Archiv rubriky ‘   • Tábory’

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2022

9. 8. 2022 v 09.10

Prázdniny letos začaly přesně 1. července, takže to byl i den našeho odjezdu na tábor. Samozřejmě zase do oblíbených Milčic u Blatné v jižních Čechách. Ráno jsme na parkovišti u ÚJV plně naložili autobus i vlek a vyrazili směr jih. Cesta proběhla v pohodě, stejně tak i převoz všech věcí z louky do tábora. Rozdělili jsme se do stanů, odpočinuli si po cestě a nováčci si prohlédli tábor. Potom jsme se rozdělili do týmů a všichni nafasovali slušivé bílé čepičky, ke kterým si vyrobili bambule podle barvy týmu. Seznámili jsme se s letošní celotáborovkou – všichni jsme se stali občany bláznivého města Kocourkova. V úvodu jsme se dozvěděli, co předcházelo tomu, než se z chytrých kocourkovských obyvatel stali obyvatelé trochu hloupější…

Další dny se tedy nesly v duchu kocourkovských činností, takže jsme stavěli radnice, nosili do nich světlo, jezdili po městě tramvajemi, pátrali po zlodějích, hloubili studny, hledali poklad, zachraňovali koně, luštili hádanky, stříleli ze vzduchovky apod. Mezitím jsme samozřejmě stihli hrát sportovní hry a jezdit na kole se koupat, na zmrzlinu i na celodenní výlety. Letos byly pro všechny vytištěné oddílové zpěvníky, tak jsme také večer trénovali písničky u ohně. Samozřejmě nemohl chybět ani táborový bufet, kde si každý mohl za zlaťáky, získané za soutěžní aktivity, koupit něco dobrého nebo jiné drobnosti.

Druhý táborový týden tak jako každý rok odjeli ti starší na puťák (na kole na Šumavu, na kánoi Otava), mladší zas měli pro sebe celý tábor. V závěru vyvrcholila celotáborovka, kocourkovští se opět dobrali svého rozumu a všechno dobře dopadlo. Závěrečný slavnostní táborák se povedl, rozdali jsme si dárky, zazpívali, zahráli pár her a přesně v 23 hodin začalo pršet, a tak se Kocourkovští přesunuli do jídelny, kde pokračovali diskotékou.

Poslední den už se jen balilo a uklízelo, hledali se majitelé poztrácených věcí a oblečení a před polednem přijel autobus, takže se nakládala bagáž a kola. Do Řeže jsme dorazili před čtvrtou hodinou, kde už na nás netrpělivě čekali rodiče.

Letošní tábor se jako vždy povedl, co se týče počasí, užili jsme si od každého trochu. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Helena Martináková, Jiří Kroupa, Vojta Herentin, Milan Bláha, Martin Mencl, Tonda Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková, Jakub Martinák, Anička Bláhová, Eliška a Kačka Chalupovy a Marie Jurková) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Šárka a Tomáš Vyšínovi). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila, a ÚJV Řež, a. s., za krásné dárky pro děti. Velice také děkujeme za sponzorské příspěvky.

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2021

1. 9. 2021 v 07.19

Stejně jako loni jsme se i letos kvůli covidové situaci trochu obávali, zda se tábory budou konat. Naštěstí to pro nás dopadlo dobře. A tak jsme mohli v pátek 2. července 2021 odjet! Nakládání do autobusu proběhlo rychle a tak jsme vyrazili směr jižní Čechy ještě před desátou… Bohužel nás neprovázelo úplně pěkné počasí a při příjezdu na louku u tábora stále pršelo. Nicméně zvládli jsme to, věci se nakládaly rovnou do auta, aby nebyly na mokré zemi, a stejně tak se potom i překládaly do stanů. Po zabydlení a odpočinku jsme se pomocí překážkové dráhy a neposedného míčku na lžíci rozdělili do týmů, pomalinku přestávalo i pršet.

Večer pak nastalo velké představování letošní celotáborovky, jejíž součástí byla hrací plocha umístěná v jídelně. Každý tým vyrážel z jednoho rohu hracího plánu a každý den si odkryl jedno políčko s různým zaměřením – znalosti, průzkum nebo síla, podle toho, co mu nejvíce vyhovovalo a také aby se během tábora přiblížil ke středu plánu. Tam totiž „seděl“ drak, ke kterému bylo potřeba se dostat a zneškodnit ho. Týmy tak během celého tábora podle zaměření odkryté kartičky plnily různé úkoly, získávaly nové vědomosti, ale také si zahrály spoustu her. Za svou aktivitu a úspěchy byly ohodnoceny body podle daného zaměření. Tušily, že se jim tyto body budou hodit v závěrečném boji s drakem…

Kromě celotáborovky jsme se vždy odpoledne věnovali dalším aktivitám: jezdili jsme na kole (hlavně na koupání do lomu), podnikali pěší výlety (v okolí byla pole s hráškem!), hráli hry atd… Jako každý rok jsme měli i dva celodenní výlety na kolech. Jezdilo se ve třech skupinách podle výkonnosti. Starší deseti let pak svůj druhý celodeňák, při kterém se dostali až na Šumavu, přeměnily v puťák, druhý den je totiž čekalo sjíždění Otavy na kánoích – opět ze Sušice, ale protože byl letos příznivý stav vody, protáhli si to až do Katovic (u Strakonic, ne v Polsku!). Třetí den se pak vraceli do tábora. Na táboře nechyběl ani tradiční bufet, kde jsme si mohli zakoupit dobroty za táborové peníze, které se daly získat za denní aktivity. Večer jsme se také často scházeli u ohně a zpívali s kytarou.

Na závěr tábora se všechny týmy přiblížily k drakovi na dosah, tak bylo na čase vyjít do boje. Týmy spojily své síly a rozdělily se do tří skupin podle zaměření, tedy znalost, průzkum a síla, a připravovaly se na závěrečnou akci. Vše se odehrálo po setmění, na draka jsme narazili na louce za lesem. Společně jsme ho zneškodnili speciálně ošetřenými oštěpy. Protože  ještě žil, ale už byl neškodný, rozhodli jsme se, že mu darujeme život, protože nám může být ještě užitečný.

Na konci nechyběl ani závěrečný táborák a tradiční diskotéka na louce. Poslední den nás už čekalo jen balení a úklid tábora a také přesun všech věcí na louku k silnici. Všechno jsme naskládali do autobusu, kola do vleku a jelo se domů. V autobuse jsme si tradičně zazpívali a po třetí hodině odpolední už nás v Řeži vítali rodiče.

Přestože letošní počasí bylo trochu na houpačce, tábor jsme si moc užili a moc se nám povedl. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Zbyněk Kocur, Helena Martináková, Jiří Kroupa, Milan Bláha, Martin Mencl, Tonda Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková, Jakub Martinák, Anička Bláhová a Eliška a Kačka Chalupovy) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Gábina Bohatová a Tomáš Vyšín). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila. Velice také děkujeme za sponzorské dary.

Hezký zbytek léta a zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2020

28. 7. 2020 v 11.30

Přípravy letošního tábora provázely týdny nejistot kvůli koronavirové krizi. Naštěstí všechno dobře dopadlo, na tábor jsme odjeli a v pořádku z něj také přijeli…

Na naše oblíbené tábořiště v Milčicích u Blatné jsme vyrazili v pátek 3. července. Nakládání u ÚJV proběhlo velmi rychle, takže jsme už brzy vyjížděli směr jižní Čechy. Do tábora jsme dorazili po poledni, vyložili autobus a pomalu přesunovali kola, bagáž i sebe na táborovou louku. Odpoledne jsme se zabydlovali a odpočívali. Po svačině nastalo rozdělování do týmů, všichni dostali barevné kšiltovky a pytlíky na peníze (covidy). Navečer došlo ještě na rozdělení do cyklotýmů podle schopností.

Letošní celotáborovka byla jednoduchá – na táboře strávíme celý rok. Co den, to měsíc. A tak jsme začali zvesela – Silvestrem. Takže nás večer čekaly jednohubky, odpočítávání Nového roku a slavnostní přípitek.

Další den jsme už začali naostro – jako první náš čekal leden. Nejprve se vybraní členové týmů oblékli do všeho, co na ně ostatní nabalili, aby jim nebyla zima, a pak museli ve sněžnicích utíkat před krvelačnými vlky. Potom jsme bloudili ve vánici a pomocí radiostanice se snažili dostat zpět do tábora. Odpoledne jsme se byli projet na kole, cílem byla u všech skupin zmrzlina.

Únor se nesl ve znamení masopustu. Nejprve bylo potřeba vyrobit luk a šípy, abychom si mohli ulovit maso a pořádně se před půstem najíst, a pak jsme v lese stopovali zvěř. Na večer k táboráku jsme si připravili masopustní masky a hádali, kdo za co jde.

Březen už byl pomalu cítit jarem, takže jsme vyráběli Morany neboli smrtky, naučili se lidová říkadla a zkusili si je vynášet a rozloučit se tak se zimou. Také jsme oslavili měsíc knihy a pomocí úkolů v hledací soutěži jsme se snažili sepsat a ilustrovat krátkou vymyšlenou povídku.

V úterý jsme celotáborovku hodili za hlavu a vyrazili na celodenní výlet na kolech. Tým jednička jel kolečko přes Horažďovice, Rabí, Nová Ves, Strakonice, dvojka přes Kadovský viklan, Lnáře a Blatnou a nejmladší trojka vyrazila také přes viklan do Chanovic do skanzenu. Počasí nám přálo, všichni pěkně šlapali, tak jsem si výlety krásně užili.

V dubnu jsme slavili Velikonoce. Malovali jsme vajíčka, vyráběli velikonoční dekorace a vymýšleli zbrusu nové koledy. Odpoledne jsme oslavili mezinárodní den kosmonautiky. Každý tým si z PET lahve vyrobil rakety, které pomocí vody a pumpičky létaly až ke hvězdám. Večer jsme pálili čarodějnice.

Květen jsme pojali jako svátek zamilovaných, takže jsme si zahráli hru Láska naslepo a pak nás čekala maturita. Ne ledajaká, byla to maturita smyslů. Se zavřenýma očima jsme ochutnávali, čuchali, naslouchali a hmatali… Odpoledne jsme stavěli májky.

V červnu nás čekal dětský den – několik stanovišť s úkoly: kop na bránu, skok za roh, ementál, plivání třešňové pecky, závod v pytlích a také střílení ze vzduchovky na plechovku a na pouťovou růži. Tu si vystřelil každý! Odpoledne jsme se jeli koupat do lomu v Mačkově a večer každý z táborníku vystavil táboru vysvědčení.

V sobotu, když byly zrovna prázdniny, tedy červenec a srpen, dopoledne pršelo, ale my jsme si poradili. V rámci veletrhu cestovních kanceláří (kdy jsme byli nuceni zrušit venkovní výlety) si každý vybral kurz, který ho zajímal (kurz korálkování a háčkování, výtvarný, hudební kurz, deskové hry, kurz první pomoci a kurz uzlování). Odpoledne se počasí umoudřilo, tak jsme se seznámili s historií a přínosem Cyrila a Metoděje a pak si zahráli hru na barbary. A nakonec nás čekalo divadlo – každý tým si připravil němou scénku o tom, jak naučil barbary kulturnosti a slušnému chování.

V neděli nás čekal další celodenní výlet, pro ty starší byl zároveň prvním dne puťáku. Jednička musela vstávat hodně brzo, teprve svítalo, jeli totiž do Strakonic, kde nasedli na cyklobus, který je odvezl až na Kvildu. Po snídani v místní pekárně pak brázdili šumavské cyklostezky. Dvojka vyjela po snídani, čekaly je poměrně kopcovité cesty Pošumavím. Oba týmy se pak sešly v Sušici ve vodáckém kempu. Trojka nejmenších ujela také pěkný kus cesty. Nejprve jsme se zastavili ve Střelských Hošticích, kde jsme se podívali do muzea Pootaví, v kempu u vody se naobědvali a pak pokračovali podél Otavy do Strakonic na zmrzlinu a pak přes kopečky zpátky do tábora.

V pondělí a úterý byl tábor poloprázdný, ale o to víc si to nejmenší užili. V září jsme hledali v lese poházené odpovědi na všetečné otázky, na které lze narazit i ve škole, soutěžili o zrnko vína a chystali si navzájem bojovku k vinnému sklepu. V říjnu jsme pak stavěli v lese domečky, hledali stopy divoké zvěře a odlévali jejich otisky do sádry. Odpoledne jsem si zajeli na zmrzku do Sedlice.

Mezitím si v pondělí jednička a dvojka užívala splutí Otavy mezi Sušicí a Horažďovicemi, probíhal i trénink na jezech. Svoji vodní cestu pak ukončili v kempu v Horažďovicích, odpoledne věnovali koupání, odpočinku a pak hlavně v testování místního skateparku. Poslední den puťáku je čekala cesta do tábora, vzali to oklikou přes zastávku na zmrzlině… Večer se pak opět všichni sešli Na Ostrůvku a tábor byl tak zase plný.

Další den nám nastal listopad, ochladilo se, tak bylo potřeba udělat zásoby dřeva na zimu a ženy šily teplé rukavice. A protože napadl první sníh, užili jsme si ho v závodech psích spřežení (plyšák na bobech), koulovačce a běhu na speciálních lyžích pro čtyři závodníky. Odpoledne se konala velká akce na záchranu cyklistů opět s pomocí radiostanice. Večer po setmění proběhla dušičková hra, po jednom jsme prošli cestu lesem podle svíček, odměnou nám byla svítící tyčinka a pro starší i trochu toho dušičkového postrašení.

Poslední táborový den nastal prosinec. Dopoledne poprchávalo, ale i tak jsme se vydali na předvánoční pochod kolem tábora s Mikulášem. Odpoledne jsme vyráběli ozdoby a papírové řetězy a ozdobili jimi jednu z tújí. Pak si každý vylosoval jméno spolutáborníka nebo vedoucího, pro kterého vyrobil vánoční dárek. Jako sváteční večeře jsme měli skvělé švédské stoly, na otevření jídelny se tradičně čekala fronta a pak následoval úprk. Večer jsme se sešli u slavnostního táboráku. Nejprve jsme si zazpívali koledu, když jsou ty Vánoce, a pak jsme si rozdali dárečky. Následovalo další obdarovávání, tentokrát za statečnost při dušičkové hře, vyhodnocení úklidu ve stanech, ohodnocení skvělých praktikantů a nakonec všichni dostali gumové medvídky. Zazpívali jsme si také písničky a pověděli si, co se komu na táboře nejvíc líbilo. Po táboráku pak nastala diskotéka, takže se všichni vyřádili a pak už zbývala poslední noc pod stanem…

Páteční ráno už bylo bez deště, takže jsme se po snídani mohli rovnou vrhnout na balení a úklid tábora. Šlo nám to pěkně od ruky, v pohodě jsme stíhali a kolem jedenácté jsme měli tradiční časný oběd – řízky s chlebem. Auto začalo posupně vozit věci na louku, přijel i autobus a i my se pak rozloučili s táborem, nasedli na kola a jeli k silnici. Všechno jsme naložili, zamávali a vyrazili na poslední cestu. Dokonce jsme si i v autobuse zazpívali s kytarou, aby nám cesta rychleji utekla, a po třetí hodině už jsme vjížděli do Řeže, kde na nás u ústavu čekali rodiče. Vyložit autobus bylo dílem okamžiku, takže už jen rozloučit a hurá domů!

Všem se na táboře líbilo a těšíme se zase za rok. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Zbyněk Kocur, Maruška Martinásková, Karel Němec, Jiří Kroupa, Milan Bláha, Martin Mencl, Antonín Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Gábina Bohatová). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila. Velice také děkujeme za sponzorské dary.

Hezký zbytek léta a zase za rok!

Více ve na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2019

23. 7. 2019 v 21.35

Rok se s rokem sešel a než jsme se nadáli, jsou tu zase prázdniny, které pro nás vždy začínají letním táborem v Milčicích u Blatné v jižních Čechách. Odjížděli jsme v sobotu 29. června od řežského ústavu. Rodiče už jsou tak secvičení, že nakládání autobusu koly, kufry, materiálem a dětmi proběhlo rychlostí blesku, takže jsme už v deset hodin mávali za okny autobusu a vyrazili vstříc prázdninovým zážitkům.

Na louku u Milčic jsme přijeli kolem jedné hodiny, vyložili jsme autobus a za chvíli už jsme na kolech dojeli do tábořiště a vybírali si stany a spolubydlící. Po zabydlení a odpočinku jsme se sesedli ve stínu a rozdělili se do týmů, přečetli si legendu celotáborové hry, rozdali si Lexikony pro turisty a táborníky a připravili si trička a plátěné tašky na batikování. Každý tým dostal přidělenou jednu barvu a v kuchyni nám je pak postupně všechny obarvili. Letos náš čeká pátrání po Tajemství Saturového města. Města, které bylo kdysi plné života, ale zničehonic bylo opuštěno. Nejprve k němu musíme najít cestu a pak budeme objevovat samotné město, jeho domy, lidi, kteří v nich žili, a snad se nám podaří dozvědět se, co se tam kdysi stalo a kam jeho obyvatelé zmizeli. Před večeří jsme se ještě jeli projet na kolech kolem tábora, abychom se rozřadili tentokrát do cyklistických týmů podle schopností. Přestože první táborovou noc ještě nebyly hlídky, proběhla klidně.

Druhý táborový den jsme se hned po ranním nástupu vrhli do pátrání po Saturovém městě. První část byla věnována stromům a studnám a tomu, jak o ně Saturové pečovali a vážili si jich. Nejprve jsme měli za úkol najít po týmech šest stromů a přinést z nich listy a pak jsem plnili studny (děravé papírové trubky) vodou, kterou jsme přinášeli v děravých pytlících. Nanošená voda pak ze dna studny vyplavila pouzdro s prosbou králi vod Hydrogenovi. Odpoledne jsme se jeli koupat – starší do lomu v Mačkově, mladší k nedalekému Chvalovskému rybníku.

Třetí den jsme při pátrání museli odolávat nepříteli, nejprve to byli draví ptáci, které jsme hledali v lese pomocí azimutu, a pak nastala velká výzva – vymyslet a sestrojit funkční obranný stroj – katapult. Tato práce nám zabrala několik hodin, kdy jsme v týmech od projektu až po reálnou stavbu stroje dosáhli zajímavých poznatků a originálních strojů s dostřelem 5 metrů. Odpoledne jsme stihli i koupání.

Čtvrtý den, v úterý, nás čekal celodenní výlet. Trojka, tedy ti nejmladší, kteří ještě neměli na kolech tolik natrénováno, se vydali pěšky do Blatné. Tam nás čekala prohlídka zámku i s tajemným sklepením, pak jsme si v zámecké cukrárně dali zmrzlinu a šli se podívat do parku na ochočené daňky, které jsme si nakrmili. Pak jsme se podívali ještě na blatenské náměstí a autobus nás zavezl do Doubravice, odkud to jsou do tábora kolem rybníků už jen dva kilometry. Starší vyrazili na kolech – dvojka jela do Lnářů přes Kadovský viklan, zpátky přes Blatnou a ještě se stihli cestou vykoupat. Jednička jela přes Strakonice podél Otavy do Horažďovic, kde se u jezu vykoupala, a zpáteční cestou to vzala oklikou přes Blatnou.

Pátý den jsme se opět vrátili k celotáborovce, poznávali jsme bohy Saturového města a při skalních malbách jsme objevili šifru, kde jsme se dozvěděli, co nás čeká večer. Odpoledne jsme si zajeli na zmrzlinu do Záboří, starší zůstali v táboře a hráli vlajkovanou. Večer u ohně jsme čekali, až se začne stmívat a konečně bude ten správný čas. Saturové město je už totiž nadohled a my musíme projít jeho branou, abychom se dostali dovnitř. Cesta k bráně byla lemovaná svíčkami a těsně před bránou každý musel strčit ruku do tajemného otvoru v hradbě, kde dostal do dlaně klíč a brána se mu otevřela. Všichni byli odvážní a po projití brány se vrátili zpět do tábora. Jsme v Saturovém městě!

Šestý den, ve čtvrtek, nastalo objevování pěti domů v Saturovém městě. Každé ráno tak otevřeme na mapě města dveře do jednoho domu, kde nás čeká klíč od domu a zpráva od jeho původního obyvatele. Jako první byl dům Léčitele. Nejprve jsme se pocvičili v odhadování objemu a délky a pak jsme hledali tajemný recept na záhadné nemoci, podle něj našli byliny, připravili si po týmech ohniště a na nich připravili léčivé čaje. Všem se lektvary náramně povedly, ochutnávači ochutnávali. Každý čaj byl chuťově jiný, ale hlavně dobrý. Odpoledne jsme úplně všichni vyrazili na kolech do lomu, kde jsme si užili koupání.

V pátek jsme navštívili dům Gampů, kteří byli velcí sportovci. Takže nás čekala taková Saturovská olympiáda, kde jsme v deseti zajímavých disciplínách změřili svoje síly a schopnosti. Odpoledne jsme opět vyrazili na kolech, mladší jeli na koupání k Hadímu rybníku, starší trénovali spíše technické pasáže.

Osmý den v sobotu jsme objevovali dům vědce a mága. Zjistili jsme, jak ovládat pevné i tekuté látky neviditelnými silami a dozvěděli se řadu tajemství technologie a obrany Saturového města. Také jsme si vyzkoušeli stavbu obranných valů, věží a zdí. Stihli jsme i připravit rostlinný lektvar a nakonec jsme uspořádali závod magických koní. Během poledního klidu jsme se pocvičili ve střelbě ze vzduchovky. Odpoledne se nejmladší jeli koupat, ostatní se připravovali a balili na zítřejší puťák.

V neděli, devátý táborový den, byl opět na programu celodenní výlet. Trojka už si byla jistá „v pedálech“ a tak vyrazila na kolech přes Doubravici a Chrášťovice do Sedlice. Na náměstí v altánku jsme spořádali oběd a pak se posilnili výbornou sedleckou zmrzlinou. Přes polní a lesní cesty jsme pokračovali ke kapličce nad mačkovským lomem a odtamtud to pěkně z kopce sjeli po silnici do Čekanic. Pak už to do tábora bylo kousek a tak jsme pěkně uháněli, neboť začalo slabě pršet. Večer jsme se pak u ohně naučili novou písničku.

Dvojka a trojka celodenním výletem vlastně zahájila svůj třídenní puťák. Jednička dojela až na Šumavu na Horskou Kvildu, dvojka si jako cíl stanovila Javorník. Na konci dne se všichni vyčerpaní setkali v kempu v Sušici, kde si postavili stany. Večeře za nimi doputovala až z tábora. Druhý den byl na programu sjezd Otavy. Ráno jsme sbalili stany a věci do auta, „nafasovali“ lodě a vypluli směr Horažďovice. Plavba probíhala bez velkých komplikací až do chvíle, kde se najednou cvakly čtyři lodě… Po obědové přestávce jsme pokračovali dál a cestou se učili, jak loď lépe ovládat a vyhýbat se nebezpečí. Šťastně jsme dopluli do Horažďovic, v kempu rozdělali stany a už jen odpočívali. Třetí den puťáku, úterý, jsme zahájili studenou koupelí v Otavě, pak už se balilo a vyjíždělo na kolech směr tábor. Samozřejmě oklikou – jednička přes Volyni a Strakonice, kde se spojila i s dvojkou a v místní pizzerii všichni poobědvali. Do poloprázdného tábora jsme dorazili před večeří.

Mezitím ti nejmladší v poloprázdném táboře statečně objevovali další ze Saturovských domů. V pondělí jsme otevřeli dveře čtvrtého domu kuchaře Vařečky a čekala nás kulinářská výzva. Nejprve jsme v lese posbírali ingredience, které poztrácel projíždějící obchodník, a z nich pak po skupinkách připravili chutné pomazánky. Každá byla jiná a každá byla výborná! Pak jsme v lese stavěli domečky pro místní skřítky. Odpoledne jsme hráli hry a připravovali dřevo na oheň.

V úterý jsme se celé dopoledne věnovali nejrůznějším hrám, také jsme ještě připravili trochu dřeva na večer a odpoledne jsme vyrazili na kolech na zmrzlinu do Lažan. K večeru se do tábora vrátili i všichni starší z puťáku, tak bylo zase plno…

Dvanáctý den ve středu nás čekal poslední, pátý dům Amana Salmala. Stavěli jsme domečky pro obyvatele Saturového města a pak jsme pomocí buzol a šifer hledali poklad, který Aman Salmal kdysi zakopal. Kromě sladkostí v něm byla i zmínka o veliké tajemné šifře a jak se k ní dostat. Šifru každý tým našel, zbývalo ji jen rozluštit. Nakonec všichni přišli na to, že je potřeba na papír se šifrou položit mapu města a skrz pět otevřených dveří objevených domů se dala přečíst zpráva, že svatyně Saturového města je na dosah a my se tak konečně dozvíme, co se to kdysi ve městě stalo a kam se poděli jeho obyvatelé. Odpoledne jsme hráli hry a večer vypukla oblíbená diskotéka.

Ve čtvrtek, třináctý den, jsme dopoledne připravovali dřevo na večerní slavnostní táborák, zapojili se úplně všichni a práce šla pěkně od ruky. Zbyl i čas na hry s velkým lanem. Odpoledne jsme se úplně všichni vypravili na kolech do hospůdky v Záboří na zmrzlinu a domácí limonády. Po návratu nás čekalo vyvrcholení celotáborové hry. Vydali jsme se do lesa ke svatyni, pomocí těžce získaných klíčů každý z týmů otevřel jeden zámek a svítící svatyně nám vydala tajemství saturového lidu. Hlavním posláním byly morální hodnoty, přátelství, respekt a tolerance. A naděje, že obyvatelé Saturového města se jednou do své země vrátí… Večer jsme slavnostně zapálili velký táborový oheň. Užili jsme si poslední chvíle spolu, zazpívali písničky, zahráli hry, vyprávěli vtipy nebo předváděli kouzla. Došlo i na vyhodnocení úklidu stanů, poslední stáhnutí vlajky a nakonec jsme si slíbili, že se za rok na táboře zase sejdem. Poslední táborová noc byla deštivá, až k ránu přestalo pršet…

Poslední den, v pátek, nás čekalo už jen balení a odjezd. Nejprve si každý zabalil svoje věci, pak se nakládaly kufry do auta a odváželi na louku, také jsme udělali rojnici, abychom vyčistili tábor od nejrůznějších papírků… Po brzkém obědě jsme nasedli na kola, dojeli k autobusu a naložili kola do vleku. A pak už opravdu nezbývalo nic jiného, než zamávat a vyrazit. Cesta do Řeže uběhla v poklidu a dokonce jsme si v autobuse i zazpívali s kytarou! Doma už na nás čekali rodiče, vyložení autobusu proběhlo ještě rychleji než nakládání a za chvíli už jsme se všichni loučili…

Letošní tábor se nám opět povedl, zásluhu na tom mají všichni vedoucí a praktikanti, kteří ho po celý rok připravovali a s dětmi pak i prožili: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Anna Macková, Helena Martináková, Jirka Kroupa, Milan Bláha, Zbyněk Kocur, Tonda Bláha, Martin Mencl, Matěj Kroupa a Viktor Líbal. A co by byl tábor bez kuchyně! Letos se v ní opět na jedničku vyznamenali Katka Studničková, Zdeňka Šilhánková, Gábina Bohatová a Vítek Novotný. Děkujeme také Asociaci TOM, která nás podpořila. Tak hezké prázdniny a zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka.

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2018

11. 8. 2018 v 15.49

Prázdniny letos začaly už v sobotu 30. června, takže ta byla zároveň i dnem odjezdu na letní tábor. Nakládání kol, materiálu, zásob i dětí jsme úspěšně zvládli, a tak jsme po desáté mohli už jen zamávat z oken autobusu rodičům a vyrazit směr jižní Čechy. Na louce u Milčic nás zase čekalo vykládání a přesun všech věcí do blízkého tábořiště. Zabydleli jsme se ve stanech, v kuchyni se pomalu začala připravovat večeře a nám tak zbývalo ještě spousta času, abychom se seznámili s celotáborovkou.

Letos jsme vypluli na moře, stali se z nás piráti a velice nás zajímalo „Tajemství kapitána Snakea“. Rozdělili jsme se do posádek, vymysleli jim jména a nafasovali jsme nezbytnou námořnickou výstroj – lodní deník, tričko a tolik potřebný pytlík na zlaťáky. Před večeří jsme ještě na chvíli vytáhli kola, za táborem si udělali malou projížďku a rozdělili jsme se podle výkonnosti do cyklistických skupin. Na celodenní výlety a některá odpoledne totiž ze sebe shodíme námořnický mundúr, oblékneme cyklistický a budeme se vydávat na kratší i delší výlety.

První dny jsme se věnovali pirátským výpravám a pátráním po odkazu kapitána Snakea, který zcela jistě bude obsahovat, kde najít ten největší pirátský poklad. Vyráběli jsme si posádkové pirátské vlajky, otestovali své pirátské dovednosti, změřili své síly v námořnické olympiádě a zahráli si spoustu dalších zábavných i sportovních her, které se na moři a navštívených ostrovech dají hrát.

Za svoji snahu i úspěšnost jsme při večerních nástupech dostávali „výplatu“ ve zlaťácích a zároveň každá posádka sbírala pirátské karty. Jejich funkce byla zatím nejasná. Věděli jsme jen, že nám na konci tábora zvýší šanci objevit kapitánův tajemný odkaz. Karty a zlaťáky jsme mohli získat i za další činnosti: v námořní bitvě (obdoba lodí na čtverečkovaném papíře) a v tzv. „plástvi“, což bylo velké plátno se čtyřmi stovkami políček ve tvaru včelí plástve. Podle hodu kostkou se každá posádka posouvala o daný počet polí, kdy ke každému z nich patřila určitá legenda, při níž mohli jako posádka získat karty a zlaťáky, ale taky o ně lehce přijít. Stav pirátských karet se tak každým dnem měnil, a to nahoru i dolů. Za vydělané zlaťáky si piráti mohli koupit drobnosti i něco dobrého na zub v pirátském bufetu. Jeho obsluhy se letos ujali naši tři praktikanti a role úslužných příručích jim padla jako ulitá.

Po třech prvních dnech nás čekal první celodenní výlet na kolech. Ti nejmladší vyrazili směr Sedlice, kde si snědli oběd a koupili výbornou zmrzku, a pak přes louky a les pokračovali na koupání do lomu v Mačkově. Počasí bylo ideální, krásně jsme si to užili a do tábora se vrátili až před večeří. Prostřední skupina jela už delší trasu přes Strakonice a Písek a ti nejstarší a nejzdatnější se vypravili až k hradu Zvíkov.

V následujících dnech jsme si vyzkoušeli, co všechno musí piráti zvládnout, pokud mají místo ruky hák, také jsme se věnovali kultuře – každá posádka si připravila krátké divadelní představení na pirátské téma.  Jako správní piráti jsme se „tetovali“ hennou a vyšplhali si do větví stromu (vlastně plachtoví) pro amulet.

V polovině tábora nastal čas na další celodenní výlet, pro starší deseti let byl zároveň i prvním dnem puťáku. S nejmladšími jsme vyrazili do Chanovic, cestou jsme se zastavili v Kadově, abychom okoukli místní viklan. V Chanovicích jsme se nejprve vydali na prohlídku skanzenu, tam jsme se i najedli. Pěšky jsme si vyšlápli na blízký vršek, kde jsme vystoupali na rozhlednu a dopřáli si tak daleký výhled do kraje. Pak jsme se přesunuli do areálu zámku, který jsme si zvenčí prohlédli a nakoupili si zmrzku a nějaké suvenýry. Zpáteční cesta vedla zase jinudy, a jelikož jsme se vraceli přes hospůdku v Záboří, neodepřeli jsme si ještě malé občerstvení.

Všichni starší měli ten den shodný cíl – vodácký kemp v Sušici. Cesta k němu ale rozhodně nebyla přímá. Jedna skupina to vzala přes hrad Kašperk a ti největší si zajeli až na šumavskou Kvildu. Do kempu pak všichni dorazili kolem sedmé, rozbalili stany a snědli večeři, která dorazila z tábora.

Druhý den puťáku je už tradičně zasvěcen vodě. Splutí úseku Sušice–Horažďovice jsme zvládli v pohodě, cestou jsme se stíhali i vykoupat a vyblbnout… V horažďovickém kempu jsme se opět utábořili, věci a kola nám tam byly převezeny. Třetí den už nás čekal jen návrat do tábora a ani tentokrát to nebylo tou nejkratší cestou, To by nás ani nebavilo! Vzali jsme to přes Strakonice, cestou jsme se zastavili na oběd. Potom nás chytil déšť, tak už jsme rychle pospíchali do tábora…

Mezitím zůstal tábor řídce obydlen hrstkou nejmladších pirátů. Takže jsme si tuto „osamělost“ pořádně užili. Udělali jsme si pěší průzkum okolních vesniček, koupali jsme se v nedalekém chvalovském rybníku, v lese stavěli domečky a dokonce jsme si v kotlíku sami uvařili pořádnou bramboračku.

Poslední tři táborové dny jsme už zase strávili všichni pohromadě. Zbývalo nám toho ještě hodně podniknout, neboť odhalení tajemství kapitána Snakea se zdálo být stále v nedohlednu. Pro pobavení utrmácených mořských vlků jsme se zastavili na Ostrově hazardu. Otevřely se nám nečekané možnosti, jak přijít k bohatství, ale bohužel ho i rychle pozbýt. Místo peněz jsme jako žetony vyfasovali bílé fazole a roztočili je v ruletě, kostkách, skořápkách, potrápil nás i ježek v kleci. Jedno odpoledne jsme také přivítali návštěvu spřáteleného skautského tábora z Čekanic, zahráli jsme si s nimi spoustu her a pozvali je také na svačinu. Jelikož se koncem táborového pobytu trochu ochladilo a přišly občasné přeháňky, trávili jsme deštivé chvilky například v jídelně, kde jsme hráli společenské hry.

A najednou tu byl konec tábora a s ním i rozluštění tajemství kapitána Snakea. Objevili jsme plechovou krabičku uzamčenou zámečkem s kódem. Nyní jsme konečně mohli použít pirátské karty, které jsme celou dobu sbírali. Podle toho, kolik měla která posádka karet, si mohla vybrat lístečky s trojmístným kódem. Ale pouze jeden z nich byl ten správný, kterým bylo možné odemknout zámek! Posádky se postupně střídaly v pokusech odemknout zámek. Jedné z nich se to nakonec povedlo, a tak si všichni mohli konečně přečíst vzkaz od starého piráta, který byl kupodivu docela moudrý a smířlivý.

Na závěr nás čekal slavnostní táborák, kde jsme si všechno zhodnotili, rozdali dárečky, zazpívali si a zahráli veselé hry. V pátek ráno už se jenom balilo, uklízelo, nakládalo, také samozřejmě jedlo a pak už odjíždělo na kolech k autobusu, který byl přistaven u silnice. Pár odvážlivců se vydalo domů na kolech, cestou je čekalo přespání u Dobříše, ale všichni ostatní si užívali klidné cesty autobusem s tím nejlepším řidičem na světě! V Řeži už čekali nedočkaví rodiče, takže už jenom všechno vyložit a rychle domů vyprávět zážitky!

Že se nám letošní tábor opět povedl, na tom mají velkou zásluhu všichni vedoucí a praktikanti: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Helena Martináková, Zuzana Vlčková, Karel Němec, Jirka Kroupa, Milan Bláha, Filip Blahuš, Tomáš Martinák, Zuzka Bartíková, Tonda Bláha a Martin Mencl. A že nám ani letos nekručelo v žaludku a ještě k tomu jsme si vždy pořádně pochutnali, za to patří velký dík našim kuchařům Katce Studničkové, Zdeňce Šilhánkové a Petru Münzbergerovi. Děkujeme také Asociaci TOM, která nás podpořila, a našim milým sponzorům. Tak zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

 

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2017

25. 7. 2017 v 10.31

1. července, dne, kdy nám začal tábor, jsme se sice jen zdánlivě přesunuli do Milčic u Blatné, ve skutečnosti jsme se ale ocitli až na americkém kontinentě – na Divokém západě. Náš tábor se proměnil na město Swamp City, které tvořilo pět rančů. Městu velel šerif se svými věrnými a „moudrými“ kumpány. Každý ranč měl svého rančera a jeho zástupce a pod sebou několik kovbojů.

Cílem každého ranče bylo získat co nejvíce pomyslných krav, které jeho kovbojové mohli „ulovit“ každý den za nejrůznější soutěže, dovednosti a podobně. A tak jsme se postupně věnovali těmto činnostem a hrám: hledá se „Big Boss“, sucho na prérii – hloubení a plnění studny, výroba vorů, plavení dobytka a štafeta ve vodě, výroba indiánských talismanů, soutěž dřevorubců, chytání mustangů, značkování krav, soutěž míření, největší silák ve městě, zlatá horečka, country bál, orientační a sportovní soutěže a mnoho dalších…

Přijel nás také navštívit Martin Zadražil z Řeže, který je na všechny ty věcičky, které se nám zrovna hodily (biče, lasa, střílení…) ten správný odborník, takže nám spoustu věcí ukázal a něco se pokoušel i naučit. Večer jsme ho pak pozvali k ohni, aby nám i s kytarou zahrál a zazpíval.

Jedno odpoledne jsme také věnovali sportovním hrám se spřáteleným skautským táborem z Čekanic, který se na nás přišel podívat.

Jelikož jsme si s sebou i letos vezli kola, tak jsme se někdy z kovbojů proměnili na „obyčejné“ cyklisty a podnikali výlety po okolí. Ti zdatnější se během odpoledne dostali i poměrně daleko, cílem ostatních bývala většinou některá obec v dosahu, kde jsme si dali zmrzlinu. Několikrát jsme se také jeli koupat – do lomu v Mačkově nebo ke Chvalovskému rybníku.

Na programu byly i celodenní výlety na kolech. První týden jeli mladší do Blatné a do indiánské pevnosti Fort Hary, kde se seznámili s tím, jak žili severoameričtí Indiáni. Starší si dali okruh přes Písek, Mirotice a Blatnou. Druhý týden mladší jeli do Střelských Hoštic a Katovic, kde se vykoupali na jezech v řece Otavě. Starší měli třídenní puťák. První den dojeli do Sušice (první skupina přes Strakonice, Volyni a Kašperské Hory, druhá jela rovnou přes Horažďovice). Cestou se stihli vykoupat na jezu v Dlouhé Vsi. V Sušici se utábořili v kempu na břehu Otavy, aby mohli ráno rovnou nasednout do kánoí a doplout do Horažďovic. Tam je opět čekalo přespání ve vodáckém kempu a třetí den se oklikou přes Strakonice vraceli na kolech opět do tábora.

Počasí nám celých čtrnáct dní přálo. Občas sice trochu sprchlo, ale nebylo to nic závažného ani trvalého. Tábor jsme si užívali, jak nejlépe to šlo. Za vydělané dolary v soutěžích jsme si mohli koupit dobroty nebo drobnosti v našem „koloniálu“, oddechli jsme si od civilizace a od všech těch mobilů, počítačů, od školy a od práce. Také jsme zjistili, že se dá příjemně žít nejen mezi čtyřmi zdmi a že nejlépe se vstává, když se ráno sluníčko opírá do celty stanu.

K dokonalé spokojenosti patří také plný žaludek, a o ten se nám letos dokonale staralo osazenstvo kuchyně: Katka Studničková a její pomocníci Zdenka Šilhánková a Petr Münzberger. A na tom, aby na táboře všechno klapalo a abychom se nenudili, měli zásluhu všichni vedoucí: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Helena Martináková, Zuzka Vlčková, Jirka Kroupa, Karel Němec, Milan Bláha a Zuzka Bartíková. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Věřte nebo ne, ale již poslední večer na táboře, kdy po slavnostním táboráku už všichni kovbojové spali ve svých stanech, se začaly rodit plány na tábor příští… Takže tábor 2017 skončil, ať žije tábor 2018! Hezký zbytek léta!

Více fotek na rajčeti – 1. díl a na rajčeti – 2. díl.

Jitka

.

.