Výprava na Knínici 2012

25.–28. 10. 2012

 

Rozhodli jsme se, že podzimní prázdniny i s víkendem strávíme na chatě v Knínici. Ve čtvrtek jsme se sešli před druhou hodinou u lávky a nasedli do vlaku směr Ústí nad Labem. Cesta nám ubíhala poměrně rychle, snědli jsme svačiny a za chvíli jsme se už proplétali centrem Ústí. Trochu nás zaskočilo přesunuté autobusové nádraží, ale nenechali jsme se zmást. Čekání na autobus bylo trochu zdlouhavé, ale nakonec jsme se dočkali. Vystoupili jsme u přemostění dálnice, poslední úsek do Knínice došli pěšky a netrvalo dlouho a už jsme stáli přede dveřmi chaty.

Naštěstí už vevnitř bylo teplíčko, neboť Petr Z. jel napřed a zatopil. Rozebrali jsme si postele (malí kluci v ratejně, velký v nudli a všechny holky pohromadě), uvařili čaj a snědli večeři od maminek. Až do večerky pak byla volná zábava, hrály se karty, fotbálek, stolní hry a podobně.

V pátek ráno jsme posnídali a mezi fotbálkem a kartami jsme se začali chystat na výlet. Došli jsme na autobus, který nás odvezl do Tisé (řidič se ale zdráhal, že máme prý špinavé boty – a to jsme teprve vyrazili –, asi to byl estét!), kde jsme vystoupali na začátek Tiských stěn. Po úvodní instruktáži, že nemáme nikam padat a lámat si končetiny, jsme se vydali na oba okruhy. Mary si pořídila plánek skalních útvarů a podle čísel pak všem zvědavcům hlásila, co by které skalisko mělo připomínat. U turistické chaty jsme posvačili a pokračovali dál. Malí kluci se snažili vlézt i do těch nejmenších děr a tunelů, a pak nezbývalo, než čekat, kde se špinaví a od písku zase vynoří.

Zpáteční cestu jsme původně naplánovali pěšky přes kopec, ale protože se docela nachýlil čas, zašli jsme se jen podívat k místnímu rybníčku a velcí kluci v křoví vypátrali „kešku“. Potom jsme se vrátili k autobusové zastávce a čekání někteří vyplnili přemýšlením o večerním programu a hrách.

Po návratu a po večeři jsme se sešli ve společenské místnosti a velké holky začaly sypat z rukávu (či spíše z papíru) jednu hru za druhou. Prokládali jsme je písničkami s kytarou. Mezitím začal venku zlehka poletovat sníh a vypadalo to, že se možná vyplní meteorologické předpovědi o říjnové sněhové nadílce.

A ráno jsme se skutečně probudili do zasněženého dne. A sněžit nepřestávalo! Takže jsme se po snídani oblékli do toho nejteplejšího a nepromokavého, co měl kdo s sebou, a vydali se na procházku. Ta se po chvíli změnila v náročný pochod sněhovou vánicí. Brodili jsme se vysokým sněhem, tváře nám bičovaly ostré jehličky sněhu a studený vítr zalézal všude, kde si našel skulinu. Ale nakonec tak zle zase nebylo, neboť se našla i chuť ke koulování a stavění sněhuláků. Ale ke konci už jsme se všichni těšili do teplé a suché chaty. Pro dnešek jsme tedy turistice dali pokoj a po obědě jsme se vrhli na ruční tvoření. Vyráběli jsme korálkové náramky a náhrdelníky, vánoční hvězdičky a také kytičky a náušnice z organzy. Většinu z nás to zcela pohltilo, někdo si vyrobil i několik různých kousků a stoly jsme sklízeli, až když se nesla večeře.

Nedělní dopoledne bylo zasvěceno balení a úklidu. Vše se stihlo rychle, takže zbyl ještě čas na hry, a po obědě jsme vyrazili na autobus. V Ústí jsme obsadili cukrárnu Barborka, kde jsme se nacpali dobrotami a někteří nakoupili i něco rodičům domů! A pak už nás vlak odvezl bez přestupu rovnou do Řeže, kde jsme se na lávce rozloučili.

 

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

Zanechte komentář

*
To prove you're a person (not a spam script), type the security word shown in the picture. Click on the picture to hear an audio file of the word.
Click to hear an audio file of the anti-spam word