Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Vánoční schůzka v Polepšovně ducha

v neděli 16. prosince 2018

 

Sraz:          v 14.00 v Polepšovně

Konec:      mezi 17.00–17.30

 

Hry, soutěže, morseovka, tvoření, koledy…

 

S sebou: přezůvky!!!, pití, svačinu, tužku, zápisník, cukroví na ochutnání

.

.

Podzimní Knínice 2018

Podzim je tu už v plné síle, takže nastal čas i vydat se na Knínici. Vyrazili jsme v sobotu 27. října v osm hodin ráno směr Ústí. Cesta nám rychle utekla, v Ústí jsme přestoupili na autobus a do chalupy jsme dorazili po jedenácté hodině. Protože naše kuchařka Katka „úřadovala“ v knínické kuchyni už od pátku, bylo zatopeno a navařeno! I počasí bylo celkem fajn, takže jsme si vybalili a začali pomáhat s úklidem zahrady, která se nám „rozrostla“ o několik metrů směrem k lesu. Po obědě jsme chvíli odpočívali a potom, kdo chtěl, zůstal a pomáhal s pracemi venku, ostatní se vydali na procházku po okolí. Večer byla volná zábava a někteří se vrhli na vystřihování a slepování domečků z papíru.

V neděli ráno jsme si trochu pospali, protože se změnil čas na zimní. Dopoledne jsme se věnovali vyrábění: dělali jsme dárkové krabičky z roliček od toaletního papíru a symbolické vánoční stromečky ze skládaného papíru. Po svačině bylo zase co dělat venku na zahradě, ti starší si ještě vyráběli stromečky z vlny a korálků. Mezitím začalo venku mrholit, takže se nakonec všichni vrátili za teplem a k obědu. Odpoledne jsme čekali, že se počasí trochu umoudří, ale nějak se mu nechtělo. Nicméně hledání pokladu nepočká, takže jsme oblékli pláštěnky a vyrazili po fáborkách kousek za vesnici pátrat, kde by mohl být schovaný. To se nakonec podařilo a o nalezené sladkosti jsme se spravedlivě rozdělili. Večer jsme si udělali kino: popcorn a promítání filmu o Úžasňákových. A venku mezitím začalo sněžit…

V pondělí jsme vstávali už o něco dřív, abychom stihli autobus. Čekal nás totiž celodenní výlet do Krupky. Počasí bylo o trošku lepší než včerejší, nefoukalo, což byl hlavní předpoklad pro to, aby jela lanovka. Ta nás vyvezla až na Komáří vížku, kde jsme rovnýma nohama vstoupili do zimy. Mlha, nasněženo, namrzlé cesty. Takže jsme se nahoře moc nerozhlíželi (stejně nebylo nic vidět) a s největší opatrností začali sestupovat z vršku hory. Cestou jsme narazili na obrovské stopy ve sněhu a přemýšleli, kdo je tam zanechal. Nakonec jsme se smířili s tím, že to nebyl Yetti, ale pravděpodobně nějaká urostlá kráva. Z otevřené louky jsme zašli na lesní cestu, po které jsme celkem pádili, abychom se zahřáli. Zastavili jsme se u krásného Kotelního rybníka, který se naházel v kruhové prohlubni mezi svahy. Pokračovali jsme dál, ale za chvilku jsme usoudili, že nastal ten správný čas se naobědvat. Našli jsme příhodné místo, vybalili chleby a namazané paštikou a žervé jsme skoro všechny snědli. Po odpočinku jsme opět vyrazili, cesta už tolik neklesala, občas nás překvapil i strmý kopeček. Občas jsme narazili i na stopy po dolování – buď jen více či méně patrnou prohlubeň v zemi, nebo zamřížovanou štolu. Štola Barbora byla dokonce opatřena dveřmi (zamčenými). Nakonec jsme stanuli před štolou největší, štolou Starého Martina, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Odložili jsme si batohy, vyfasovali helmy a pan průvodce nás vpustil do nitra hory. Procházeli jsme dlouhou chodbou, která byla místy tak nízká, že dospělí ocenili funkci ochranné přilby. Skoro celou cestu jsme šli podél cínové žíly, prkenný chodníček vedl mezi kolejnicemi, po kterých kdysi horníci ručně tlačili vozíky s vytěženou rudou. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a trochu si i zaječeli, když pan průvodce zhasnul a my tak poznali pravou podzemní tmu. Štola nás pak zase vyplivla v místě, kde jsme do ní vlezli, venku jsme si ještě prohlédli malý „skanzen“ hornických zařízení a strojů a pak už pospíchali z kopce do Krupky, kde jsme po chvíli čekání nasedli do autobusu. S několika přestupy jsme zdárně dorazili do Knínice. Po večeři padla únava hlavně na starší osazenstvo, takže tentokrát jsme oželeli večírek, rozdali jsme si jen kartičky do deníčků a pustili si další film.

V úterý se nám jako naschvál udělalo krásně, tak jsme rychle sbalili, uklidili pokoje a do oběda jsme ještě byli na zahradě. Po tradičních odjezdových (a výborných!) špagetách jsme popadli bágly, zamávali chalupě a vyrazili na autobus. V Ústí jsme se zastavili v informačním centru, nakoupili vizitky, orazítkovali deníčky a pak už jsme zamířili do cukrárny Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, a mnozí se zásobili i na další cestu. Jízda vlakem nám docela utekla, cestou jsme zahlédli i duhu. Do Řeže jsme dorazili před čtvrtou hodinou, kde už čekali rodiče, auto se spacákama a naše zabalené vánoční výrobky.

Výprava na Knínici byla pestrá, zažili jsme krásné podzimní počasí i zasněženou zimu. Ale hlavně jsme si to užili!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2018

Prázdniny letos začaly už v sobotu 30. června, takže ta byla zároveň i dnem odjezdu na letní tábor. Nakládání kol, materiálu, zásob i dětí jsme úspěšně zvládli, a tak jsme po desáté mohli už jen zamávat z oken autobusu rodičům a vyrazit směr jižní Čechy. Na louce u Milčic nás zase čekalo vykládání a přesun všech věcí do blízkého tábořiště. Zabydleli jsme se ve stanech, v kuchyni se pomalu začala připravovat večeře a nám tak zbývalo ještě spousta času, abychom se seznámili s celotáborovkou.

Letos jsme vypluli na moře, stali se z nás piráti a velice nás zajímalo „Tajemství kapitána Snakea“. Rozdělili jsme se do posádek, vymysleli jim jména a nafasovali jsme nezbytnou námořnickou výstroj – lodní deník, tričko a tolik potřebný pytlík na zlaťáky. Před večeří jsme ještě na chvíli vytáhli kola, za táborem si udělali malou projížďku a rozdělili jsme se podle výkonnosti do cyklistických skupin. Na celodenní výlety a některá odpoledne totiž ze sebe shodíme námořnický mundúr, oblékneme cyklistický a budeme se vydávat na kratší i delší výlety.

První dny jsme se věnovali pirátským výpravám a pátráním po odkazu kapitána Snakea, který zcela jistě bude obsahovat, kde najít ten největší pirátský poklad. Vyráběli jsme si posádkové pirátské vlajky, otestovali své pirátské dovednosti, změřili své síly v námořnické olympiádě a zahráli si spoustu dalších zábavných i sportovních her, které se na moři a navštívených ostrovech dají hrát.

Za svoji snahu i úspěšnost jsme při večerních nástupech dostávali „výplatu“ ve zlaťácích a zároveň každá posádka sbírala pirátské karty. Jejich funkce byla zatím nejasná. Věděli jsme jen, že nám na konci tábora zvýší šanci objevit kapitánův tajemný odkaz. Karty a zlaťáky jsme mohli získat i za další činnosti: v námořní bitvě (obdoba lodí na čtverečkovaném papíře) a v tzv. „plástvi“, což bylo velké plátno se čtyřmi stovkami políček ve tvaru včelí plástve. Podle hodu kostkou se každá posádka posouvala o daný počet polí, kdy ke každému z nich patřila určitá legenda, při níž mohli jako posádka získat karty a zlaťáky, ale taky o ně lehce přijít. Stav pirátských karet se tak každým dnem měnil, a to nahoru i dolů. Za vydělané zlaťáky si piráti mohli koupit drobnosti i něco dobrého na zub v pirátském bufetu. Jeho obsluhy se letos ujali naši tři praktikanti a role úslužných příručích jim padla jako ulitá.

Po třech prvních dnech nás čekal první celodenní výlet na kolech. Ti nejmladší vyrazili směr Sedlice, kde si snědli oběd a koupili výbornou zmrzku, a pak přes louky a les pokračovali na koupání do lomu v Mačkově. Počasí bylo ideální, krásně jsme si to užili a do tábora se vrátili až před večeří. Prostřední skupina jela už delší trasu přes Strakonice a Písek a ti nejstarší a nejzdatnější se vypravili až k hradu Zvíkov.

V následujících dnech jsme si vyzkoušeli, co všechno musí piráti zvládnout, pokud mají místo ruky hák, také jsme se věnovali kultuře – každá posádka si připravila krátké divadelní představení na pirátské téma.  Jako správní piráti jsme se „tetovali“ hennou a vyšplhali si do větví stromu (vlastně plachtoví) pro amulet.

V polovině tábora nastal čas na další celodenní výlet, pro starší deseti let byl zároveň i prvním dnem puťáku. S nejmladšími jsme vyrazili do Chanovic, cestou jsme se zastavili v Kadově, abychom okoukli místní viklan. V Chanovicích jsme se nejprve vydali na prohlídku skanzenu, tam jsme se i najedli. Pěšky jsme si vyšlápli na blízký vršek, kde jsme vystoupali na rozhlednu a dopřáli si tak daleký výhled do kraje. Pak jsme se přesunuli do areálu zámku, který jsme si zvenčí prohlédli a nakoupili si zmrzku a nějaké suvenýry. Zpáteční cesta vedla zase jinudy, a jelikož jsme se vraceli přes hospůdku v Záboří, neodepřeli jsme si ještě malé občerstvení.

Všichni starší měli ten den shodný cíl – vodácký kemp v Sušici. Cesta k němu ale rozhodně nebyla přímá. Jedna skupina to vzala přes hrad Kašperk a ti největší si zajeli až na šumavskou Kvildu. Do kempu pak všichni dorazili kolem sedmé, rozbalili stany a snědli večeři, která dorazila z tábora.

Druhý den puťáku je už tradičně zasvěcen vodě. Splutí úseku Sušice–Horažďovice jsme zvládli v pohodě, cestou jsme se stíhali i vykoupat a vyblbnout… V horažďovickém kempu jsme se opět utábořili, věci a kola nám tam byly převezeny. Třetí den už nás čekal jen návrat do tábora a ani tentokrát to nebylo tou nejkratší cestou, To by nás ani nebavilo! Vzali jsme to přes Strakonice, cestou jsme se zastavili na oběd. Potom nás chytil déšť, tak už jsme rychle pospíchali do tábora…

Mezitím zůstal tábor řídce obydlen hrstkou nejmladších pirátů. Takže jsme si tuto „osamělost“ pořádně užili. Udělali jsme si pěší průzkum okolních vesniček, koupali jsme se v nedalekém chvalovském rybníku, v lese stavěli domečky a dokonce jsme si v kotlíku sami uvařili pořádnou bramboračku.

Poslední tři táborové dny jsme už zase strávili všichni pohromadě. Zbývalo nám toho ještě hodně podniknout, neboť odhalení tajemství kapitána Snakea se zdálo být stále v nedohlednu. Pro pobavení utrmácených mořských vlků jsme se zastavili na Ostrově hazardu. Otevřely se nám nečekané možnosti, jak přijít k bohatství, ale bohužel ho i rychle pozbýt. Místo peněz jsme jako žetony vyfasovali bílé fazole a roztočili je v ruletě, kostkách, skořápkách, potrápil nás i ježek v kleci. Jedno odpoledne jsme také přivítali návštěvu spřáteleného skautského tábora z Čekanic, zahráli jsme si s nimi spoustu her a pozvali je také na svačinu. Jelikož se koncem táborového pobytu trochu ochladilo a přišly občasné přeháňky, trávili jsme deštivé chvilky například v jídelně, kde jsme hráli společenské hry.

A najednou tu byl konec tábora a s ním i rozluštění tajemství kapitána Snakea. Objevili jsme plechovou krabičku uzamčenou zámečkem s kódem. Nyní jsme konečně mohli použít pirátské karty, které jsme celou dobu sbírali. Podle toho, kolik měla která posádka karet, si mohla vybrat lístečky s trojmístným kódem. Ale pouze jeden z nich byl ten správný, kterým bylo možné odemknout zámek! Posádky se postupně střídaly v pokusech odemknout zámek. Jedné z nich se to nakonec povedlo, a tak si všichni mohli konečně přečíst vzkaz od starého piráta, který byl kupodivu docela moudrý a smířlivý.

Na závěr nás čekal slavnostní táborák, kde jsme si všechno zhodnotili, rozdali dárečky, zazpívali si a zahráli veselé hry. V pátek ráno už se jenom balilo, uklízelo, nakládalo, také samozřejmě jedlo a pak už odjíždělo na kolech k autobusu, který byl přistaven u silnice. Pár odvážlivců se vydalo domů na kolech, cestou je čekalo přespání u Dobříše, ale všichni ostatní si užívali klidné cesty autobusem s tím nejlepším řidičem na světě! V Řeži už čekali nedočkaví rodiče, takže už jenom všechno vyložit a rychle domů vyprávět zážitky!

Že se nám letošní tábor opět povedl, na tom mají velkou zásluhu všichni vedoucí a praktikanti: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Helena Martináková, Zuzana Vlčková, Karel Němec, Jirka Kroupa, Milan Bláha, Filip Blahuš, Tomáš Martinák, Zuzka Bartíková, Tonda Bláha a Martin Mencl. A že nám ani letos nekručelo v žaludku a ještě k tomu jsme si vždy pořádně pochutnali, za to patří velký dík našim kuchařům Katce Studničkové, Zdeňce Šilhánkové a Petru Münzbergerovi. Děkujeme také Asociaci TOM, která nás podpořila, a našim milým sponzorům. Tak zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

 

Výzva pro nové oddílové vedoucí!

Ahoj všem,
.
ráda bych tímto oslovila všechny potenciální vedoucí, kteří by chtěli od září spolupracovat s turisťákem. Nové posily rádi uvítáme.
.
Nejprve bychom ale hned zkraje nového školního roku udělali schůzku s vámi se všemi, aby se ukázalo, kdo všechno se k nám přidá, vyměnili si kontakty, ujasnili si pravidla komunikace a pověděli si i něco o oddílu a jeho plánech.
.
Doufám, že se sejdeme se všemi zájemci, abychom se poznali. Ideální bude hned první zářijový týden. Informace o schůzce rozešlu koncem srpna. Pokud už teď máte jasno, že se budete chtít zúčastnit, napište mi na sebe kontakt, ať pak už můžu cílit na konkrétní lidi…
.
Pokud byste si už koncem srpna dělali plány na září, tak s největší pravděpodobností se o víkendu 22.–23. 9. pojede na Knínici. V sobotu se tam zúčastníme pochodu Porta Bohemica (kratší trasy pro menší děti s doprovodnými akcemi na trase), který pořádá TOM 7113 Kola Waštepi z Ústí nad Labem.
.
Hezké léto všem!
Jitka

5. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

Ahoj!

Dle mého nejlepšího vědomí a svědomí se nám podařilo vrátit děti všechny v pořádku. Jediný, kdo to odskákal rýmou, je asi náš nejmenší :-)))

Rekapitulace programu je následující:

Voda rafty sobota i neděle od 10.00 do 12.00. Vrcholem neděle byla samostatná dětská jízda… máme tu „rafťáky“ :-)) a vyzkoušeli si, jaké to je, jezdit v divoký vodě na vestách…

V sobotu odpoledne jsme se stihli na kolech dojet podívat na vnitřní stranu soutoku Vltavy s Labem, tzv. kopřivová procházka :-))

Více fotek na rajčeti.

Petr

.

.

4. cyklistický výlet 10. 6. 2018

Poslední trénink na kola byl málem „dámskou vyjížďkou“.

V 13.00 byli u nástěnky obě Chalupovic, Kačenka Pfeiferová, Alenka Vokatá a Josefínka Šilhánková, kterým sekundovali Filip Vokatý s tátou.

S ohledem na omezené časové možnosti polovičky účastníků jsme trénink omezili na nácvik jízdy a „vedení“ kol v terénu, kterého je v Řeži dostatek.

Jízda po lesních single tracích, po schodech, Starkou, od Křížku k vyhlídce a Mandelkou se závěrem v Bajkárně znamenala intenzivní komentáře zúčastněných a bravurní zvládnutí techniky :-)

Přežili všichni :-)

Petr

.

.