Archiv rubriky ‘Stalo se…’

Výlet do Českého středohoří

5. 10. 2021 v 11.17

V sobotu 2. října před devátou hodinou jsme měli jako obvykle sraz před lávkou v Řeži. Přišlo nás mnoho. Zejména bylo prima, že přišli i mladší účastníci z nového kroužku TOMíka, Nakonec jsme vytvořili bandu čítající 7 dospělých a považte 28 dětí. To odpovídá tomu, když se vydá na zmrzlinu celý tábor Na Ostrůvku.

Postupně jsme tedy zalehli celý jeden vagon do Kralup a pak v rychlíku do Lovosic. No a pak jsme čekali, jak tedy přijede ten slíbený vlak bez strojvedoucího. A vlak skutečně přijel. Jen v něm seděl strojvedoucí. Někdo ho tam narafičil asi. Ještě do půli cesty „courákem“ jsme doufali, že pán je buď robot, nebo se v kabině ocitl náhodou. Pravdu se bohužel podařilo zjistit neústupným děckám, které se prostě zeptali paní průvodčí. A ta, pravdomluvná, nelhala, žádná automatika řízení na této trati už rok není. Nu což, jízda byla i tak suprová, vždycky když chtěl někdo vystoupit, musel přeskakovat 2–3 řady našich hrdých členů. S nástupem problém nebyl, páč to se v podstatě nedalo.

Po půl hoďce jsme vystoupili v Třebívlicích a po celém 1,5 km nešlo odolat smutným očím některých dětiček, dali jsme se do pojídání toho, co zbylo po jízdě vlakem. No a pak začalo 6 km stoupání do krásných boulovitých kopečků Českého středohoří. Všichni parádně šlapali, a tak jsme kolem půl jedné zdolali vysněný vrchol Oltářík se zříceninou na samém vrcholu. Díky krásnému slunečnímu počasí jsme si užívali nekonečné výhledy všemi směry a ponechávali ještě teplý podzimní vánek čechrat naše kadeře. Nicméně vzhledem k poloze hrádku i našemu počtu to nakonec nebylo místo úplně vhodné pro oběd (komu něco zbylo), a tak jsme se raději přesunuli do podhradí a zkoušeli bytelnost odpočívadla původně zamýšleného pro 6 osob.

Pak jsme pokračovali v podstatě stále z mírného kopečka a těšili se na další homoli Plešivec. Po přednášce na téma, proč se tento kopec takto asi jmenuje, jsme zjistili, že cesta na něj je „z důvodu velkého počtu návštěvníků“ zavřená od června do prosince. Nikdo z nás nechápe, jakým způsobem se tato informace vztahovala na naši útlou družinu.

Díky výhledům jsme si vytyčili jiný cíl: hele, co to tam je, další hrad, co to je, „zřícenina hradu Skalka“, jdeme tam. No a tak jsme se v obci Vlastislav vydrápali pod hradní věž se stromem splněných přání a někteří starší koukali do kraje, někteří mladší a také starší zkoušeli odolnost svých kalhot v místech sedacího ústrojí pomocí sjezdu po suché trávě. Dopadlo to dobře, díru nikdo nehlásil, snad to šlo, milé maminky, vyprat, tomuto se opravdu nedalo zamezit.

Pak už nás čekal jen sešup k vlaku plný pozorování všelijaké havěti a stále častějších otázek „a kde že staví ten vlak“. Na kontě jsme měli podle krokoměru téměř 17 km. Courák přispěchal kolem 17. hodiny a nástupem do něho a zejména příslibem otevřeného občerstvení s Lovosicích se nám všem vlila krev do žil. Před 19. hodinou jsme vystoupili v Řeži a se zamáčklou slzou se rozloučili pohledem upřeným k dalším společným zážitkům.

Více fotek na rajčeti.

Filip

.

.

.

Tézetko 2021

13. 9. 2021 v 11.32

Letošní druhý ročník (a v pořadí vlastně třetí) turistického závodu Tézetko se zase povedl! V neděli 8. září bylo opět letní počasí a účast byla skvělá – 35 závodníků! Trať byla podobná jako předchozí ročníky, ale v detailech byly i rozdíly. Na šesti stanovištích závodníci odpovídaly na otázky z různých oborů a na čtyřech aktivně plnili úkoly (buzola, lanová lávka, hod granátem, plížení). Běželo se ve třech kategoriích, 7–9, 10–12 a 13–15 let, dále se hodnotili zvlášť kluci a zvlášť holky. Všichni trať úspěšně absolvovali, nikdo se neztratil. Za špatně zodpovězené otázky nebo nesplněné úkoly se přičítaly trestné minuty, proto ten nejrychlejší nemusel být vy výsledku i nejlepší…

Po důkladném přepočítání (a stejně jsme udělali chybku…) nastalo velké vyhodnocování, předávání medailí a odměn.

Sportovní odpoledne se opravdu vydařilo a spokojení závodníci odsouhlasili, že za rok se zase sejdeme!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Letní Knínice 2021

8. 9. 2021 v 06.36

Nápad vyrazit na Knínici mimo tradiční termíny podzimních a velikonočních prázdnin se zrodil již během tábora. Přišlo nám to jako skvělý nápad, i když jsme tušili, že účast během letních prázdnin nebude největší. A taky že nebyla. To nás ale nezastavilo a v krásném počtu 5 dětí, 3 praktikanti, 1 vedoucí a 1 pomocný vedoucí jsme v pátek 27. srpna ráno nasedli do vlaku a vyrazili směr Knínice.

V cílové „rovince“ před chatou jsme schytali takový déšť, že jsme v chatě museli sebe a své batohy vyždímat a usušit. Na náladě nám to ale neubralo, spokojeně jsme se v chatě zabydleli a div jsme hrou „stop zem“ nezbořili celý pokoj. Později odpoledne jsme se vydali do přilehlého lesa s jasným plánem – najít a nasbírat borůvky. To bylo těžší, než jsme očekávali, ale i tak se povedlo. Večer nám Libor udělal výtečné boloňské špagety, zahráli jsme si Aktivity a šlo se spát.

Druhý den ráno si děti přispaly až do půl deváté, dali jsme si snídani (a domácí cheesecake s našimi borůvkami) a přivítali návštěvu v podobě Jitky a Jirky. Dopoledne jsme s Jitkou vyráběli z korálků náušnice a přívěsky, na oběd jsme do sebe naházeli sekanou od Jitky a po obědě jsme vyrazili do děčínského aquaparku. Nebylo to jen tak, protože jsme před aquaparkem museli podstoupit proceduru jménem samotestování, to jsme ale hravě zvládli a chvíli nato už jsme se klouzali po tobogánech. Večer jsme si dali další nálož sekané, proběhlo druhé a o to napínavější kolo Aktivit a šlo se spát.

Třetí den bývá na Knínici už tradičně vyhrazen pro celodenní výlet a my tuto tradici respektovali. Po snídani jsme sedli na autobus a popojeli do Tisé. Pár vteřin po vkročení do Tiských stěn bylo jasné, že tento výlet bude stát za to. Děti zkoušely, do jak malých a nedostupných děr v pískovcových skalách se dokážou vyšplhat a ukrýt. Zanedlouho jsme se dostali na vrcholky stěn, kde jsme se kochali nádhernými výhledy. Ani nevíme, jak se nám podařilo sejít z vyznačené cesty, vůbec to ale nebylo na škodu, protože jsme našli les s keříky plnými borůvek. Lesem jsme pak prošli zpět do Tisé a uvědomili jsme si, že se nám záhadným způsobem vyhnula pokladna u vstupu do Tiských stěn (jejda!). Po dni stráveném ve výškách jsme dojeli zpět do Knínice, snědli večeři a zahráli si v chatě opravdu děsivou schovávanou po tmě.

V pondělí ráno jsme hned po vylezení ze spacáku vzali do rukou smetáky, mopy a hadry, uklidili všechen nepořádek, který se nám během našeho pobytu povedlo vytvořit, a za odměnu jsme si pak udělali palačinky s borůvkami z Tisé. Dopoledne jsme hráli hry a skotačili venku, ve 12 jsme ještě stihli sníst rychlý oběd a pak už jsme mávali naší úžasné chatě, natěšeni na podzimní prázdniny. V Ústí nad Labem jsme navštívili naši oblíbenou cukrárnu Barborku, nasedli do vlaku a po cestě domů přemýšleli, proč dosud nikdo letní oddílovou Knínici nezorganizoval. Nu, každá tradice musí někde začít. :)

Více fotek na rajčeti.

Zuzka

.

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2021

1. 9. 2021 v 07.19

Stejně jako loni jsme se i letos kvůli covidové situaci trochu obávali, zda se tábory budou konat. Naštěstí to pro nás dopadlo dobře. A tak jsme mohli v pátek 2. července 2021 odjet! Nakládání do autobusu proběhlo rychle a tak jsme vyrazili směr jižní Čechy ještě před desátou… Bohužel nás neprovázelo úplně pěkné počasí a při příjezdu na louku u tábora stále pršelo. Nicméně zvládli jsme to, věci se nakládaly rovnou do auta, aby nebyly na mokré zemi, a stejně tak se potom i překládaly do stanů. Po zabydlení a odpočinku jsme se pomocí překážkové dráhy a neposedného míčku na lžíci rozdělili do týmů, pomalinku přestávalo i pršet.

Večer pak nastalo velké představování letošní celotáborovky, jejíž součástí byla hrací plocha umístěná v jídelně. Každý tým vyrážel z jednoho rohu hracího plánu a každý den si odkryl jedno políčko s různým zaměřením – znalosti, průzkum nebo síla, podle toho, co mu nejvíce vyhovovalo a také aby se během tábora přiblížil ke středu plánu. Tam totiž „seděl“ drak, ke kterému bylo potřeba se dostat a zneškodnit ho. Týmy tak během celého tábora podle zaměření odkryté kartičky plnily různé úkoly, získávaly nové vědomosti, ale také si zahrály spoustu her. Za svou aktivitu a úspěchy byly ohodnoceny body podle daného zaměření. Tušily, že se jim tyto body budou hodit v závěrečném boji s drakem…

Kromě celotáborovky jsme se vždy odpoledne věnovali dalším aktivitám: jezdili jsme na kole (hlavně na koupání do lomu), podnikali pěší výlety (v okolí byla pole s hráškem!), hráli hry atd… Jako každý rok jsme měli i dva celodenní výlety na kolech. Jezdilo se ve třech skupinách podle výkonnosti. Starší deseti let pak svůj druhý celodeňák, při kterém se dostali až na Šumavu, přeměnily v puťák, druhý den je totiž čekalo sjíždění Otavy na kánoích – opět ze Sušice, ale protože byl letos příznivý stav vody, protáhli si to až do Katovic (u Strakonic, ne v Polsku!). Třetí den se pak vraceli do tábora. Na táboře nechyběl ani tradiční bufet, kde jsme si mohli zakoupit dobroty za táborové peníze, které se daly získat za denní aktivity. Večer jsme se také často scházeli u ohně a zpívali s kytarou.

Na závěr tábora se všechny týmy přiblížily k drakovi na dosah, tak bylo na čase vyjít do boje. Týmy spojily své síly a rozdělily se do tří skupin podle zaměření, tedy znalost, průzkum a síla, a připravovaly se na závěrečnou akci. Vše se odehrálo po setmění, na draka jsme narazili na louce za lesem. Společně jsme ho zneškodnili speciálně ošetřenými oštěpy. Protože  ještě žil, ale už byl neškodný, rozhodli jsme se, že mu darujeme život, protože nám může být ještě užitečný.

Na konci nechyběl ani závěrečný táborák a tradiční diskotéka na louce. Poslední den nás už čekalo jen balení a úklid tábora a také přesun všech věcí na louku k silnici. Všechno jsme naskládali do autobusu, kola do vleku a jelo se domů. V autobuse jsme si tradičně zazpívali a po třetí hodině odpolední už nás v Řeži vítali rodiče.

Přestože letošní počasí bylo trochu na houpačce, tábor jsme si moc užili a moc se nám povedl. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Zbyněk Kocur, Helena Martináková, Jiří Kroupa, Milan Bláha, Martin Mencl, Tonda Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková, Jakub Martinák, Anička Bláhová a Eliška a Kačka Chalupovy) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Gábina Bohatová a Tomáš Vyšín). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila. Velice také děkujeme za sponzorské dary.

Hezký zbytek léta a zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

11. 8. 2021 v 09.20

V sobotu ráno 19. června 2021 bylo krásně, tak se nás po obědě dole u ústavu sešlo opravdu hodně a na cestu jsme se rozdělili na tři skupiny. Stany a náhradní oblečení jsme naložili do dodávky, nasedli na kola a vyrazili po pravém břehu řeky směr Veltrusy. Cesta proběhla klidně, jen pár lidí zaskočil terén a spadli z kola. Dojeli ale všichni.

Ve Veltrusech v kempu jsme postavili stany, převlékli se do neoprenů a vyrazili na rafty. Bylo nás totiž tolik, že jsme měli půjčené rafty dva. Začalo se tréninkem malých na klidné vodě nad jezem a pokračovalo sjezdy větších kanálem. Počasí bylo krásné, při řízení raftů jsme museli dávat pozor, abychom se nesrazili s kánoemi, kterých byl kanál plný. Proti loňsku odpadla největší dřina: tažení raftu po břehu nahoru na start. Rafty jsme totiž převáželi na střeše auta, o to víc času bylo na samotnou jízdu peřejemi. Kormidelníci a pádlaři se pravidelně střídali a každý, kdo chtěl, si mohl vyzkoušet řízení raftu. A kdo se unavil, šel sjíždět peřeje na vestách.

Kemp byl letos pro veřejnost zavřený, byli jsme tam sami. Po večeři jsme se šli podívat po okolí. Kdo chtěl, tak se vykoupal ve Vltavě nebo si koupil limonádu v nedalekém stánku. A pak jsme ještě dlouho seděli v loděnici a povídali si.

Ráno jsme posnídali koláč od hodné maminky, zabalili stany a naložili auto. Od rána bylo krásně, vyloženě letní počasí, kanál se zaplnil vodáky a my jsme také neodolali a šli ještě jezdit na raftu nebo na vestách. Ve dvanáct přestala v kanálu téct voda, sundali jsme neopreny, rozvěsili je, aby uschly, uklidili rafty, nasedli na kola a stejnou cestou vyrazili domů.

Více fotek na rajčeti.

Jirka

.

.

.

Turisticko-vědecké rozjímání v bike-parku

25. 6. 2021 v 10.56

V pátek 4. 6. 2021 bylo odpoledne a večer v řežském bike-parku veselo. Vědecký kroužek pořádaný při naši základní škole pořádal rozlučku pod širým nebem, a jelikož řada dětí i vedoucích jsou členy našeho turistického oddílu, tak nás napadlo spojit úsilí a připravit dětem nezapomenutelné odpoledne plné her a zajímavých aktivit. Dětem, které ještě turistický oddíl neznají, jsme chtěli ukázat, jak se u nás bavíme a malí vědci zase ukázali, jak to chodí u nich.

Samotný program vydal na celou stránku formátu A4, tak zde představíme jen některé z aktivit, do kterých byly děti zapojeny. Celá akce měla vyvrcholit nočním pozorováním hvězd, které se díky počasí úplně nepovedlo, ale i tak byli všichni spokojení. Jak je známo: „Nejlépe poznáš přítele, když sním prožíváš stejné věci.“ To se nám povedlo hned na začátku akce, kdy všichni přítomní museli odnosit přivezené dřevo na táborák. Ti, co se neznali, se mezi sebou poznali a byli připraveni na prožití společného dobrodružství.

Po oficiálním zahájení v podobě představení činnosti turistického oddílu TOM Řež a náplně vědeckých kroužků uspořádala Jitka pro všechny děti mini Tézetko, při kterém museli děti co nejrychleji proběhnou vyznačenou dráhu, nalézt a zodpovědět všechny schované otázky. Pro zklidnění a vydýchání připravila Anička malý a zábavný vědecký kvíz. Následovala návštěva výběhu poníků manželů Šarochových, kde nám paní Šarochová ukázala, jak se ke koním chovat a co vůbec jejich chov obnáší. Návštěva u poníků na rozpáleném slunci byla velmi vysilující, a tak přišla vhod další aktivita, a to pouštění raket na vodní pohon. Zde si děti vyzkoušely třetí Newtonův zákon (akce a reakce) v praxi. PET lahve naplněné vodou byly vystřelovány pomocí do nich pumpovaného vzduchu. Děti byly mokré a spokojené.

Ty, co nezajímaly rakety, si mohly vyzkoušet základy aerodynamiky v podobě pouštění házedel nebo letadel na gumový pohon. Pro mladé závodníky byla vybudována závodní dráha pro RC modely aut. Na startovní čáře se potkalo osm skvělých závodníků s rozličnými modely terénních i silničních aut. Vítězem na komplikované dráze byl Jakub Studnička, následován Vojtou Grošupem a Maxmiliánem Kocurem.

Po malých autech přišla na řadu ukázka jízdy na motokrosové motorce Kawasaki KX85, kterou nám představil Šimon Zilvar. Šimon se představil bravurní jízdou v terénu a přes překážky. Zájemcům z řad dětí i vedoucích dokonce svou motorku ukázal a kdo chtěl, mohl se na ni také posadit.

To už se chýlil den ke konci a hladová břicha všechny přitáhla k ohni, kde se začaly pod Filipovou mistrovskou rukou linout nezaměnitelné tóny známých i neznámých táborových písní.

S příchodem večera nás čekalo malé povídání o vesmíru, hvězdách a planetách. Za správné odpovědi na kvíz sestavený Danou Korčákovou děti dostaly svítící náramky a bike-park se během několika minut proměnil na palouk bludiček.

U ohně jsme stále čekali na roztažení oblohy, abychom se na ty hvězdy a planety také podívali, když jsme si už o nich tolik řekli, ale nepovedlo se nám to. Naštěstí jsme vymysleli náhradní plán a v půlce srpna zkusíme uspořádat v bike-parku spaní pod širákem spojené s pozorováním hvězd a hlavně kometárního meteorického roje Perseidy. O akci vás budeme včas informovat.

Více fotek na rajčeti.

Zbyněk

.

.

.