Archiv rubriky ‘Stalo se…’

Výlet na Sázavu a do Jílového

29. 8. 2018 v 15.41

v neděli 9. září 2018

 

Sraz:          v 7.10 před lávkou

Návrat:      v 18.30 tamtéž

Celodenní výlet do Posázaví, vystoupíme v Lukách pod Medníkem, podle řeky, viaduktu a bývalých štol (zkusíme i jednu navštívit!) dojdeme do Jílového, dozvíme se, jak se zde dolovalo zlato, a možná stihneme i zříceninu Včelní hrádek… 

S sebou: 250 Kč + kapesné, jídlo a pití na celý den, dobré pevné boty, teplejší mikinu, příp. i bundu do štoly, tužku, zápisník

 

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2018

11. 8. 2018 v 15.49

Prázdniny letos začaly už v sobotu 30. června, takže ta byla zároveň i dnem odjezdu na letní tábor. Nakládání kol, materiálu, zásob i dětí jsme úspěšně zvládli, a tak jsme po desáté mohli už jen zamávat z oken autobusu rodičům a vyrazit směr jižní Čechy. Na louce u Milčic nás zase čekalo vykládání a přesun všech věcí do blízkého tábořiště. Zabydleli jsme se ve stanech, v kuchyni se pomalu začala připravovat večeře a nám tak zbývalo ještě spousta času, abychom se seznámili s celotáborovkou.

Letos jsme vypluli na moře, stali se z nás piráti a velice nás zajímalo „Tajemství kapitána Snakea“. Rozdělili jsme se do posádek, vymysleli jim jména a nafasovali jsme nezbytnou námořnickou výstroj – lodní deník, tričko a tolik potřebný pytlík na zlaťáky. Před večeří jsme ještě na chvíli vytáhli kola, za táborem si udělali malou projížďku a rozdělili jsme se podle výkonnosti do cyklistických skupin. Na celodenní výlety a některá odpoledne totiž ze sebe shodíme námořnický mundúr, oblékneme cyklistický a budeme se vydávat na kratší i delší výlety.

První dny jsme se věnovali pirátským výpravám a pátráním po odkazu kapitána Snakea, který zcela jistě bude obsahovat, kde najít ten největší pirátský poklad. Vyráběli jsme si posádkové pirátské vlajky, otestovali své pirátské dovednosti, změřili své síly v námořnické olympiádě a zahráli si spoustu dalších zábavných i sportovních her, které se na moři a navštívených ostrovech dají hrát.

Za svoji snahu i úspěšnost jsme při večerních nástupech dostávali „výplatu“ ve zlaťácích a zároveň každá posádka sbírala pirátské karty. Jejich funkce byla zatím nejasná. Věděli jsme jen, že nám na konci tábora zvýší šanci objevit kapitánův tajemný odkaz. Karty a zlaťáky jsme mohli získat i za další činnosti: v námořní bitvě (obdoba lodí na čtverečkovaném papíře) a v tzv. „plástvi“, což bylo velké plátno se čtyřmi stovkami políček ve tvaru včelí plástve. Podle hodu kostkou se každá posádka posouvala o daný počet polí, kdy ke každému z nich patřila určitá legenda, při níž mohli jako posádka získat karty a zlaťáky, ale taky o ně lehce přijít. Stav pirátských karet se tak každým dnem měnil, a to nahoru i dolů. Za vydělané zlaťáky si piráti mohli koupit drobnosti i něco dobrého na zub v pirátském bufetu. Jeho obsluhy se letos ujali naši tři praktikanti a role úslužných příručích jim padla jako ulitá.

Po třech prvních dnech nás čekal první celodenní výlet na kolech. Ti nejmladší vyrazili směr Sedlice, kde si snědli oběd a koupili výbornou zmrzku, a pak přes louky a les pokračovali na koupání do lomu v Mačkově. Počasí bylo ideální, krásně jsme si to užili a do tábora se vrátili až před večeří. Prostřední skupina jela už delší trasu přes Strakonice a Písek a ti nejstarší a nejzdatnější se vypravili až k hradu Zvíkov.

V následujících dnech jsme si vyzkoušeli, co všechno musí piráti zvládnout, pokud mají místo ruky hák, také jsme se věnovali kultuře – každá posádka si připravila krátké divadelní představení na pirátské téma.  Jako správní piráti jsme se „tetovali“ hennou a vyšplhali si do větví stromu (vlastně plachtoví) pro amulet.

V polovině tábora nastal čas na další celodenní výlet, pro starší deseti let byl zároveň i prvním dnem puťáku. S nejmladšími jsme vyrazili do Chanovic, cestou jsme se zastavili v Kadově, abychom okoukli místní viklan. V Chanovicích jsme se nejprve vydali na prohlídku skanzenu, tam jsme se i najedli. Pěšky jsme si vyšlápli na blízký vršek, kde jsme vystoupali na rozhlednu a dopřáli si tak daleký výhled do kraje. Pak jsme se přesunuli do areálu zámku, který jsme si zvenčí prohlédli a nakoupili si zmrzku a nějaké suvenýry. Zpáteční cesta vedla zase jinudy, a jelikož jsme se vraceli přes hospůdku v Záboří, neodepřeli jsme si ještě malé občerstvení.

Všichni starší měli ten den shodný cíl – vodácký kemp v Sušici. Cesta k němu ale rozhodně nebyla přímá. Jedna skupina to vzala přes hrad Kašperk a ti největší si zajeli až na šumavskou Kvildu. Do kempu pak všichni dorazili kolem sedmé, rozbalili stany a snědli večeři, která dorazila z tábora.

Druhý den puťáku je už tradičně zasvěcen vodě. Splutí úseku Sušice–Horažďovice jsme zvládli v pohodě, cestou jsme se stíhali i vykoupat a vyblbnout… V horažďovickém kempu jsme se opět utábořili, věci a kola nám tam byly převezeny. Třetí den už nás čekal jen návrat do tábora a ani tentokrát to nebylo tou nejkratší cestou, To by nás ani nebavilo! Vzali jsme to přes Strakonice, cestou jsme se zastavili na oběd. Potom nás chytil déšť, tak už jsme rychle pospíchali do tábora…

Mezitím zůstal tábor řídce obydlen hrstkou nejmladších pirátů. Takže jsme si tuto „osamělost“ pořádně užili. Udělali jsme si pěší průzkum okolních vesniček, koupali jsme se v nedalekém chvalovském rybníku, v lese stavěli domečky a dokonce jsme si v kotlíku sami uvařili pořádnou bramboračku.

Poslední tři táborové dny jsme už zase strávili všichni pohromadě. Zbývalo nám toho ještě hodně podniknout, neboť odhalení tajemství kapitána Snakea se zdálo být stále v nedohlednu. Pro pobavení utrmácených mořských vlků jsme se zastavili na Ostrově hazardu. Otevřely se nám nečekané možnosti, jak přijít k bohatství, ale bohužel ho i rychle pozbýt. Místo peněz jsme jako žetony vyfasovali bílé fazole a roztočili je v ruletě, kostkách, skořápkách, potrápil nás i ježek v kleci. Jedno odpoledne jsme také přivítali návštěvu spřáteleného skautského tábora z Čekanic, zahráli jsme si s nimi spoustu her a pozvali je také na svačinu. Jelikož se koncem táborového pobytu trochu ochladilo a přišly občasné přeháňky, trávili jsme deštivé chvilky například v jídelně, kde jsme hráli společenské hry.

A najednou tu byl konec tábora a s ním i rozluštění tajemství kapitána Snakea. Objevili jsme plechovou krabičku uzamčenou zámečkem s kódem. Nyní jsme konečně mohli použít pirátské karty, které jsme celou dobu sbírali. Podle toho, kolik měla která posádka karet, si mohla vybrat lístečky s trojmístným kódem. Ale pouze jeden z nich byl ten správný, kterým bylo možné odemknout zámek! Posádky se postupně střídaly v pokusech odemknout zámek. Jedné z nich se to nakonec povedlo, a tak si všichni mohli konečně přečíst vzkaz od starého piráta, který byl kupodivu docela moudrý a smířlivý.

Na závěr nás čekal slavnostní táborák, kde jsme si všechno zhodnotili, rozdali dárečky, zazpívali si a zahráli veselé hry. V pátek ráno už se jenom balilo, uklízelo, nakládalo, také samozřejmě jedlo a pak už odjíždělo na kolech k autobusu, který byl přistaven u silnice. Pár odvážlivců se vydalo domů na kolech, cestou je čekalo přespání u Dobříše, ale všichni ostatní si užívali klidné cesty autobusem s tím nejlepším řidičem na světě! V Řeži už čekali nedočkaví rodiče, takže už jenom všechno vyložit a rychle domů vyprávět zážitky!

Že se nám letošní tábor opět povedl, na tom mají velkou zásluhu všichni vedoucí a praktikanti: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Helena Martináková, Zuzana Vlčková, Karel Němec, Jirka Kroupa, Milan Bláha, Filip Blahuš, Tomáš Martinák, Zuzka Bartíková, Tonda Bláha a Martin Mencl. A že nám ani letos nekručelo v žaludku a ještě k tomu jsme si vždy pořádně pochutnali, za to patří velký dík našim kuchařům Katce Studničkové, Zdeňce Šilhánkové a Petru Münzbergerovi. Děkujeme také Asociaci TOM, která nás podpořila, a našim milým sponzorům. Tak zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

 

5. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

27. 6. 2018 v 21.49

Ahoj!

Dle mého nejlepšího vědomí a svědomí se nám podařilo vrátit děti všechny v pořádku. Jediný, kdo to odskákal rýmou, je asi náš nejmenší :-)))

Rekapitulace programu je následující:

Voda rafty sobota i neděle od 10.00 do 12.00. Vrcholem neděle byla samostatná dětská jízda… máme tu „rafťáky“ :-)) a vyzkoušeli si, jaké to je, jezdit v divoký vodě na vestách…

V sobotu odpoledne jsme se stihli na kolech dojet podívat na vnitřní stranu soutoku Vltavy s Labem, tzv. kopřivová procházka :-))

Více fotek na rajčeti.

Petr

.

.

4. cyklistický výlet 10. 6. 2018

12. 6. 2018 v 10.33

Poslední trénink na kola byl málem „dámskou vyjížďkou“.

V 13.00 byli u nástěnky obě Chalupovic, Kačenka Pfeiferová, Alenka Vokatá a Josefínka Šilhánková, kterým sekundovali Filip Vokatý s tátou.

S ohledem na omezené časové možnosti polovičky účastníků jsme trénink omezili na nácvik jízdy a „vedení“ kol v terénu, kterého je v Řeži dostatek.

Jízda po lesních single tracích, po schodech, Starkou, od Křížku k vyhlídce a Mandelkou se závěrem v Bajkárně znamenala intenzivní komentáře zúčastněných a bravurní zvládnutí techniky :-)

Přežili všichni :-)

Petr

.

.

3. cyklistický výlet 27. 5. 2018

11. 6. 2018 v 19.08

Další z našich cyklovýletů, 38 km, 560 m nastoupáno

Řež–Močidla–Větrušice–Na Dole–Vodochody–Klíčany–Bašť–Sedlec–Bořanovice–Březiněves–Zdiby–Veltěž–Dolní Chabry–Drahaňské údolí–Klecánky–Husinec–Řež hřiště

Petr

.

.

Výlet do Kouřimi a Zásmuk

24. 5. 2018 v 15.25

Sešli jsme se v sobotu 19. 5. 2018 časně ráno, už po sedmé hodině, u lávky a vyrazili vlakem do Prahy. Byl to trochu adrenalin, protože vlak přijel se zpožděním a na Masaryčce nás čekal přestup. Naštěstí jsme to stihli, přesedli jsme na vlak do Kolína a v Pečkách jsme opět přestupovali. Jelikož byla výluka, čekaly na nás před nádražím dva autobusy. Jeden obyčejný a druhý mikrobus. Většina z nás se naskládala do mikrobusu, který s námi vymetl všechny možné vesnice v okolí, ale nakonec jsme šťastně dorazili do Kouřimi.

Z nádraží jsme se vydali na náměstí, kde jsme u kašny zahájili hru o poklad. Hledači byli rozděleni do dvojic (úplně nejstarší byl sám), dostali papír s doplňovačkou, po jejímž správném vyplnění se měli dozvědět, kde se poklad ukrývá. Odpovědi na deset otázek, týkající se města Kouřimi, hledali v prostoru náměstí a kostela, a pokud si nevěděli rady, mohli požádat o radu kohokoliv z místních. Někdo byl s vyluštěním hotov rychle, někdo musel pátrat trochu déle, ale nakonec se všem podařilo schovaný poklad najít a odměnit se sladkostmi. A jako bonus se všichni dozvěděli pár zajímavostí o městečku Kouřim.

Pak jsme se dali křivolakými uličkami pryč z centra, za městem vyšli do mírného kopečka a na kraji jahodového pole jsme narazili na tzv. Lechův kámen. Osamocená rulová skála nabízela pěkný výhled do kraje, tak jsme si u ní odpočinuli a spořádali oběd.

Po jídle jsme se vrátili zpět do údolí, našli jsme modrou značku, která vede podél potoka Výrovka, a vydali se po ní. Došli jsme do vesničky Toušice, kde jsme se pro změnu napojili na žlutou značku a za vsí pokračovali opět údolím potoka. Sotva jsme ale vkročili do lesa, čekalo nás velké překvapení! Přes potok se klenul osamocený starý kamenný most s pěti oblouky a pod ním se klidné koryto potoka změnilo ve skalnatou kaskádu, přes kterou si voda vytvořila spoustu různých cestiček. Takže jsme na místě chvilku pobyli, tzv. Toušické prahy, jak se lokalita správně jmenuje, jsme si prolezli ze všech stran, skákali jsme přes vodu a pouštěli klacky po proudu.

Pak jsme dál pokračovali proti proudu, tok už se zase uklidnil a po dvou kilometrech jsme došli k dalšímu starobylému kamennému mostku, zde už ale byla voda klidná. Sundali jsme boty, vyhrnuli kalhoty a trochu si zchladili nohy. Odpočinuli jsme si a pak už jsme přes bývalou bažantnici s dlouhou rozpadající se kamennou zdí došli do Zásmuk. Na náměstí jsme se porozhlédli po nějakém občerstvení a za chvilku už jsme si všichni pochutnávali na výborné zmrzlině. Nakonec jsme se ještě zastavili v samoobsluze, kde jsme doplnili zásoby vody a dopřáli si ještě nějakou dobrotu. Pak už jsme jen odpočívali v parku na trávě a čekali na autobus do Prahy.

Autobus přijel veliký, poloprázdný, tak jsme si všichni pohodlně sedli a nechali se dovézt až na Háje. Tam jsme rychle přestoupili na metro, dojeli na Nádraží Holešovice a tam zase rychle na vlak do Řeže. Všechno nám krásně vyšlo, vlaky, autobusy i počasí, a tak jsme plni zážitků po sedmé přijeli k lávce, kde už na nás čekali rodiče.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.