Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Podzimní Knínice 2020 – ZRUŠENO

od středy 28. 10. do neděle 1. 11. 2020

Sraz:          ve středu v 9.40 h před lávkou v Řeži

Návrat:      v neděli v 14.53 h tamtéž

 

S sebou: spacák, pyžamo, hyg. potřeby, ručník, bačkory, domácí tepláky a mikinu, spodní prádlo, teplé ponožky, příp. punčocháče, 2x tričko, knihu nebo oblíbenou hru, oddílový zápisník

 

Na výlety: pevné NEPROMOKAVÉ boty, nepromokavou bundu, čepici, turistické kalhoty, příp. rukavice (podle předpovědi počasí)

 

Jídlo:  na cestu a na oběd, lahev na pití, která neteče! (nejlépe PET). První společné jídlo bude až večeře. A NEZAPOMEŇTE vzít ½ chleba!

 

Chata je v turistickém stylu, nedávejte dětem drahé a nové oblečení. VŠE kromě spacáku dětem zabalte do JEDNOHO batohu na záda, samy si ho ponesou. TAŠKA JE NEVHODNÁ, půjdeme od autobusu pěšky 1 km do kopce. Spacáky přineste na sraz zvlášť v ruce, odveze je z Řeže auto. Všechny ostatní osobní věci si děti nesou samy!!

PROSÍME, NEDÁVEJTE DĚTEM MOBILY, TABLETY A JINOU ELEKTRONIKU!

 

Čeká nás celodenní výlet do Máchova kraje, výlety po okolí, okolí, předvánoční vyrábění, pro starší Via ferrata v Děčíně, spousta her a zábavy…

 

Cena: 700 Kč (jízdné, jídlo, výlety, 4x nocleh). Zájemci, hlaste se u Jitky (tel. 606 913 935) do čtvrtka 22. 10. 2020. Peníze vybíráme předem v hotovosti do 23. 10. 2020 u Jitky!

.

.

.

Tézetko 2020

Příspěvek se připravuje…

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2020

Přípravy letošního tábora provázely týdny nejistot kvůli koronavirové krizi. Naštěstí všechno dobře dopadlo, na tábor jsme odjeli a v pořádku z něj také přijeli…

Na naše oblíbené tábořiště v Milčicích u Blatné jsme vyrazili v pátek 3. července. Nakládání u ÚJV proběhlo velmi rychle, takže jsme už brzy vyjížděli směr jižní Čechy. Do tábora jsme dorazili po poledni, vyložili autobus a pomalu přesunovali kola, bagáž i sebe na táborovou louku. Odpoledne jsme se zabydlovali a odpočívali. Po svačině nastalo rozdělování do týmů, všichni dostali barevné kšiltovky a pytlíky na peníze (covidy). Navečer došlo ještě na rozdělení do cyklotýmů podle schopností.

Letošní celotáborovka byla jednoduchá – na táboře strávíme celý rok. Co den, to měsíc. A tak jsme začali zvesela – Silvestrem. Takže nás večer čekaly jednohubky, odpočítávání Nového roku a slavnostní přípitek.

Další den jsme už začali naostro – jako první náš čekal leden. Nejprve se vybraní členové týmů oblékli do všeho, co na ně ostatní nabalili, aby jim nebyla zima, a pak museli ve sněžnicích utíkat před krvelačnými vlky. Potom jsme bloudili ve vánici a pomocí radiostanice se snažili dostat zpět do tábora. Odpoledne jsme se byli projet na kole, cílem byla u všech skupin zmrzlina.

Únor se nesl ve znamení masopustu. Nejprve bylo potřeba vyrobit luk a šípy, abychom si mohli ulovit maso a pořádně se před půstem najíst, a pak jsme v lese stopovali zvěř. Na večer k táboráku jsme si připravili masopustní masky a hádali, kdo za co jde.

Březen už byl pomalu cítit jarem, takže jsme vyráběli Morany neboli smrtky, naučili se lidová říkadla a zkusili si je vynášet a rozloučit se tak se zimou. Také jsme oslavili měsíc knihy a pomocí úkolů v hledací soutěži jsme se snažili sepsat a ilustrovat krátkou vymyšlenou povídku.

V úterý jsme celotáborovku hodili za hlavu a vyrazili na celodenní výlet na kolech. Tým jednička jel kolečko přes Horažďovice, Rabí, Nová Ves, Strakonice, dvojka přes Kadovský viklan, Lnáře a Blatnou a nejmladší trojka vyrazila také přes viklan do Chanovic do skanzenu. Počasí nám přálo, všichni pěkně šlapali, tak jsem si výlety krásně užili.

V dubnu jsme slavili Velikonoce. Malovali jsme vajíčka, vyráběli velikonoční dekorace a vymýšleli zbrusu nové koledy. Odpoledne jsme oslavili mezinárodní den kosmonautiky. Každý tým si z PET lahve vyrobil rakety, které pomocí vody a pumpičky létaly až ke hvězdám. Večer jsme pálili čarodějnice.

Květen jsme pojali jako svátek zamilovaných, takže jsme si zahráli hru Láska naslepo a pak nás čekala maturita. Ne ledajaká, byla to maturita smyslů. Se zavřenýma očima jsme ochutnávali, čuchali, naslouchali a hmatali… Odpoledne jsme stavěli májky.

V červnu nás čekal dětský den – několik stanovišť s úkoly: kop na bránu, skok za roh, ementál, plivání třešňové pecky, závod v pytlích a také střílení ze vzduchovky na plechovku a na pouťovou růži. Tu si vystřelil každý! Odpoledne jsme se jeli koupat do lomu v Mačkově a večer každý z táborníku vystavil táboru vysvědčení.

V sobotu, když byly zrovna prázdniny, tedy červenec a srpen, dopoledne pršelo, ale my jsme si poradili. V rámci veletrhu cestovních kanceláří (kdy jsme byli nuceni zrušit venkovní výlety) si každý vybral kurz, který ho zajímal (kurz korálkování a háčkování, výtvarný, hudební kurz, deskové hry, kurz první pomoci a kurz uzlování). Odpoledne se počasí umoudřilo, tak jsme se seznámili s historií a přínosem Cyrila a Metoděje a pak si zahráli hru na barbary. A nakonec nás čekalo divadlo – každý tým si připravil němou scénku o tom, jak naučil barbary kulturnosti a slušnému chování.

V neděli nás čekal další celodenní výlet, pro ty starší byl zároveň prvním dne puťáku. Jednička musela vstávat hodně brzo, teprve svítalo, jeli totiž do Strakonic, kde nasedli na cyklobus, který je odvezl až na Kvildu. Po snídani v místní pekárně pak brázdili šumavské cyklostezky. Dvojka vyjela po snídani, čekaly je poměrně kopcovité cesty Pošumavím. Oba týmy se pak sešly v Sušici ve vodáckém kempu. Trojka nejmenších ujela také pěkný kus cesty. Nejprve jsme se zastavili ve Střelských Hošticích, kde jsme se podívali do muzea Pootaví, v kempu u vody se naobědvali a pak pokračovali podél Otavy do Strakonic na zmrzlinu a pak přes kopečky zpátky do tábora.

V pondělí a úterý byl tábor poloprázdný, ale o to víc si to nejmenší užili. V září jsme hledali v lese poházené odpovědi na všetečné otázky, na které lze narazit i ve škole, soutěžili o zrnko vína a chystali si navzájem bojovku k vinnému sklepu. V říjnu jsme pak stavěli v lese domečky, hledali stopy divoké zvěře a odlévali jejich otisky do sádry. Odpoledne jsem si zajeli na zmrzku do Sedlice.

Mezitím si v pondělí jednička a dvojka užívala splutí Otavy mezi Sušicí a Horažďovicemi, probíhal i trénink na jezech. Svoji vodní cestu pak ukončili v kempu v Horažďovicích, odpoledne věnovali koupání, odpočinku a pak hlavně v testování místního skateparku. Poslední den puťáku je čekala cesta do tábora, vzali to oklikou přes zastávku na zmrzlině… Večer se pak opět všichni sešli Na Ostrůvku a tábor byl tak zase plný.

Další den nám nastal listopad, ochladilo se, tak bylo potřeba udělat zásoby dřeva na zimu a ženy šily teplé rukavice. A protože napadl první sníh, užili jsme si ho v závodech psích spřežení (plyšák na bobech), koulovačce a běhu na speciálních lyžích pro čtyři závodníky. Odpoledne se konala velká akce na záchranu cyklistů opět s pomocí radiostanice. Večer po setmění proběhla dušičková hra, po jednom jsme prošli cestu lesem podle svíček, odměnou nám byla svítící tyčinka a pro starší i trochu toho dušičkového postrašení.

Poslední táborový den nastal prosinec. Dopoledne poprchávalo, ale i tak jsme se vydali na předvánoční pochod kolem tábora s Mikulášem. Odpoledne jsme vyráběli ozdoby a papírové řetězy a ozdobili jimi jednu z tújí. Pak si každý vylosoval jméno spolutáborníka nebo vedoucího, pro kterého vyrobil vánoční dárek. Jako sváteční večeře jsme měli skvělé švédské stoly, na otevření jídelny se tradičně čekala fronta a pak následoval úprk. Večer jsme se sešli u slavnostního táboráku. Nejprve jsme si zazpívali koledu, když jsou ty Vánoce, a pak jsme si rozdali dárečky. Následovalo další obdarovávání, tentokrát za statečnost při dušičkové hře, vyhodnocení úklidu ve stanech, ohodnocení skvělých praktikantů a nakonec všichni dostali gumové medvídky. Zazpívali jsme si také písničky a pověděli si, co se komu na táboře nejvíc líbilo. Po táboráku pak nastala diskotéka, takže se všichni vyřádili a pak už zbývala poslední noc pod stanem…

Páteční ráno už bylo bez deště, takže jsme se po snídani mohli rovnou vrhnout na balení a úklid tábora. Šlo nám to pěkně od ruky, v pohodě jsme stíhali a kolem jedenácté jsme měli tradiční časný oběd – řízky s chlebem. Auto začalo posupně vozit věci na louku, přijel i autobus a i my se pak rozloučili s táborem, nasedli na kola a jeli k silnici. Všechno jsme naložili, zamávali a vyrazili na poslední cestu. Dokonce jsme si i v autobuse zazpívali s kytarou, aby nám cesta rychleji utekla, a po třetí hodině už jsme vjížděli do Řeže, kde na nás u ústavu čekali rodiče. Vyložit autobus bylo dílem okamžiku, takže už jen rozloučit a hurá domů!

Všem se na táboře líbilo a těšíme se zase za rok. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Zbyněk Kocur, Maruška Martinásková, Karel Němec, Jiří Kroupa, Milan Bláha, Martin Mencl, Antonín Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Gábina Bohatová). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila. Velice také děkujeme za sponzorské dary.

Hezký zbytek léta a zase za rok!

Více ve na rajčeti.

Jitka

.

.

.

3. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

Od sobotního rána 20. června 2020 lehce pršelo, tak se nás po obědě dole u ústavu sešlo jen pár odvážných. Stany a náhradní oblečení jsme naložili do dodávky, nasedli na kola a vyrazili po pravém břehu řeky směr Veltrusy. Díky dešti jsme cestou skoro nikoho nepotkali a nemuseli jsme se na úzké cestě vyhýbat žádným cyklistům.

Ve Veltrusech v kempu jsme postavili stany, převlékli se do neoprenů a vyrazili na raft. Opět se ukázala výhoda deštivého počasí: v kempu jsme byli jediní, na kanálu také a mokré neopreny příjemně hřály. Zahřáli jsme se i pohybem, když jsme po splutí kanálu táhli raft po břehu nahoru. A pak spustit raft na vodu a vzhůru do peřejí. Kdo si nedal na břehu pozor, skončil ve vodě. Na kormidle se střídali dospělí, o pohon raftu se starali všichni. Unavení pádlaři se vzbouřili, a aby nemuseli tahat raft po břehu, šli peřeje sjíždět na vestách.

A to byla chvíle, na kterou čekal Petr, společně s jeho sestrou jsme se ujali pádel a on usedl na kormidlo. Sjížděli jsme peřeje hladce, když se rozhodl provést nás válcem. Zalila nás boční vlna a vytáhla nás z lodi, nejdéle vzdoroval kormidelník. Propluli jsme dolů kanálem na vestách a cestou nahoru po břehu vyzvedli raft, který si spokojeně hověl ve vracáku pod válcem.

Mezitím přestalo pršet a přišel čas na večeři – výborné boloňské špagety se sýrem a hlavně na zlatý hřeb večera – obří koupací káď, ve které se celé odpoledne hřála voda, takže už pomalu začínala bublat. Všichni se příjemně ohřáli a nikdo se neuvařil.

Ráno jsme posnídali koláč od hodné maminky, zabalili stany a naložili auto. Od rána bylo krásné počasí, kemp i kanál, ještě včera liduprázdné, se zaplnily vodáky a my nasedli na kola a stejnou cestou vyrazili domů.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

.

2. cyklovýlet

Kvůli předpovědi počasí, která na neděli slibovala déšť, jsme na výlet vyjeli tentokrát v sobotu 30. května 2020. Změna termínu na poslední chvíli s sebou přinesla mírně nižší účast, ale splnila účel: nezmokli jsme.

Od nástěnky jsme opět vyjeli směr bikepark a objeli si pár koleček. Někteří jedinci se přitom pocvičili v nandávání řetězu. Pokračování trasy do větrušického sadu už nás nepřekvapilo, kopec vyjeli všichni, nikdo netlačil, jenom jeden příliš aktivní jezdec píchl, když na kole skákal. Kolo dotlačil na kraj fotbalového hřiště, kde už čekali ostatní a svačili nebo se houpali na zábradlí.

Duši jsme vyměnili a pokračovali polní cestou směr Klecany. Ideální úsek na to potrénovat jízdu ve skupině, než dojedeme na silnici. Trénink se vyplatil, do Klecan jsme dorazili pohromadě a v pořádku, jen se nekonala slíbená zmrzlina, protože v krámě bylo zavřeno.

Ve Zdibech jsme ocenili menší terénní vsuvku po zelené značce a dojeli k letišti RC modelů, kde jsme v hangáru snědli druhou půlku svačiny a pak jeli dál mezi poli do Starých Chaber. Následovalo to, co už mnozí znali z loňska: prudký kopec na konečnou autobusu v Čimicích. Kopec opět vyjeli všichni, někteří při tom trochu prskali.

Naplánovanou návštěvu bohnické ústavní farmy nám překazil virus. Areál léčebny je teď pro veřejnost uzavřen. Léčebnu jsme objeli nádhernou trasou přírodním parkem Draháň a užili si krásný sjezd lesem a pak pozvolný výšlap polem k ústavnímu areálu.

Rozdělili jsme se na dvě skupinky: silniční, která jela přímo dolů k trojskému útulku, a terénní, která si cestu užila v technické pasáži po modré značce. Dole u řeky jsme se šťastně shledali, nikdo se neztratil, ani nespadl. Slíbená zmrzlina se opět nekonala, protože stánek u přívozu měl zavřeno.

Ani přejezd rušné silnice, ani jízda terénem nás nepřipravila na rušnou cyklostezku kolem Vltavy, přeplněnou svátečními jezdci a mezi nimi se proplétajícími chrty na rychlých kolech. To je pravá škola dopravního provozu. I v ní jsme úspěšně obstáli a nechali za sebou chrta frustrovaného tím, že kvůli nám musel zpomalit a rutinně dojeli do Klecánek, kde jsme se ve stánku konečně odměnili slíbenou zmrzlinou.

Cestou do Řeže už cyklistický dav poněkud prořídl a tak jsme po 32 km hladce dorazili do cíle našeho výletu na řežské hřiště vstříc čekajícím rodičům.

Výlet jsme si moc užili a už se těšíme na další vyjížďku do Veltrus a na sjíždění kanálu na raftech.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

.

1. cyklovýlet

Od nedělního rána 17. 5. 2020 bylo krásné počasí, ale stejně jsem měl cestou na sraz trochu stažený žaludek, že nikdo nepřijde. Byl to první výlet po dvou měsících karantény. O to větší bylo to překvapení, před krámem bylo plno: sešlo se patnáct dětí, tři praktikanti a sedm dospělých. Krásné překvapení.

Společně jsme dojeli do bikeparku, tam zkontrolovali kola a rozdělili se na dvě skupiny podle věku. Menší vyrazili rovnou směr větrušický sad, starší děti a praktikanti si párkrát projeli bikepark a rozjeli se stejným směrem.

Na začátku sadu jsme se po první terénní vsuvce opět sešli, praktikanti si vzali pod ochranná křídla nejmenší děti a vyjeli vstříc první technické pasáži – sjezdu nad dolským přívozem. Sjezd všichni zvládli, nikdo nespadl a odměnou nám bylo pozorování vltavských nutrií.

Počkali jsme na poslední, nasedli na kola a vyrazili dál. Když byl čas na svačinu, najedli jsme se na louce na konci Chvatěrub, protože místní občerstvení má v neděli zavřeno. Jako vyhlášená turistická základna na cyklotrase Praha–Drážďany si zřejmě vzali inspiraci z německých obchodů.

Dojeli jsme na kraj Kralup, a protože nám přálo počasí a i čas byl příznivý, rozhodli jsme se výlet mírně prodloužit až do Veltrus a vrátit se přes Nelahozeves. Cesta byla příjemně rovinatá, protijedoucím cyklistům jsme se zdatně vyhnuli, byli jsme bezpečně největší peloton na celé cestě. Jediné zpestření byl malý kopeček před Kralupami na Dvořákově cestě.

Projeli jsme podruhé Kralupy, tentokrát po levém břehu v Dolánkách jsme se občerstvili zaslouženou zmrzlinou, projeli Libčice a Letky a to už nás z druhého břehu zdravil ústavní komín a pak už jen lávka a rodičovské přivítání.

Výlet jsme si moc užili.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.