Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Podzimní Knínice 2019

Letošní Podzimní Knínice měla rekordní účast – 25 + dospělí!!! Takže skoro jako tábor…

Vyrazili jsme v sobotu 26. 10. v deset hodin z Řeže. Celou cestu vlakem nás provázela mlha, až v Ústí se zvedla a ukázalo se, že nás čeká nádherný den. Kolem jedné jsme dorazili do chalupy, zabydleli se a vyrazili ven. Většina šla na Nakléřov, cestou jsme našli i spoustu hub a ti starší pomáhali s pracemi okolo chalupy. Večer jsme si v jídelně promítli pohádku.

V neděli jsme se ráno vydali na celodenní výlet. Autobusem jsme dojeli do Srbské Kamenice, podél potoka, pak prudkým stoupáním lesem a nakonec skoro po rovince došli ke zřícenině Dolského mlýna. Tam jsme se najedli z vlastních zásob a také se rozdělili. Starší zvolili delší trasu přes Jetřichovice do České Kamenice, mladší došli do Vysoké Lípy. A autobusem zase zpátky, ovšem starší přijeli až za tmy, což nebylo tak těžké, neboť se v noci změnil čas, a navíc jim v Děčíně ujel autobus, tak museli ještě kus pěšky. Večer byla volná zábava…

V pondělí jsme si trochu přispali a po snídani jsme se vrhli na tvoření. Vyráběli jsme šité zápisníky a ozdobné papírové vánoční stromečky. Po obědě starší vyrazili do Děčína, kde několikrát zdolali místní Viu Ferratu. Mladší zůstali v Knínici, aby se po fáborkách vydali hledat poklad v okolním lese. Večer jsme opět promítali film.

V úterý jsme jeli do Ústí nad Labem. Navštívili jsme místní ZOO, kde jsme okukovali ta zvířata, která na nás byla zvědavá a zrovna nespala. Prošli jsme zahradu až na její druhý horní východ a zpátky do centra jsme došli romantickým Bertiným údolím podél Stříbrnického potoka. A protože jsme měli ještě spoustu času, porušili jsme tentokrát tradici a navštívili cukrárnu Barborka už o den dřív. Pěkně jsme si to v ní užili a pak nasedli do autobusu a vrátili se zpět na Knínici. Po večeři jsme v jídelně odšoupli stoly a sesedli se dokola. Zazpívali jsme si písničky s kytarou, zahráli si hry a soutěže a rozdali si kartičky do oddílových deníčků.

Ve středu nastal den odjezdu, ale nijak zvlášť jsme nepospíchali. V klidu jsme sbalili, uklidili pokoje a ještě byl čas pobýt i na zahradě. Po obědě jsme se vydali se na autobus, tentokrát o hodinu později, neboť Barborku už jsme měli odbytou. Stihli jsme se podívat na šikmou kostelní věž a na ústeckém nádraží jsme ještě chvíli poseděli, než nám přijel vlak. Skoro dvouhodinovou cestu do Řeže jsme zvládli bez většího zlobení, jak jinak J. U lávky už na nás čekali rodiče a auta se spacáky, tak jsme všechno pobrali, k tomu přidali naše předvánoční výrobky a po pětidenní povedené výpravě jsme se rozloučili a rozprchli do svých domovů.

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

 

Český ráj

V pátek 4. října 2019 jsme se sešli před třetí hodinou u lávky a vyrazili jsme vlakem vstříc novému dobrodružství. Sice jsme cestou do Turnova, srdce Českého ráje, dvakrát přestupovali, ale ukázalo se to jako velmi zábavné zpestření :-). První cesta byla Elefantem do Kralup, pak nádherným jednovagónkovým „courákem“ do Neratovic, no a pak prehistorickým „rychlíkem“ do Turnova.

Na pěší cestu do Kacanov jsme se vydali kolem půl šesté a po překročení Jizery jsme začali stoupat do lesů Českého ráje. Na vrcholku nás čekala rozhledna Hlavatice s výhledem do širokého okolí. Obávali jsme se, abychom, jak předpověď ukazovala, nezmokli už při této cestě, ale nakonec jsme měli štěstí, byl dokonce i rozhled, viděli jsme obrysy Ještědu.

Pak se pomaličku začalo stmívat a my jsme už skoro za tmy dorazili na kraj Kacanov (to bylo radosti, že vidíme opět nějaké stavení). Vedeni vůní guláše jsme šťastně našli vyhřátou a zabydlenou chatku – děkujeme, Aničko, někteří už se opravdu těšili.

Většina z nás po vydatné večeři a přípravě pelechů ráda padla do mdlob.

Druhý den ráno poměrně silně pršelo, ale nás výletníky to neodradilo a po navlíknutí do pláštěnek jsme vyrazili na celodenní výlet. V podstatě po celou cestu jsme nacházeli spoustu jedlých hub a Zbyněk dostal nápad, že v neděli vezmeme s sebou atlas hub a zkusíme je lépe poznávat a rozeznávat mezi sebou. První velká zastávka byla u Kopicova statku, kde se natáčela pohádka Princ Bajaja. Prohlédli jsme si úžasné plastiky a reliéfy pana Kopice v okolních skalách, včetně neskutečné, ručně ve skále hloubené, 35 metrů hluboké studně. A pochopitelně, jakmile jsme se zastavili, přepadl nás hlad a museli jsme sníst většinu zásob, které jsme měli na celý den.

Plni energie jsme vyrazili hlouběji do Českého ráje a po hřebeni (to už jsme občas potkali i jiné turisty) vyrazili směr Valdštejn. Tam nás zachránila místní hospůdka, tak jsme si mohli prohřát bříška a samozřejmě nakoupit spoustu užitečných sladkostí včetně lízátka, které se nevejde do pusy a krásně pění :-). Prohlédli jsme si zvenčí hrad, dovnitř se nám nějak nechtělo a raději jsme se vydali do skal. Po cestičkách, lávkách, schodech nahoru a dolů jsme procházeli po skalách, vyhlídkách, temných průchodech a několika krásných vyhlídkách. Vynořili jsme se opět na hřebeni v arboretu Bukovina, kde roste řada úžasných rostlin a stromů.

Pak přišlo na řadu rozhodování, co se nám chce a nechce. Původně jsme měli v plánu ještě projít další skalní útvary a podívat se na zámek Hrubá Skála, ale: huh, to jsem vlastně zapomněl napsat, vždyť nám celou cestu lilo, a vůbec nám to nevadilo. Ale teď nám to tedy trochu vadit začalo, no a tak jsme trasu stočili zpět k teplu a suchu a po třetí hodině jsme byli zase „doma“.

Hráli jsme spoustu her, zahráli si chvilku na kytaru, povídali si a běhali po schodech nahoru a dolů a bylo nám dobře. Nakonec jsme si sice buřty upekli, ale v troubě, což lehce postrádalo romantiku, ale vynahradila nám to vůbec nepálivá omáčka na těstovinách, které do nás padaly samospádem.

V neděli, po zaslouženém odpočinku, jsme se šli projít po okolí chaty, kde děti spolu se Zbyňkem dohledávali svoje úžasné jedlé i nejedlé nálezy v atlasu. Vydrápali jsme se na vrch Kamenec, kde jsme dohlédli až na Bezděz, Ještěd, Drábské světničky a hromadně jsme upalovali na ostrov, aby nás nesežrali žraloci. Našli jsme i stopu draka.

Před brzkým obědem jsme se připravovali na cestu zpět k vlaku. Takže jsme museli všechno sbalit, odnosit do auta, najít ztracené ponožky, mikiny, bundy, čepice, kartáčky na zuby a jiné záležitosti. Dali jsme si výtečné rizoto a vyrazili na výletní cestu k vlaku.

Měli jsme krásné počasí, vysvitlo slunko a dalo se jít už jen v tričku, takže jsme se patřičně nahřívali. Procházeli jsme tentokrát krásnými borovými lesy s vysokým kapradím a došli jsme na zříceninu hradu Kozlov, kde jsme objevili do skály vytesané pokojíčky a před jedním z nich, jak jinak, jsme museli zase všechno spořádat.

Nu a pak nám zbývalo už jen sejít z lesů dolů na planinu, po dobrodružném mostě přejít Jizeru a s časovou rezervou vhodnou akorát k nákupu sladkostí dorazit na nádraží v Turnově a vydat se třífázovou vlakovou přibližovačkou do Řeže. Už se těšíme, kam to zas půjdeme příště…

Více fotek na rajčeti.

Filip

.

.

Tézetko 2019

V neděli 15. září, kdy se předvedlo naprosto dokonalé počasí, se v Řeži konal 0. ročník turistického závodu pro děti Tézetko 2019. Závod pořádal TOM Řež a byl určen pro všechny ve věku 7–15 let, z Řeže, Husince i okolí, členy i nečleny oddílu. Zázemí závodu bylo v Polepšovně ducha.

Na vyfáborkované trase v délce 2,5 km bylo rozmístěno deset stanovišť, kde na závodníky čekaly otázky z oborů zvířata, stromy, kulturní památky, topografie, čísla na záchranný systém, dopravní značky, dále museli překonat lanovou lávku, plížit se pod překážkou, hodit granátem na cíl a určit další směr cesty pomocí buzoly. Běželo se po jednom v intervalech dvou minut. Nikdo se neztratil, někdo byl pomalejší, někdo rychlejší, někomu se dařilo na otázkách, jinému zase ve sportovních disciplínách. To všechny jsme sečetli, odečetli, seřadili a výsledkem bylo celkem 15 medailistů ve třech kategoriích, rozdělených ještě na holky a kluky. A na všechny ostatní pak čekala ještě sladká odměna.

Atmosféra závodu byla pohodová, náročnost tak akorát, závodníci, návštěvníci i organizátoři nadmíru spokojení. Dokonce se na nás přijeli podívat z České televize a další den jsme se objevili ve Zprávičkách na programu ČT Déčko.

Děkujeme všem, kteří se závodu zúčastnili, všem, kteří pomohli s organizací závodu a podpořili nás, a majitelům Polepšovny ducha za zapůjčení areálu. A slibujeme, že příští rok se opět sejdeme na 1. ročníku Tézetka!

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2019

Rok se s rokem sešel a než jsme se nadáli, jsou tu zase prázdniny, které pro nás vždy začínají letním táborem v Milčicích u Blatné v jižních Čechách. Odjížděli jsme v sobotu 29. června od řežského ústavu. Rodiče už jsou tak secvičení, že nakládání autobusu koly, kufry, materiálem a dětmi proběhlo rychlostí blesku, takže jsme už v deset hodin mávali za okny autobusu a vyrazili vstříc prázdninovým zážitkům.

Na louku u Milčic jsme přijeli kolem jedné hodiny, vyložili jsme autobus a za chvíli už jsme na kolech dojeli do tábořiště a vybírali si stany a spolubydlící. Po zabydlení a odpočinku jsme se sesedli ve stínu a rozdělili se do týmů, přečetli si legendu celotáborové hry, rozdali si Lexikony pro turisty a táborníky a připravili si trička a plátěné tašky na batikování. Každý tým dostal přidělenou jednu barvu a v kuchyni nám je pak postupně všechny obarvili. Letos náš čeká pátrání po Tajemství Saturového města. Města, které bylo kdysi plné života, ale zničehonic bylo opuštěno. Nejprve k němu musíme najít cestu a pak budeme objevovat samotné město, jeho domy, lidi, kteří v nich žili, a snad se nám podaří dozvědět se, co se tam kdysi stalo a kam jeho obyvatelé zmizeli. Před večeří jsme se ještě jeli projet na kolech kolem tábora, abychom se rozřadili tentokrát do cyklistických týmů podle schopností. Přestože první táborovou noc ještě nebyly hlídky, proběhla klidně.

Druhý táborový den jsme se hned po ranním nástupu vrhli do pátrání po Saturovém městě. První část byla věnována stromům a studnám a tomu, jak o ně Saturové pečovali a vážili si jich. Nejprve jsme měli za úkol najít po týmech šest stromů a přinést z nich listy a pak jsem plnili studny (děravé papírové trubky) vodou, kterou jsme přinášeli v děravých pytlících. Nanošená voda pak ze dna studny vyplavila pouzdro s prosbou králi vod Hydrogenovi. Odpoledne jsme se jeli koupat – starší do lomu v Mačkově, mladší k nedalekému Chvalovskému rybníku.

Třetí den jsme při pátrání museli odolávat nepříteli, nejprve to byli draví ptáci, které jsme hledali v lese pomocí azimutu, a pak nastala velká výzva – vymyslet a sestrojit funkční obranný stroj – katapult. Tato práce nám zabrala několik hodin, kdy jsme v týmech od projektu až po reálnou stavbu stroje dosáhli zajímavých poznatků a originálních strojů s dostřelem 5 metrů. Odpoledne jsme stihli i koupání.

Čtvrtý den, v úterý, nás čekal celodenní výlet. Trojka, tedy ti nejmladší, kteří ještě neměli na kolech tolik natrénováno, se vydali pěšky do Blatné. Tam nás čekala prohlídka zámku i s tajemným sklepením, pak jsme si v zámecké cukrárně dali zmrzlinu a šli se podívat do parku na ochočené daňky, které jsme si nakrmili. Pak jsme se podívali ještě na blatenské náměstí a autobus nás zavezl do Doubravice, odkud to jsou do tábora kolem rybníků už jen dva kilometry. Starší vyrazili na kolech – dvojka jela do Lnářů přes Kadovský viklan, zpátky přes Blatnou a ještě se stihli cestou vykoupat. Jednička jela přes Strakonice podél Otavy do Horažďovic, kde se u jezu vykoupala, a zpáteční cestou to vzala oklikou přes Blatnou.

Pátý den jsme se opět vrátili k celotáborovce, poznávali jsme bohy Saturového města a při skalních malbách jsme objevili šifru, kde jsme se dozvěděli, co nás čeká večer. Odpoledne jsme si zajeli na zmrzlinu do Záboří, starší zůstali v táboře a hráli vlajkovanou. Večer u ohně jsme čekali, až se začne stmívat a konečně bude ten správný čas. Saturové město je už totiž nadohled a my musíme projít jeho branou, abychom se dostali dovnitř. Cesta k bráně byla lemovaná svíčkami a těsně před bránou každý musel strčit ruku do tajemného otvoru v hradbě, kde dostal do dlaně klíč a brána se mu otevřela. Všichni byli odvážní a po projití brány se vrátili zpět do tábora. Jsme v Saturovém městě!

Šestý den, ve čtvrtek, nastalo objevování pěti domů v Saturovém městě. Každé ráno tak otevřeme na mapě města dveře do jednoho domu, kde nás čeká klíč od domu a zpráva od jeho původního obyvatele. Jako první byl dům Léčitele. Nejprve jsme se pocvičili v odhadování objemu a délky a pak jsme hledali tajemný recept na záhadné nemoci, podle něj našli byliny, připravili si po týmech ohniště a na nich připravili léčivé čaje. Všem se lektvary náramně povedly, ochutnávači ochutnávali. Každý čaj byl chuťově jiný, ale hlavně dobrý. Odpoledne jsme úplně všichni vyrazili na kolech do lomu, kde jsme si užili koupání.

V pátek jsme navštívili dům Gampů, kteří byli velcí sportovci. Takže nás čekala taková Saturovská olympiáda, kde jsme v deseti zajímavých disciplínách změřili svoje síly a schopnosti. Odpoledne jsme opět vyrazili na kolech, mladší jeli na koupání k Hadímu rybníku, starší trénovali spíše technické pasáže.

Osmý den v sobotu jsme objevovali dům vědce a mága. Zjistili jsme, jak ovládat pevné i tekuté látky neviditelnými silami a dozvěděli se řadu tajemství technologie a obrany Saturového města. Také jsme si vyzkoušeli stavbu obranných valů, věží a zdí. Stihli jsme i připravit rostlinný lektvar a nakonec jsme uspořádali závod magických koní. Během poledního klidu jsme se pocvičili ve střelbě ze vzduchovky. Odpoledne se nejmladší jeli koupat, ostatní se připravovali a balili na zítřejší puťák.

V neděli, devátý táborový den, byl opět na programu celodenní výlet. Trojka už si byla jistá „v pedálech“ a tak vyrazila na kolech přes Doubravici a Chrášťovice do Sedlice. Na náměstí v altánku jsme spořádali oběd a pak se posilnili výbornou sedleckou zmrzlinou. Přes polní a lesní cesty jsme pokračovali ke kapličce nad mačkovským lomem a odtamtud to pěkně z kopce sjeli po silnici do Čekanic. Pak už to do tábora bylo kousek a tak jsme pěkně uháněli, neboť začalo slabě pršet. Večer jsme se pak u ohně naučili novou písničku.

Dvojka a trojka celodenním výletem vlastně zahájila svůj třídenní puťák. Jednička dojela až na Šumavu na Horskou Kvildu, dvojka si jako cíl stanovila Javorník. Na konci dne se všichni vyčerpaní setkali v kempu v Sušici, kde si postavili stany. Večeře za nimi doputovala až z tábora. Druhý den byl na programu sjezd Otavy. Ráno jsme sbalili stany a věci do auta, „nafasovali“ lodě a vypluli směr Horažďovice. Plavba probíhala bez velkých komplikací až do chvíle, kde se najednou cvakly čtyři lodě… Po obědové přestávce jsme pokračovali dál a cestou se učili, jak loď lépe ovládat a vyhýbat se nebezpečí. Šťastně jsme dopluli do Horažďovic, v kempu rozdělali stany a už jen odpočívali. Třetí den puťáku, úterý, jsme zahájili studenou koupelí v Otavě, pak už se balilo a vyjíždělo na kolech směr tábor. Samozřejmě oklikou – jednička přes Volyni a Strakonice, kde se spojila i s dvojkou a v místní pizzerii všichni poobědvali. Do poloprázdného tábora jsme dorazili před večeří.

Mezitím ti nejmladší v poloprázdném táboře statečně objevovali další ze Saturovských domů. V pondělí jsme otevřeli dveře čtvrtého domu kuchaře Vařečky a čekala nás kulinářská výzva. Nejprve jsme v lese posbírali ingredience, které poztrácel projíždějící obchodník, a z nich pak po skupinkách připravili chutné pomazánky. Každá byla jiná a každá byla výborná! Pak jsme v lese stavěli domečky pro místní skřítky. Odpoledne jsme hráli hry a připravovali dřevo na oheň.

V úterý jsme se celé dopoledne věnovali nejrůznějším hrám, také jsme ještě připravili trochu dřeva na večer a odpoledne jsme vyrazili na kolech na zmrzlinu do Lažan. K večeru se do tábora vrátili i všichni starší z puťáku, tak bylo zase plno…

Dvanáctý den ve středu nás čekal poslední, pátý dům Amana Salmala. Stavěli jsme domečky pro obyvatele Saturového města a pak jsme pomocí buzol a šifer hledali poklad, který Aman Salmal kdysi zakopal. Kromě sladkostí v něm byla i zmínka o veliké tajemné šifře a jak se k ní dostat. Šifru každý tým našel, zbývalo ji jen rozluštit. Nakonec všichni přišli na to, že je potřeba na papír se šifrou položit mapu města a skrz pět otevřených dveří objevených domů se dala přečíst zpráva, že svatyně Saturového města je na dosah a my se tak konečně dozvíme, co se to kdysi ve městě stalo a kam se poděli jeho obyvatelé. Odpoledne jsme hráli hry a večer vypukla oblíbená diskotéka.

Ve čtvrtek, třináctý den, jsme dopoledne připravovali dřevo na večerní slavnostní táborák, zapojili se úplně všichni a práce šla pěkně od ruky. Zbyl i čas na hry s velkým lanem. Odpoledne jsme se úplně všichni vypravili na kolech do hospůdky v Záboří na zmrzlinu a domácí limonády. Po návratu nás čekalo vyvrcholení celotáborové hry. Vydali jsme se do lesa ke svatyni, pomocí těžce získaných klíčů každý z týmů otevřel jeden zámek a svítící svatyně nám vydala tajemství saturového lidu. Hlavním posláním byly morální hodnoty, přátelství, respekt a tolerance. A naděje, že obyvatelé Saturového města se jednou do své země vrátí… Večer jsme slavnostně zapálili velký táborový oheň. Užili jsme si poslední chvíle spolu, zazpívali písničky, zahráli hry, vyprávěli vtipy nebo předváděli kouzla. Došlo i na vyhodnocení úklidu stanů, poslední stáhnutí vlajky a nakonec jsme si slíbili, že se za rok na táboře zase sejdem. Poslední táborová noc byla deštivá, až k ránu přestalo pršet…

Poslední den, v pátek, nás čekalo už jen balení a odjezd. Nejprve si každý zabalil svoje věci, pak se nakládaly kufry do auta a odváželi na louku, také jsme udělali rojnici, abychom vyčistili tábor od nejrůznějších papírků… Po brzkém obědě jsme nasedli na kola, dojeli k autobusu a naložili kola do vleku. A pak už opravdu nezbývalo nic jiného, než zamávat a vyrazit. Cesta do Řeže uběhla v poklidu a dokonce jsme si v autobuse i zazpívali s kytarou! Doma už na nás čekali rodiče, vyložení autobusu proběhlo ještě rychleji než nakládání a za chvíli už jsme se všichni loučili…

Letošní tábor se nám opět povedl, zásluhu na tom mají všichni vedoucí a praktikanti, kteří ho po celý rok připravovali a s dětmi pak i prožili: Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Anna Macková, Helena Martináková, Jirka Kroupa, Milan Bláha, Zbyněk Kocur, Tonda Bláha, Martin Mencl, Matěj Kroupa a Viktor Líbal. A co by byl tábor bez kuchyně! Letos se v ní opět na jedničku vyznamenali Katka Studničková, Zdeňka Šilhánková, Gábina Bohatová a Vítek Novotný. Děkujeme také Asociaci TOM, která nás podpořila. Tak hezké prázdniny a zase za rok!

Více fotek na rajčeti.

Jitka.

.

.

3. cyklovýlet

Na třetí výlet jsme se vypravili v neděli 16. června. Jeli jsme technitečtější trasu plnou pravidel silničního provozu z Řeže, přes Troju, Dejvice, Hanspaulku, Lysolaje, Únětice, Tiché Údolí a z Roztok kolem vody do Řeže. Oproti planu jsme se cca o hodinu a něco zpozdili. Učili jsme se na sebe čekat a jezdit podle pravidel, správně odbočovat, ukazovat změnu směru. Jeli jsme v běžném silničním provozu, přes křižovatky se světly. Zastavili jsme se na Hanspaulce v hospodě na kofolu. Celkem jsme ujeli asi 38 km a kromě dvou větších stoupání byla cesta pohodová.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Zbyněk

.

.

 

2. cyklovýlet

Plánování trasy bylo jasné: byl jsem ještě plný dojmů z koloběhu na Okoř a zpět, který zorganizoval Jarda Pína začátkem května, tak jsem trasu výletu vedl v jeho stopách.
Sešli jsme se v sobotu 25. května v 10.30 h tradičně u nástěnky před krámem a přes lávku dojeli na vlakovou zastávku, kde na nás čekala posila z Prahy. Kompletní a nezvykle brzy jsme vyrazili podél kolejí do Libčic. Cesta poklidně uběhla a už na nás čekal první větší kopec z Letek nahoru k silnici do Úholiček. Vyjeli ho všichni, někteří cestou odpočívali a jiní trochu skuhrali, ale odměnili jsme se první svačinou a krásnou vyhlídkou na Řež u vysílače nad železniční zastávkou.
Cesta přes Velké Přílepy a dál po červené značce kolem kostela k železničnímu viaduktu rychle uběhla. Cestou si někteří projeli na kole brodem, odvážnější i dvakrát a už tu byla Okoř. Sotva jsme si v občerstvení pod hradem objednali limonádu, setmělo se a za chvíli začalo pršet. Déšť jsme přečkali namačkaní pod slunečníkem, ládovali se zmrzlinami z cukrárny, aby nám nebyla dlouhá chvíle, a přitom plánovali zkrácenou zpáteční cestu.
Jakmile přestalo pršet, vyrazili jsme po silnici a modré značce směr Velké Přílepy a Úholičky. Protože cestou nepršelo a udělalo se hezky, stavili jsme se ještě ve Švestkovně na hřišti, kde jsme si opekli buřtíky a posíleni přejeli na kolech na obří houpačku. Protože cesta dolů na Podmoráň po silnici by byla příliš jednotvárná, dali jsme si terénní vsuvku a projeli se po naučné stezce. Silný zážitek byl zvlášť šplh do kopce s lanem v jedné a kolem v druhé ruce. Jak se píše na jedné z tabulí naučné stezky: terén kolem Úholiček je místy vskutku horský.
A pak zbývalo už jen dojet kolem starých podmoráňských lomů k řece a kolem vodárny k železniční zastávce a přes lávku domů do Řeže a do cíle výletu, který byl na hřišti, kde už na nás čekali rodiče.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.