Velikonoční Knínice 2019

Velikonoce letos připadly až na druhou polovinu dubna, tak se dalo očekávat teplejší počasí. Skutečnost ale předčila očekávání…

Vyrazili jsme ve čtvrtek 18. dubna v deset hodin dopoledne. Dorazili jsme do Ústí a už při čekání na autobus na plácku u divadla, jsme strkali bundy do batohů a mikiny vázali kolem pasu. Po jedné hodině jsme dorazili do chalupy, zabydleli se a trávili čas hlavně venku na zahradě. Pak jsme dojedli zbytky svačin od rodičů a vyrazili do okolního lesa na procházku. Cestou jsme se zahráli několik her a také potrénovali, jak zacházet s buzolou a k čemu nám může být užitečná. Vrátili jsme se v podvečer a za chvíli už byla nachystaná večeře. Po ní byla volná zábava, vytáhli jsme společenské hry, někteří si připravovali scénky na následující večer…

V pátek ráno jsme se nasnídali a začali se připravovat ne celodenní výlet. Do batohů jsme si dali společný oběd, lahve s pitím a kapesné. Vyrazili jsme na autobus, který nás dovezl do Děčína, protože cestou ale nabral trochu zpoždění, vypadalo to, že nestihneme vlak, ale zkusili jsme to. Vzali jsme nádraží útokem, prosvištěli podchodem a už skoro za hvizdu výpravčího píšťalky jsme naskákali do vlaku. Jeli jsme jen kousek a už za chvíli jsme vstupovali v Benešově nad Ploučnicí. Nejprve jsme se vypravili na vyhlídku, vstoupali jsme mezi vilkami na okraji města, pak kousek lesíkem a už jsme stanuli na kopci a shlíželi na městečko. Pak jsme zase seběhli dolů a vydali se k místnímu rozlehlému zámku. Domluvili jsme si prohlídku a při čekání jsme se naobědvali a nakoupili turistické vizitky. Prohlídka byla zajímavá, jen by v tom zámku nemusela být tak strašná zima.

Po skončení jsme se vydali po zelené značce, která nás odvedla z města, a my pokračovali po břehu říčky Ploučnice. Zastavili jsme se u vodopádu a také u krásného jezu. Pěšina pak najednou začala od cesty uhýbat a my jsme vystoupali ke zřícenině hradu Ostrý. Byl z něho nádherný výhled do údolí. Odpočinuli jsme si a vyhřívali se na sluníčku. Pokračovali jsme dál, minuli fotbalové hřiště, kde jsme si ve stínu na chvíli sedli a přemýšleli o tom, zda v cíli bude nějaká hospoda, abychom doplnili tekuté zásoby. Sešli jsme do údolí do obce Františkov nad Ploučnicí a otevřenou hospůdku skutečně našli. Ochotná paní vedoucí nás pustila do chladného salonku a pustila nám pohádku. Napili jsme se kofoly, koupili si nezdravé brambůrky a odpočívali.

Pak už by čas jít na vlak, který nás odvezl zpět do Děčína a stejnou cestou jsme se zase vrátili do Knínice. Večeře už byla připravená, po ní očista v koupelně a pak už začal „večírek“ v jídelně. Zahráli jsme si hry, zasmáli se u scének a zazpívali jsme si písničky s kytarou. Sice se po náročném dni zdálo, že brzy zalezeme do spacáků, ale ještě to chvíli trvalo, protože bylo pořád o čem povídat…

V sobotu ráno jsme si mírně přispali. Po snídani nás čekalo tvoření, vyráběli jsme barevné papírové košíčky a do nich pak ozdobili polystyrenová vajíčka – jedno pomocí oboustranné lepicí pásky a korálků a druhé pomocí blýskavých flitrů a špendlíků. Po obědě jsme začali balit a uklízet chalupu. Když bylo hotovo, byli jsme venku na zahradě a později se ještě šli projít po okolí. Pak už byl čas vyrazit na autobus. Dovezl nás do Ústí, kde jsme zamířili rovnou do cukrárny Barborka – zlatého hřebu celé výpravy. Náležitě jsme si to v ní užili, pak jsme přešli na nedaleké hlavní nádraží, nakoupili jízdenky a už jen čekali na nás vlak. Tentokrát jsme zvolili cestu rychlíkem s přestupem v Kralupech, a tak jsme se ani nenadáli a za chvíli už byli doma v Řeži.

Velikonoční výprava se nám povedla, počasí bylo ukázkově letní a zážitky parádní!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Komentáře jsou zavřeny.