Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

4. schůzka v Polepšovně

v sobotu 25. února 2017

 

Sraz:          v 13.00 v Polepšovně

Návrat:      v 17.30 před Polepšovnou

 

Hry, soutěže, morseovka, šifry, uzly, písničky, vycházka po okolí…

 

S sebou: přezůvky, pití, svačinu, tužku, oddílový zápisník, šátek na zavázání očí

.

.

3. schůzka v Polepšovně

I letos nám byla laskavě zapůjčena Polepšovna ducha, takže jsme se mohli v sobotu 28. 1. 2017 sejít na společné schůzce. Mirka nám včas zatopila, tak jsme se i navzdory panujícím silným mrazům mohli vevnitř zahřát. Čekalo nás procvičování šifer, naučili jsme se i jednu novou a ti nejrychlejší stihli i morseovku.

Mezitím nám Jirka s Karlem nachystali venku bojovku. Ve trojicích jsme v lese podle fáborků hledali kartičky s otázkami. Zapsané odpovědi a nejlepší časy se pak vyhodnotily a na každého se dostala sladká odměna.

Pak jsme se nasva čili a jako překvapení byla krabice Mirčina vánočního cukroví, po které se jen zaprášilo. Po jídle jsme si zahráli ještě několik her uvnitř a kdo chtěl, mohl i venku.

Na závěr schůzky jsme se zase sešli všichni v teple a zazpívali si několik písniček s kytarou. Polepšovnu si určitě ještě co nejdříve zopakujeme, abychom si užili prostředí klubovny, která nám tolik chybí.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

 

 

Novoroční vycházka

 

TOM ŘEŽ zve srdečně na tradiční

 NOVOROČNÍ VYCHÁZKU

 

… své členy a příznivce

… rodinné příslušníky svých členů a příznivců

… příznivce novoročních a jiných vycházek

… přátele chůze a pohybu

… přátele přátelských setkání

… milovníky a ctitele tradic

… prostě všechny, kteří se sejdou

v neděli 1. ledna 2017 v 14.00 hodin na sídlišti u nástěnky

.

.

Podzimní Knínice 2016

Letošní podzimní prázdniny jsme opět strávili na naší chatě v Knínici. Odjížděli jsme ve středu 26. 10 2016 v deset hodin dopoledne. V Ústí jsme byli v poledne a zbylo nám trochu času, tak jsme ho strávili na plácku u divadla. Pak už nám odjížděl autobus a kolem jedné už jsme byli na rozcestí u Knínice. Chata už byla příjemně vytopená, tak jsme se rozprchli po pokojích a vybalili věci. V jídelně jsme si dojedli jídlo z domova a pak se vydali na procházku kolem Knínice. Po návratu nastalo velké rozdělování práce – kluci dostali za úkol přemístit hromadu uhlí zvenku dovnitř a holky si rozdělily služby na celých pět dní, aby se tak postaraly o mytí a utírání nádobí apod. Po večeři pak byla volná zábava.

Ve čtvrtek ráno jsme vstávali v půl osmé, čekal nás celodenní výlet. Jeli jsme autobusem do Ústí a tam přestoupili na další do Žežic. Tam jsme si našli žlutou turistickou značku a po ní vyrazili. Cesta byla pestrá – přes louky, lesy, tábořiště i vesnici. Před cílem cesty, kterým byla zřícenina hradu Blansko, nás čekal ostrý výstup do kopce, ale stálo to za to. Po důkladném prozkoumání zbytků hradu jsme seběhli pod něj, vybalili jídlo a naobědvali se. Pak jsme pokračovali dál, napojili se na zelenou značku, ale žádné další velké kopce už nás nečekaly. Před koncem cesty se někteří zašli podívat ještě na vyhlídku a všichni jsme se pak sešli u Labe v Neštědicích. Tam jsme měli naplánováno, že se převezeme přívozem na druhou stranu do Velkého Března. Po několika minutách marného čekání a vzkazu převozníka přes řeku („Nevidíš vlajku?!“) se ukázalo, že přívoz nejezdí, a tak jsme museli změnit plán cesty. Naštěstí tudy vede i železnice, tak jsme nesedli na vlak a za chvíli jsme byli v Ústí. Tam jsme měli ještě čas, tak jsme se zastavili v informačním centru. Autobus nás pak dovezl opět do Knínice. Večer jsme chtěli promítat, ale bohužel počítač zklamal a z kina nakonec nic nebylo. Ale aspoň jsme nepřišli o popcorn!

Pátek byl volnější den. Vstávali jsme později a dopoledne jsme se pak vydali na procházku. Cestou jsme sbírali přírodniny (šišky, žaludy, šípky, kaštany, větvičky apod.) na odpolední tvoření, pomocí busoly a zadaných azimutů jsme hledali a i našli poklad a nakonec jsme došli až na Nakléřov. Na oběd jsme se vrátili do chaty a po něm chvíli odpočívali. Odpoledne jsme vyráběli podzimní věnečky, na které jsme použili nasbírané přírodniny, a lepili jsme vánoční papírové hvězdičky z čajových sáčků. Po večeři jsme si udělali v jídelně „večírek“ se spoustou her, soutěží a písniček.

V sobotu jsme opět museli brzo vstávat, aby nám neujel autobus na další celodenní výlet. Tentokrát jsme jeli na druhou stranu do Děčína. V Děčíně jsme nejprve navštívili informační centrum a pak jsme se vydali po zelené značce směr Dolní Žleb. Po proudu kousek od nádraží je Pastýřská stěna a na ní se i dešti drželo několik postaviček pevných železných lan. Nejen v Alpách, ale i tady v Děčíně je via ferrata. Petr podebatoval s horolezeckým instruktorem, svým starým známým, a my začali tušit, kam by mohl vést jarní výlet. Zabočili jsme do kopce a vyšplhali na Horní vyhlídku nad Děčínem, kde jsme se nasvačili. Tam jsme se seznámili s pánem, který hledal starý přístav. Je to jediné místo v Čechách, kde ještě žijí krysy. Všude jinde je totiž vytlačili potkani. My jsme pokračovali po staré formanské silnici vysoko nad řekou do Horního a Prostředního Žlebu, cestou jsme žádné hlodavce neviděli. V Dolním Žlebu jsme na vlakové zastávce rozbalili zásoby a poobědvali. Došli jsme až k přívozu kousek od hranic. Tam jsme se otočili a našli nádraží. Hodná paní výpravčí nám ukázala nádherné ručně natahované staniční hodiny a posadila nás do vlaku na zpáteční cestu. V Děčíně jsme přesedli na autobus a za chvíli už vystupovali u Knínice. Po večeři jsme se věnovali očistě těla ve sprchách a pak nastal druhý pokus o kino. Bohužel ani tentokrát to nevyšlo, i další počítač stávkoval, takže až zase příště… Tak jsme snědli popcorn a před spaním jsme měli ještě volnou zábavu.

V neděli se měnil čas, takže jsme měli hodinu k dobru a mohli si přispat, kupodivu toho ale nikdo z dětí nevyužil! Po snídani nastalo velké balení a uklízení, nikdo nezahálel a tak bylo rychle hotovo. Po včasném obědě jsme se vydali na autobus do Ústí. Tam jsme se chvíli prošli po centru a nakonec zakotvili v naší staré známé cukrárně Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, někdo si nakoupil i zásoby do vlaku. Cesta do Řeže rychle utekla a před čtvrtou odpoledne už jsme byli doma.

Podzimní výprava na Knínici se vydařila, podnikli jsme dva zajímavé výlety a počasí bylo velmi přívětivé. Tak zase za půl roku o Velikonocích!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Výlet do Kladna – záchranka

V neděli 25. 9. jsme se vypravili do Kladna, kde nám Zuzka vyjednala exkurzi na záchrance, neboť tam sama pracuje. Sešli jsme se ráno před devátou u lávky, vlakem dojeli do Kralup, kde jsme přestoupili na další vlak do Kladna. Tam jsme vystoupili nedaleko nemocnice, v jejímž areálu se záchranka nachází. Kdo chtěl a vešel se, mohl se od hlavního nemocničního vchodu svézt sanitkou i s houkačkou, ostatní museli k záchrance pěšky.

Na místě jsme si prohlédli vnitřek sanitky, kde nám Zuzka vysvětlila, jaké jsou v ní vymoženosti a co se k čemu používá. Potom jsme si prohlédli samotnou budovu – garáže, sklad materiálu, dispečink – a dozvěděli se, jak to tam všechno funguje a chodí.

Po zdařilé a zajímavé exkurzi jsme se přesunuli do centra Kladna, do zámeckého parku. Tam jsme poobědvali z vlastních zásob a hlavně jsme se podívali na dva medvědy, kteří přebývají ve zdejším medvědáriu.

Na jednu hodinu jsme měli objednanou prohlídku v zámku, přesněji ve sklepení, kde se nachází maketa hornické štoly, která však působí jako opravdová. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o dobývání uhlí a vůbec o tom, jak to pod zemí chodilo. Na závěr nás paní průvodkyně vzala do zámecké kaple. Následoval nezbytný nákup turistických vizitek a pak už jsme pospíchali zpět na vlak a vrátili se stejnou cestou do Řeže.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2016

Prázdniny se přehouply do své druhé čtvrtiny, a to znamená, že nám skončil tábor. Strávili jsme ho opět v Milčicích u Blatné. Letos jsme se zaměřili na tábornické dovednosti a celkový „návrat k přírodě“. V rámci celotáborové hry jsme se tak učili orientovat podle mapy, zacházet s busolou, neztratit se v přírodě bez mapy, předpovídat počasí, šifrovat, vysílat zprávy morseovkou, uzlovat, stavět různé druhy ohňů a uvařit si na nich bramboračku, poznávat a sbírat léčivé rostliny a uvařit si z nich čaj, poznávali jsme také stromy a zvířata a v neposlední řadě jsme se dozvěděli, jak dávat první pomoc.

Celotáborovce jsme věnovali vždy dopoledne, odpoledne pak patřilo cyklovýletům a hrám. Na kolech jsme objeli kdeco kolem tábora, oproti loňsku se nám okruh rozšířil, protože jsme na jaře pěkně trénovali. Jezdili jsme se také koupat – buď do rybníka na Chvalově, nebo do lomu v Mačkově.

Mladší táborníci podnikli dva celodenní výlety. Jelo se do Blatné, kde navštívili zámek, v parku si pohladili a nakrmili daňky a také se svezli v kočáře. Na druhém výletě jeli do Spáleného Poříčí nedaleko Horažďovic, kde se vykoupali na otavském jezu.

Starší na prvním výletě zvládli mnohem větší okruh, nakonec se dostali až před brány Písku. Jejich dalším výletem byl už vlastně puťák – přes různé okliky dojeli na kolech do Sušice, kde se utábořili v kempu u Otavy. Samozřejmě stihli i koupání a večerní oheň. Druhý den na lodích spluli úsek ze Sušice do Horažďovic. Cestou sjeli několik jezů, vykoupali se, vyřádili a navečer opět rozbalili stany v horažďovickém tábořišti vedle mlýna. Třetí den je pak čekal návrat do tábora na kole, samozřejmě že to opět nevzali tou nejkratší cestou!

Také jsme letos na táboře začali lovit bobříky. Kdo chtěl, mohl se pokusit některého získat, ukázalo se, že to není jednoduché a ne vždy se to musí podařit. Za každého uloveného bobříka každý dostal barevné dřevěné kolečko, které se přivazovalo na koženou šňůrku. Příští rok budeme v lovení bobříků zase pokračovat, co se nepodařilo letos, zkusíme zase napřesrok.

V polovině tábora se na nás přijeli podívat naši hasiči. U rybníka jsme si vyzkoušeli stříkat hadicí, dýchací přístroje a spoustu dalších věcí. V táboře nám pak hasiči předvedli na velkém ohništi hašení ohně.

Posledních pár táborových dní se k nám počasí obrátilo zády, ochladilo se, často pršelo, někdy i vytrvale. Ale to nám nezabránilo užít si táborový život až do poslední chvíle. Poslední večer jsme obřadně zapálili slavnostní oheň, vyhodnotili celotáborovku, úklid stanů a shodli se na tom, že letošní tábor byl opět fajn. Zejména díky výborné kuchyni, kde vládla Martina Veselá se svými pomocníky Zdenkou Šilhánkovou a Petrem Münzbergerem. O provoz tábora a táborový program se skvěle starali Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Marie Martinásková, Petr Münzberger, Zuzana Vlčková, Helena Martináková, Jiří Kroupa, Ivana Zrzavá, Petra Novotná, Petra Pekárková, Milan Bláha, Zuzka Bartíková a Lea Hamplová. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Tak za rok opět na stejném místě! Už se těšíme!

Jitka

.