Archiv rubriky ‘   • Tábory’

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2019

23. 7. 2019 v 21.35

Rok se s rokem sešel a než jsme se nadáli, jsou tu zase prázdniny, které pro nás vždy začínají letním táborem v Milčicích u Blatné v jižních Čechách. Odjížděli jsme v sobotu 29. června od řežského ústavu. Rodiče už jsou tak secvičení, že nakládání autobusu koly, kufry, materiálem a dětmi proběhlo rychlostí blesku, takže jsme už v deset hodin mávali za okny autobusu a vyrazili vstříc prázdninovým zážitkům.

Na louku u Milčic jsme přijeli kolem jedné hodiny, vyložili jsme autobus a za chvíli už jsme na kolech dojeli do tábořiště a vybírali si stany a spolubydlící. Po zabydlení a odpočinku jsme se sesedli ve stínu a rozdělili se do týmů, přečetli si legendu celotáborové hry, rozdali si Lexikony pro turisty a táborníky a připravili si trička a plátěné tašky na batikování. Každý tým dostal přidělenou jednu barvu a v kuchyni nám je pak postupně všechny obarvili. Letos náš čeká pátrání po Tajemství Saturového města. Města, které bylo kdysi plné života, ale zničehonic bylo opuštěno. Nejprve k němu musíme najít cestu a pak budeme objevovat samotné město, jeho domy, lidi, kteří v nich žili, a snad se nám podaří dozvědět se, co se tam kdysi stalo a kam jeho obyvatelé zmizeli. Před večeří jsme se ještě jeli projet na kolech kolem tábora, abychom se rozřadili tentokrát do cyklistických týmů podle schopností. Přestože první táborovou noc ještě nebyly hlídky, proběhla klidně.

Druhý táborový den jsme se hned po ranním nástupu vrhli do pátrání po Saturovém městě. První část byla věnována stromům a studnám a tomu, jak o ně Saturové pečovali a vážili si jich. Nejprve jsme měli za úkol najít po týmech šest stromů a přinést z nich listy a pak jsem plnili studny (děravé papírové trubky) vodou, kterou jsme přinášeli v děravých pytlících. Nanošená voda pak ze dna studny vyplavila pouzdro s prosbou králi vod Hydrogenovi. Odpoledne jsme se jeli koupat – starší do lomu v Mačkově, mladší k nedalekému Chvalovskému rybníku.

Třetí den jsme při pátrání museli odolávat nepříteli, nejprve to byli draví ptáci, které jsme hledali v lese pomocí azimutu, a pak nastala velká výzva – vymyslet a sestrojit funkční obranný stroj – katapult. Tato práce nám zabrala několik hodin, kdy jsme v týmech od projektu až po reálnou stavbu stroje dosáhli zajímavých poznatků a originálních strojů s dostřelem 5 metrů. Odpoledne jsme stihli i koupání.

Čtvrtý den, v úterý, nás čekal celodenní výlet. Trojka, tedy ti nejmladší, kteří ještě neměli na kolech tolik natrénováno, se vydali pěšky do Blatné. Tam nás čekala prohlídka zámku i s tajemným sklepením, pak jsme si v zámecké cukrárně dali zmrzlinu a šli se podívat do parku na ochočené daňky, které jsme si nakrmili. Pak jsme se podívali ještě na blatenské náměstí a autobus nás zavezl do Doubravice, odkud to jsou do tábora kolem rybníků už jen dva kilometry. Starší vyrazili na kolech – dvojka jela do Lnářů přes Kadovský viklan, zpátky přes Blatnou a ještě se stihli cestou vykoupat. Jednička jela přes Strakonice podél Otavy do Horažďovic, kde se u jezu vykoupala, a zpáteční cestou to vzala oklikou přes Blatnou.

Pátý den jsme se opět vrátili k celotáborovce, poznávali jsme bohy Saturového města a při skalních malbách jsme objevili šifru, kde jsme se dozvěděli, co nás čeká večer. Odpoledne jsme si zajeli na zmrzlinu do Záboří, starší zůstali v táboře a hráli vlajkovanou. Večer u ohně jsme čekali, až se začne stmívat a konečně bude ten správný čas. Saturové město je už totiž nadohled a my musíme projít jeho branou, abychom se dostali dovnitř. Cesta k bráně byla lemovaná svíčkami a těsně před bránou každý musel strčit ruku do tajemného otvoru v hradbě, kde dostal do dlaně klíč a brána se mu otevřela. Všichni byli odvážní a po projití brány se vrátili zpět do tábora. Jsme v Saturovém městě!

Šestý den, ve čtvrtek, nastalo objevování pěti domů v Saturovém městě. Každé ráno tak otevřeme na mapě města dveře do jednoho domu, kde nás čeká klíč od domu a zpráva od jeho původního obyvatele. Jako první byl dům Léčitele. Nejprve jsme se pocvičili v odhadování objemu a délky a pak jsme hledali tajemný recept na záhadné nemoci, podle něj našli byliny, připravili si po týmech ohniště a na nich připravili léčivé čaje. Všem se lektvary náramně povedly, ochutnávači ochutnávali. Každý čaj byl chuťově jiný, ale hlavně dobrý. Odpoledne jsme úplně všichni vyrazili na kolech do lomu, kde jsme si užili koupání.

V pátek jsme navštívili dům Gampů, kteří byli velcí sportovci. Takže nás čekala taková Saturovská olympiáda, kde jsme v deseti zajímavých disciplínách změřili svoje síly a schopnosti. Odpoledne jsme opět vyrazili na kolech, mladší jeli na koupání k Hadímu rybníku, starší trénovali spíše technické pasáže.

Osmý den v sobotu jsme objevovali dům vědce a mága. Zjistili jsme, jak ovládat pevné i tekuté látky neviditelnými silami a dozvěděli se řadu tajemství technologie a obrany Saturového města. Také jsme si vyzkoušeli stavbu obranných valů, věží a zdí. Stihli jsme i připravit rostlinný lektvar a nakonec jsme uspořádali závod magických koní. Během poledního klidu jsme se pocvičili ve střelbě ze vzduchovky. Odpoledne se nejmladší jeli koupat, ostatní se připravovali a balili na zítřejší puťák.

V neděli, devátý táborový den, byl opět na programu celodenní výlet. Trojka už si byla jistá „v pedálech“ a tak vyrazila na kolech přes Doubravici a Chrášťovice do Sedlice. Na náměstí v altánku jsme spořádali oběd a pak se posilnili výbornou sedleckou zmrzlinou. Přes polní a lesní cesty jsme pokračovali ke kapličce nad mačkovským lomem a odtamtud to pěkně z kopce sjeli po silnici do Čekanic. Pak už to do tábora bylo kousek a tak jsme pěkně uháněli, neboť začalo slabě pršet. Večer jsme se pak u ohně naučili novou písničku.

Dvojka a trojka celodenním výletem vlastně zahájila svůj třídenní puťák. Jednička dojela až na Šumavu na Horskou Kvildu, dvojka si jako cíl stanovila Javorník. Na konci dne se všichni vyčerpaní setkali v kempu v Sušici, kde si postavili stany. Večeře za nimi doputovala až z tábora. Druhý den byl na programu sjezd Otavy. Ráno jsme sbalili stany a věci do auta, „nafasovali“ lodě a vypluli směr Horažďovice. Plavba probíhala bez velkých komplikací až do chvíle, kde se najednou cvakly čtyři lodě… Po obědové přestávce jsme pokračovali dál a cestou se učili, jak loď lépe ovládat a vyhýbat se nebezpečí. Šťastně jsme dopluli do Horažďovic, v kempu rozdělali stany a už jen odpočívali. Třetí den puťáku, úterý, jsme zahájili studenou koupelí v Otavě, pak už se balilo a vyjíždělo na kolech směr tábor. Samozřejmě oklikou – jednička přes Volyni a Strakonice, kde se spojila i s dvojkou a v místní pizzerii všichni poobědvali. Do poloprázdného tábora jsme dorazili před večeří.

Mezitím ti nejmladší v poloprázdném táboře statečně objevovali další ze Saturovských domů. V pondělí jsme otevřeli dveře čtvrtého domu kuchaře Vařečky a čekala nás kulinářská výzva. Nejprve jsme v lese posbírali ingredience, které poztrácel projíždějící obchodník, a z nich pak po skupinkách připravili chutné pomazánky. Každá byla jiná a každá byla výborná! Pak jsme v lese stavěli domečky pro místní skřítky. Odpoledne jsme hráli hry a připravovali dřevo na oheň.

V úterý jsme se celé dopoledne věnovali nejrůznějším hrám, také jsme ještě připravili trochu dřeva na večer a odpoledne jsme vyrazili na kolech na zmrzlinu do Lažan. K večeru se do tábora vrátili i všichni starší z puťáku, tak bylo zase plno…

Dvanáctý den ve středu nás čekal poslední, pátý dům Amana Salmala. Stavěli jsme domečky pro obyvatele Saturového města a pak jsme pomocí buzol a šifer hledali poklad, který Aman Salmal kdysi zakopal. Kromě sladkostí v něm byla i zmínka o veliké tajemné šifře a jak se k ní dostat. Šifru každý tým našel, zbývalo ji jen rozluštit. Nakonec všichni přišli na to, že je potřeba na papír se šifrou položit mapu města a skrz pět otevřených dveří objevených domů se dala přečíst zpráva, že svatyně Saturového města je na dosah a my se tak konečně dozvíme, co se to kdysi ve městě stalo a kam se poděli jeho obyvatelé. Odpoledne jsme hráli hry a večer vypukla oblíbená diskotéka.

Ve čtvrtek, třináctý den, jsme dopoledne připravovali dřevo na večerní slavnostní táborák, zapojili se úplně všichni a práce šla pěkně od ruky. Zbyl i čas na hry s velkým lanem. Odpoledne jsme se úplně všichni vypravili na kolech do hospůdky v Záboří na zmrzlinu a domácí limonády. Po návratu nás čekalo vyvrcholení celotáborové hry. Vydali jsme se do lesa ke svatyni, pomocí těžce získaných klíčů každý z týmů otevřel jeden zámek a svítící svatyně nám vydala tajemství saturového lidu. Hlavním posláním byly morální hodnoty, přátelství, respekt a tolerance. A naděje, že obyvatelé Saturového města se jednou do své země vrátí… Večer jsme slavnostně zapálili velký táborový oheň. Užili jsme si poslední chvíle spolu, zazpívali písničky, zahráli hry, vyprávěli vtipy nebo předváděli kouzla. Došlo i na vyhodnocení úklidu stanů, poslední stáhnutí vlajky a nakonec jsme si slíbili, že se za rok na táboře zase sejdem. Poslední táborová noc byla deštivá, až k ránu přestalo pršet…

Poslední den, v pátek, nás čekalo už jen balení a odjezd. Nejprve si každý zabalil svoje věci, pak se nakládaly kufry do auta a odváželi na louku, také jsme udělali rojnici, abychom vyčistili tábor od nejrůznějších papírků… Po brzkém obědě jsme nasedli na kola, dojeli k autobusu a naložili kola do vleku. A pak už opravdu nezbývalo nic jiného, než zamávat a vyrazit. Cesta do Řeže uběhla v poklidu a dokonce jsme si v autobuse i zazpívali s kytarou! Doma už na nás čekali rodiče, vyložení autobusu proběhlo ještě rychleji než nakládání a za chvíli už jsme se všichni loučili…

Letošní tábor se nám opět povedl, zásluhu na tom mají všichni vedoucí a praktikanti, kteří ho po celý rok připravovali a s dětmi pak i prožili: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Anna Macková, Helena Martináková, Jirka Kroupa, Milan Bláha, Zbyněk Kocur, Tonda Bláha, Martin Mencl, Matěj Kroupa a Viktor Líbal. A co by byl tábor bez kuchyně! Letos se v ní opět na jedničku vyznamenali Katka Studničková, Zdeňka Šilhánková, Gábina Bohatová a Vítek Novotný. Děkujeme také Asociaci TOM, která nás podpořila. Tak hezké prázdniny a zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka.

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2018

11. 8. 2018 v 15.49

Prázdniny letos začaly už v sobotu 30. června, takže ta byla zároveň i dnem odjezdu na letní tábor. Nakládání kol, materiálu, zásob i dětí jsme úspěšně zvládli, a tak jsme po desáté mohli už jen zamávat z oken autobusu rodičům a vyrazit směr jižní Čechy. Na louce u Milčic nás zase čekalo vykládání a přesun všech věcí do blízkého tábořiště. Zabydleli jsme se ve stanech, v kuchyni se pomalu začala připravovat večeře a nám tak zbývalo ještě spousta času, abychom se seznámili s celotáborovkou.

Letos jsme vypluli na moře, stali se z nás piráti a velice nás zajímalo „Tajemství kapitána Snakea“. Rozdělili jsme se do posádek, vymysleli jim jména a nafasovali jsme nezbytnou námořnickou výstroj – lodní deník, tričko a tolik potřebný pytlík na zlaťáky. Před večeří jsme ještě na chvíli vytáhli kola, za táborem si udělali malou projížďku a rozdělili jsme se podle výkonnosti do cyklistických skupin. Na celodenní výlety a některá odpoledne totiž ze sebe shodíme námořnický mundúr, oblékneme cyklistický a budeme se vydávat na kratší i delší výlety.

První dny jsme se věnovali pirátským výpravám a pátráním po odkazu kapitána Snakea, který zcela jistě bude obsahovat, kde najít ten největší pirátský poklad. Vyráběli jsme si posádkové pirátské vlajky, otestovali své pirátské dovednosti, změřili své síly v námořnické olympiádě a zahráli si spoustu dalších zábavných i sportovních her, které se na moři a navštívených ostrovech dají hrát.

Za svoji snahu i úspěšnost jsme při večerních nástupech dostávali „výplatu“ ve zlaťácích a zároveň každá posádka sbírala pirátské karty. Jejich funkce byla zatím nejasná. Věděli jsme jen, že nám na konci tábora zvýší šanci objevit kapitánův tajemný odkaz. Karty a zlaťáky jsme mohli získat i za další činnosti: v námořní bitvě (obdoba lodí na čtverečkovaném papíře) a v tzv. „plástvi“, což bylo velké plátno se čtyřmi stovkami políček ve tvaru včelí plástve. Podle hodu kostkou se každá posádka posouvala o daný počet polí, kdy ke každému z nich patřila určitá legenda, při níž mohli jako posádka získat karty a zlaťáky, ale taky o ně lehce přijít. Stav pirátských karet se tak každým dnem měnil, a to nahoru i dolů. Za vydělané zlaťáky si piráti mohli koupit drobnosti i něco dobrého na zub v pirátském bufetu. Jeho obsluhy se letos ujali naši tři praktikanti a role úslužných příručích jim padla jako ulitá.

Po třech prvních dnech nás čekal první celodenní výlet na kolech. Ti nejmladší vyrazili směr Sedlice, kde si snědli oběd a koupili výbornou zmrzku, a pak přes louky a les pokračovali na koupání do lomu v Mačkově. Počasí bylo ideální, krásně jsme si to užili a do tábora se vrátili až před večeří. Prostřední skupina jela už delší trasu přes Strakonice a Písek a ti nejstarší a nejzdatnější se vypravili až k hradu Zvíkov.

V následujících dnech jsme si vyzkoušeli, co všechno musí piráti zvládnout, pokud mají místo ruky hák, také jsme se věnovali kultuře – každá posádka si připravila krátké divadelní představení na pirátské téma.  Jako správní piráti jsme se „tetovali“ hennou a vyšplhali si do větví stromu (vlastně plachtoví) pro amulet.

V polovině tábora nastal čas na další celodenní výlet, pro starší deseti let byl zároveň i prvním dnem puťáku. S nejmladšími jsme vyrazili do Chanovic, cestou jsme se zastavili v Kadově, abychom okoukli místní viklan. V Chanovicích jsme se nejprve vydali na prohlídku skanzenu, tam jsme se i najedli. Pěšky jsme si vyšlápli na blízký vršek, kde jsme vystoupali na rozhlednu a dopřáli si tak daleký výhled do kraje. Pak jsme se přesunuli do areálu zámku, který jsme si zvenčí prohlédli a nakoupili si zmrzku a nějaké suvenýry. Zpáteční cesta vedla zase jinudy, a jelikož jsme se vraceli přes hospůdku v Záboří, neodepřeli jsme si ještě malé občerstvení.

Všichni starší měli ten den shodný cíl – vodácký kemp v Sušici. Cesta k němu ale rozhodně nebyla přímá. Jedna skupina to vzala přes hrad Kašperk a ti největší si zajeli až na šumavskou Kvildu. Do kempu pak všichni dorazili kolem sedmé, rozbalili stany a snědli večeři, která dorazila z tábora.

Druhý den puťáku je už tradičně zasvěcen vodě. Splutí úseku Sušice–Horažďovice jsme zvládli v pohodě, cestou jsme se stíhali i vykoupat a vyblbnout… V horažďovickém kempu jsme se opět utábořili, věci a kola nám tam byly převezeny. Třetí den už nás čekal jen návrat do tábora a ani tentokrát to nebylo tou nejkratší cestou, To by nás ani nebavilo! Vzali jsme to přes Strakonice, cestou jsme se zastavili na oběd. Potom nás chytil déšť, tak už jsme rychle pospíchali do tábora…

Mezitím zůstal tábor řídce obydlen hrstkou nejmladších pirátů. Takže jsme si tuto „osamělost“ pořádně užili. Udělali jsme si pěší průzkum okolních vesniček, koupali jsme se v nedalekém chvalovském rybníku, v lese stavěli domečky a dokonce jsme si v kotlíku sami uvařili pořádnou bramboračku.

Poslední tři táborové dny jsme už zase strávili všichni pohromadě. Zbývalo nám toho ještě hodně podniknout, neboť odhalení tajemství kapitána Snakea se zdálo být stále v nedohlednu. Pro pobavení utrmácených mořských vlků jsme se zastavili na Ostrově hazardu. Otevřely se nám nečekané možnosti, jak přijít k bohatství, ale bohužel ho i rychle pozbýt. Místo peněz jsme jako žetony vyfasovali bílé fazole a roztočili je v ruletě, kostkách, skořápkách, potrápil nás i ježek v kleci. Jedno odpoledne jsme také přivítali návštěvu spřáteleného skautského tábora z Čekanic, zahráli jsme si s nimi spoustu her a pozvali je také na svačinu. Jelikož se koncem táborového pobytu trochu ochladilo a přišly občasné přeháňky, trávili jsme deštivé chvilky například v jídelně, kde jsme hráli společenské hry.

A najednou tu byl konec tábora a s ním i rozluštění tajemství kapitána Snakea. Objevili jsme plechovou krabičku uzamčenou zámečkem s kódem. Nyní jsme konečně mohli použít pirátské karty, které jsme celou dobu sbírali. Podle toho, kolik měla která posádka karet, si mohla vybrat lístečky s trojmístným kódem. Ale pouze jeden z nich byl ten správný, kterým bylo možné odemknout zámek! Posádky se postupně střídaly v pokusech odemknout zámek. Jedné z nich se to nakonec povedlo, a tak si všichni mohli konečně přečíst vzkaz od starého piráta, který byl kupodivu docela moudrý a smířlivý.

Na závěr nás čekal slavnostní táborák, kde jsme si všechno zhodnotili, rozdali dárečky, zazpívali si a zahráli veselé hry. V pátek ráno už se jenom balilo, uklízelo, nakládalo, také samozřejmě jedlo a pak už odjíždělo na kolech k autobusu, který byl přistaven u silnice. Pár odvážlivců se vydalo domů na kolech, cestou je čekalo přespání u Dobříše, ale všichni ostatní si užívali klidné cesty autobusem s tím nejlepším řidičem na světě! V Řeži už čekali nedočkaví rodiče, takže už jenom všechno vyložit a rychle domů vyprávět zážitky!

Že se nám letošní tábor opět povedl, na tom mají velkou zásluhu všichni vedoucí a praktikanti: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Helena Martináková, Zuzana Vlčková, Karel Němec, Jirka Kroupa, Milan Bláha, Filip Blahuš, Tomáš Martinák, Zuzka Bartíková, Tonda Bláha a Martin Mencl. A že nám ani letos nekručelo v žaludku a ještě k tomu jsme si vždy pořádně pochutnali, za to patří velký dík našim kuchařům Katce Studničkové, Zdeňce Šilhánkové a Petru Münzbergerovi. Děkujeme také Asociaci TOM, která nás podpořila, a našim milým sponzorům. Tak zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

 

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2017

25. 7. 2017 v 10.31

1. července, dne, kdy nám začal tábor, jsme se sice jen zdánlivě přesunuli do Milčic u Blatné, ve skutečnosti jsme se ale ocitli až na americkém kontinentě – na Divokém západě. Náš tábor se proměnil na město Swamp City, které tvořilo pět rančů. Městu velel šerif se svými věrnými a „moudrými“ kumpány. Každý ranč měl svého rančera a jeho zástupce a pod sebou několik kovbojů.

Cílem každého ranče bylo získat co nejvíce pomyslných krav, které jeho kovbojové mohli „ulovit“ každý den za nejrůznější soutěže, dovednosti a podobně. A tak jsme se postupně věnovali těmto činnostem a hrám: hledá se „Big Boss“, sucho na prérii – hloubení a plnění studny, výroba vorů, plavení dobytka a štafeta ve vodě, výroba indiánských talismanů, soutěž dřevorubců, chytání mustangů, značkování krav, soutěž míření, největší silák ve městě, zlatá horečka, country bál, orientační a sportovní soutěže a mnoho dalších…

Přijel nás také navštívit Martin Zadražil z Řeže, který je na všechny ty věcičky, které se nám zrovna hodily (biče, lasa, střílení…) ten správný odborník, takže nám spoustu věcí ukázal a něco se pokoušel i naučit. Večer jsme ho pak pozvali k ohni, aby nám i s kytarou zahrál a zazpíval.

Jedno odpoledne jsme také věnovali sportovním hrám se spřáteleným skautským táborem z Čekanic, který se na nás přišel podívat.

Jelikož jsme si s sebou i letos vezli kola, tak jsme se někdy z kovbojů proměnili na „obyčejné“ cyklisty a podnikali výlety po okolí. Ti zdatnější se během odpoledne dostali i poměrně daleko, cílem ostatních bývala většinou některá obec v dosahu, kde jsme si dali zmrzlinu. Několikrát jsme se také jeli koupat – do lomu v Mačkově nebo ke Chvalovskému rybníku.

Na programu byly i celodenní výlety na kolech. První týden jeli mladší do Blatné a do indiánské pevnosti Fort Hary, kde se seznámili s tím, jak žili severoameričtí Indiáni. Starší si dali okruh přes Písek, Mirotice a Blatnou. Druhý týden mladší jeli do Střelských Hoštic a Katovic, kde se vykoupali na jezech v řece Otavě. Starší měli třídenní puťák. První den dojeli do Sušice (první skupina přes Strakonice, Volyni a Kašperské Hory, druhá jela rovnou přes Horažďovice). Cestou se stihli vykoupat na jezu v Dlouhé Vsi. V Sušici se utábořili v kempu na břehu Otavy, aby mohli ráno rovnou nasednout do kánoí a doplout do Horažďovic. Tam je opět čekalo přespání ve vodáckém kempu a třetí den se oklikou přes Strakonice vraceli na kolech opět do tábora.

Počasí nám celých čtrnáct dní přálo. Občas sice trochu sprchlo, ale nebylo to nic závažného ani trvalého. Tábor jsme si užívali, jak nejlépe to šlo. Za vydělané dolary v soutěžích jsme si mohli koupit dobroty nebo drobnosti v našem „koloniálu“, oddechli jsme si od civilizace a od všech těch mobilů, počítačů, od školy a od práce. Také jsme zjistili, že se dá příjemně žít nejen mezi čtyřmi zdmi a že nejlépe se vstává, když se ráno sluníčko opírá do celty stanu.

K dokonalé spokojenosti patří také plný žaludek, a o ten se nám letos dokonale staralo osazenstvo kuchyně: Katka Studničková a její pomocníci Zdenka Šilhánková a Petr Münzberger. A na tom, aby na táboře všechno klapalo a abychom se nenudili, měli zásluhu všichni vedoucí: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Helena Martináková, Zuzka Vlčková, Jirka Kroupa, Karel Němec, Milan Bláha a Zuzka Bartíková. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Věřte nebo ne, ale již poslední večer na táboře, kdy po slavnostním táboráku už všichni kovbojové spali ve svých stanech, se začaly rodit plány na tábor příští… Takže tábor 2017 skončil, ať žije tábor 2018! Hezký zbytek léta!

Více fotek na rajčeti – 1. díl a na rajčeti – 2. díl.

Jitka

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2016

25. 7. 2016 v 11.07

Prázdniny se přehouply do své druhé čtvrtiny, a to znamená, že nám skončil tábor. Strávili jsme ho opět v Milčicích u Blatné. Letos jsme se zaměřili na tábornické dovednosti a celkový „návrat k přírodě“. V rámci celotáborové hry jsme se tak učili orientovat podle mapy, zacházet s busolou, neztratit se v přírodě bez mapy, předpovídat počasí, šifrovat, vysílat zprávy morseovkou, uzlovat, stavět různé druhy ohňů a uvařit si na nich bramboračku, poznávat a sbírat léčivé rostliny a uvařit si z nich čaj, poznávali jsme také stromy a zvířata a v neposlední řadě jsme se dozvěděli, jak dávat první pomoc.

Celotáborovce jsme věnovali vždy dopoledne, odpoledne pak patřilo cyklovýletům a hrám. Na kolech jsme objeli kdeco kolem tábora, oproti loňsku se nám okruh rozšířil, protože jsme na jaře pěkně trénovali. Jezdili jsme se také koupat – buď do rybníka na Chvalově, nebo do lomu v Mačkově.

Mladší táborníci podnikli dva celodenní výlety. Jelo se do Blatné, kde navštívili zámek, v parku si pohladili a nakrmili daňky a také se svezli v kočáře. Na druhém výletě jeli do Spáleného Poříčí nedaleko Horažďovic, kde se vykoupali na otavském jezu.

Starší na prvním výletě zvládli mnohem větší okruh, nakonec se dostali až před brány Písku. Jejich dalším výletem byl už vlastně puťák – přes různé okliky dojeli na kolech do Sušice, kde se utábořili v kempu u Otavy. Samozřejmě stihli i koupání a večerní oheň. Druhý den na lodích spluli úsek ze Sušice do Horažďovic. Cestou sjeli několik jezů, vykoupali se, vyřádili a navečer opět rozbalili stany v horažďovickém tábořišti vedle mlýna. Třetí den je pak čekal návrat do tábora na kole, samozřejmě že to opět nevzali tou nejkratší cestou!

Také jsme letos na táboře začali lovit bobříky. Kdo chtěl, mohl se pokusit některého získat, ukázalo se, že to není jednoduché a ne vždy se to musí podařit. Za každého uloveného bobříka každý dostal barevné dřevěné kolečko, které se přivazovalo na koženou šňůrku. Příští rok budeme v lovení bobříků zase pokračovat, co se nepodařilo letos, zkusíme zase napřesrok.

V polovině tábora se na nás přijeli podívat naši hasiči. U rybníka jsme si vyzkoušeli stříkat hadicí, dýchací přístroje a spoustu dalších věcí. V táboře nám pak hasiči předvedli na velkém ohništi hašení ohně.

Posledních pár táborových dní se k nám počasí obrátilo zády, ochladilo se, často pršelo, někdy i vytrvale. Ale to nám nezabránilo užít si táborový život až do poslední chvíle. Poslední večer jsme obřadně zapálili slavnostní oheň, vyhodnotili celotáborovku, úklid stanů a shodli se na tom, že letošní tábor byl opět fajn. Zejména díky výborné kuchyni, kde vládla Martina Veselá se svými pomocníky Zdenkou Šilhánkovou a Petrem Münzbergerem. O provoz tábora a táborový program se skvěle starali Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Marie Martinásková, Petr Münzberger, Zuzana Vlčková, Helena Martináková, Jiří Kroupa, Ivana Zrzavá, Petra Novotná, Petra Pekárková, Milan Bláha, Zuzka Bartíková a Lea Hamplová. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Tak za rok opět na stejném místě! Už se těšíme!

Jitka

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2015

28. 7. 2015 v 12.47

Letošní tábor je za námi. Strávili jsme ho na našem osvědčeném místě – na tábořišti Na Ostrůvku v Milčicích u Blatné od 3. do 17. července 2015. Tentokrát jsme se ocitli ve středověkém městečku a rozdělili jsme se do měšťanských rodů Štuků, Mydlářovců, Hájků, Olbramovců a Volframovců. Vládu nad městem převzala starostka a městská rada. Pronikali jsme do tajů starých českých pověstí a pokoušeli se přijít na kloub některým středověkým řemeslům. Díky tomu už dnes něco víme o mýdlařství, svíčkařství, šperkařství, bylinkářství, košíkářství, mlynářství a pekařství, tkalcovství, provaznictví, papírenství, hrnčířství a brašnářství.

Nedílnou součástí letošního tábora byla i cyklistika. Po pár letech jsme s sebou zase vzali kola, což se nám velmi vyplatilo. Na kolech jsme se jezdili koupat do lomu v Mačkově nebo k nedalekému Chvalovskému rybníku, jezdili jsme na projížďky po okolí a vyrazili jsme i na dva celodenní výlety: přes kadovský viklan do Chanovic, kde jsme navštívili skanzen a zámek, zdatnější to pak vzali i přes Blatnou, a v druhém týdnu pak do Horažďovic, kde jsme se podívali do úžasného starého mlýna, někteří se pak vraceli přes Strakonice.

V polovině tábora nás čekalo překvapení: přijela se za námi podívat skupina historického šermu, sehráli nám parádní představení, v jehož rámci pak provedli verbování nových vojáků, a tak každý dostal nějaký ten kousek kostýmu, zbraň nebo jinou vojenskou nezbytnost a naučili jsme se základním vojenským povelům a zvyklostem. V závěru tábora nás čekalo hledání pokladu kněžny Libuše. Cestu k němu si každý rod luštil během celého tábora pomocí skládání písmenek, která dostával každý den za zvládnuté dovednosti a hry. Naší táborovou měnou byly pravé stříbrňáky, které se daly utratit ve středověkém bufetu.

Letošní tábor se nám nadmíru vyvedl, hlavně díky krásnému počasí a také kolům, která nám dala nové možnosti. A v neposlední řadě i díky celé městské radě ve složení Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Kamča Houdová, Milan Bláha, Jirka Kroupa, Maruška Martinásková, Karel Němec, Zuzka Vlčková, Ivana Zrzavá a Petra Pekárková. O naše plná bříška se starala vrchní kuchařka Martina Veselá s vydatnou pomocí kuchařských učedníků Heleny Martinákové a Petra Münzbergera. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Ať žije tábor 2016! Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2014

22. 7. 2014 v 10.02

Na letošní tábor, který se konal ve dnech 29. 6. – 12. 7. 2014, jsme jeli na staré známé místo – do Milčic u Blatné. Tábořiště Na Ostrůvku nás v neděli odpoledne přivítalo deštěm, ale nic jsme si z něj nedělali! V dalších dnech se trochu deště občas ještě trochu objevilo, to nám však nezabránilo pustit se do důležitých úkolů, které nás letos čekaly. Celý tábor se totiž proměnil ve vesmírnou základnu a táborníci v astronauty pod odborným vedením vesmírné generality. Byly nalezeny trosky vesmírné lodi a na ní záhadný vzkaz od vyspělé mimozemské civilizace. Abychom mohli zprávu rozluštit, bylo nutné najít planetu s těmito obyvateli.

V pěti týmech pojmenovaných podle souhvězdí (Kentaur, Fénix, Honicí psi, Andromeda, Létající ryby) jsme při hledání té pravé planety navštívili i spoustu jiných a setkali se s mimozemskými národy na různém stupni vývoje. Týmy měly za úkol na svých cestách shromažďovat informace o objevených planetách a civilizacích, naučit se od nich, co my neznáme, a naopak jim předat naše vědomosti a zkušenosti. Ne vždy se bohužel přátelský kontakt podařil a my jsme se nevyhnuly bojům, někdy dokonce o holý život.

Navštívili jsme planety Zločineckou, Barevnou, Kapo, Sport, Zamrzlou, Dobrodruhů, Divů a záhad, Bez řečí, souhvězdí Pegasus a ztroskotali jsme na neznámé planetě. Stihli jsme i relaxační dovolenou s výletem do Blatné, kde jsme se podívali do zámku a do obory. Také jsme se vypravili na koupaliště v Mačkově – voda v zatopeném lomu byla tak čistá, že jsme v ní viděli i raka!

Kromě trochy deště na začátku a na konci tábora jsme měli krásné počasí. Avšak naší největší výhrou byla dokonalá kuchyně kuchařky Martiny. Její dobroty byly bezkonkurenční! A kdo dostal ještě chuť na sladkosti (a „slanosti“), mohl si nakoupit v táborovém Cosmoshopu, kde se platilo vesmírnou měnou – 1 Galax. Galaxy bylo možné získat za jednotlivé vesmírné mise, v nichž každý z pěti týmů soutěžil o prvenství.

V závěru pobytu jsme měli kontrolu – přijela se na nás podívat spřátelená vesmírná policie z Blatné. Zodpověděla naše záludné dotazy a předvedla nám prostředky k boji s mimozemskými civilizacemi.

Na konci času vyměřeného pro vesmírné cesty nezbylo než konstatovat, že onu záhadnou a vyspělou planetu jsme nakonec nenašli, ale seznámení s ostatními mimozemskými národy nás obohatilo natolik, že jsme se na konci tábora stali moudřejšími a zkušenějšími! V cestách za poznáním nás vedla generalita vesmírné základny ve složení: Mirka Zrubecká, Maruška Líbalová, Petra Pekárková, Kamča Houdová, Jitka Kroupová, Zuzka Vlčková a Anička Červenková (obě se také vzorně staraly o zdravotní stav celé základny), Jirka Moucha, Karel Němec, Jirka Kroupa, Milan Bláha a Petr Hezina. A v kuchyni úspěšně vládla Martina Veselá. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Tábor se nám vydařil a teď máme celý rok na to naplánovat ten příští. Pojedete???

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti 1 a rajčeti 2.

Jitka