Archiv rubriky ‘Stalo se…’

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2021

1. 9. 2021 v 07.19

Stejně jako loni jsme se i letos kvůli covidové situaci trochu obávali, zda se tábory budou konat. Naštěstí to pro nás dopadlo dobře. A tak jsme mohli v pátek 2. července 2021 odjet! Nakládání do autobusu proběhlo rychle a tak jsme vyrazili směr jižní Čechy ještě před desátou… Bohužel nás neprovázelo úplně pěkné počasí a při příjezdu na louku u tábora stále pršelo. Nicméně zvládli jsme to, věci se nakládaly rovnou do auta, aby nebyly na mokré zemi, a stejně tak se potom i překládaly do stanů. Po zabydlení a odpočinku jsme se pomocí překážkové dráhy a neposedného míčku na lžíci rozdělili do týmů, pomalinku přestávalo i pršet.

Večer pak nastalo velké představování letošní celotáborovky, jejíž součástí byla hrací plocha umístěná v jídelně. Každý tým vyrážel z jednoho rohu hracího plánu a každý den si odkryl jedno políčko s různým zaměřením – znalosti, průzkum nebo síla, podle toho, co mu nejvíce vyhovovalo a také aby se během tábora přiblížil ke středu plánu. Tam totiž „seděl“ drak, ke kterému bylo potřeba se dostat a zneškodnit ho. Týmy tak během celého tábora podle zaměření odkryté kartičky plnily různé úkoly, získávaly nové vědomosti, ale také si zahrály spoustu her. Za svou aktivitu a úspěchy byly ohodnoceny body podle daného zaměření. Tušily, že se jim tyto body budou hodit v závěrečném boji s drakem…

Kromě celotáborovky jsme se vždy odpoledne věnovali dalším aktivitám: jezdili jsme na kole (hlavně na koupání do lomu), podnikali pěší výlety (v okolí byla pole s hráškem!), hráli hry atd… Jako každý rok jsme měli i dva celodenní výlety na kolech. Jezdilo se ve třech skupinách podle výkonnosti. Starší deseti let pak svůj druhý celodeňák, při kterém se dostali až na Šumavu, přeměnily v puťák, druhý den je totiž čekalo sjíždění Otavy na kánoích – opět ze Sušice, ale protože byl letos příznivý stav vody, protáhli si to až do Katovic (u Strakonic, ne v Polsku!). Třetí den se pak vraceli do tábora. Na táboře nechyběl ani tradiční bufet, kde jsme si mohli zakoupit dobroty za táborové peníze, které se daly získat za denní aktivity. Večer jsme se také často scházeli u ohně a zpívali s kytarou.

Na závěr tábora se všechny týmy přiblížily k drakovi na dosah, tak bylo na čase vyjít do boje. Týmy spojily své síly a rozdělily se do tří skupin podle zaměření, tedy znalost, průzkum a síla, a připravovaly se na závěrečnou akci. Vše se odehrálo po setmění, na draka jsme narazili na louce za lesem. Společně jsme ho zneškodnili speciálně ošetřenými oštěpy. Protože  ještě žil, ale už byl neškodný, rozhodli jsme se, že mu darujeme život, protože nám může být ještě užitečný.

Na konci nechyběl ani závěrečný táborák a tradiční diskotéka na louce. Poslední den nás už čekalo jen balení a úklid tábora a také přesun všech věcí na louku k silnici. Všechno jsme naskládali do autobusu, kola do vleku a jelo se domů. V autobuse jsme si tradičně zazpívali a po třetí hodině odpolední už nás v Řeži vítali rodiče.

Přestože letošní počasí bylo trochu na houpačce, tábor jsme si moc užili a moc se nám povedl. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Zbyněk Kocur, Helena Martináková, Jiří Kroupa, Milan Bláha, Martin Mencl, Tonda Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková, Jakub Martinák, Anička Bláhová a Eliška a Kačka Chalupovy) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Gábina Bohatová a Tomáš Vyšín). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila. Velice také děkujeme za sponzorské dary.

Hezký zbytek léta a zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

11. 8. 2021 v 09.20

V sobotu ráno 19. června 2021 bylo krásně, tak se nás po obědě dole u ústavu sešlo opravdu hodně a na cestu jsme se rozdělili na tři skupiny. Stany a náhradní oblečení jsme naložili do dodávky, nasedli na kola a vyrazili po pravém břehu řeky směr Veltrusy. Cesta proběhla klidně, jen pár lidí zaskočil terén a spadli z kola. Dojeli ale všichni.

Ve Veltrusech v kempu jsme postavili stany, převlékli se do neoprenů a vyrazili na rafty. Bylo nás totiž tolik, že jsme měli půjčené rafty dva. Začalo se tréninkem malých na klidné vodě nad jezem a pokračovalo sjezdy větších kanálem. Počasí bylo krásné, při řízení raftů jsme museli dávat pozor, abychom se nesrazili s kánoemi, kterých byl kanál plný. Proti loňsku odpadla největší dřina: tažení raftu po břehu nahoru na start. Rafty jsme totiž převáželi na střeše auta, o to víc času bylo na samotnou jízdu peřejemi. Kormidelníci a pádlaři se pravidelně střídali a každý, kdo chtěl, si mohl vyzkoušet řízení raftu. A kdo se unavil, šel sjíždět peřeje na vestách.

Kemp byl letos pro veřejnost zavřený, byli jsme tam sami. Po večeři jsme se šli podívat po okolí. Kdo chtěl, tak se vykoupal ve Vltavě nebo si koupil limonádu v nedalekém stánku. A pak jsme ještě dlouho seděli v loděnici a povídali si.

Ráno jsme posnídali koláč od hodné maminky, zabalili stany a naložili auto. Od rána bylo krásně, vyloženě letní počasí, kanál se zaplnil vodáky a my jsme také neodolali a šli ještě jezdit na raftu nebo na vestách. Ve dvanáct přestala v kanálu téct voda, sundali jsme neopreny, rozvěsili je, aby uschly, uklidili rafty, nasedli na kola a stejnou cestou vyrazili domů.

Více fotek na rajčeti.

Jirka

.

.

.

Turisticko-vědecké rozjímání v bike-parku

25. 6. 2021 v 10.56

V pátek 4. 6. 2021 bylo odpoledne a večer v řežském bike-parku veselo. Vědecký kroužek pořádaný při naši základní škole pořádal rozlučku pod širým nebem, a jelikož řada dětí i vedoucích jsou členy našeho turistického oddílu, tak nás napadlo spojit úsilí a připravit dětem nezapomenutelné odpoledne plné her a zajímavých aktivit. Dětem, které ještě turistický oddíl neznají, jsme chtěli ukázat, jak se u nás bavíme a malí vědci zase ukázali, jak to chodí u nich.

Samotný program vydal na celou stránku formátu A4, tak zde představíme jen některé z aktivit, do kterých byly děti zapojeny. Celá akce měla vyvrcholit nočním pozorováním hvězd, které se díky počasí úplně nepovedlo, ale i tak byli všichni spokojení. Jak je známo: „Nejlépe poznáš přítele, když sním prožíváš stejné věci.“ To se nám povedlo hned na začátku akce, kdy všichni přítomní museli odnosit přivezené dřevo na táborák. Ti, co se neznali, se mezi sebou poznali a byli připraveni na prožití společného dobrodružství.

Po oficiálním zahájení v podobě představení činnosti turistického oddílu TOM Řež a náplně vědeckých kroužků uspořádala Jitka pro všechny děti mini Tézetko, při kterém museli děti co nejrychleji proběhnou vyznačenou dráhu, nalézt a zodpovědět všechny schované otázky. Pro zklidnění a vydýchání připravila Anička malý a zábavný vědecký kvíz. Následovala návštěva výběhu poníků manželů Šarochových, kde nám paní Šarochová ukázala, jak se ke koním chovat a co vůbec jejich chov obnáší. Návštěva u poníků na rozpáleném slunci byla velmi vysilující, a tak přišla vhod další aktivita, a to pouštění raket na vodní pohon. Zde si děti vyzkoušely třetí Newtonův zákon (akce a reakce) v praxi. PET lahve naplněné vodou byly vystřelovány pomocí do nich pumpovaného vzduchu. Děti byly mokré a spokojené.

Ty, co nezajímaly rakety, si mohly vyzkoušet základy aerodynamiky v podobě pouštění házedel nebo letadel na gumový pohon. Pro mladé závodníky byla vybudována závodní dráha pro RC modely aut. Na startovní čáře se potkalo osm skvělých závodníků s rozličnými modely terénních i silničních aut. Vítězem na komplikované dráze byl Jakub Studnička, následován Vojtou Grošupem a Maxmiliánem Kocurem.

Po malých autech přišla na řadu ukázka jízdy na motokrosové motorce Kawasaki KX85, kterou nám představil Šimon Zilvar. Šimon se představil bravurní jízdou v terénu a přes překážky. Zájemcům z řad dětí i vedoucích dokonce svou motorku ukázal a kdo chtěl, mohl se na ni také posadit.

To už se chýlil den ke konci a hladová břicha všechny přitáhla k ohni, kde se začaly pod Filipovou mistrovskou rukou linout nezaměnitelné tóny známých i neznámých táborových písní.

S příchodem večera nás čekalo malé povídání o vesmíru, hvězdách a planetách. Za správné odpovědi na kvíz sestavený Danou Korčákovou děti dostaly svítící náramky a bike-park se během několika minut proměnil na palouk bludiček.

U ohně jsme stále čekali na roztažení oblohy, abychom se na ty hvězdy a planety také podívali, když jsme si už o nich tolik řekli, ale nepovedlo se nám to. Naštěstí jsme vymysleli náhradní plán a v půlce srpna zkusíme uspořádat v bike-parku spaní pod širákem spojené s pozorováním hvězd a hlavně kometárního meteorického roje Perseidy. O akci vás budeme včas informovat.

Více fotek na rajčeti.

Zbyněk

.

.

.

Český kras 2021

25. 5. 2021 v 14.01

Opět jsme se dočkali doby, kdy se zase můžeme setkávat. Rychle jsme toho využili a vydali jsme se v neděli 16. května do Českého krasu. Sešli jsme se ráno u lávky v pěkném počtu a vyrazili vlakem do Prahy. Tam jsme přešli na hlavní nádraží a pokračovali vlakem na Beroun. Vystoupili jsme v Srbsku, objevili žlutou turistickou značku a vydali se po ní směr osada Koda.

Cesta byla po nočním dešti poměrně blátivá a občas nám dělalo problém se na ní vůbec udržet, ale zvládli jsme to a odměnou nám byl malebný rybníček s několika domky kolem něj. Zajímavostí je, že tento rybník, napájený vodou z krasového pramene s teplotou 10 °C, nikdy nezamrzá. Dál jsme pokračovali do kopce po modré a vystoupali ke kodské hájence. Všimli jsme si na ní pamětní desky: na konci války tu opilí rudoarmějci zabili mladého hajného, který bránil svou rodinu. Po necelém kilometru jsme odbočili z cesty a došli ke Kodské jeskyni. Jeskyně není moc velká, ale na jejím konci už byla tma, tak jsme ji prozkoumali s baterkou. U vchodu jsme našli ohniště, tak jsme si rozdělali si oheň (moc se nám hodily suché třísky z domova) a opekli jsme si chleba a snědli oběd z domova.

Vrátili jsme se zpátky na rozcestí žluté a vydali se po modré do Tetína. Cesta vedla z počátku ještě do kopce, ale brzy jsme byli nahoře a pak už nás čekala jen rovina. Vyšli jsme z lesa a otevřel se nám krásný výhled na Tetín a okolí. V Tetíně jsme si odpočinuli, snědli svačinu a nakoukli do informačního centra. Pak jsme se šli podívat na zříceninu hradu, který se kdysi vypínal nad Berounkou. Byl odsud nádherný rozhled. Zpátky jsme to vzali pod stráni nad původním hradním příkopem. Za plotem jsme pozdravili čuníka a vyšli jsme u malebného kostelíčka s malým hřbitovem. Tam nás nalákal na prohlídku místní průvodce. Moc poutavě nám vyprávěl o historii tohoto místa a nakonec jsme se podívali i dovnitř kostela.

Pak už jsme se vydali na poslední část cesty na vlakové nádraží do Berouna. Na nádraží jsme si koupili malé občerstvení a paku už nasedli do vlaku směr Praha. Cesta uběhla rychle, v Praze jsme přeběhli na Masarykovo nádraží a v půl šesté jsme se po pěkně stráveném dni opět vrátili do Řeže.

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Za tajemstvím Klecanského háje 2020

21. 12. 2020 v 08.36

V sobotu 19. 12. jsme se vypravili na pátrací výlet do Klecan. Ten samý výlet už jsme podnikli v roce 2012, ale protože minulí účastníci už odrostli a jsou z nich skoro dospělí, nic nebránilo tomu, podniknout výlet s mladšími členy znovu. Autobus nás dovezl ke kostelu, kde to všechno začalo. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, každá dostala mapku s částí Klecan a Klecanského háje, kde bylo zakresleno třináct míst označených čísly. U každého takového zajímavého místa, které se na mapě skrývalo pod číslem, byla ukrytá obálka. Kdo ji našel, mohl všem přečíst, o jaké místo se jedná a doplnit i pár důležitých informací. Skupinky soutěžily, která z nich najde více zpráv. V samotných Klecanech jsme se tak mohli seznámit se zámkem, farou, kostelem a také tzv. obchodem U Felixů, kde býval kdysi pivovar a obchod, nyní se však rozpadá.

Potom jsme se propletli několika uličkami a došli jsme na kraj Klecanského háje, kde jsme pokračovali v objevování. Čekala nás Benešovka (palouček s křížkem a lavičkou, kde rozjímal Václav Beneš Třebízský, farář a spisovatel), záhadná pyramida, hájenka a zbořený výletní altánek. Za hájenkou je malinký rybníček a u něj studánka s výbornou vodou, ze které se dřív vařilo klecanské pivo. Tady jsme se nasvačili. Další zastávkou byly okopy – památka na druhou světovou válku, Němci se zde snažili ukrýt vojenská letadla. Potom jsme došli na vyhlídku nad Vltavou. Výhled byl nádherný, dokonce až na Pražský hrad a Petřín. Další cesta vedla kolem místa zvaného U sedmi dubů, prý tu bývalo sedm oběšenců, ale pověst je vymyšlená. Dnes už jsou duby snad jen tři, ale bohužel se nám je nepovedlo najít (jsou mimo cestu). Pak jsme přešli přes starý můstek, který jakoby nikam nevedl. Byl také památkou na kdysi romantické úpravy háje. A pak už jsme sešli z kopečka do Klecánek, cestou jsme se ještě zastavili u další studánky. V Klecánkách bylo poslední hledané místo – klecanský jez a zdymadlo.

Zastavili jsme se na teplý čaj v jednom ze stánků u silnice a chvíli poseděli na zahrádce. Pak už nás čekala jen cesta domů podle Vltavy. Vzali jsme to ještě přes řežskou vyhlídku na skále, naposled se rozhlédli a pak už pospíchali na Červenou Skálu, kam jsme dorazili chvíli po čtvrté. Popřáli jsme si krásné Vánoce a pak už utíkali do teplých domovů…

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

 

Tézetko 2020

6. 10. 2020 v 09.42

Příspěvek se připravuje…