Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

3. cyklovýlet

Na třetí výlet jsme se vypravili v neděli 16. června. Jeli jsme technitečtější trasu plnou pravidel silničního provozu z Řeže, přes Troju, Dejvice, Hanspaulku, Lysolaje, Únětice, Tiché Údolí a z Roztok kolem vody do Řeže. Oproti planu jsme se cca o hodinu a něco zpozdili. Učili jsme se na sebe čekat a jezdit podle pravidel, správně odbočovat, ukazovat změnu směru. Jeli jsme v běžném silničním provozu, přes křižovatky se světly. Zastavili jsme se na Hanspaulce v hospodě na kofolu. Celkem jsme ujeli asi 38 km a kromě dvou větších stoupání byla cesta pohodová.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Zbyněk

.

.

 

2. cyklovýlet

Plánování trasy bylo jasné: byl jsem ještě plný dojmů z koloběhu na Okoř a zpět, který zorganizoval Jarda Pína začátkem května, tak jsem trasu výletu vedl v jeho stopách.
Sešli jsme se v sobotu 25. května v 10.30 h tradičně u nástěnky před krámem a přes lávku dojeli na vlakovou zastávku, kde na nás čekala posila z Prahy. Kompletní a nezvykle brzy jsme vyrazili podél kolejí do Libčic. Cesta poklidně uběhla a už na nás čekal první větší kopec z Letek nahoru k silnici do Úholiček. Vyjeli ho všichni, někteří cestou odpočívali a jiní trochu skuhrali, ale odměnili jsme se první svačinou a krásnou vyhlídkou na Řež u vysílače nad železniční zastávkou.
Cesta přes Velké Přílepy a dál po červené značce kolem kostela k železničnímu viaduktu rychle uběhla. Cestou si někteří projeli na kole brodem, odvážnější i dvakrát a už tu byla Okoř. Sotva jsme si v občerstvení pod hradem objednali limonádu, setmělo se a za chvíli začalo pršet. Déšť jsme přečkali namačkaní pod slunečníkem, ládovali se zmrzlinami z cukrárny, aby nám nebyla dlouhá chvíle, a přitom plánovali zkrácenou zpáteční cestu.
Jakmile přestalo pršet, vyrazili jsme po silnici a modré značce směr Velké Přílepy a Úholičky. Protože cestou nepršelo a udělalo se hezky, stavili jsme se ještě ve Švestkovně na hřišti, kde jsme si opekli buřtíky a posíleni přejeli na kolech na obří houpačku. Protože cesta dolů na Podmoráň po silnici by byla příliš jednotvárná, dali jsme si terénní vsuvku a projeli se po naučné stezce. Silný zážitek byl zvlášť šplh do kopce s lanem v jedné a kolem v druhé ruce. Jak se píše na jedné z tabulí naučné stezky: terén kolem Úholiček je místy vskutku horský.
A pak zbývalo už jen dojet kolem starých podmoráňských lomů k řece a kolem vodárny k železniční zastávce a přes lávku domů do Řeže a do cíle výletu, který byl na hřišti, kde už na nás čekali rodiče.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

1. cyklovýlet

Počasí v neděli 15. května ráno nevypadlo nejlépe, trochu pršelo, nebylo úplně teplo a několik dětí či rodičů se ozvalo, že dnes na výlet nepojedou. Trochu s obavami jsme se v půl druhé vydali na sraz výletníků k nástěnce u sídliště a byli jsme mile potěšeni skupinkou skalních cyklistů, kteří zde čekali. Nakonec se nás sešlo asi deset, včetně tří rodičů.

Zkontrolovali jsme kola, zda se přes zimu nerozpadla, projeli si zkušební okruh a lehkým terénem vyrazili směr Větrušický sad. Mezitím se umoudřilo počasí a chvílemi i svítilo sluníčko, tak jsme se rozhodli si výlet pořádně užít a ze sadu jsme zamířili po polních cestách směrem ke klecanským kasárnám. Cestou jsme trénovali jízdu ve skupině a hromadné přejíždění silnice, ať jsme připraveni na cyklovýlety na táboře. Z Klecan jsme pokračovali málo známou cestou kolem letiště RC modelů přes Zlatý kopec do Čimic na konečnou autobusu nádhernou krajinou Draháňské rokle. V Čimicích si Max vzpomněl, jak ho tatínek vozil každý den na kole do školky v nedalekých Chabrech.

Projeli jsme areálem bohnické léčebny, zastavili se v ní na farmě, kde jsme si pohladili koně a lamy a snědli svačinku.  Krásným technickým terénem po modré značce jsme sjeli k Vltavě k trojskému psímu útulku. Všichni cyklisté byli šikovní, sjezd si náramně užili a nikdo cestou nespadl.

Na zpáteční cestě kolem řeky se opět začal ozývat hlad, tak jsme hledali otevřený stánek, což nebylo úplně lehké, protože všechny stánky kromě zdibského přístavu byly zavřené. Restauratéry stejně jako některé potenciální účastníky zájezdu asi odradilo deštivé dopolední počasí.

Ve zdibském přístavu neměli nic k jídlu, jen pití, tak jsme plnou rychlostí pokračovali až do Řeže k Hastrmanovi, kde jsme si po krásných třiceti kilometrech dali za odměnu pití a párek nebo rybu a naplánovali další cyklovýlet kolem Okoře. Pak už zbývalo jen se rozloučit a vyjet poslední kopec do horní Řeže a vrátit se domů.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

Velikonoční Knínice 2019

Velikonoce letos připadly až na druhou polovinu dubna, tak se dalo očekávat teplejší počasí. Skutečnost ale předčila očekávání…

Vyrazili jsme ve čtvrtek 18. dubna v deset hodin dopoledne. Dorazili jsme do Ústí a už při čekání na autobus na plácku u divadla, jsme strkali bundy do batohů a mikiny vázali kolem pasu. Po jedné hodině jsme dorazili do chalupy, zabydleli se a trávili čas hlavně venku na zahradě. Pak jsme dojedli zbytky svačin od rodičů a vyrazili do okolního lesa na procházku. Cestou jsme se zahráli několik her a také potrénovali, jak zacházet s buzolou a k čemu nám může být užitečná. Vrátili jsme se v podvečer a za chvíli už byla nachystaná večeře. Po ní byla volná zábava, vytáhli jsme společenské hry, někteří si připravovali scénky na následující večer…

V pátek ráno jsme se nasnídali a začali se připravovat ne celodenní výlet. Do batohů jsme si dali společný oběd, lahve s pitím a kapesné. Vyrazili jsme na autobus, který nás dovezl do Děčína, protože cestou ale nabral trochu zpoždění, vypadalo to, že nestihneme vlak, ale zkusili jsme to. Vzali jsme nádraží útokem, prosvištěli podchodem a už skoro za hvizdu výpravčího píšťalky jsme naskákali do vlaku. Jeli jsme jen kousek a už za chvíli jsme vstupovali v Benešově nad Ploučnicí. Nejprve jsme se vypravili na vyhlídku, vstoupali jsme mezi vilkami na okraji města, pak kousek lesíkem a už jsme stanuli na kopci a shlíželi na městečko. Pak jsme zase seběhli dolů a vydali se k místnímu rozlehlému zámku. Domluvili jsme si prohlídku a při čekání jsme se naobědvali a nakoupili turistické vizitky. Prohlídka byla zajímavá, jen by v tom zámku nemusela být tak strašná zima.

Po skončení jsme se vydali po zelené značce, která nás odvedla z města, a my pokračovali po břehu říčky Ploučnice. Zastavili jsme se u vodopádu a také u krásného jezu. Pěšina pak najednou začala od cesty uhýbat a my jsme vystoupali ke zřícenině hradu Ostrý. Byl z něho nádherný výhled do údolí. Odpočinuli jsme si a vyhřívali se na sluníčku. Pokračovali jsme dál, minuli fotbalové hřiště, kde jsme si ve stínu na chvíli sedli a přemýšleli o tom, zda v cíli bude nějaká hospoda, abychom doplnili tekuté zásoby. Sešli jsme do údolí do obce Františkov nad Ploučnicí a otevřenou hospůdku skutečně našli. Ochotná paní vedoucí nás pustila do chladného salonku a pustila nám pohádku. Napili jsme se kofoly, koupili si nezdravé brambůrky a odpočívali.

Pak už by čas jít na vlak, který nás odvezl zpět do Děčína a stejnou cestou jsme se zase vrátili do Knínice. Večeře už byla připravená, po ní očista v koupelně a pak už začal „večírek“ v jídelně. Zahráli jsme si hry, zasmáli se u scének a zazpívali jsme si písničky s kytarou. Sice se po náročném dni zdálo, že brzy zalezeme do spacáků, ale ještě to chvíli trvalo, protože bylo pořád o čem povídat…

V sobotu ráno jsme si mírně přispali. Po snídani nás čekalo tvoření, vyráběli jsme barevné papírové košíčky a do nich pak ozdobili polystyrenová vajíčka – jedno pomocí oboustranné lepicí pásky a korálků a druhé pomocí blýskavých flitrů a špendlíků. Po obědě jsme začali balit a uklízet chalupu. Když bylo hotovo, byli jsme venku na zahradě a později se ještě šli projít po okolí. Pak už byl čas vyrazit na autobus. Dovezl nás do Ústí, kde jsme zamířili rovnou do cukrárny Barborka – zlatého hřebu celé výpravy. Náležitě jsme si to v ní užili, pak jsme přešli na nedaleké hlavní nádraží, nakoupili jízdenky a už jen čekali na nás vlak. Tentokrát jsme zvolili cestu rychlíkem s přestupem v Kralupech, a tak jsme se ani nenadáli a za chvíli už byli doma v Řeži.

Velikonoční výprava se nám povedla, počasí bylo ukázkově letní a zážitky parádní!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Po druhém břehu…

Sešli jsme se na vlakové zastávce v hojném počtu a vyjeli směr Praha. Ještě než přišel průvodčí, byly tady Roztoky-Žalov a čas vystoupit.

Vydali jsme se mezi domky Žalova do kopce po žluté značce směr Levý Hradec. Za chvíli jsme došli na první krásnou vyhlídku na Vltavu a protilehlý Husinec a pak pokračovali po kraji lesa zkratkou na Levý Hradec. Bylo pěkné počasí, blížilo se poledne a všude bylo plno výletníků. Na chvíli jsme se zastavili a snědli první ze svačin, obešli starobylý kostelík s přilehlým hřbitovem a pokračovali vesnicí do mírného kopce směr Řivnáč.

Na vrchu Řivnáči, ze kterého je nádherný výhled do krajiny, stávalo hradiště. Místo předkové vybrali opravdu dobře – rozhled v krásném počasí byl úžasný a skály strmě spadající dolů k Vltavě budily respekt. Pokračovali jsme po hraně vltavského údolí dále po proudu a s další přestávkou na svačinu jsme došli na vrch Stříbrník, nejvyšší kopec v okolí, na kterém kdysi také stálo hradiště a podle pověstí se tam těžilo stříbro.

Pomalu se začal ozývat hlad, který způsobil, že do úholičské Švestkovny, kde je lanové hřiště a altán s ohništěm, jsme téměř doběhli. Dříví bylo dost a bylo suché a lanové prolézačky a buřtíky opečené nad ohněm byly téměř tak velkým lákadlem jako nedaleký slepičí výběh a krmení slepic a pobíhání po lanových lávkách.

Dál se nám moc nechtělo, ale nalákala nás představa krámku na návsi. A splnila se, měli otevřeno a zmrzliny měli dost. Na otázku, jestli půjdeme rovnou dolů k Vltavě, nebo kousek stranou k obří houpačce, byla jasné odpověď. Obří houpačka byla skutečně obří, všichni se zhoupli a nikdo nedostal mořskou nemoc.

Pokračovali jsme divokým lesem téměř horským terénem kolem prvního trempského srubu na sever od Prahy do kopce, který byl tak prudký, že bylo potřeba se při výstupu držet lana, po kraji golfového hřiště a pak dolů k řece kolem starých lomů. Tam se na lavičce opět zázračně objevily svačiny. Za chvíli jsme byli dole u řeky, obešli podmoráňskou vodárnu, za ní obdivovali sochu víly a obrovské potrubí, které vede vltavskou vodu do bývalé huti Poldi Kladno.

Cestou po pěšině po břehu řeky mezi bývalými sádkami byl ještě čas nakrmit kačeny a labutě a pak už jen vylézt po schůdkách na peron řežské zastávky, přeběhnout lávku, přivítat se s rodiči a těšit se na další výlet.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

Výlet do Techmanie Plzeň

První březnovou neděli jsme se brzy ráno vypravili do plzeňské Techmanie. Jeli jsme vlakem, v Plzni okusili cestu trolejbusem a pak už jsme několik hodin strávili v „Techmania Scince Center“, kde jsme si užili interaktivních expozic i vědeckých show. Rozprchli jsme se po dvou halách, každý si všechno prohlédl a vyzkoušel. Mezitím jsme se také naobědvali a na závěr se pak podívali i do obchůdku se suvenýry. Půlden v centru rychle utekl, ani se nám nechtělo domů… Zpátky jsme opět jeli rychlíkem, přes Prahu jsme se svezli i metrem a v pět hodin už jsme byli v Řeži.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.