Archiv rubriky ‘   • Tábory’

Tábor TOM Řež – Skryje 2012

5. 9. 2012 v 18.40

Letošní tábor se konal ve Skryjích na jižní Moravě, u říčky Bobrůvky. Vzhledem k velké vzdálenosti jsme tentokrát zvolili dopravu vlakem, kterým je cestování na dlouhé tratě příjemnější. Několikrát jsme přestupovali, závěrečný úsek z Tišnova jsme pak dojeli autobusem. Tábořiště se nacházelo v krásném údolí kousek za vesnicí, do lesa i k řece to bylo „co by kamenem dohodil“.

Pár dní před odjezdem dostali všichni dopis s dobrou zprávou – vyhráli jako „Děti štěstěny“ úžasnou cestu kolem světa, takže celý tábor byl ve znamení cestování a poznávání nejrůznějších koutů světa. Jako táborová měna byl zvolen americký dolar, který je směnitelný po celém světě, takže se nám výborně hodil pro naše cesty. Světoběžníci se rozdělili na pět týmů – Cestovatelé, Plantážníci, Buřtíci, Freecoolíni a Turisťáci. Každý večer při nástupu jsme otevřeli tajemnou obálku s informací, do které země se další den vydáme, a dopoledne jsme pak nastoupili do letadla, které nás tam přepravilo.

Putování jsme zahájili v Evropě – navštívili jsme Francii. Podnikli jsme cyklistickou výpravu po zámcích na Loiře, uspořádali módní přehlídku, absolvovali slavné Tour de France a přihlíželi i napínavému Paříž – Dakar. Další den jsme se přepravili na severní část zeměkoule, do oblasti Arktidy a severských států. Dopoledne jsme dobývali Severní pól, odpoledne pak běhali proti vichřici a pochodovali v pořádně teplém oblečení v mrazu. Dále jsme navštívili Mongolsko, kde jsme si vařili oběd v jurtách, sledovali exhibiční zápas v ping-pongu a přebírali rýži. Celé další dva dny jsme strávili USA, kde jsme se najedli v McDonalds, objevili Grand Canyon, pobavili se v kasinech v Las Vegas, kde jsme roztočili svoje dolary, někteří pak jeli na kolech na nefalšovaný americký ranč, jiní se zase vyhřívali na floridských plážích. Pak jsme se zase vrátili do Evropy, tentokrát do Nizozemí, kde jsme pašovali vzácné tulipánové cibule a překládali náklad v největším přístavu na světě v Rotterdamu. V našem putování jsme zavítali i do daleké Austrálie, tam jsme napodobili klokany a skákali s kapsami (batohy) na břiše, ale hlavně jsme se zúčastnili operního festivalu v australském Sydney. Každý tým si vymyslel krátký příběh, který zdramatizoval a zhudebnil do podoby operního žánru, a vrcholem přehlídky pak byl nácvik a představení úryvku Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Dalším velkým zážitkem byla návštěva Číny. Stavěli jsme Velkou čínskou zeď, vyráběli dřevěné hůlky, se kterými se ti zručnější i v poledne najedli, a ve velké textilní továrně na padělky si každý ušil svoje značkové tričko. Nezapomněli jsme ani na Afriku, kde jsme pozorovali a poznávali zvířata na safari, v jihoafrických dolech hledali diamanty, nosili jsme vodu jako správné africké ženy na hlavě, uspořádali přehlídku bubnování a válečného pomalování a za tmy se opět vrátili na safari, tentokrát za nočními zvířaty. Potom se z nás stali námořní cestovatelé a vydali jsme se na objevitelské výpravy do oblasti Tichomoří. Abychom si naklonili domorodého náčelníka, vyrobili jsme mu korálkové náramky a pak zahájili velké pátrání po tom, na kterém že ostrově to se svým kmenem sídlí. Poslední zemí, kam jsme odletěli, byla Velké Británie a celý den jsme tak zasvětili velkému sportovnímu svátku. Zúčastnili jsme se Letních olympijských her, nechybělo slavnostní zahájení, při kterém zástupkyně Řecka zapálila olympijský oheň, a pak nastalo celodenní velké sportovní klání v nejrůznějších disciplínách.

Samozřejmě jsme nezapomínali ani na naši vlast. Zdatnější cyklisté tak vyrazili na majestátný hrad Pernštejn, ostatní, aby jim to nebylo líto, dojeli na kolech do nepříliš vzdálené hospůdky, kde jsme si na zahrádce dali limču a nanuka. Navštívili jsme i blízké město Tišnov, kde jsme se vyšplhali na vysokou rozhlednu. Dolary, které jsme si vydělali při nejrůznějších soutěžích, jsme mohli utratit v táborovém bufetu. A když už jsme u toho jídla, tak kuchyně byla bezkonkurenční! Tábor se nám tedy opravdu povedl, i počasí nakonec ukázalo svou pravou letní tvář, a tak nezbývá, než těšit se na ten příští!

 

Více ve fotogalerii a na rajčeti.

Jitka

 

Tábor 2011 – roční tábor – Proseč u Skutče

11. 9. 2011 v 19.51

Letošní tábor byl neobvykle dlouhý, jeli jsme totiž na rok!

Odjížděli jsme na Silvestra 16. července, pobyli jsme od ledna do prosince, uzavřeli jsme dalším Silvestrem a vraceli se 30. července o rok starší domů.

Silvestr jsme patřičně oslavili obloženými chlebíčky, chipsy a rychlými špunty, ale hlavně noční hrou Tajemná světla, která proměnila louku v nádherné hvězdné nebe.

V lednu, únoru a březnu nám počasí přálo, takže koulování, lyžování, sáňkování a další zimní radovánky, zimní olympiáda i měsíc knihy probíhaly ve správném letním vedru. Ještě velikonoční pomlázky jsme pletli a kraslice vařili a barvili za pěkného počasí. V květnu se počasí rapidně zhoršilo, vlastně propršel nejen květen, ale i část června (pršelo vjednomkuse 26 hodin), což způsobilo mokré škody ve většině stanů. Všechny stany jsme vytapetovali igelitem, mokré věci jsme usušili ve srubu, kde se topilo od rána do večera. Mladší děti přespaly v podkroví srubu. Umíte si představit postel 6 x 8 metrů pro 20 dětí? Jde to :)

V červnu jsme byli jako každý rok na školním výletě, výlet to byl cyklistický a povedený.
V červenci a srpnu měly děti tradičně prázdniny, což probíhá tak, že vedoucí si otevřou specializované cestovní kanceláře a děti si vyberou nebo objednají aktivitu, která je baví a zajímá. V nabídce byl dlouhý výlet na kole, krátký výlet na kole, geocaching (vyhledávání skrytých schránek podle GPS), horolezecká průprava, houbaření, koupání, výlet do města na nákupy, výtvarné aktivity (koláž a drhání náramků), v nabídce byla i cestovka snů, která zaručovala výlet nebo aktivitu na přání. Bohužel i letní prázdniny nám trochu komplikoval déšť. A co hůř, květnový déšť přinesl ochlazení, takže opravdové letní teploty už se nevrátily. Koncem srpna probíhaly žně, vlastně sklizeň obilí pomocí kombajnů, a to bych vám opravdu přála vidět!

V září začal nový školní rok, děti složily na to téma básně a tehdy jsme poznali, jak moc se jim už stýská po škole :) Vinobraní jsme oslavili tvorbou největších a nejhezčích hroznů, jaké kdy kdo viděl.
Říjen jsme zasvětili přípravě na zimu a ušili jsme si slušivé a hřejivé rukavice. Poslední podzimní sluneční paprsky nám svítily do zad při triatlonu, závodu v plavání, jízdě na kole a běhu. Děti byly úžasné a dělaly nám jednu radost za druhou skvělými výkony.

V listopadu přijel Martin na bílém koni, ale sběr sněhových vloček nezabral dětem ani půl hodiny.
V prosinci jsme se od rána chystali na Vánoce, nakupovali a vyráběli dárečky, vyráběli ozdoby a zdobili stromeček, provětrali jsme některé vánoční tradice. A večer přišlo velké obdarovávání dárky milými, vtipnými, chutnými, užitečnými i úplnými blbostmi. Bavili jsme se moc dobře.

Děti byly jako každoročně bezproblémové, vedoucí klidní a vyrovnaní, posádka kuchyně (Dana Čejková a Jana Štěpánková) dobře naladěná, tábořiště dobře vybavené – prostě, neměli jsme si nač stěžovat.
Týden či dva týdny dovolené věnovali bez nároku na odměnu: Mary Těthalová, Mirka Zrubecká, Míla Bartíková, Petr Hezina, Tomáš Tomba Bartík, Karel Němec, Linda Plavcová, Katka Kohoutková, Jarda Pína, Ivana Pínová.

Sponzorským darem nás podpořila Asociace TOMů a manželé Prchalovi. Děkujeme.

Tábor 2010 – dobývání Annapurny

11. 9. 2010 v 19.50

Letošní tradiční letní tábor TOM Řež se konal v Havlovicích u Úpice ve východních Čechách.
Proměnili jsme se v horolezce, kteří se v polovině minulého století pokoušeli zdolat vrchol Annapurny. Cesta k vrcholu byla dlouhá a vyžadovala spoustu příprav, práce a sportovních výkonů. Horolezci různých národností si mnoho věcí museli sami vyrobit (žebříky na překonávání trhlin, užitečné krosny s dřevěnou konstrukcí, vlajky). Spoustu věcí se museli naučit – např. skvěle vázat uzle, zacházet s mapou, buzolou i GPS, ovládat vysílačku i základní horolezecké jištění. Pro hlavní závěrečný výstup musely výpravy mnoho věcí získat (kyslíkové láhve, zásoby jídla, lana, vařiče atd.).

Při postupu brodili ledové řeky, překonávali nečekané převýšení v Severní stěně, objevovali výškové tábory a kvůli aklimatizaci v nich neváhali přespat. Nečekaně potkali i Yettiho!

A můžeme je jen chválit! Členové týmů skvěle spolupracovali, starší pomáhali mladším a i ti nejmladší se snažili, aby si jejich tým vedl dobře, a překonávali sami sebe.

V základním táboře (Base Camp) znamenitě pomohli horolezcům z celého světa Šerpové, místní znalci terénu, počasí, tradic i hor. Děkujeme Danovi, Davidovi, Lindě, Martině, Vilíkovi a Zuzce za kamarádskou pomoc a výborné herecké výkony :)

Horolezci jsou ovšem lidé bohatí i duchem, nejen tělem, takže se dobrovolně podíleli na vydávání místního plátku Káthmándú Times, přiložili ruku k dílu, když se budovalo improvizované kino,vlastnoručně vyrobili mnoho pískových obrázků a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Všichni vedoucí (Mary Těthalová, Mirka Zrubecká, Zuzka Pínová, Gábi Těthalová, Míla Bartíková, Pavel Blažek, Petr Hezina, Jarda Pína, Tomba Tomáš Bartík, Ifča Pínová) i posádka kuchyně (Dana Čejková, Jana Štěpánková, Václav Méďa Zíka) věnovali jako každoročně svou dovolenou dětem bez jakékoli finanční odměny.

Přidali jsme do fotogalerie fotky z tábora

26. 9. 2009 v 12.22

Tak jsou konečně tam! Můžete si je tam hned prohlédnout http://www.tomrez.com/photogallery.php

Dozvuky tábora Na Cihelně

22. 9. 2009 v 18.56

Letošní tábor už je sice nějaký ten pátek za námi, ale je příjemné si na něj zavzpomínat.

Letos jsme ho strávili na louce zvané Na Cihelně, která se nachází kousek od Frymburka na Lipně. Všichni si ale tábor budeme pamatovat spíš jako Holubinky podle letošní celotáborové hry. Všichni jsme se na 14 dnů proměnili v mile střelené a podivínské obyvatele obce Holubinky, jejichž jedinou vášní jsou houby, houby a…zase houby. Vášeň Holubinkovských šla tak daleko, že se i stylem oblékání snažili houbám co nejvíce podobat. Prostě moto obyvatel Holubinek znělo „Pro houbu cokoli!“ a tím se také řídili, když plnili možné i nemožné úkoly, za které pak byly královsky odměněni právě vytouženou houbou. Honba za houbami pokračovala déšť nedéšť, i když se letos častokrát zdálo, že bůh Podhoubím opravdu není Holubinkovským příliš nakloněn. Naštěstí jsou obyvatelé Holubinek otrlí a špatné počasí je nijak nerozhodilo a my věříme, že budou na letošní houbařskou sezonu vzpomínat jen a jen v dobrém.

Na závěr bychom se s Vámi rádi podělili o jeden moc krásný děkovný dopis, který jsme po táboře obdrželi od pana Pluskala a který nás požádal o jeho uvěřejnění zde na webu:

OTEVŘENÝ DOPIS všem organizátorům, vedoucím, podpůrným pracovníkům a neméně i účastníkům tábora TOM ŘEŽ – Na Cihelně 2009
Tak a je to tady – musím se vyjádřit nahlas a veřejně, ač to odporuje mé uzavřené a nekolektivní nátuře.
Můj syn – Tawan – se zúčastnil výše specifikovaného tábora. Na tom není skoro nic zajímavého, ale přesto – tímto děkuji Ifče, že mne natolik důsledně informovala, že jsem ho nezapomněl poslat.
Pak děkuji všem vedoucím, pokud se jim tak říká, že jej na tento tábor vzali, i když předem tušili, že bude jako obvykle bez pláštěnky ( Tawan, ne tábor).
Protože Tawan po návratu uměl pojmenovat asi tak čtyři jídla, která tam konzumoval, děkuji zcela upřímně lidem, kteří tato jídla připravovali, museli jste udělat velký dojem, fakt si nedělám legraci.
Díky fotkám, které jsem našel na CD (skvělé, rychlé a operativní), jsem se dozvěděl docela dost o tom, co na táboře dělal a musel to být program zajímavý a pestrý, protože některé fotky lehce komentoval.
Nevím komu poděkovat, ale MÁME konečně pláštěnku, takže nefalšované díky, (příště pošlu i Atita a budeme vybaveni).
Závěrem – Tawan je zase na dovolené (bazén a moře), přesto mi telefonuje každý den, někdy i v noci a počítá dny, kdy se vrátí domů.
Z tábora mi volal čtyřikrát a to jen proto, aby mi sdělil, že nemá ponožky, asi ztratil telefon a že má něco z Krumlova – později jsem se dozvěděl, že šlo o pláštěnku a že našel telefon.
Je to dost lidí, kterým touto neobratnou cestou děkuji, ale Petře, Mary, Mirko, Tomáši, Mílo, Gábi, Martino, Jardo, Ifčo a také Dano, Jano a Méďo, za maximálně spokojeného Tawana Vám stokrát děkuje ještě více spokojený táta Otta.

Díky těmto lidem a i díky všem dětem, které byly na táboře, je v Řeži mile a fajn.

V Řeži dne 3. 8. 2009 Otto Pluskal v.r.

Co dodat? Za všechny vedoucí za tento dopis (i za dopisy od dalších spokojených rodičů, které jsme obdrželi) moc děkujeme a už se těšíme na další tábor!

Tábor se zase povedl

12. 8. 2008 v 14.30

Tak ahoj vy všichni kteří jste s námi prožili letošní Krhůtský tábor :-)

Jménem všech vedoucích jsem Vám chtěl ještě jednou poděkovat za senzačních 14 dní. Být zase chvíli dítětem, dělat blbosti a hrát si – to je paradní dovča.

Neváhejte zkontrolovat nástěnku kam Mary vystavila nové fotky.

Fotky máte na DVD a brzo je přesypeme i na web.

No a to jsem se Vás chtěl zeptat (dětí) – vyzývám ty, kdo by nam chtěli pomoci s aktualizacemi a obživením webovských stránek. Třeba Linda? nebo Katka? a nebo TY co si to právě čteš :-)

Prosím ozvěte se mi na petr.rokusek@shinebean.com

Užívejte prázdniny a nashle na Cross country :-)

Petr