Archiv rubriky ‘   • Výlety’

Velikonoční Knínice 2019

2. 5. 2019 v 17.42

Velikonoce letos připadly až na druhou polovinu dubna, tak se dalo očekávat teplejší počasí. Skutečnost ale předčila očekávání…

Vyrazili jsme ve čtvrtek 18. dubna v deset hodin dopoledne. Dorazili jsme do Ústí a už při čekání na autobus na plácku u divadla, jsme strkali bundy do batohů a mikiny vázali kolem pasu. Po jedné hodině jsme dorazili do chalupy, zabydleli se a trávili čas hlavně venku na zahradě. Pak jsme dojedli zbytky svačin od rodičů a vyrazili do okolního lesa na procházku. Cestou jsme se zahráli několik her a také potrénovali, jak zacházet s buzolou a k čemu nám může být užitečná. Vrátili jsme se v podvečer a za chvíli už byla nachystaná večeře. Po ní byla volná zábava, vytáhli jsme společenské hry, někteří si připravovali scénky na následující večer…

V pátek ráno jsme se nasnídali a začali se připravovat ne celodenní výlet. Do batohů jsme si dali společný oběd, lahve s pitím a kapesné. Vyrazili jsme na autobus, který nás dovezl do Děčína, protože cestou ale nabral trochu zpoždění, vypadalo to, že nestihneme vlak, ale zkusili jsme to. Vzali jsme nádraží útokem, prosvištěli podchodem a už skoro za hvizdu výpravčího píšťalky jsme naskákali do vlaku. Jeli jsme jen kousek a už za chvíli jsme vstupovali v Benešově nad Ploučnicí. Nejprve jsme se vypravili na vyhlídku, vstoupali jsme mezi vilkami na okraji města, pak kousek lesíkem a už jsme stanuli na kopci a shlíželi na městečko. Pak jsme zase seběhli dolů a vydali se k místnímu rozlehlému zámku. Domluvili jsme si prohlídku a při čekání jsme se naobědvali a nakoupili turistické vizitky. Prohlídka byla zajímavá, jen by v tom zámku nemusela být tak strašná zima.

Po skončení jsme se vydali po zelené značce, která nás odvedla z města, a my pokračovali po břehu říčky Ploučnice. Zastavili jsme se u vodopádu a také u krásného jezu. Pěšina pak najednou začala od cesty uhýbat a my jsme vystoupali ke zřícenině hradu Ostrý. Byl z něho nádherný výhled do údolí. Odpočinuli jsme si a vyhřívali se na sluníčku. Pokračovali jsme dál, minuli fotbalové hřiště, kde jsme si ve stínu na chvíli sedli a přemýšleli o tom, zda v cíli bude nějaká hospoda, abychom doplnili tekuté zásoby. Sešli jsme do údolí do obce Františkov nad Ploučnicí a otevřenou hospůdku skutečně našli. Ochotná paní vedoucí nás pustila do chladného salonku a pustila nám pohádku. Napili jsme se kofoly, koupili si nezdravé brambůrky a odpočívali.

Pak už by čas jít na vlak, který nás odvezl zpět do Děčína a stejnou cestou jsme se zase vrátili do Knínice. Večeře už byla připravená, po ní očista v koupelně a pak už začal „večírek“ v jídelně. Zahráli jsme si hry, zasmáli se u scének a zazpívali jsme si písničky s kytarou. Sice se po náročném dni zdálo, že brzy zalezeme do spacáků, ale ještě to chvíli trvalo, protože bylo pořád o čem povídat…

V sobotu ráno jsme si mírně přispali. Po snídani nás čekalo tvoření, vyráběli jsme barevné papírové košíčky a do nich pak ozdobili polystyrenová vajíčka – jedno pomocí oboustranné lepicí pásky a korálků a druhé pomocí blýskavých flitrů a špendlíků. Po obědě jsme začali balit a uklízet chalupu. Když bylo hotovo, byli jsme venku na zahradě a později se ještě šli projít po okolí. Pak už byl čas vyrazit na autobus. Dovezl nás do Ústí, kde jsme zamířili rovnou do cukrárny Barborka – zlatého hřebu celé výpravy. Náležitě jsme si to v ní užili, pak jsme přešli na nedaleké hlavní nádraží, nakoupili jízdenky a už jen čekali na nás vlak. Tentokrát jsme zvolili cestu rychlíkem s přestupem v Kralupech, a tak jsme se ani nenadáli a za chvíli už byli doma v Řeži.

Velikonoční výprava se nám povedla, počasí bylo ukázkově letní a zážitky parádní!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Po druhém břehu…

11. 4. 2019 v 18.11

Sešli jsme se na vlakové zastávce v hojném počtu a vyjeli směr Praha. Ještě než přišel průvodčí, byly tady Roztoky-Žalov a čas vystoupit.

Vydali jsme se mezi domky Žalova do kopce po žluté značce směr Levý Hradec. Za chvíli jsme došli na první krásnou vyhlídku na Vltavu a protilehlý Husinec a pak pokračovali po kraji lesa zkratkou na Levý Hradec. Bylo pěkné počasí, blížilo se poledne a všude bylo plno výletníků. Na chvíli jsme se zastavili a snědli první ze svačin, obešli starobylý kostelík s přilehlým hřbitovem a pokračovali vesnicí do mírného kopce směr Řivnáč.

Na vrchu Řivnáči, ze kterého je nádherný výhled do krajiny, stávalo hradiště. Místo předkové vybrali opravdu dobře – rozhled v krásném počasí byl úžasný a skály strmě spadající dolů k Vltavě budily respekt. Pokračovali jsme po hraně vltavského údolí dále po proudu a s další přestávkou na svačinu jsme došli na vrch Stříbrník, nejvyšší kopec v okolí, na kterém kdysi také stálo hradiště a podle pověstí se tam těžilo stříbro.

Pomalu se začal ozývat hlad, který způsobil, že do úholičské Švestkovny, kde je lanové hřiště a altán s ohništěm, jsme téměř doběhli. Dříví bylo dost a bylo suché a lanové prolézačky a buřtíky opečené nad ohněm byly téměř tak velkým lákadlem jako nedaleký slepičí výběh a krmení slepic a pobíhání po lanových lávkách.

Dál se nám moc nechtělo, ale nalákala nás představa krámku na návsi. A splnila se, měli otevřeno a zmrzliny měli dost. Na otázku, jestli půjdeme rovnou dolů k Vltavě, nebo kousek stranou k obří houpačce, byla jasné odpověď. Obří houpačka byla skutečně obří, všichni se zhoupli a nikdo nedostal mořskou nemoc.

Pokračovali jsme divokým lesem téměř horským terénem kolem prvního trempského srubu na sever od Prahy do kopce, který byl tak prudký, že bylo potřeba se při výstupu držet lana, po kraji golfového hřiště a pak dolů k řece kolem starých lomů. Tam se na lavičce opět zázračně objevily svačiny. Za chvíli jsme byli dole u řeky, obešli podmoráňskou vodárnu, za ní obdivovali sochu víly a obrovské potrubí, které vede vltavskou vodu do bývalé huti Poldi Kladno.

Cestou po pěšině po břehu řeky mezi bývalými sádkami byl ještě čas nakrmit kačeny a labutě a pak už jen vylézt po schůdkách na peron řežské zastávky, přeběhnout lávku, přivítat se s rodiči a těšit se na další výlet.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

Výlet do Techmanie Plzeň

19. 3. 2019 v 15.42

První březnovou neděli jsme se brzy ráno vypravili do plzeňské Techmanie. Jeli jsme vlakem, v Plzni okusili cestu trolejbusem a pak už jsme několik hodin strávili v „Techmania Scince Center“, kde jsme si užili interaktivních expozic i vědeckých show. Rozprchli jsme se po dvou halách, každý si všechno prohlédl a vyzkoušel. Mezitím jsme se také naobědvali a na závěr se pak podívali i do obchůdku se suvenýry. Půlden v centru rychle utekl, ani se nám nechtělo domů… Zpátky jsme opět jeli rychlíkem, přes Prahu jsme se svezli i metrem a v pět hodin už jsme byli v Řeži.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Cukrovar a lihovar Dobrovice

11. 12. 2018 v 18.43

V neděli 25. listopadu 2018 se uskutečnil výlet nejen pro členy oddílu, ale i pro rodiče, sousedy a kamarády. Vydali jsme do cukrovaru a lihovaru ve Středočeském kraji. Po krátké zhruba hodinové cestě zastavil autobus, který jsme měli objednaný jen pro nás, plný natěšených dětí a rodičů v Dobrovici, kde se cukrovar společně s lihovarem nachází. Po příchodu do cukrovaru jsme si odložili věci a šli jsme do muzea. Tam jsme se dozvěděli hlavně historii sázení, sklízení a pěstování řepy. Po obědové pauze jsme se opět vrátili do cukrovaru, oblékli jsme se do reflexních vest a vzali si helmu, protože jsme si šli podívat na provoz cukrovaru. Bylo zajímavé pozorovat, co vše se s cukrovou řepou děje, než se z ní vyrobí cukr. Nejprve jsme navštívili laboratoř, kde se odebral vždy vzorek řepy, který se kontroloval, a pak jsme pokračovali celým výrobním procesem, až byl cukr hotový. Po naučném i zábavném dnu jsme se opět vydali směrem na Řež.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Dan Krauz

.

.

Podzimní Knínice 2018

6. 11. 2018 v 18.56

Podzim je tu už v plné síle, takže nastal čas i vydat se na Knínici. Vyrazili jsme v sobotu 27. října v osm hodin ráno směr Ústí. Cesta nám rychle utekla, v Ústí jsme přestoupili na autobus a do chalupy jsme dorazili po jedenácté hodině. Protože naše kuchařka Katka „úřadovala“ v knínické kuchyni už od pátku, bylo zatopeno a navařeno! I počasí bylo celkem fajn, takže jsme si vybalili a začali pomáhat s úklidem zahrady, která se nám „rozrostla“ o několik metrů směrem k lesu. Po obědě jsme chvíli odpočívali a potom, kdo chtěl, zůstal a pomáhal s pracemi venku, ostatní se vydali na procházku po okolí. Večer byla volná zábava a někteří se vrhli na vystřihování a slepování domečků z papíru.

V neděli ráno jsme si trochu pospali, protože se změnil čas na zimní. Dopoledne jsme se věnovali vyrábění: dělali jsme dárkové krabičky z roliček od toaletního papíru a symbolické vánoční stromečky ze skládaného papíru. Po svačině bylo zase co dělat venku na zahradě, ti starší si ještě vyráběli stromečky z vlny a korálků. Mezitím začalo venku mrholit, takže se nakonec všichni vrátili za teplem a k obědu. Odpoledne jsme čekali, že se počasí trochu umoudří, ale nějak se mu nechtělo. Nicméně hledání pokladu nepočká, takže jsme oblékli pláštěnky a vyrazili po fáborkách kousek za vesnici pátrat, kde by mohl být schovaný. To se nakonec podařilo a o nalezené sladkosti jsme se spravedlivě rozdělili. Večer jsme si udělali kino: popcorn a promítání filmu o Úžasňákových. A venku mezitím začalo sněžit…

V pondělí jsme vstávali už o něco dřív, abychom stihli autobus. Čekal nás totiž celodenní výlet do Krupky. Počasí bylo o trošku lepší než včerejší, nefoukalo, což byl hlavní předpoklad pro to, aby jela lanovka. Ta nás vyvezla až na Komáří vížku, kde jsme rovnýma nohama vstoupili do zimy. Mlha, nasněženo, namrzlé cesty. Takže jsme se nahoře moc nerozhlíželi (stejně nebylo nic vidět) a s největší opatrností začali sestupovat z vršku hory. Cestou jsme narazili na obrovské stopy ve sněhu a přemýšleli, kdo je tam zanechal. Nakonec jsme se smířili s tím, že to nebyl Yetti, ale pravděpodobně nějaká urostlá kráva. Z otevřené louky jsme zašli na lesní cestu, po které jsme celkem pádili, abychom se zahřáli. Zastavili jsme se u krásného Kotelního rybníka, který se naházel v kruhové prohlubni mezi svahy. Pokračovali jsme dál, ale za chvilku jsme usoudili, že nastal ten správný čas se naobědvat. Našli jsme příhodné místo, vybalili chleby a namazané paštikou a žervé jsme skoro všechny snědli. Po odpočinku jsme opět vyrazili, cesta už tolik neklesala, občas nás překvapil i strmý kopeček. Občas jsme narazili i na stopy po dolování – buď jen více či méně patrnou prohlubeň v zemi, nebo zamřížovanou štolu. Štola Barbora byla dokonce opatřena dveřmi (zamčenými). Nakonec jsme stanuli před štolou největší, štolou Starého Martina, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Odložili jsme si batohy, vyfasovali helmy a pan průvodce nás vpustil do nitra hory. Procházeli jsme dlouhou chodbou, která byla místy tak nízká, že dospělí ocenili funkci ochranné přilby. Skoro celou cestu jsme šli podél cínové žíly, prkenný chodníček vedl mezi kolejnicemi, po kterých kdysi horníci ručně tlačili vozíky s vytěženou rudou. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a trochu si i zaječeli, když pan průvodce zhasnul a my tak poznali pravou podzemní tmu. Štola nás pak zase vyplivla v místě, kde jsme do ní vlezli, venku jsme si ještě prohlédli malý „skanzen“ hornických zařízení a strojů a pak už pospíchali z kopce do Krupky, kde jsme po chvíli čekání nasedli do autobusu. S několika přestupy jsme zdárně dorazili do Knínice. Po večeři padla únava hlavně na starší osazenstvo, takže tentokrát jsme oželeli večírek, rozdali jsme si jen kartičky do deníčků a pustili si další film.

V úterý se nám jako naschvál udělalo krásně, tak jsme rychle sbalili, uklidili pokoje a do oběda jsme ještě byli na zahradě. Po tradičních odjezdových (a výborných!) špagetách jsme popadli bágly, zamávali chalupě a vyrazili na autobus. V Ústí jsme se zastavili v informačním centru, nakoupili vizitky, orazítkovali deníčky a pak už jsme zamířili do cukrárny Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, a mnozí se zásobili i na další cestu. Jízda vlakem nám docela utekla, cestou jsme zahlédli i duhu. Do Řeže jsme dorazili před čtvrtou hodinou, kde už čekali rodiče, auto se spacákama a naše zabalené vánoční výrobky.

Výprava na Knínici byla pestrá, zažili jsme krásné podzimní počasí i zasněženou zimu. Ale hlavně jsme si to užili!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

5. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

27. 6. 2018 v 21.49

Ahoj!

Dle mého nejlepšího vědomí a svědomí se nám podařilo vrátit děti všechny v pořádku. Jediný, kdo to odskákal rýmou, je asi náš nejmenší :-)))

Rekapitulace programu je následující:

Voda rafty sobota i neděle od 10.00 do 12.00. Vrcholem neděle byla samostatná dětská jízda… máme tu „rafťáky“ :-)) a vyzkoušeli si, jaké to je, jezdit v divoký vodě na vestách…

V sobotu odpoledne jsme se stihli na kolech dojet podívat na vnitřní stranu soutoku Vltavy s Labem, tzv. kopřivová procházka :-))

Více fotek na rajčeti.

Petr

.

.