Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Velikonoční Knínice 2017

Sešli jsme se ve čtvrtek 13. 4. 2017 u lávky, počasí nebylo moc pěkné – drobně pršelo, a tak jsme byli rádi, že jsme nastoupili do vlaku a byli v suchu a teple. Čím více jsme se blížili k Ústí nad Labem, tím se počasí stávalo lepším. Dávno přestalo pršet, mraky se trochu protrhaly, svítilo sluníčko a bylo vidět do dálky. V Ústí jsme si na plácku u divadla zahráli na babu nebo se jen tak nastavovali slunečním paprskům. Pak jsme nastoupili do autobusu a v jednu hodinu už jsme vystupovali na rozcestí před Knínicí. Když jsme dorazili na místo, rozdělili jsme se do pokojů, zabydleli se a v jídelně jsme pak dojedli zásoby z domova. Potom jsme se vydali na procházku kolem obce, převážně lesem. Zahráli jsme si cestou spoustu her a vyzkoušeli si i orientaci v prostoru. K večeři byl výborný guláš a pak volná zábava. Hrály se různé stolní hry a holky se učily háčkovat.

V pátek ráno jsme po snídani vyrazili na autobus směr Děčín. Tam jsme měli něco přes hodinu čas do odjezdu dalšího spoje, tak jsme se šli podívat na Pastýřskou stěnu. Autobus nás pak dovezl do kopců nad Děčínem ke Kristinu hrádku. Odtamtud už jsme pokračovali pěšky. Cesta vedla místy do kopce, bylo potřeba vystoupat na stolovou horu Děčínský Sněžník, na které se nachází rozhledna. Na místě jsme se naobědvali a odpočinuli si. Cesta dolů pak rychle utekla, došli jsme do Jílového, kde jsme si na náměstíčku nakoupili něco dobrého na zub, poseděli na lavičkách a pak odjeli autobusem zpět do Knínice. Počasí bylo pěkné, proto jsme zbytek odpoledne až do večeře strávili na zahradě před chalupou. Po večeři, ke které bylo rizoto, jsme si udělali kino. Promítala se pohádka o Trollech a k tomu chroupal nezbytný popcorn.

Sobotní den byl opět pěkný, čekalo nás zejména velikonoční tvoření. Po snídani jsme vyráběli papírové zajíčky a pak jsme šli na procházku nad Knínici. Zahráli jsme si pár her a stíhali špiona, který ukrýval poklad se svačinou. K obědu jsme se vrátili, byla sekaná s bramborem. Odpoledne jsme vyráběli papírová kuřátka vykukující ze skořápky, polevou zdobili vajíčka z perníku, pletli pomlázky a šplhali na zahradě po staré lípě. K večeři byla bramboračka a vdolky a po ní pak tradiční večírek v jídelně. Zpívali jsme a hráli hry, bylo veselo.

V neděli už se jen balilo a uklízelo. K časnému obědu jsme měli těstoviny s boloňskou omáčkou a pak už jsme pospíchali na autobus do Ústí. Ve městě jsme se prošli centrem kolem kostela se šikmou věží a pak jsme zasedli do cukrárny Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, a ještě si nakoupil něco s sebou, Cesta vlakem docela rychle utekla, snědli jsme dobroty a zahráli si novou hru se slovy. Do Řeže jsme dorazili ve čtyři hodiny odpoledne, rodiče už nás čekali u lávky.

Prázdniny na Knínici se nám tentokrát vyvedly o to víc, že jsme měli možnost díky příjemnému počasí trávit spoustu času venku.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

Výlet do Hlubočep a Prokopského údolí

V sobotu 25. 3. 2017 bylo krásné počasí, které jsme plně využili k pěknému výletu. Vydali jsme se vlakem, metrem a autobusem do pražské části Hlubočepy. Hned po příjezdu nás tam čekala velká pátrací hra. Rozdělili jsme se na tři skupiny, každá dostala mapu, která však byla slepá – u většiny ulic totiž chyběly jejich názvy. Úkolem bylo doplnit jejich jména, potom ve třech z nich najít po třech schovaných kartičkách se slovy a nakonec zjistit, kde se nachází místní hřbitov a dojít k němu. Tam bylo potřeba najít dopis, doplnit do něj vynechaná slova, která jsme našli ve třech ulicích, a ve výsledku jsme si tak mohli přečíst něco málo o historii Hlubočep. Všechny skupiny zvládly úkoly dokonale, nikdo se neztratil, všechny ulice byly pojmenovány a dopisy nalezeny.

Potom jsme se naobědvali ze svých zásob a vyrazili směr Prokopské údolí. Cestou jsme se zastavili u ohrady se zvířátky, prohlédli si Prokopské jezírko, prozkoumali bývalou štolu, kudy kdysi vedla vlečka, a na několika místech jsme si také zahráli pár her. Poslední zastavení bylo u bývalého Červeného lomu a pak už to bylo kousek na železniční zastávku Praha-Holyně. Motoráček nás zavezl na Smíchovské nádraží, metrem jsme pak dojeli na Masarykovo nádraží. Tam jsme měli do odjezdu vlaku trochu času, tak jsme si v nádražní hale udělali krátký rozchod a nakoupili nějaké dobroty do vlaku. Do Řeže jsme dorazili před pátou, výlet se nám moc povedl!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

4. schůzka v Polepšovně

Znovu jsme se sešli v Polepšovně ducha v sobotu 25. února, počasí bylo tentokrát zcela odlišné od minulé schůzky, svítilo sluníčko, bylo docela teplo a ve vzduchu už se pomalu dalo tušit, že jaro je za dveřmi.

Nejprve jsme si zahráli

několik

her na procvičení postřehu, vyplnili několik doplňovaček a hádanek a po hodince jsme se vypravili na procházku dolů k řece. U fotbalového hřiště jsme si dali několik her, abychom se trochu r

ozpohybovali, a pak nás čekal velký kvíz o Husinci, Řeži a Vltavě. Cesta k nalezení dopisu s otázkami ale nebyla snadná. Rozdělili jsme se na tři skupinky, každá dostala busolu a kartičku s rozdílným azimutovým úhlem. Úkolem bylo z výchozího stanoviště podle zadaného azimutu najít ten správný směr a po padesáti metrech hledat dopis. To se všem podařilo a pak bylo potřeba napsat odpovědi na otázky týkající se naší obce.

Potom jsme se vrátili zpět do Polepšovny, kde jsme se nasvačili a vyhodnotili velký kvíz. Po jídle jsme se věnovali uzlování, a pak si zahráli několik her, při kterých byla velká zábava. A na závěr zbylo ještě troc

hu času na zpívání s kytarou.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

3. schůzka v Polepšovně

I letos nám byla laskavě zapůjčena Polepšovna ducha, takže jsme se mohli v sobotu 28. 1. 2017 sejít na společné schůzce. Mirka nám včas zatopila, tak jsme se i navzdory panujícím silným mrazům mohli vevnitř zahřát. Čekalo nás procvičování šifer, naučili jsme se i jednu novou a ti nejrychlejší stihli i morseovku.

Mezitím nám Jirka s Karlem nachystali venku bojovku. Ve trojicích jsme v lese podle fáborků hledali kartičky s otázkami. Zapsané odpovědi a nejlepší časy se pak vyhodnotily a na každého se dostala sladká odměna.

Pak jsme se nasva čili a jako překvapení byla krabice Mirčina vánočního cukroví, po které se jen zaprášilo. Po jídle jsme si zahráli ještě několik her uvnitř a kdo chtěl, mohl i venku.

Na závěr schůzky jsme se zase sešli všichni v teple a zazpívali si několik písniček s kytarou. Polepšovnu si určitě ještě co nejdříve zopakujeme, abychom si užili prostředí klubovny, která nám tolik chybí.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

 

 

Novoroční vycházka

 

TOM ŘEŽ zve srdečně na tradiční

 NOVOROČNÍ VYCHÁZKU

 

… své členy a příznivce

… rodinné příslušníky svých členů a příznivců

… příznivce novoročních a jiných vycházek

… přátele chůze a pohybu

… přátele přátelských setkání

… milovníky a ctitele tradic

… prostě všechny, kteří se sejdou

v neděli 1. ledna 2017 v 14.00 hodin na sídlišti u nástěnky

.

.

Podzimní Knínice 2016

Letošní podzimní prázdniny jsme opět strávili na naší chatě v Knínici. Odjížděli jsme ve středu 26. 10 2016 v deset hodin dopoledne. V Ústí jsme byli v poledne a zbylo nám trochu času, tak jsme ho strávili na plácku u divadla. Pak už nám odjížděl autobus a kolem jedné už jsme byli na rozcestí u Knínice. Chata už byla příjemně vytopená, tak jsme se rozprchli po pokojích a vybalili věci. V jídelně jsme si dojedli jídlo z domova a pak se vydali na procházku kolem Knínice. Po návratu nastalo velké rozdělování práce – kluci dostali za úkol přemístit hromadu uhlí zvenku dovnitř a holky si rozdělily služby na celých pět dní, aby se tak postaraly o mytí a utírání nádobí apod. Po večeři pak byla volná zábava.

Ve čtvrtek ráno jsme vstávali v půl osmé, čekal nás celodenní výlet. Jeli jsme autobusem do Ústí a tam přestoupili na další do Žežic. Tam jsme si našli žlutou turistickou značku a po ní vyrazili. Cesta byla pestrá – přes louky, lesy, tábořiště i vesnici. Před cílem cesty, kterým byla zřícenina hradu Blansko, nás čekal ostrý výstup do kopce, ale stálo to za to. Po důkladném prozkoumání zbytků hradu jsme seběhli pod něj, vybalili jídlo a naobědvali se. Pak jsme pokračovali dál, napojili se na zelenou značku, ale žádné další velké kopce už nás nečekaly. Před koncem cesty se někteří zašli podívat ještě na vyhlídku a všichni jsme se pak sešli u Labe v Neštědicích. Tam jsme měli naplánováno, že se převezeme přívozem na druhou stranu do Velkého Března. Po několika minutách marného čekání a vzkazu převozníka přes řeku („Nevidíš vlajku?!“) se ukázalo, že přívoz nejezdí, a tak jsme museli změnit plán cesty. Naštěstí tudy vede i železnice, tak jsme nesedli na vlak a za chvíli jsme byli v Ústí. Tam jsme měli ještě čas, tak jsme se zastavili v informačním centru. Autobus nás pak dovezl opět do Knínice. Večer jsme chtěli promítat, ale bohužel počítač zklamal a z kina nakonec nic nebylo. Ale aspoň jsme nepřišli o popcorn!

Pátek byl volnější den. Vstávali jsme později a dopoledne jsme se pak vydali na procházku. Cestou jsme sbírali přírodniny (šišky, žaludy, šípky, kaštany, větvičky apod.) na odpolední tvoření, pomocí busoly a zadaných azimutů jsme hledali a i našli poklad a nakonec jsme došli až na Nakléřov. Na oběd jsme se vrátili do chaty a po něm chvíli odpočívali. Odpoledne jsme vyráběli podzimní věnečky, na které jsme použili nasbírané přírodniny, a lepili jsme vánoční papírové hvězdičky z čajových sáčků. Po večeři jsme si udělali v jídelně „večírek“ se spoustou her, soutěží a písniček.

V sobotu jsme opět museli brzo vstávat, aby nám neujel autobus na další celodenní výlet. Tentokrát jsme jeli na druhou stranu do Děčína. V Děčíně jsme nejprve navštívili informační centrum a pak jsme se vydali po zelené značce směr Dolní Žleb. Po proudu kousek od nádraží je Pastýřská stěna a na ní se i dešti drželo několik postaviček pevných železných lan. Nejen v Alpách, ale i tady v Děčíně je via ferrata. Petr podebatoval s horolezeckým instruktorem, svým starým známým, a my začali tušit, kam by mohl vést jarní výlet. Zabočili jsme do kopce a vyšplhali na Horní vyhlídku nad Děčínem, kde jsme se nasvačili. Tam jsme se seznámili s pánem, který hledal starý přístav. Je to jediné místo v Čechách, kde ještě žijí krysy. Všude jinde je totiž vytlačili potkani. My jsme pokračovali po staré formanské silnici vysoko nad řekou do Horního a Prostředního Žlebu, cestou jsme žádné hlodavce neviděli. V Dolním Žlebu jsme na vlakové zastávce rozbalili zásoby a poobědvali. Došli jsme až k přívozu kousek od hranic. Tam jsme se otočili a našli nádraží. Hodná paní výpravčí nám ukázala nádherné ručně natahované staniční hodiny a posadila nás do vlaku na zpáteční cestu. V Děčíně jsme přesedli na autobus a za chvíli už vystupovali u Knínice. Po večeři jsme se věnovali očistě těla ve sprchách a pak nastal druhý pokus o kino. Bohužel ani tentokrát to nevyšlo, i další počítač stávkoval, takže až zase příště… Tak jsme snědli popcorn a před spaním jsme měli ještě volnou zábavu.

V neděli se měnil čas, takže jsme měli hodinu k dobru a mohli si přispat, kupodivu toho ale nikdo z dětí nevyužil! Po snídani nastalo velké balení a uklízení, nikdo nezahálel a tak bylo rychle hotovo. Po včasném obědě jsme se vydali na autobus do Ústí. Tam jsme se chvíli prošli po centru a nakonec zakotvili v naší staré známé cukrárně Barborka. Každý si dal, na co měl chuť, někdo si nakoupil i zásoby do vlaku. Cesta do Řeže rychle utekla a před čtvrtou odpoledne už jsme byli doma.

Podzimní výprava na Knínici se vydařila, podnikli jsme dva zajímavé výlety a počasí bylo velmi přívětivé. Tak zase za půl roku o Velikonocích!

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.