Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Výlet do Terezína

V sobotu 11. 11. jsme si udělali výlet do Terezína. Vlakem jsme dojeli do Bohušovic nad Ohří a odtamtud jsme pěšky příjemnou cestou došli až do Terezína. Turistická značka vedla podél vnějšího opevnění, takže jsme už předem mohli sledovat, co nás dnes asi tak čeká…

Nedaleko informačního centra jsme obsadili dřevěné lavice se stoly a rovnou poobědvali z vlastních zásob. V infocentru jsme nakoupili turistické vizitky a za chvíli už nás přivítal náš průvodce. Nejprve jsme navštívili vnitřní expozici, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí o Terezíně jakožto pevnostním městě, zhlédli jsme i krátký film. Potom jsme vyběhli nahoru na val, odkud jsme měli velkou část opevnění jako na dlani, takže nám ho mohl průvodce názorně popsat. A pak už jsme se vrhli do jeho útrob. Prolezli jsme několik chodeb v různých výškových úrovních, většinou v nich bylo šero. Trochu světla pronikalo jen úzkými střílnami. Dostali jsme se ale i do chodeb, kde byla úplná tma, na řadu tedy přišly baterky. Dozvěděli jsme se podrobnosti, jak to v podzemí fungovalo, jaké byly funkce chodeb a také něco o tom, jaké má město plány s obnovou historického opevnění a budov.

Viděli jsme toho opravdu hodně a vyšlo nám to akorát k odjezdu. Pan průvodce nás doprovodil až na autobusovou zastávku na náměstí a cestou ještě stačil povídat další zajímavé věci o městě a ukazoval, kde co je. Dojeli jsme zpět do Bohušovic, nasedli na rychlík a v Kralupech přesedli na osobák, který nás dovezl už za tmy do Řeže.

Počasí nám přálo, výlet se povedl, všechno jsme stihli a Terezín jsme shledali jako nesmírně zajímavé město.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Podzimní Knínice 2017

Podzim už je zase tady a s ním také prázdniny na Knínici. Vyrazili jsme v silné sestavě ve čtvrtek 26. 10. 2017 z Řeže vlakem do Ústí, autobusem ke Knínici a vyšlapali kopec k chalupě. Rozdělili jsme si postele, vybalili a v jídelně jsme dojedli zásoby z domova. Pak jsme se vydali na procházku do lesa a cestou jsme si zahráli několik her. Po návratu jsme si dělali papírové draky a po večeři byla volná zábava. Každý se věnoval tomu, co ho zrovna bavilo, anebo prostě jen blbnul…

V pátek jsme se dopoledne věnovali předvánočnímu tvření. Vyráběli jsme rybičky a sněhové vločky z roliček od toaletního papíru. Po obědě jsme se vydali na Nakléřov, cestou jsme hledali poklad a také pouštěli čerstvě vyrobené draky. Foukalo pořádně, jeden drak dokonce odletěl až do Německa… Večer jsme měli kino, promítali jsme si dva filmy a u toho chroupali popcorn.

V sobotu jsme vyrazili na celodenní výlet. Autobusem jsme dojeli až do Úštěku. Celé město bylo „vzhůru nohama“, protože se právě konal velký řemeslný jarmark. My jsme se ale nejprve zašli podívat na vyhlášené Ptačí domky a obdivovali, jak jsou přilepené na vysoké pískovcové skále. Pak jsme se šli podívat do synagogy, bylo otevřeno, tak jsme si poslechli kousek židovské hudby a vystoupali na galerii, abychom obdivovali, jak je synagoga krásně opravená. Dále jsme navštívili expozici Vodní svět, kde jsme viděli spoustu živých, sladkovodních ryb v akváriích, vodníkův příbytek a spoustu dalších věcí, které se týkají vody. Přes náměstí jsme se pak přesunuli do Úštěcké šatlavy, kde jsme se na chvíli ocitli ve středověku a mimo jiné jsme i okusili ponurost podzemního vězení…

Pak už nastal tolik očekávaná čas rozchodu. Zkontrolovali jsme si čas na kostelních hodinách, ujistili se, že každý ví, v kolik hodin a kam se přesně vrátit, a pak jsme se rozprchli po místním náměstí a hlavní ulici nasávat jarmareční atmosféru. Někdo si koupil něco na památku, někdo něco teplého do žaludku, někdo jen tak okukoval. Když jsme se zase všichni sešli, každý byl plný zážitků, tak jsme se šli zahřát do restaurace a občerstvit kofolou. Čaj jsme bohužel nedostali, neměli tolik hrnků!

Pomalu nastal čas odchodu, tak ještě nezbytné foto u kostela, pak už jsme se pomalu vydali na okraj města, kolem rybníka a malebných domečků, na zastávku autobusu. Když jsme se vrátili do chalupy, někdo se věnoval odpočinku, jiný přípravě na večírek a někdo zase udivoval nekonečnou energií… Po večeři jsme v jídelně srazili stoly a sešli jsme se v kruhu plném písniček, her, soutěží… Tentokrát se nám to trochu protáhlo, ale v noci se mění čas, takže máme hodinu k dobru.

V neděli už se jenom balilo a uklízelo. Vše jsme zvládli na jedličku, takže jsme po včasném obědě mohli vyrazit na autobus. V Ústí nás přepadl silný déšť, tak jsme honem pospíchali do teplého zázemí cukrárny Barborka. Každý si mohl dát, na co měl chuť, a tak jsme příjemně strávili čekání na vlak. Na nádraží se ukázalo, že bude mít vlak zpoždění kvůli noční vichřici, ale nakonec to nebylo tolik. A tak jsme v suchu a teple (venku to vypadalo mnohem hůř) dojeli až do Řeže, kde nás u lávky už čekali rodiče.

Výprava na Knínici se jako vždy podařila a máme tak zase o pár zážitků víc!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Geocaching a tajemství levého břehu aneb Rozhlédni se, člověče

A hurá na náš druhý podzimní výlet!! Sešli jsme se v sobotu 7. 10. před řežskou lávkou a vyrazili vlakem jen o jednu zastávku dál, do Úholiček. A hned první pozitivní zpráva: za tu kratičkou cestu k nám nestihl přijít průvodčí, takže naše kapesné zůstalo netknuto.

V Úholičkách jsme nastoupili na naučnou stezku „Rozhlédni se, člověče“ a hned u startu nás čekalo stoupání na Podmořanskou vyhlídku. Po cestě na nás vykouklo slunce, sundávali jsme bundy a les nám ukázal barevnou sílu podzimu. Na vrcholku se nám pak rozvinul krásný výhled na meandry Vltavy a naši domovinu Řež. Zkusili jsme najít svá obydlí a našli 1. kešku!! Taky nám ale došlo, že bychom si měli zkontrolovat, komu co rodiče nabalili do baťůžků a jestli třeba jiný Tomák nemá něco lepšího…

Vyslunění a vyfoukaní jsme pokračovali po stezce přes golfové hřiště, kde jsem se majiteli tak zalíbili, že nám sám nabídnul prohlídku hliněné stavby se šnečími ornamenty… Poté už zbývalo jen protáhnout se trnitou cestou kolem plotu a sestoupat strmý sráz pomocí fixních lan a ocitli jsme se před nejdelší zastávkou našeho výletu. Před přírodním divadlem Na Krakově, kde byly vybudovány obří houpačky. To nás dostalo a bylo jasné, že tu nějaký čas pobudeme a vedoucí si můžou zkrátit chvíli nachystáním ohně na opékání posledních letošních buřtů. Pak se nám jich ale zželelo a pomohli jsme jim s přípravou opékacích klacíků. Uvařili jsme si skvělý oběd, samozřejmě po sobě uklidili a nasyceni šli dále po stezce. Po sestoupání do Úholiček jsme pokračovali přes višňový sad do Švestkovny na lanové hřiště. Zablbli jsme si a čekalo nás poslední vyšlápnutí na vrchol Stříbrník. Po trase jsme tvořili listové špízy ze spadaného listí a našli naši 2. kešku!

Na vrcholku jsme se navzájem pochválili, neboť v nohách bylo už 8 kilometrů a plno vydané energie na zábavu kolem. Do notýsků jsme nalepili tomácké turistické známky a ukořistili 3. kešku! Finální sestup dolů k Vltavě byl hodně strmý a náročný, hodný zdatných turistů. Dali jsme si ho a dole u trati se rozhodli ušetřit zbytek kapesného, nejet vlakem a podél Vltavy se vydat pěškobusem zpátky do naší Řeže.

Vyšlo nám počasí a každý jsme sebou měli hromady dobré nálady… Co víc si na výletě přát!!!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Lenka

.

.

Výlet do Prahy

Náš první výlet v tomto školním roce se uskutečnil v neděli 17. září 2017. Původně jsme sice měli v plánu vyrazit na Říp a do Roudnice nad Labem, předpověď počasí však nezněla pěkně, proto jsme se pro jistotu vypravili do Prahy.
Vystoupili jsme na nádraží v Podbabě a pěšky došli do střešovické vozovny, kde je Muzeum MHD. Důkladně jsme si vše prohlédli, viděli staré tramvaje, autobusy a trolejbusy i různá technická zařízení. Potom jsme popošli na vyhlídku na nedaleký park u Mariánských hradeb. Usadili jsme se na lavičkách a poobědvali z vlastních zásob.
Tramvají jsme pak dojeli k Národnímu divadlu, kde jsme na piazzetě obdivovali pouličního akrobata na kole, a u Mánesa jsme přesedli na další tramvaj, která nás dovezla podél nábřeží na Výtoň. Tam jsme navštívili bývalou Podskalskou celnici, kde je expozice zaniklého Podskalí a života na Vltavě. Prohlédli jsme si zajímavé fotografie a modely, ale úplně nejvíc nás zaujal trenažér voru, a tak jsme si vyzkoušeli, jaké to bylo řídit dlouhý vor ve vltavských meandrech.
Venku před celnicí jsme se nasvačili a tramvají dojeli přímo na Masarykovo nádraží. Pak už nás čekala jen cesta vlakem do Řeže a po třetí hodině jsme se přes lávku vraceli domů…

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2017

1. července, dne, kdy nám začal tábor, jsme se sice jen zdánlivě přesunuli do Milčic u Blatné, ve skutečnosti jsme se ale ocitli až na americkém kontinentě – na Divokém západě. Náš tábor se proměnil na město Swamp City, které tvořilo pět rančů. Městu velel šerif se svými věrnými a „moudrými“ kumpány. Každý ranč měl svého rančera a jeho zástupce a pod sebou několik kovbojů.

Cílem každého ranče bylo získat co nejvíce pomyslných krav, které jeho kovbojové mohli „ulovit“ každý den za nejrůznější soutěže, dovednosti a podobně. A tak jsme se postupně věnovali těmto činnostem a hrám: hledá se „Big Boss“, sucho na prérii – hloubení a plnění studny, výroba vorů, plavení dobytka a štafeta ve vodě, výroba indiánských talismanů, soutěž dřevorubců, chytání mustangů, značkování krav, soutěž míření, největší silák ve městě, zlatá horečka, country bál, orientační a sportovní soutěže a mnoho dalších…

Přijel nás také navštívit Martin Zadražil z Řeže, který je na všechny ty věcičky, které se nám zrovna hodily (biče, lasa, střílení…) ten správný odborník, takže nám spoustu věcí ukázal a něco se pokoušel i naučit. Večer jsme ho pak pozvali k ohni, aby nám i s kytarou zahrál a zazpíval.

Jedno odpoledne jsme také věnovali sportovním hrám se spřáteleným skautským táborem z Čekanic, který se na nás přišel podívat.

Jelikož jsme si s sebou i letos vezli kola, tak jsme se někdy z kovbojů proměnili na „obyčejné“ cyklisty a podnikali výlety po okolí. Ti zdatnější se během odpoledne dostali i poměrně daleko, cílem ostatních bývala většinou některá obec v dosahu, kde jsme si dali zmrzlinu. Několikrát jsme se také jeli koupat – do lomu v Mačkově nebo ke Chvalovskému rybníku.

Na programu byly i celodenní výlety na kolech. První týden jeli mladší do Blatné a do indiánské pevnosti Fort Hary, kde se seznámili s tím, jak žili severoameričtí Indiáni. Starší si dali okruh přes Písek, Mirotice a Blatnou. Druhý týden mladší jeli do Střelských Hoštic a Katovic, kde se vykoupali na jezech v řece Otavě. Starší měli třídenní puťák. První den dojeli do Sušice (první skupina přes Strakonice, Volyni a Kašperské Hory, druhá jela rovnou přes Horažďovice). Cestou se stihli vykoupat na jezu v Dlouhé Vsi. V Sušici se utábořili v kempu na břehu Otavy, aby mohli ráno rovnou nasednout do kánoí a doplout do Horažďovic. Tam je opět čekalo přespání ve vodáckém kempu a třetí den se oklikou přes Strakonice vraceli na kolech opět do tábora.

Počasí nám celých čtrnáct dní přálo. Občas sice trochu sprchlo, ale nebylo to nic závažného ani trvalého. Tábor jsme si užívali, jak nejlépe to šlo. Za vydělané dolary v soutěžích jsme si mohli koupit dobroty nebo drobnosti v našem „koloniálu“, oddechli jsme si od civilizace a od všech těch mobilů, počítačů, od školy a od práce. Také jsme zjistili, že se dá příjemně žít nejen mezi čtyřmi zdmi a že nejlépe se vstává, když se ráno sluníčko opírá do celty stanu.

K dokonalé spokojenosti patří také plný žaludek, a o ten se nám letos dokonale staralo osazenstvo kuchyně: Katka Studničková a její pomocníci Zdenka Šilhánková a Petr Münzberger. A na tom, aby na táboře všechno klapalo a abychom se nenudili, měli zásluhu všichni vedoucí: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Mirka Zrubecká, Helena Martináková, Zuzka Vlčková, Jirka Kroupa, Karel Němec, Milan Bláha a Zuzka Bartíková. Poděkování patří také Asociaci TOM, která nás podpořila.

Věřte nebo ne, ale již poslední večer na táboře, kdy po slavnostním táboráku už všichni kovbojové spali ve svých stanech, se začaly rodit plány na tábor příští… Takže tábor 2017 skončil, ať žije tábor 2018! Hezký zbytek léta!

Více fotek na rajčeti – 1. díl a na rajčeti – 2. díl.

Jitka

.

.

7. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

V neděli 11. června 2017 jsme se sešli brzy ráno dole o lávky a odjeli i s koly vlakem do Nelahozevsi. Odtamtud už jsme na kolech pokračovali na kanál do Veltrus. Mezitím se sjeli i ti, kteří nejsou z Řeže a dorazili autem. Následovalo převléknutí, úvodní důležitá instruktáž a pak už jsme šli na vodu. Tentokrát jsme měli půjčený raft, který jsme nejprve odnesli nad jez, kde jsme si ho vyzkoušeli na klidné vodě. Pak už následovaly divoké jízdy kanálem, všichni se vystřídali a všichni si to i užili. Kolem poledne opadla divoká voda, takže jsme se stihli i vykoupat či jenom brouzdat v mělké vodě Vltavy. Vrátili jsme raft a další vybavení a zasedli u stánku k obědu. Každý si dal, na co měl chuť nebo co měl nabaleno z domova.

Po obědě a odpočinku jsme nasedli na kola a vydali se domů do Řeže. Cestou jsme se zastavili na malé občerstvení. Tím je naše příprava, jako cyklistická, tak i vodácká, na tábor dovršena a za tři týdny už můžeme vyrazit!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.