Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2017

1. července, dne, kdy nám začal tábor, jsme se sice jen zdánlivě přesunuli do Milčic u Blatné, ve skutečnosti jsme se ale ocitli až na americkém kontinentě – na Divokém západě. Náš tábor se proměnil na město Swamp City, které tvořilo pět rančů. Městu velel šerif se svými věrnými a „moudrými“ kumpány. Každý ranč měl svého rančera a jeho zástupce a pod sebou několik kovbojů.

Cílem každého ranče bylo získat co nejvíce pomyslných krav, které jeho kovbojové mohli „ulovit“ každý den za nejrůznější soutěže, dovednosti a podobně. A tak jsme se postupně věnovali těmto činnostem a hrám: hledá se „Big Boss“, sucho na prérii – hloubení a plnění studny, výroba vorů, plavení dobytka a štafeta ve vodě, výroba indiánských talismanů, soutěž dřevorubců, chytání mustangů, značkování krav, soutěž míření, největší silák ve městě, zlatá horečka, country bál, orientační a sportovní soutěže a mnoho dalších…

Přijel nás také navštívit Martin Zadražil z Řeže, který je na všechny ty věcičky, které se nám zrovna hodily (biče, lasa, střílení…) ten správný odborník, takže nám spoustu věcí ukázal a něco se pokoušel i naučit. Večer jsme ho pak pozvali k ohni, aby nám i s kytarou zahrál a zazpíval.

Jedno odpoledne jsme také věnovali sportovním hrám se spřáteleným skautským táborem z Čekanic, který se na nás přišel podívat.

Jelikož jsme si s sebou i letos vezli kola, tak jsme se někdy z kovbojů proměnili na „obyčejné“ cyklisty a podnikali výlety po okolí. Ti zdatnější se během odpoledne dostali i poměrně daleko, cílem ostatních bývala většinou některá obec v dosahu, kde jsme si dali zmrzlinu. Několikrát jsme se také jeli koupat – do lomu v Mačkově nebo ke Chvalovskému rybníku.

Na programu byly i celodenní výlety na kolech. První týden jeli mladší do Blatné a do indiánské pevnosti Fort Hary, kde se seznámili s tím, jak žili severoameričtí Indiáni. Starší si dali okruh přes Písek, Mirotice a Blatnou. Druhý týden mladší jeli do Střelských Hoštic a Katovic, kde se vykoupali na jezech v řece Otavě. Starší měli třídenní puťák. První den dojeli do Sušice (první skupina přes Strakonice, Volyni a Kašperské Hory, druhá jela rovnou přes Horažďovice). Cestou se stihli vykoupat na jezu v Dlouhé Vsi. V Sušici se utábořili v kempu na břehu Otavy, aby mohli ráno rovnou nasednout do kánoí a doplout do Horažďovic. Tam je opět čekalo přespání ve vodáckém kempu a třetí den se oklikou přes Strakonice vraceli na kolech opět do tábora.

Počasí nám celých čtrnáct dní přálo. Občas sice trochu sprchlo, ale nebylo to nic závažného ani trvalého. Tábor jsme si užívali, jak nejlépe to šlo. Za vydělané dolary v soutěžích jsme si mohli koupit dobroty nebo drobnosti v našem „koloniálu“, oddechli jsme si od civilizace a od všech těch mobilů, počítačů, od školy a od práce. Také jsme zjistili, že se dá příjemně žít nejen mezi čtyřmi zdmi a že nejlépe se vstává, když se ráno sluníčko opírá do celty stanu.

K dokonalé spokojenosti patří také plný žaludek, a o ten se nám letos dokonale staralo osazenstvo kuchyně: Katka Studničková a její pomocníci Zdenka Šilhánková a Petr Münzberger. A na tom, aby na táboře všechno klapalo a abychom se nenudili, měli zásluhu všichni vedoucí: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Helena Martináková, Zuzka Vlčková, Jirka Kroupa, Karel Němec, Milan Bláha a Zuzka Bartíková. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Věřte nebo ne, ale již poslední večer na táboře, kdy po slavnostním táboráku už všichni kovbojové spali ve svých stanech, se začaly rodit plány na tábor příští… Takže tábor 2017 skončil, ať žije tábor 2018! Hezký zbytek léta!

Více fotek na rajčeti – 1. díl a na rajčeti – 2. díl.

Jitka

.

.

Komentáře jsou zavřeny.