Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2020

Přípravy letošního tábora provázely týdny nejistot kvůli koronavirové krizi. Naštěstí všechno dobře dopadlo, na tábor jsme odjeli a v pořádku z něj také přijeli…

Na naše oblíbené tábořiště v Milčicích u Blatné jsme vyrazili v pátek 3. července. Nakládání u ÚJV proběhlo velmi rychle, takže jsme už brzy vyjížděli směr jižní Čechy. Do tábora jsme dorazili po poledni, vyložili autobus a pomalu přesunovali kola, bagáž i sebe na táborovou louku. Odpoledne jsme se zabydlovali a odpočívali. Po svačině nastalo rozdělování do týmů, všichni dostali barevné kšiltovky a pytlíky na peníze (covidy). Navečer došlo ještě na rozdělení do cyklotýmů podle schopností.

Letošní celotáborovka byla jednoduchá – na táboře strávíme celý rok. Co den, to měsíc. A tak jsme začali zvesela – Silvestrem. Takže nás večer čekaly jednohubky, odpočítávání Nového roku a slavnostní přípitek.

Další den jsme už začali naostro – jako první náš čekal leden. Nejprve se vybraní členové týmů oblékli do všeho, co na ně ostatní nabalili, aby jim nebyla zima, a pak museli ve sněžnicích utíkat před krvelačnými vlky. Potom jsme bloudili ve vánici a pomocí radiostanice se snažili dostat zpět do tábora. Odpoledne jsme se byli projet na kole, cílem byla u všech skupin zmrzlina.

Únor se nesl ve znamení masopustu. Nejprve bylo potřeba vyrobit luk a šípy, abychom si mohli ulovit maso a pořádně se před půstem najíst, a pak jsme v lese stopovali zvěř. Na večer k táboráku jsme si připravili masopustní masky a hádali, kdo za co jde.

Březen už byl pomalu cítit jarem, takže jsme vyráběli Morany neboli smrtky, naučili se lidová říkadla a zkusili si je vynášet a rozloučit se tak se zimou. Také jsme oslavili měsíc knihy a pomocí úkolů v hledací soutěži jsme se snažili sepsat a ilustrovat krátkou vymyšlenou povídku.

V úterý jsme celotáborovku hodili za hlavu a vyrazili na celodenní výlet na kolech. Tým jednička jel kolečko přes Horažďovice, Rabí, Nová Ves, Strakonice, dvojka přes Kadovský viklan, Lnáře a Blatnou a nejmladší trojka vyrazila také přes viklan do Chanovic do skanzenu. Počasí nám přálo, všichni pěkně šlapali, tak jsem si výlety krásně užili.

V dubnu jsme slavili Velikonoce. Malovali jsme vajíčka, vyráběli velikonoční dekorace a vymýšleli zbrusu nové koledy. Odpoledne jsme oslavili mezinárodní den kosmonautiky. Každý tým si z PET lahve vyrobil rakety, které pomocí vody a pumpičky létaly až ke hvězdám. Večer jsme pálili čarodějnice.

Květen jsme pojali jako svátek zamilovaných, takže jsme si zahráli hru Láska naslepo a pak nás čekala maturita. Ne ledajaká, byla to maturita smyslů. Se zavřenýma očima jsme ochutnávali, čuchali, naslouchali a hmatali… Odpoledne jsme stavěli májky.

V červnu nás čekal dětský den – několik stanovišť s úkoly: kop na bránu, skok za roh, ementál, plivání třešňové pecky, závod v pytlích a také střílení ze vzduchovky na plechovku a na pouťovou růži. Tu si vystřelil každý! Odpoledne jsme se jeli koupat do lomu v Mačkově a večer každý z táborníku vystavil táboru vysvědčení.

V sobotu, když byly zrovna prázdniny, tedy červenec a srpen, dopoledne pršelo, ale my jsme si poradili. V rámci veletrhu cestovních kanceláří (kdy jsme byli nuceni zrušit venkovní výlety) si každý vybral kurz, který ho zajímal (kurz korálkování a háčkování, výtvarný, hudební kurz, deskové hry, kurz první pomoci a kurz uzlování). Odpoledne se počasí umoudřilo, tak jsme se seznámili s historií a přínosem Cyrila a Metoděje a pak si zahráli hru na barbary. A nakonec nás čekalo divadlo – každý tým si připravil němou scénku o tom, jak naučil barbary kulturnosti a slušnému chování.

V neděli nás čekal další celodenní výlet, pro ty starší byl zároveň prvním dne puťáku. Jednička musela vstávat hodně brzo, teprve svítalo, jeli totiž do Strakonic, kde nasedli na cyklobus, který je odvezl až na Kvildu. Po snídani v místní pekárně pak brázdili šumavské cyklostezky. Dvojka vyjela po snídani, čekaly je poměrně kopcovité cesty Pošumavím. Oba týmy se pak sešly v Sušici ve vodáckém kempu. Trojka nejmenších ujela také pěkný kus cesty. Nejprve jsme se zastavili ve Střelských Hošticích, kde jsme se podívali do muzea Pootaví, v kempu u vody se naobědvali a pak pokračovali podél Otavy do Strakonic na zmrzlinu a pak přes kopečky zpátky do tábora.

V pondělí a úterý byl tábor poloprázdný, ale o to víc si to nejmenší užili. V září jsme hledali v lese poházené odpovědi na všetečné otázky, na které lze narazit i ve škole, soutěžili o zrnko vína a chystali si navzájem bojovku k vinnému sklepu. V říjnu jsme pak stavěli v lese domečky, hledali stopy divoké zvěře a odlévali jejich otisky do sádry. Odpoledne jsem si zajeli na zmrzku do Sedlice.

Mezitím si v pondělí jednička a dvojka užívala splutí Otavy mezi Sušicí a Horažďovicemi, probíhal i trénink na jezech. Svoji vodní cestu pak ukončili v kempu v Horažďovicích, odpoledne věnovali koupání, odpočinku a pak hlavně v testování místního skateparku. Poslední den puťáku je čekala cesta do tábora, vzali to oklikou přes zastávku na zmrzlině… Večer se pak opět všichni sešli Na Ostrůvku a tábor byl tak zase plný.

Další den nám nastal listopad, ochladilo se, tak bylo potřeba udělat zásoby dřeva na zimu a ženy šily teplé rukavice. A protože napadl první sníh, užili jsme si ho v závodech psích spřežení (plyšák na bobech), koulovačce a běhu na speciálních lyžích pro čtyři závodníky. Odpoledne se konala velká akce na záchranu cyklistů opět s pomocí radiostanice. Večer po setmění proběhla dušičková hra, po jednom jsme prošli cestu lesem podle svíček, odměnou nám byla svítící tyčinka a pro starší i trochu toho dušičkového postrašení.

Poslední táborový den nastal prosinec. Dopoledne poprchávalo, ale i tak jsme se vydali na předvánoční pochod kolem tábora s Mikulášem. Odpoledne jsme vyráběli ozdoby a papírové řetězy a ozdobili jimi jednu z tújí. Pak si každý vylosoval jméno spolutáborníka nebo vedoucího, pro kterého vyrobil vánoční dárek. Jako sváteční večeře jsme měli skvělé švédské stoly, na otevření jídelny se tradičně čekala fronta a pak následoval úprk. Večer jsme se sešli u slavnostního táboráku. Nejprve jsme si zazpívali koledu, když jsou ty Vánoce, a pak jsme si rozdali dárečky. Následovalo další obdarovávání, tentokrát za statečnost při dušičkové hře, vyhodnocení úklidu ve stanech, ohodnocení skvělých praktikantů a nakonec všichni dostali gumové medvídky. Zazpívali jsme si také písničky a pověděli si, co se komu na táboře nejvíc líbilo. Po táboráku pak nastala diskotéka, takže se všichni vyřádili a pak už zbývala poslední noc pod stanem…

Páteční ráno už bylo bez deště, takže jsme se po snídani mohli rovnou vrhnout na balení a úklid tábora. Šlo nám to pěkně od ruky, v pohodě jsme stíhali a kolem jedenácté jsme měli tradiční časný oběd – řízky s chlebem. Auto začalo posupně vozit věci na louku, přijel i autobus a i my se pak rozloučili s táborem, nasedli na kola a jeli k silnici. Všechno jsme naložili, zamávali a vyrazili na poslední cestu. Dokonce jsme si i v autobuse zazpívali s kytarou, aby nám cesta rychleji utekla, a po třetí hodině už jsme vjížděli do Řeže, kde na nás u ústavu čekali rodiče. Vyložit autobus bylo dílem okamžiku, takže už jen rozloučit a hurá domů!

Všem se na táboře líbilo a těšíme se zase za rok. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Zbyněk Kocur, Maruška Martinásková, Karel Němec, Jiří Kroupa, Milan Bláha, Martin Mencl, Antonín Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Gábina Bohatová). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila. Velice také děkujeme za sponzorské dary.

Hezký zbytek léta a zase za rok!

Více ve na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Komentáře jsou zavřeny.