Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Velikonoční Knínice 2020

od čtvrtka 9. 4. do neděle 12. 4. 2020

 

Sraz:          ve čtvrtek v 9.40 h před lávkou v Řeži

Návrat:      v neděli v 15.53 h tamtéž

 

S sebou: spacák, pyžamo, hyg. potřeby, ručník, bačkory, domácí tepláky a mikinu, spodní prádlo, teplé ponožky, příp. punčocháče, 2x tričko, knihu nebo oblíbenou hru, oddílový zápisník

 

Na výlety: pevné NEPROMOKAVÉ boty, nepromokavou bundu, čepici, turistické kalhoty, příp.rukavice (podle předpovědi počasí)

 

Jídlo:  na cestu a na oběd, lahev na pití, která neteče! (nejlépe PET). První společné jídlo bude až večeře. A NEZAPOMEŇTE vzít ½ chleba!

 

Chata je v turistickém stylu, nedávejte dětem drahé a nové oblečení. VŠE kromě spacáku dětem zabalte do JEDNOHO batohu na záda, samy si ho ponesou. TAŠKA JE NEVHODNÁ, půjdeme od autobusu pěšky 1 km do kopce. Spacáky přineste na sraz zvlášť v ruce, odveze je z Řeže auto. Všechny ostatní osobní věci si děti nesou samy!!

 

PROSÍME, NEDÁVEJTE DĚTEM MOBILY, TABLETY A JINOU ELEKTRONIKU!

 

Čeká nás výlet na ústeckou Větruši, Vaňovský vodopád a hrad Střekov, procházky po okolí, velikonoční vyrábění, pro starší Via ferrata v Děčíně, spousta her a zábavy…

 

Cena: 700 Kč (jízdné, jídlo, výlety, 3x nocleh). Zájemci, hlaste se u Jitky (tel. 606 913 935) do pátku 3. 4. 2020. Peníze vybíráme předem v hotovosti do 5. 4. 2020 u Jitky!

.

.

1. cyklovýlet

v sobotu 18. dubna 2020

 

Sraz:          v 9.30 před lávkou v Řeži

Návrat:      hospůdka Na hřišti Řež

 

Cíl akce je zjistit, co v nás je a proč zůstal praotec Čech na Řípu a my v Řeži.

(jako součást akce Koloběh z Řípu do Řeže)

 

 

Doprava lidí a kol je pro přihlášené zajištěna autobusem z Řeže.

V 10.10 je odjezd autobusu, v 11.45 začátek rozpravy na Řípu, v 12.00 start od rotundy.

​Jídlo a pití je zajištěno v cíli, cestou nejsou organizované občerstvovačky!!!

​Zázemí v cíli na hřišti. K dispozici kabiny na převlečení a sprchy. Od 9.00 bude možné uložit věci.

 

Cena pro členy TOM: 150 Kč (V ceně startovného je doprava autobusem Řež–Ctiněves a zázemí v cíli.) Platba v hotovosti na srazu.

Podrobnosti: hezina@netprobe.cz

 

Přihlašování: https://petrpavel9.wixsite.com/kolobeh2020/events/kolobeh-2020 (v přihlašování uveďte jméno a jako cíl „Výlet“)

.

.

České středohoří

v sobotu 21. března 2020

Sraz:          v 8.45 před lávkou v Řeži

Návrat:      v 18.53 tamtéž

Co nás čeká: Vyrazíme vlakem, kde poslední úsek bude z Lovosic do Třebívlic. A to bude, přátelé, zážitek – jeli jste někdy vlakem bez strojvůdce? Já tedy ne. Odtud se dáme mezi vlnkami Středohoří na hrádek Oltářík, pak holý kopec s krásným výhledem Plešivec, a když zbude čas a síly, tak to vezmem přes další zříceninu Košťálov opět s parádním výhledem. Celkem nás čeká zhruba 12 km během šesti hodin.

S sebou: Pevné NEPROMOKAVÉ boty, nepromokavou bundu nebo pláštěnku, čepici, turistické teplé kalhoty (ne tepláky), oddílový zápisník, léky (pokud jsou nutné), přiměřené kapesné, dobrou náladu.

Jídlo: Jídlo a pití na celý den, děti si ho sami celý den ponesou.

PROSÍME, NEDÁVEJTE DĚTEM MOBILY, TABLETY A JINOU ELEKTRONIKU!

Cena: 150 Kč (jízdné) – vybíráme na srazu

Těší se na vás vedoucí: Zbyněk a Filip

.

.

Předvánoční výlet

Sešli jsme se v sobotu 14. prosince 2019 odpoledne za podmračeného počasí na náměstíčku na Červené skále. Nakonec se bohužel nemohl zúčastnit jako vedoucí Zbyněk, ač hru, která nás čekala, vymyslel a spolu s Filipem připravil. Jednalo se o hledání elektronického vysílače s pomocí přijímačů. Celá hra byla zasazená do děje během druhé světové války, kdy k nám do Čech tajně cestovali dva čeští letci z Anglie a jejich letadlo bylo sestřeleno nad sadem u Větrušic. Tito piloti instalovali vysílač, který vysílal nouzový signál, a naším úkolem bylo je najít.

Nejprve jsme museli ve třech týmech rozklíčovat, jaký signál hledáme (tři písmena pomocí Morseovy abecedy) a pak naladit přijímače na frekvenci, kde daný signál zachytíme. To se nakonec všem týmům podařilo a mohli jsme vyrazit. Ale jakým směrem? V tom nám pomohly přijímače, které změnou hlasitosti signálu určovaly správný/nesprávný směr. Na to, že signál byl vzdálen téměř 2 km (což záchranné týmy nevěděly), se podařilo české letce nalézt celkem brzo, zhruba za 75 minut. To bylo radosti!!

Po úspěšném splnění úkolu jsme se potřebovali zbavit přebytečné energie, vždyť počasí připomínalo jaro a i slunko vysvitlo. Kromě hromadného válení sudů a všech možných druhů hry „na babu“ nám všem narostla křídla a celý sad jsme přeletěli jako letadla dle volby každého pilota.

Celkem ucabrtaní jsme se akorát se soumrakem dostavili ke Zbyňkovi, kde nás čekalo úžasné pohoštění v podobě vánočního cukroví a hlavně teplého čaje. Některým po 10 minutách odpočinku řádně otrnulo (vlastně všem) a hoši popadli zbraně a zhostili se boje s nepřítelem, děvčata vyvedla koně ze stájí a soutěžila v přeskoku Zbyňkova živého plotu. (Dle dohody první jarní setkání TOMu započneme zastřižením polámaných větví.)

Kolem páté hodiny jsme se rozpustili, popřáli si vše nejlepší do Nového roku a rozešli se do zahřátých domovů.

Více fotek na rajčeti.

Filip

.

.

Kladno, Důl Mayrau

V sobotu 23. listopadu 2019 jsme se ráno sešli na lávce a vyrazili vlakem do Kladna s přestupem v Kralupech. Vystoupili jsme v Kladně-Švermově, kde nás čekala 2,5 km dlouhá cesta okrajovou částí města až do obce Vinařice, která s Kladnem těsně sousedí. Jedním očkem jsme pokukovali po vinařickém vězení, které je naproti bývalému dolu, ale trefili jsme správně. Před prohlídkou jsme měli chvíli čas, tak jsme se v teple vstupní haly muzea nasvačili.

Potom se nás ujal pan průvodce, bývalý dlouholetý zaměstnanec místního dolu. Nejprve jsme se podívali na krátký film o dolu Mayrau a pak jsme už procházeli jednotlivé budovy a provozy areálu bývalého dolu. Navštívili zázemí pro horníky – řetízkovou šatnu s umývárnami, potom jsme se podívali do budov, ze kterých vedly cesty už pod zem. Jámy jsou už dnes sice zasypané, ale všechny nadzemní stavby stojí. Dalšími neméně zajímavými budovami byly strojovny. Viděli jsme dva těžní stroje, z nichž ten starší, parní stroj Ringhoffer, nám pan průvodce dokonce předvedl v pohybu. Prolezli jsme si i tzv. Dýmnici – napodobeninu skutečného dolu, která slouží k výcviku báňských záchranářů. Pod zem jsme se ale přece jenom podívali – štolou v kopci Homole, kde jsme si prohlédli reálnou ukázku způsobů dobývání uhlí.

Po prohlídce jsme měli ještě dost času do odjezdu vlaku, tak jsme v hale muzea poseděli a naobědvali se. Pak jsme se vydali zpět na kladenské nádraží, v Kralupech jen tak tak chytili přípoj a před půl čtvrtou jsme dojeli do Řeže, kde už na nás čekali rodiče.

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

 

Podzimní Knínice 2019

Letošní Podzimní Knínice měla rekordní účast – 25 + dospělí!!! Takže skoro jako tábor…

Vyrazili jsme v sobotu 26. 10. v deset hodin z Řeže. Celou cestu vlakem nás provázela mlha, až v Ústí se zvedla a ukázalo se, že nás čeká nádherný den. Kolem jedné jsme dorazili do chalupy, zabydleli se a vyrazili ven. Většina šla na Nakléřov, cestou jsme našli i spoustu hub a ti starší pomáhali s pracemi okolo chalupy. Večer jsme si v jídelně promítli pohádku.

V neděli jsme se ráno vydali na celodenní výlet. Autobusem jsme dojeli do Srbské Kamenice, podél potoka, pak prudkým stoupáním lesem a nakonec skoro po rovince došli ke zřícenině Dolského mlýna. Tam jsme se najedli z vlastních zásob a také se rozdělili. Starší zvolili delší trasu přes Jetřichovice do České Kamenice, mladší došli do Vysoké Lípy. A autobusem zase zpátky, ovšem starší přijeli až za tmy, což nebylo tak těžké, neboť se v noci změnil čas, a navíc jim v Děčíně ujel autobus, tak museli ještě kus pěšky. Večer byla volná zábava…

V pondělí jsme si trochu přispali a po snídani jsme se vrhli na tvoření. Vyráběli jsme šité zápisníky a ozdobné papírové vánoční stromečky. Po obědě starší vyrazili do Děčína, kde několikrát zdolali místní Viu Ferratu. Mladší zůstali v Knínici, aby se po fáborkách vydali hledat poklad v okolním lese. Večer jsme opět promítali film.

V úterý jsme jeli do Ústí nad Labem. Navštívili jsme místní ZOO, kde jsme okukovali ta zvířata, která na nás byla zvědavá a zrovna nespala. Prošli jsme zahradu až na její druhý horní východ a zpátky do centra jsme došli romantickým Bertiným údolím podél Stříbrnického potoka. A protože jsme měli ještě spoustu času, porušili jsme tentokrát tradici a navštívili cukrárnu Barborka už o den dřív. Pěkně jsme si to v ní užili a pak nasedli do autobusu a vrátili se zpět na Knínici. Po večeři jsme v jídelně odšoupli stoly a sesedli se dokola. Zazpívali jsme si písničky s kytarou, zahráli si hry a soutěže a rozdali si kartičky do oddílových deníčků.

Ve středu nastal den odjezdu, ale nijak zvlášť jsme nepospíchali. V klidu jsme sbalili, uklidili pokoje a ještě byl čas pobýt i na zahradě. Po obědě jsme se vydali se na autobus, tentokrát o hodinu později, neboť Barborku už jsme měli odbytou. Stihli jsme se podívat na šikmou kostelní věž a na ústeckém nádraží jsme ještě chvíli poseděli, než nám přijel vlak. Skoro dvouhodinovou cestu do Řeže jsme zvládli bez většího zlobení, jak jinak J. U lávky už na nás čekali rodiče a auta se spacáky, tak jsme všechno pobrali, k tomu přidali naše předvánoční výrobky a po pětidenní povedené výpravě jsme se rozloučili a rozprchli do svých domovů.

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.