Po stopách princezen 2022

Již od začátku letošního roku byly po Řeži k vidění plakátky informující o výpravě za záchranou unesených princezen. Původní výpravu naplánovanou na polovinu ledna zhatil covid. Druhý pokus již vyšel a první březnovou sobotu jsme se opravdu vydali princezny hledat. Hledání začalo docela pozitivně, únosci nám nechali první indicii v podobě textu: „tfkefnftfwlbwbsoflpgjjj“, což naše zkušené malé kryptology nezaskočilo a již doma vyluštili, kde že se to únosci měli setkat (sejdemesevkavarnekofiii). Stará dobrá Caesarova šifra. Výprava tedy začala 5. 3. 2022 v 12.30 u lávky v Řeži. Díky vyluštěné zprávě již nebyl problém v mapě okolí nalézt kavárnu Kofííí v Roztokách. Po rozřazení do tří pátracích skupin jsme vyrazili směr nástupiště. Vlak nás přesunul do Roztok a velké dobrodružství začalo.

Kavárna Kofííí se nachází hned u nádraží, a tak každý z týmu vybral jednoho odvážlivce, který se měl vydat do kavárny nalézt další stopy. Situace byla velmi napjatá, a tak raději šli všichni tři pátrači do kavárny společně. Společně dovnitř a společně i ven, ale tentokrát už s dalším úkolem. Zase šifra! Za její vyluštění jsme dostali od pana kavárníka další stopu:

„Na JIH se vydej a turistickou značku v barvě slunce hledej. Poté jdi až na další rozcestník, kde cestu napoví ti další věstník.“

Nasadili jsme tempo a barva slunce nás vedla směrem k Tichému údolí. Před vstupem do údolí nás na místě bývalého zájezdního hostince Maxmiliánka čekala opravdová zkouška fyzické zdatnosti. Konečně jsme se také dozvěděli, proč verbíř nesl to dlouhé lano, vlastně švihadlo. Zbyněk s Filipem lano roztočili a úkolem výpravy bylo ve správný okamžik lano podběhnout, aby se ho nedotklo. Některým to šlo napoprvé, někteří museli několikrát opakovat. Svůj účel to ale splnilo, všichni se v sychravém počasí zahřáli a mohli směle pokračovat dále. Další indicie nás směrovala po modré turistické značce. Cesta Tichým údolím byla nekonečná, až poblíž Spáleného mlýna jsme nalezli další úkol:

„Po tělesné zdatnosti,

teď čeká tě chvilka zručnosti.

Jak poslat zprávu o výpravě? Využij vody a postavte lodě.

Čas je ale neúprosný, 20 minut je limit a ten je přesný.

Co v okolí do oka padne ti, to použij a plavidlo začni stavěti.“

Vezmi kůru, trochu opracuj, dodej stožár z klacíku a na něj připevni plachtu z papíru, na který napíšeš zprávu domů. Takto nějak vypadal pracovní postup… Úspěšné zvládnutí tohoto úkolu nás zase posunulo o kus blíže k princeznám.  Další zastávka vedla kolem Trojanova mlýna, kde blahé paměti vzniklo úžasné dílo „Byli jednou dva písaři“ s nezapomenutelnými starými mládenci Bouvardem a Pecuchetem. Dětem to sice nic neříkalo, ale aby mohly jít dále, musely si vymyslet básničku pro princeznu. Aby si ji opravdu dobře zapamatovaly, tak jsme to vzali kolem Zapomenuté vrby. Zde musely zjistit, kolik členů svého týmu potřebují na to, aby byly starší, než je vrba. Děti zjistily, že potřebují vedoucí a ti jim za odměnu řekli, kam dále mají směřovat jejich kroky.

V Úněticích naplno využily svou představivost a z nalezeného obrázku správně určily cestu k Černému Volu okolo rybníků. Cestu jsme našli a po propletení se mezi rybníky jsme dorazili na pole, které se na krátkou chvíli stalo kolbištěm. Zde jsme se cvičili v hodu frisbee talířem na cíl. Po již několikáté svačině jsme se konečně vydali k Černému Volu. Zde bylo nutné se zorientovat v názvech ulic a světových stranách. Buzoly ovládané dětmi určily sever správně, a tak už nic nebránilo tomu vyrazit na Úholičky. Čas již také pokročil a přestali jsme počítat s tím, že domů dorazíme v 17 hodin. Po cestě jsme narazili na úkol, který nás přinutil zdokonalit se ve čtení turistických map a naučil nás nové turistické značky. Ti, co už to uměli, tak si to také alespoň zopakovali. Úspěšné přiřazení názvů k jednotlivým značkám nám uvolnilo cestu k Úholičkám. Naše nadšení i nervozita s ušlými kilometry stoupala… Kde jsou ty princezny?! Už nyní jsme byli na 10 km naší cesty. Zrychlili jsme tempo a začali se na polní cestě Na Habří trochu pošťuchovat, hlavně s vedoucím Filipem. Pošťuchování vedlo až k hromadnému pádu celé výpravy do trávy, kde některé z nás čekalo aromatické a mazlavé překvapení. Jeho eliminace nás stála poslední zbytky vody a papírových kapesníků. I tak jsme už nebyli jen slyšet, ale i cítit. Indicie po cestě nás dále směrovaly do Švestkovny. Po opravdu rychlém průletu lesem jsme narazili na jeho okraji na tři únosce ukryté pod maskami hada, opice a žáby. Jejich zneškodnění spočívalo v tom, že jsme museli odhalit jejich skutečnou identitu. Jaképak to bylo překvapení, když na nás krabice promluvily a my poznali Šimona, Tomáše a Jakuba. Ti nám prozradili, kam dál, a to už byl úprk směr altán. Zde bylo další překvapení, místo dvou princezen jsme jich nalezli hned pět. Dokonce můžeme s hrdostí tvrdit, že jsme je zachránili. Zachránili jsme je před umrznutím. Princezny společně s únosci celou hru nastražili a pak na nás i přes naše zpoždění čekali. Jako odměnu jsme dostali muffiny a medvídky Haribo. Čas se opravdu nachýlil a doslova úprkem jsme se vydali směr nádraží. Cesta ubíhala, spíše utíkala opravdu rychle. Sem tam byl i sprint, a tak náš dnešní největší boj jsme svedli opravdu nakonec, a to s časem. Poslední z nás viděli přijíždět vlak, když ještě nebyli na nástupišti, ale kamarádsky jsme na sebe počkali a do Řeže odjeli společně. Domu jsme dorazili sice s hodinovým zpožděním, ale ve více než plném počtu a hlavně spokojeni. Zvláštní pochvalu si zaslouží děti z TOMíku, které zvládly ujít celou trasu a občas ve svém přístupu k plnění úkolu zahanbily i své starší kamarády. Největší pochvalu se ale zaslouží Katka Studničková, která připravila zábavné a zrýmované úkoly, které nás neuvěřitelně bavily a všichni se těšíme na další akci!

Statistika dne:

Ušlá trasa: 12,22 km

Délka výletu: 4 h 15 min

Počet dětí na začátku: 17

Počet dětí na konci: 21

Počet zachraňovaných princezen: 2

Počet zachráněných princezen: 5

Počet utopených lodí: 5 (3 dětí, 2 vedoucích)

 

Více fotek na rajčeti.

Zbyněk

.

.

.

Komentáře jsou zavřeny.