Dozvuky tábora Na Cihelně

Letošní tábor už je sice nějaký ten pátek za námi, ale je příjemné si na něj zavzpomínat.

Letos jsme ho strávili na louce zvané Na Cihelně, která se nachází kousek od Frymburka na Lipně. Všichni si ale tábor budeme pamatovat spíš jako Holubinky podle letošní celotáborové hry. Všichni jsme se na 14 dnů proměnili v mile střelené a podivínské obyvatele obce Holubinky, jejichž jedinou vášní jsou houby, houby a…zase houby. Vášeň Holubinkovských šla tak daleko, že se i stylem oblékání snažili houbám co nejvíce podobat. Prostě moto obyvatel Holubinek znělo „Pro houbu cokoli!“ a tím se také řídili, když plnili možné i nemožné úkoly, za které pak byly královsky odměněni právě vytouženou houbou. Honba za houbami pokračovala déšť nedéšť, i když se letos častokrát zdálo, že bůh Podhoubím opravdu není Holubinkovským příliš nakloněn. Naštěstí jsou obyvatelé Holubinek otrlí a špatné počasí je nijak nerozhodilo a my věříme, že budou na letošní houbařskou sezonu vzpomínat jen a jen v dobrém.

Na závěr bychom se s Vámi rádi podělili o jeden moc krásný děkovný dopis, který jsme po táboře obdrželi od pana Pluskala a který nás požádal o jeho uvěřejnění zde na webu:

OTEVŘENÝ DOPIS všem organizátorům, vedoucím, podpůrným pracovníkům a neméně i účastníkům tábora TOM ŘEŽ – Na Cihelně 2009
Tak a je to tady – musím se vyjádřit nahlas a veřejně, ač to odporuje mé uzavřené a nekolektivní nátuře.
Můj syn – Tawan – se zúčastnil výše specifikovaného tábora. Na tom není skoro nic zajímavého, ale přesto – tímto děkuji Ifče, že mne natolik důsledně informovala, že jsem ho nezapomněl poslat.
Pak děkuji všem vedoucím, pokud se jim tak říká, že jej na tento tábor vzali, i když předem tušili, že bude jako obvykle bez pláštěnky ( Tawan, ne tábor).
Protože Tawan po návratu uměl pojmenovat asi tak čtyři jídla, která tam konzumoval, děkuji zcela upřímně lidem, kteří tato jídla připravovali, museli jste udělat velký dojem, fakt si nedělám legraci.
Díky fotkám, které jsem našel na CD (skvělé, rychlé a operativní), jsem se dozvěděl docela dost o tom, co na táboře dělal a musel to být program zajímavý a pestrý, protože některé fotky lehce komentoval.
Nevím komu poděkovat, ale MÁME konečně pláštěnku, takže nefalšované díky, (příště pošlu i Atita a budeme vybaveni).
Závěrem – Tawan je zase na dovolené (bazén a moře), přesto mi telefonuje každý den, někdy i v noci a počítá dny, kdy se vrátí domů.
Z tábora mi volal čtyřikrát a to jen proto, aby mi sdělil, že nemá ponožky, asi ztratil telefon a že má něco z Krumlova – později jsem se dozvěděl, že šlo o pláštěnku a že našel telefon.
Je to dost lidí, kterým touto neobratnou cestou děkuji, ale Petře, Mary, Mirko, Tomáši, Mílo, Gábi, Martino, Jardo, Ifčo a také Dano, Jano a Méďo, za maximálně spokojeného Tawana Vám stokrát děkuje ještě více spokojený táta Otta.

Díky těmto lidem a i díky všem dětem, které byly na táboře, je v Řeži mile a fajn.

V Řeži dne 3. 8. 2009 Otto Pluskal v.r.

Co dodat? Za všechny vedoucí za tento dopis (i za dopisy od dalších spokojených rodičů, které jsme obdrželi) moc děkujeme a už se těšíme na další tábor!

Zanechte komentář

*
To prove you're a person (not a spam script), type the security word shown in the picture. Click on the picture to hear an audio file of the word.
Click to hear an audio file of the anti-spam word