Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

1. cyklistický výlet 22. 4. 2018


v neděli 22. dubna 2018

 

Sraz:          v 13.00 u nástěnky před samoobsluhou

Návrat:      kolem 17.00, upřesníme při srazu

 

Letošní první cyklovýlet v rámci přípravy na tábor, trasa a náročnost podle počasí.

 

S sebou: jídlo a pití na odpoledne do malého batůžku, kapesné, cyklistickou přilbu, příp. pláštěnku (podle počasí). Kolo v řádném stavu!!!

.

.

Velikonoční Knínice 2018

Velikonoční svátky letos připadly na přelom března a dubna, přesně na dobu, kdy se loučily třeskuté mrazy a jaro se začalo zatím ještě nesměle hlásit o slovo… Velikonoční prázdniny začaly ve čtvrtek 29. 3. 2018, takže jsme se před desátou sešli v Řeži u lávky, naložili auto spacáky a sladkými dobrotami od maminek a vyrazili jsme vlakem do Ústí nad Labem. Tam jsme přesedli na autobus, pak si vyšlápli kopeček od dálnice k chalupě a po jedné hodině už jsme si obsazovali pokoje. Dům se teprve rozehříval a v první chvíli bylo venku tepleji než vevnitř. A protože bylo pěkné počasí, jen co jsme snědli zásoby z domova, šli jsme na menší procházku do lesa a cestou si zahráli několik her, které nás hned pobavily a nastartovaly dobrou náladu, která na Knínici vždy patří.

Když jsme se vrátili, vevnitř už bylo o poznání tepleji, v jídelně plápolal oheň v krbu, takže jsme hráli hry, fotbálek, malovali a kdo chtěl, mohl být ještě venku na zahradě.

V pátek nás čekal celodenní výlet. Vyrazili jsme už ráno v půl deváté a přes Děčín jsme dojeli až do Hřenska. Nejprve jsme se zašli podívat na vyhlídku nad obcí a cestou jsme se podívali na tajemnou budovu bývalé plynárny a na bývalý, teď už zrušený hřbitůvek s kamennou secesní kapličkou. Pak jsme to vzali až na konec Hřenska a podél říčky Kamenice jsme došli až k Edmundově soutěsce, k přístavišti lodiček. Nasedli jsme do jedné z nich a propluji asi kilometrový úsek mezi skalami. Cestou nám pan průvodce, který loďku řídil a odstrkoval dlouhým bidlem, vtipně komentoval skalní útvary a zajímavosti, kolem kterých jsme proplouvali. Když jsme dopluli, snědli jsme si na lavičkách oběd a pokračovali na další část cesty, která nese název Gabrielina stezka. Po červené značce jsme došli až k Pravčické bráně. Na tu se už několik let vlézt nesmí, ale i tak jsme si ji od zámečku Sokolí hnízdo obešli a prohlédli z pěkné blízkosti. Cesta pak pokračovala zpátky do Hřenska, a tak jsme se odpoledne opět ocitli tam, kde jsme ráno začali. Cesta do chalupy rychle uběhla a večer po jídle nás čekalo promítání. Podívali jsme se na film Tajný deník mazlíčků, a kdo chtěl, tak pak ještě na Deník malého poseroutky. A aby to bylo jako v kině, nesměl chybět křupavý popcorn!

V sobotu ráno jsme si trochu pospali a po snídani jsme se vydali do okolí na kratší výlet a hledání pokladu. Při návratu už začalo pršet, takže nám to krásně vyšlo. Odpoledne nás totiž čekalo tvoření, takže jsme byli pěkně v teple a suchu a vyráběli velikonoční dekorace a samozřejmě se učili plést pomlázky. Před večeří jsme si zahráli ještě společenskou hry Activity a pak nastal čas na tradiční večírek. Střídali jsme písničky se soutěžemi a hrami, někteří z vás se projevili i jako výborní organizátoři… Rozdali jsme si i pamětní kartičky do deníčků a pak už byl čas jít spát.

Neděle jako vždy patřila balení a úklidu, opět jsme vše zvládli včas a na jedničku. Po brzkém obědě jsme vyrazili na autobus do Ústí, kde jsme si na plácku zahráli na honičku a pak už na nás čekala cukrárna Barborka, kde jsme si zamlsali, odpočinuli a popovídali. Ve dvě hodiny nám jel vlak na Prahu, cestou jsme spořádali ještě nakrájenou mrkev a jablka a tak nám cesta rychle uběhla. Ve čtyři už jsme byli v Řeži, kde už čekali rodiče.

Velikonoční výprava se jako vždy povedla, celodenní výlet v Hřensku byl nádherný a dovezené výrobky nám doma pěkně vyzdobily Velikonoční pondělí.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Běžecký výcvik na Knínici 19. – 21. 1. 2018

TOM oprašuje běžky

Po mnoha letech, co jsme od pamětníků poslouchali, jak za starých dob, „kdy mrzlo, až praštělo“, byl turisťák přes zimu každý víkend na chalupě, jsme si řekli, že to taky dáme!!! Postavíme děti a sebe na běžky a využijeme zázemí, které nám Knínice nabízí.

První plánovaný víkend jsme s velkým zármutkem na základě nepřízně sněhových podmínek, museli zrušit. Ovšem druhý, právě proběhlý víkend už jsme byli urputní a přes mnoho překážek jsme si ho prosadili.

Já osobně jsem odjížděl kolem třetí hodiny odpoledne do „neznáma“. Roudnice, Lovosice, Ústí, sjíždím z dálnice a sníh… No, pár vloček a místy nějaký „poprašek“ se najde, ale na běžky, na ty to opravdu není?!!! Těch vymodlených 20, nu dobrá aspoň 15 cm tu prostě není.

Jedu nahoru Knínicí a kolem silnice jsou vyšší a vyšší nahrnuté sněhové bariéry. Odbočuji k chalupě a ZÍRÁM!!!! Hurá, před chalupou je dobrých 30 cm krásného, bílého, načechraného sněhu.

V pátek postupně najíždíme. Roztápíme chalupu ze 4 °C, hrajeme hry a děti lítaj po chalupě.

A teď ten náš cíl, běžky.

V sobotu jsou na programu základy. Po snídani trocha teorie, co to jsou běžky, a hurá na „jazyky“. Projíždíme stopu. Děláme kolečko s mírným stoupáním, technickým výstupem, mírným sjezdem a ve finále sjíždíme kolem velkého dubu zpět na začátek stopy.

Máme základní 600 m dlouhou stopu. Trénujeme kolečko a finální sjezd do zatáčky a ejhle, je jedna a frčíme na oběd.

Po třetí se hrneme zpět na trať a bereme sebou lopatu. Jedeme kolečko na zahřátí a jdeme si postavit skokánek. Bezmála do tmy skáčeme a padáme. Z terénní vlny se potupně stává opravdu skokánek.

Je skoro tma a jedem domů na večeři. Hrajeme na schovku, neb chalupa je velká.

Je neděle 11 dopoledne a jsme ve stopě. Zkoušíme, jak to jede a jak namazat na závod. Start!!! Jedem kolečko na čas.

„Jak že to ten Petr říkal, že máme jet? … Já už nemůžu! … Sakra, já tu padám! … Jupí, mně to jede!!“

A jsme v cíli, všichni to dokázali a jde se blbnout! Skokánek, sjezd a slalom velká sranda a všichni jezděj. Je jedna! Jede se na chalupu, oběd, zabalit, uklidit a jedem domů.

Víkend končí, další nás čekají.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Petr

P.S.: Bylo sedm statečných!

.

.

Vánoční schůzka v Polepšovně ducha

v neděli 17. prosince 2017

Sraz:          v 14.00 v Polepšovně

Návrat:      v 17.00 před Polepšovnou

Hry, soutěže, morseovka, tvoření, koledy…

S sebou: přezůvky!!!, pití, svačinu, tužku, oddílový zápisník, cukroví na ochutnání

.

.

Výlet do Terezína

V sobotu 11. 11. jsme si udělali výlet do Terezína. Vlakem jsme dojeli do Bohušovic nad Ohří a odtamtud jsme pěšky příjemnou cestou došli až do Terezína. Turistická značka vedla podél vnějšího opevnění, takže jsme už předem mohli sledovat, co nás dnes asi tak čeká…

Nedaleko informačního centra jsme obsadili dřevěné lavice se stoly a rovnou poobědvali z vlastních zásob. V infocentru jsme nakoupili turistické vizitky a za chvíli už nás přivítal náš průvodce. Nejprve jsme navštívili vnitřní expozici, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí o Terezíně jakožto pevnostním městě, zhlédli jsme i krátký film. Potom jsme vyběhli nahoru na val, odkud jsme měli velkou část opevnění jako na dlani, takže nám ho mohl průvodce názorně popsat. A pak už jsme se vrhli do jeho útrob. Prolezli jsme několik chodeb v různých výškových úrovních, většinou v nich bylo šero. Trochu světla pronikalo jen úzkými střílnami. Dostali jsme se ale i do chodeb, kde byla úplná tma, na řadu tedy přišly baterky. Dozvěděli jsme se podrobnosti, jak to v podzemí fungovalo, jaké byly funkce chodeb a také něco o tom, jaké má město plány s obnovou historického opevnění a budov.

Viděli jsme toho opravdu hodně a vyšlo nám to akorát k odjezdu. Pan průvodce nás doprovodil až na autobusovou zastávku na náměstí a cestou ještě stačil povídat další zajímavé věci o městě a ukazoval, kde co je. Dojeli jsme zpět do Bohušovic, nasedli na rychlík a v Kralupech přesedli na osobák, který nás dovezl už za tmy do Řeže.

Počasí nám přálo, výlet se povedl, všechno jsme stihli a Terezín jsme shledali jako nesmírně zajímavé město.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Podzimní Knínice 2017

Podzim už je zase tady a s ním také prázdniny na Knínici. Vyrazili jsme v silné sestavě ve čtvrtek 26. 10. 2017 z Řeže vlakem do Ústí, autobusem ke Knínici a vyšlapali kopec k chalupě. Rozdělili jsme si postele, vybalili a v jídelně jsme dojedli zásoby z domova. Pak jsme se vydali na procházku do lesa a cestou jsme si zahráli několik her. Po návratu jsme si dělali papírové draky a po večeři byla volná zábava. Každý se věnoval tomu, co ho zrovna bavilo, anebo prostě jen blbnul…

V pátek jsme se dopoledne věnovali předvánočnímu tvření. Vyráběli jsme rybičky a sněhové vločky z roliček od toaletního papíru. Po obědě jsme se vydali na Nakléřov, cestou jsme hledali poklad a také pouštěli čerstvě vyrobené draky. Foukalo pořádně, jeden drak dokonce odletěl až do Německa… Večer jsme měli kino, promítali jsme si dva filmy a u toho chroupali popcorn.

V sobotu jsme vyrazili na celodenní výlet. Autobusem jsme dojeli až do Úštěku. Celé město bylo „vzhůru nohama“, protože se právě konal velký řemeslný jarmark. My jsme se ale nejprve zašli podívat na vyhlášené Ptačí domky a obdivovali, jak jsou přilepené na vysoké pískovcové skále. Pak jsme se šli podívat do synagogy, bylo otevřeno, tak jsme si poslechli kousek židovské hudby a vystoupali na galerii, abychom obdivovali, jak je synagoga krásně opravená. Dále jsme navštívili expozici Vodní svět, kde jsme viděli spoustu živých, sladkovodních ryb v akváriích, vodníkův příbytek a spoustu dalších věcí, které se týkají vody. Přes náměstí jsme se pak přesunuli do Úštěcké šatlavy, kde jsme se na chvíli ocitli ve středověku a mimo jiné jsme i okusili ponurost podzemního vězení…

Pak už nastal tolik očekávaná čas rozchodu. Zkontrolovali jsme si čas na kostelních hodinách, ujistili se, že každý ví, v kolik hodin a kam se přesně vrátit, a pak jsme se rozprchli po místním náměstí a hlavní ulici nasávat jarmareční atmosféru. Někdo si koupil něco na památku, někdo něco teplého do žaludku, někdo jen tak okukoval. Když jsme se zase všichni sešli, každý byl plný zážitků, tak jsme se šli zahřát do restaurace a občerstvit kofolou. Čaj jsme bohužel nedostali, neměli tolik hrnků!

Pomalu nastal čas odchodu, tak ještě nezbytné foto u kostela, pak už jsme se pomalu vydali na okraj města, kolem rybníka a malebných domečků, na zastávku autobusu. Když jsme se vrátili do chalupy, někdo se věnoval odpočinku, jiný přípravě na večírek a někdo zase udivoval nekonečnou energií… Po večeři jsme v jídelně srazili stoly a sešli jsme se v kruhu plném písniček, her, soutěží… Tentokrát se nám to trochu protáhlo, ale v noci se mění čas, takže máme hodinu k dobru.

V neděli už se jenom balilo a uklízelo. Vše jsme zvládli na jedličku, takže jsme po včasném obědě mohli vyrazit na autobus. V Ústí nás přepadl silný déšť, tak jsme honem pospíchali do teplého zázemí cukrárny Barborka. Každý si mohl dát, na co měl chuť, a tak jsme příjemně strávili čekání na vlak. Na nádraží se ukázalo, že bude mít vlak zpoždění kvůli noční vichřici, ale nakonec to nebylo tolik. A tak jsme v suchu a teple (venku to vypadalo mnohem hůř) dojeli až do Řeže, kde nás u lávky už čekali rodiče.

Výprava na Knínici se jako vždy podařila a máme tak zase o pár zážitků víc!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.