jela lanovka. Ta nás vyvezla až na Komáří vížku, kde jsme rovnýma nohama vstoupili do zimy. Mlha, nasněženo, namrzlé cesty. Takže jsme se nahoře moc nerozhlíželi (stejně nebylo nic vidět) a s největší opatrností začali sestupovat z vršku hory. Cestou jsme narazili na obrovské stopy ve sněhu a přemýšleli, kdo je tam zanechal. Nakonec jsme se smířili s tím, že to nebyl Yetti, ale pravděpodobně nějaká urostlá kráva. Z otevřené louky jsme zašli na lesní cestu, po které jsme celkem pádili, abychom se zahřáli. Zastavili jsme se u krásného Kotelního rybníka, který se naházel v kruhové prohlubni mezi svahy. Pokračovali jsme dál, ale za chvilku jsme usoudili, že nastal ten správný čas se naobědvat. Našli jsme příhodné místo, vybalili chleby a namazané paštikou a žervé jsme skoro všechny snědli. Po odpočinku jsme opět vyrazili, cesta už tolik neklesala, občas nás překvapil i strmý kopeček. Občas jsme narazili i na stopy po dolování – buď jen více či méně patrnou prohlubeň v zemi, nebo zamřížovanou štolu. Štola Barbora byla dokonce opatřena dveřmi (zamčenými). Nakonec jsme stanuli před štolou největší, štolou Starého Martina, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Odložili jsme si batohy, vyfasovali helmy a pan průvodce nás vpustil do nitra hory. Procházeli jsme dlouhou chodbou, která byla místy tak nízká, že dospělí ocenili funkci ochranné přilby. Skoro celou cestu jsme šli podél cínové žíly, prkenný chodníček vedl mezi kolejnicemi, po kterých kdysi horníci ručně tlačili vozíky s vytěženou rudou. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a trochu si i zaječeli, když pan průvodce zhasnul a my tak poznali pravou podzemní tmu. Štola nás pak zase vyplivla v místě, kde jsme do ní vlezli, venku jsme si ještě prohlédli malý „skanzen“ hornických zařízení a strojů a pak už pospíchali z kopce do Krupky, kde jsme po chvíli čekání nasedli do autobusu. S několika přestupy jsme zdárně dorazili do Knínice. Po večeři padla únava hlavně na starší osazenstvo, takže tentokrát jsme oželeli večírek, rozdali jsme si jen kartičky do deníčků a pustili si další film.

V úterý se nám jako naschvál udělalo krásně, tak jsme rychle sbalili, uklidili pokoje a do oběda jsme ještě byli na zahradě. Po tradičních odjezdových (a výborných!) špagetách jsme popadli bágly, zamávali chalupě a vyrazili na autobus. V Ústí jsme se zastavili v informačním centru, nakoupili vizitky, orazítkovali deníčky a pak už jsme zamířili do cukrárny Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, a mnozí se zásobili i na další cestu. Jízda vlakem nám docela utekla, cestou jsme zahlédli i duhu. Do Řeže jsme dorazili před čtvrtou hodinou, kde už čekali rodiče, auto se spacákama a naše zabalené vánoční výrobky.

Výprava na Knínici byla pestrá, zažili jsme krásné podzimní počasí i zasněženou zimu. Ale hlavně jsme si to užili!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Výlet do Dobrovic – ZRUŠENO

4. 11. 2018 v 16.03

v sobotu 10. listopadu 2018

 

Odjezd:        v 8.00 od ÚJV, stavíme na všech zastávkách

Návrat:        cca v 15 h, upřesníme…

Jedeme „vlastním“ autobusem, výlet je určen dětem, studentům, rodičům, prarodičům…

Čeká nás exkurze do cukrovaru v rámci řepné kampaně, prohlídka města a muzea (historie a současnost cukrovarnictví, lihovarnictví a řepařství).

Jídlo s sebou vlastní, v případě přítomnosti rodičů lze i individuální (restaurace).Cena: 100–150 Kč doprava (podle počtu osob, zbytek vrátíme) + vstupné muzeum 70 Kč + vstupné cukrovar 80 Kč.

Přihlášení do 6. 11. na: karel.nem@gmail.com

.

.

 

 

 

5. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

27. 6. 2018 v 21.49

Ahoj!

Dle mého nejlepšího vědomí a svědomí se nám podařilo vrátit děti všechny v pořádku. Jediný, kdo to odskákal rýmou, je asi náš nejmenší :-)))

Rekapitulace programu je následující:

Voda rafty sobota i neděle od 10.00 do 12.00. Vrcholem neděle byla samostatná dětská jízda… máme tu „rafťáky“ :-)) a vyzkoušeli si, jaké to je, jezdit v divoký vodě na vestách…

V sobotu odpoledne jsme se stihli na kolech dojet podívat na vnitřní stranu soutoku Vltavy s Labem, tzv. kopřivová procházka :-))

Více fotek na rajčeti.

Petr

.

.

4. cyklistický výlet 10. 6. 2018

12. 6. 2018 v 10.33

Poslední trénink na kola byl málem „dámskou vyjížďkou“.

V 13.00 byli u nástěnky obě Chalupovic, Kačenka Pfeiferová, Alenka Vokatá a Josefínka Šilhánková, kterým sekundovali Filip Vokatý s tátou.

S ohledem na omezené časové možnosti polovičky účastníků jsme trénink omezili na nácvik jízdy a „vedení“ kol v terénu, kterého je v Řeži dostatek.

Jízda po lesních single tracích, po schodech, Starkou, od Křížku k vyhlídce a Mandelkou se závěrem v Bajkárně znamenala intenzivní komentáře zúčastněných a bravurní zvládnutí techniky :-)

Přežili všichni :-)

Petr

.

.

3. cyklistický výlet 27. 5. 2018

11. 6. 2018 v 19.08

Další z našich cyklovýletů, 38 km, 560 m nastoupáno

Řež–Močidla–Větrušice–Na Dole–Vodochody–Klíčany–Bašť–Sedlec–Bořanovice–Březiněves–Zdiby–Veltěž–Dolní Chabry–Drahaňské údolí–Klecánky–Husinec–Řež hřiště

Petr

.

.

Výlet do Kouřimi a Zásmuk

24. 5. 2018 v 15.25

Sešli jsme se v sobotu 19. 5. 2018 časně ráno, už po sedmé hodině, u lávky a vyrazili vlakem do Prahy. Byl to trochu adrenalin, protože vlak přijel se zpožděním a na Masaryčce nás čekal přestup. Naštěstí jsme to stihli, přesedli jsme na vlak do Kolína a v Pečkách jsme opět přestupovali. Jelikož byla výluka, čekaly na nás před nádražím dva autobusy. Jeden obyčejný a druhý mikrobus. Většina z nás se naskládala do mikrobusu, který s námi vymetl všechny možné vesnice v okolí, ale nakonec jsme šťastně dorazili do Kouřimi.

Z nádraží jsme se vydali na náměstí, kde jsme u kašny zahájili hru o poklad. Hledači byli rozděleni do dvojic (úplně nejstarší byl sám), dostali papír s doplňovačkou, po jejímž správném vyplnění se měli dozvědět, kde se poklad ukrývá. Odpovědi na deset otázek, týkající se města Kouřimi, hledali v prostoru náměstí a kostela, a pokud si nevěděli rady, mohli požádat o radu kohokoliv z místních. Někdo byl s vyluštěním hotov rychle, někdo musel pátrat trochu déle, ale nakonec se všem podařilo schovaný poklad najít a odměnit se sladkostmi. A jako bonus se všichni dozvěděli pár zajímavostí o městečku Kouřim.

Pak jsme se dali křivolakými uličkami pryč z centra, za městem vyšli do mírného kopečka a na kraji jahodového pole jsme narazili na tzv. Lechův kámen. Osamocená rulová skála nabízela pěkný výhled do kraje, tak jsme si u ní odpočinuli a spořádali oběd.

Po jídle jsme se vrátili zpět do údolí, našli jsme modrou značku, která vede podél potoka Výrovka, a vydali se po ní. Došli jsme do vesničky Toušice, kde jsme se pro změnu napojili na žlutou značku a za vsí pokračovali opět údolím potoka. Sotva jsme ale vkročili do lesa, čekalo nás velké překvapení! Přes potok se klenul osamocený starý kamenný most s pěti oblouky a pod ním se klidné koryto potoka změnilo ve skalnatou kaskádu, přes kterou si voda vytvořila spoustu různých cestiček. Takže jsme na místě chvilku pobyli, tzv. Toušické prahy, jak se lokalita správně jmenuje, jsme si prolezli ze všech stran, skákali jsme přes vodu a pouštěli klacky po proudu.

Pak jsme dál pokračovali proti proudu, tok už se zase uklidnil a po dvou kilometrech jsme došli k dalšímu starobylému kamennému mostku, zde už ale byla voda klidná. Sundali jsme boty, vyhrnuli kalhoty a trochu si zchladili nohy. Odpočinuli jsme si a pak už jsme přes bývalou bažantnici s dlouhou rozpadající se kamennou zdí došli do Zásmuk. Na náměstí jsme se porozhlédli po nějakém občerstvení a za chvilku už jsme si všichni pochutnávali na výborné zmrzlině. Nakonec jsme se ještě zastavili v samoobsluze, kde jsme doplnili zásoby vody a dopřáli si ještě nějakou dobrotu. Pak už jsme jen odpočívali v parku na trávě a čekali na autobus do Prahy.

Autobus přijel veliký, poloprázdný, tak jsme si všichni pohodlně sedli a nechali se dovézt až na Háje. Tam jsme rychle přestoupili na metro, dojeli na Nádraží Holešovice a tam zase rychle na vlak do Řeže. Všechno nám krásně vyšlo, vlaky, autobusy i počasí, a tak jsme plni zážitků po sedmé přijeli k lávce, kde už na nás čekali rodiče.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.