Vítejte na stránkách turistického oddílu TOM ŘEŽ!

Turisticko-vědecké rozjímání v bike-parku

V pátek 4. 6. 2021 bylo odpoledne a večer v řežském bike-parku veselo. Vědecký kroužek pořádaný při naši základní škole pořádal rozlučku pod širým nebem, a jelikož řada dětí i vedoucích jsou členy našeho turistického oddílu, tak nás napadlo spojit úsilí a připravit dětem nezapomenutelné odpoledne plné her a zajímavých aktivit. Dětem, které ještě turistický oddíl neznají, jsme chtěli ukázat, jak se u nás bavíme a malí vědci zase ukázali, jak to chodí u nich.

Samotný program vydal na celou stránku formátu A4, tak zde představíme jen některé z aktivit, do kterých byly děti zapojeny. Celá akce měla vyvrcholit nočním pozorováním hvězd, které se díky počasí úplně nepovedlo, ale i tak byli všichni spokojení. Jak je známo: „Nejlépe poznáš přítele, když sním prožíváš stejné věci.“ To se nám povedlo hned na začátku akce, kdy všichni přítomní museli odnosit přivezené dřevo na táborák. Ti, co se neznali, se mezi sebou poznali a byli připraveni na prožití společného dobrodružství.

Po oficiálním zahájení v podobě představení činnosti turistického oddílu TOM Řež a náplně vědeckých kroužků uspořádala Jitka pro všechny děti mini Tézetko, při kterém museli děti co nejrychleji proběhnou vyznačenou dráhu, nalézt a zodpovědět všechny schované otázky. Pro zklidnění a vydýchání připravila Anička malý a zábavný vědecký kvíz. Následovala návštěva výběhu poníků manželů Šarochových, kde nám paní Šarochová ukázala, jak se ke koním chovat a co vůbec jejich chov obnáší. Návštěva u poníků na rozpáleném slunci byla velmi vysilující, a tak přišla vhod další aktivita, a to pouštění raket na vodní pohon. Zde si děti vyzkoušely třetí Newtonův zákon (akce a reakce) v praxi. PET lahve naplněné vodou byly vystřelovány pomocí do nich pumpovaného vzduchu. Děti byly mokré a spokojené.

Ty, co nezajímaly rakety, si mohly vyzkoušet základy aerodynamiky v podobě pouštění házedel nebo letadel na gumový pohon. Pro mladé závodníky byla vybudována závodní dráha pro RC modely aut. Na startovní čáře se potkalo osm skvělých závodníků s rozličnými modely terénních i silničních aut. Vítězem na komplikované dráze byl Jakub Studnička, následován Vojtou Grošupem a Maxmiliánem Kocurem.

Po malých autech přišla na řadu ukázka jízdy na motokrosové motorce Kawasaki KX85, kterou nám představil Šimon Zilvar. Šimon se představil bravurní jízdou v terénu a přes překážky. Zájemcům z řad dětí i vedoucích dokonce svou motorku ukázal a kdo chtěl, mohl se na ni také posadit.

To už se chýlil den ke konci a hladová břicha všechny přitáhla k ohni, kde se začaly pod Filipovou mistrovskou rukou linout nezaměnitelné tóny známých i neznámých táborových písní.

S příchodem večera nás čekalo malé povídání o vesmíru, hvězdách a planetách. Za správné odpovědi na kvíz sestavený Danou Korčákovou děti dostaly svítící náramky a bike-park se během několika minut proměnil na palouk bludiček.

U ohně jsme stále čekali na roztažení oblohy, abychom se na ty hvězdy a planety také podívali, když jsme si už o nich tolik řekli, ale nepovedlo se nám to. Naštěstí jsme vymysleli náhradní plán a v půlce srpna zkusíme uspořádat v bike-parku spaní pod širákem spojené s pozorováním hvězd a hlavně kometárního meteorického roje Perseidy. O akci vás budeme včas informovat.

Více fotek na rajčeti.

Zbyněk

.

.

.

Český kras 2021

Opět jsme se dočkali doby, kdy se zase můžeme setkávat. Rychle jsme toho využili a vydali jsme se v neděli 16. května do Českého krasu. Sešli jsme se ráno u lávky v pěkném počtu a vyrazili vlakem do Prahy. Tam jsme přešli na hlavní nádraží a pokračovali vlakem na Beroun. Vystoupili jsme v Srbsku, objevili žlutou turistickou značku a vydali se po ní směr osada Koda.

Cesta byla po nočním dešti poměrně blátivá a občas nám dělalo problém se na ní vůbec udržet, ale zvládli jsme to a odměnou nám byl malebný rybníček s několika domky kolem něj. Zajímavostí je, že tento rybník, napájený vodou z krasového pramene s teplotou 10 °C, nikdy nezamrzá. Dál jsme pokračovali do kopce po modré a vystoupali ke kodské hájence. Všimli jsme si na ní pamětní desky: na konci války tu opilí rudoarmějci zabili mladého hajného, který bránil svou rodinu. Po necelém kilometru jsme odbočili z cesty a došli ke Kodské jeskyni. Jeskyně není moc velká, ale na jejím konci už byla tma, tak jsme ji prozkoumali s baterkou. U vchodu jsme našli ohniště, tak jsme si rozdělali si oheň (moc se nám hodily suché třísky z domova) a opekli jsme si chleba a snědli oběd z domova.

Vrátili jsme se zpátky na rozcestí žluté a vydali se po modré do Tetína. Cesta vedla z počátku ještě do kopce, ale brzy jsme byli nahoře a pak už nás čekala jen rovina. Vyšli jsme z lesa a otevřel se nám krásný výhled na Tetín a okolí. V Tetíně jsme si odpočinuli, snědli svačinu a nakoukli do informačního centra. Pak jsme se šli podívat na zříceninu hradu, který se kdysi vypínal nad Berounkou. Byl odsud nádherný rozhled. Zpátky jsme to vzali pod stráni nad původním hradním příkopem. Za plotem jsme pozdravili čuníka a vyšli jsme u malebného kostelíčka s malým hřbitovem. Tam nás nalákal na prohlídku místní průvodce. Moc poutavě nám vyprávěl o historii tohoto místa a nakonec jsme se podívali i dovnitř kostela.

Pak už jsme se vydali na poslední část cesty na vlakové nádraží do Berouna. Na nádraží jsme si koupili malé občerstvení a paku už nasedli do vlaku směr Praha. Cesta uběhla rychle, v Praze jsme přeběhli na Masarykovo nádraží a v půl šesté jsme se po pěkně stráveném dni opět vrátili do Řeže.

Více fotek na rajčeti.

Jitka

.

.

.

Za tajemstvím Klecanského háje 2020

V sobotu 19. 12. jsme se vypravili na pátrací výlet do Klecan. Ten samý výlet už jsme podnikli v roce 2012, ale protože minulí účastníci už odrostli a jsou z nich skoro dospělí, nic nebránilo tomu, podniknout výlet s mladšími členy znovu. Autobus nás dovezl ke kostelu, kde to všechno začalo. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, každá dostala mapku s částí Klecan a Klecanského háje, kde bylo zakresleno třináct míst označených čísly. U každého takového zajímavého místa, které se na mapě skrývalo pod číslem, byla ukrytá obálka. Kdo ji našel, mohl všem přečíst, o jaké místo se jedná a doplnit i pár důležitých informací. Skupinky soutěžily, která z nich najde více zpráv. V samotných Klecanech jsme se tak mohli seznámit se zámkem, farou, kostelem a také tzv. obchodem U Felixů, kde býval kdysi pivovar a obchod, nyní se však rozpadá.

Potom jsme se propletli několika uličkami a došli jsme na kraj Klecanského háje, kde jsme pokračovali v objevování. Čekala nás Benešovka (palouček s křížkem a lavičkou, kde rozjímal Václav Beneš Třebízský, farář a spisovatel), záhadná pyramida, hájenka a zbořený výletní altánek. Za hájenkou je malinký rybníček a u něj studánka s výbornou vodou, ze které se dřív vařilo klecanské pivo. Tady jsme se nasvačili. Další zastávkou byly okopy – památka na druhou světovou válku, Němci se zde snažili ukrýt vojenská letadla. Potom jsme došli na vyhlídku nad Vltavou. Výhled byl nádherný, dokonce až na Pražský hrad a Petřín. Další cesta vedla kolem místa zvaného U sedmi dubů, prý tu bývalo sedm oběšenců, ale pověst je vymyšlená. Dnes už jsou duby snad jen tři, ale bohužel se nám je nepovedlo najít (jsou mimo cestu). Pak jsme přešli přes starý můstek, který jakoby nikam nevedl. Byl také památkou na kdysi romantické úpravy háje. A pak už jsme sešli z kopečka do Klecánek, cestou jsme se ještě zastavili u další studánky. V Klecánkách bylo poslední hledané místo – klecanský jez a zdymadlo.

Zastavili jsme se na teplý čaj v jednom ze stánků u silnice a chvíli poseděli na zahrádce. Pak už nás čekala jen cesta domů podle Vltavy. Vzali jsme to ještě přes řežskou vyhlídku na skále, naposled se rozhlédli a pak už pospíchali na Červenou Skálu, kam jsme dorazili chvíli po čtvrté. Popřáli jsme si krásné Vánoce a pak už utíkali do teplých domovů…

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jitka

.

.

 

Tézetko 2020

Příspěvek se připravuje…

Tábor TOM Řež – Na Ostrůvku 2020

Přípravy letošního tábora provázely týdny nejistot kvůli koronavirové krizi. Naštěstí všechno dobře dopadlo, na tábor jsme odjeli a v pořádku z něj také přijeli…

Na naše oblíbené tábořiště v Milčicích u Blatné jsme vyrazili v pátek 3. července. Nakládání u ÚJV proběhlo velmi rychle, takže jsme už brzy vyjížděli směr jižní Čechy. Do tábora jsme dorazili po poledni, vyložili autobus a pomalu přesunovali kola, bagáž i sebe na táborovou louku. Odpoledne jsme se zabydlovali a odpočívali. Po svačině nastalo rozdělování do týmů, všichni dostali barevné kšiltovky a pytlíky na peníze (covidy). Navečer došlo ještě na rozdělení do cyklotýmů podle schopností.

Letošní celotáborovka byla jednoduchá – na táboře strávíme celý rok. Co den, to měsíc. A tak jsme začali zvesela – Silvestrem. Takže nás večer čekaly jednohubky, odpočítávání Nového roku a slavnostní přípitek.

Další den jsme už začali naostro – jako první náš čekal leden. Nejprve se vybraní členové týmů oblékli do všeho, co na ně ostatní nabalili, aby jim nebyla zima, a pak museli ve sněžnicích utíkat před krvelačnými vlky. Potom jsme bloudili ve vánici a pomocí radiostanice se snažili dostat zpět do tábora. Odpoledne jsme se byli projet na kole, cílem byla u všech skupin zmrzlina.

Únor se nesl ve znamení masopustu. Nejprve bylo potřeba vyrobit luk a šípy, abychom si mohli ulovit maso a pořádně se před půstem najíst, a pak jsme v lese stopovali zvěř. Na večer k táboráku jsme si připravili masopustní masky a hádali, kdo za co jde.

Březen už byl pomalu cítit jarem, takže jsme vyráběli Morany neboli smrtky, naučili se lidová říkadla a zkusili si je vynášet a rozloučit se tak se zimou. Také jsme oslavili měsíc knihy a pomocí úkolů v hledací soutěži jsme se snažili sepsat a ilustrovat krátkou vymyšlenou povídku.

V úterý jsme celotáborovku hodili za hlavu a vyrazili na celodenní výlet na kolech. Tým jednička jel kolečko přes Horažďovice, Rabí, Nová Ves, Strakonice, dvojka přes Kadovský viklan, Lnáře a Blatnou a nejmladší trojka vyrazila také přes viklan do Chanovic do skanzenu. Počasí nám přálo, všichni pěkně šlapali, tak jsem si výlety krásně užili.

V dubnu jsme slavili Velikonoce. Malovali jsme vajíčka, vyráběli velikonoční dekorace a vymýšleli zbrusu nové koledy. Odpoledne jsme oslavili mezinárodní den kosmonautiky. Každý tým si z PET lahve vyrobil rakety, které pomocí vody a pumpičky létaly až ke hvězdám. Večer jsme pálili čarodějnice.

Květen jsme pojali jako svátek zamilovaných, takže jsme si zahráli hru Láska naslepo a pak nás čekala maturita. Ne ledajaká, byla to maturita smyslů. Se zavřenýma očima jsme ochutnávali, čuchali, naslouchali a hmatali… Odpoledne jsme stavěli májky.

V červnu nás čekal dětský den – několik stanovišť s úkoly: kop na bránu, skok za roh, ementál, plivání třešňové pecky, závod v pytlích a také střílení ze vzduchovky na plechovku a na pouťovou růži. Tu si vystřelil každý! Odpoledne jsme se jeli koupat do lomu v Mačkově a večer každý z táborníku vystavil táboru vysvědčení.

V sobotu, když byly zrovna prázdniny, tedy červenec a srpen, dopoledne pršelo, ale my jsme si poradili. V rámci veletrhu cestovních kanceláří (kdy jsme byli nuceni zrušit venkovní výlety) si každý vybral kurz, který ho zajímal (kurz korálkování a háčkování, výtvarný, hudební kurz, deskové hry, kurz první pomoci a kurz uzlování). Odpoledne se počasí umoudřilo, tak jsme se seznámili s historií a přínosem Cyrila a Metoděje a pak si zahráli hru na barbary. A nakonec nás čekalo divadlo – každý tým si připravil němou scénku o tom, jak naučil barbary kulturnosti a slušnému chování.

V neděli nás čekal další celodenní výlet, pro ty starší byl zároveň prvním dne puťáku. Jednička musela vstávat hodně brzo, teprve svítalo, jeli totiž do Strakonic, kde nasedli na cyklobus, který je odvezl až na Kvildu. Po snídani v místní pekárně pak brázdili šumavské cyklostezky. Dvojka vyjela po snídani, čekaly je poměrně kopcovité cesty Pošumavím. Oba týmy se pak sešly v Sušici ve vodáckém kempu. Trojka nejmenších ujela také pěkný kus cesty. Nejprve jsme se zastavili ve Střelských Hošticích, kde jsme se podívali do muzea Pootaví, v kempu u vody se naobědvali a pak pokračovali podél Otavy do Strakonic na zmrzlinu a pak přes kopečky zpátky do tábora.

V pondělí a úterý byl tábor poloprázdný, ale o to víc si to nejmenší užili. V září jsme hledali v lese poházené odpovědi na všetečné otázky, na které lze narazit i ve škole, soutěžili o zrnko vína a chystali si navzájem bojovku k vinnému sklepu. V říjnu jsme pak stavěli v lese domečky, hledali stopy divoké zvěře a odlévali jejich otisky do sádry. Odpoledne jsem si zajeli na zmrzku do Sedlice.

Mezitím si v pondělí jednička a dvojka užívala splutí Otavy mezi Sušicí a Horažďovicemi, probíhal i trénink na jezech. Svoji vodní cestu pak ukončili v kempu v Horažďovicích, odpoledne věnovali koupání, odpočinku a pak hlavně v testování místního skateparku. Poslední den puťáku je čekala cesta do tábora, vzali to oklikou přes zastávku na zmrzlině… Večer se pak opět všichni sešli Na Ostrůvku a tábor byl tak zase plný.

Další den nám nastal listopad, ochladilo se, tak bylo potřeba udělat zásoby dřeva na zimu a ženy šily teplé rukavice. A protože napadl první sníh, užili jsme si ho v závodech psích spřežení (plyšák na bobech), koulovačce a běhu na speciálních lyžích pro čtyři závodníky. Odpoledne se konala velká akce na záchranu cyklistů opět s pomocí radiostanice. Večer po setmění proběhla dušičková hra, po jednom jsme prošli cestu lesem podle svíček, odměnou nám byla svítící tyčinka a pro starší i trochu toho dušičkového postrašení.

Poslední táborový den nastal prosinec. Dopoledne poprchávalo, ale i tak jsme se vydali na předvánoční pochod kolem tábora s Mikulášem. Odpoledne jsme vyráběli ozdoby a papírové řetězy a ozdobili jimi jednu z tújí. Pak si každý vylosoval jméno spolutáborníka nebo vedoucího, pro kterého vyrobil vánoční dárek. Jako sváteční večeře jsme měli skvělé švédské stoly, na otevření jídelny se tradičně čekala fronta a pak následoval úprk. Večer jsme se sešli u slavnostního táboráku. Nejprve jsme si zazpívali koledu, když jsou ty Vánoce, a pak jsme si rozdali dárečky. Následovalo další obdarovávání, tentokrát za statečnost při dušičkové hře, vyhodnocení úklidu ve stanech, ohodnocení skvělých praktikantů a nakonec všichni dostali gumové medvídky. Zazpívali jsme si také písničky a pověděli si, co se komu na táboře nejvíc líbilo. Po táboráku pak nastala diskotéka, takže se všichni vyřádili a pak už zbývala poslední noc pod stanem…

Páteční ráno už bylo bez deště, takže jsme se po snídani mohli rovnou vrhnout na balení a úklid tábora. Šlo nám to pěkně od ruky, v pohodě jsme stíhali a kolem jedenácté jsme měli tradiční časný oběd – řízky s chlebem. Auto začalo posupně vozit věci na louku, přijel i autobus a i my se pak rozloučili s táborem, nasedli na kola a jeli k silnici. Všechno jsme naložili, zamávali a vyrazili na poslední cestu. Dokonce jsme si i v autobuse zazpívali s kytarou, aby nám cesta rychleji utekla, a po třetí hodině už jsme vjížděli do Řeže, kde na nás u ústavu čekali rodiče. Vyložit autobus bylo dílem okamžiku, takže už jen rozloučit a hurá domů!

Všem se na táboře líbilo a těšíme se zase za rok. Zásluhu na pohodovém průběhu mají všichni vedoucí a praktikanti (Jitka Kroupová, Petr Hezina, Filip Blahuš, Zuzana Vlčková, Zuzka Bartíková, Zbyněk Kocur, Maruška Martinásková, Karel Němec, Jiří Kroupa, Milan Bláha, Martin Mencl, Antonín Bláha, Matěj Kroupa, Ester Vlčková, Adéla Luptáková) a samozřejmě i osazenstvo kuchyně, která opět vařila na jedničku (Katka Studničková, Zdenka Šilhánková, Gábina Bohatová). Velký díky patří Asociaci TOM, která nás podpořila. Velice také děkujeme za sponzorské dary.

Hezký zbytek léta a zase za rok!

Více ve na rajčeti.

Jitka

.

.

.

3. cyklovýlet a vodácký trénink na kanále Veltrusy

Od sobotního rána 20. června 2020 lehce pršelo, tak se nás po obědě dole u ústavu sešlo jen pár odvážných. Stany a náhradní oblečení jsme naložili do dodávky, nasedli na kola a vyrazili po pravém břehu řeky směr Veltrusy. Díky dešti jsme cestou skoro nikoho nepotkali a nemuseli jsme se na úzké cestě vyhýbat žádným cyklistům.

Ve Veltrusech v kempu jsme postavili stany, převlékli se do neoprenů a vyrazili na raft. Opět se ukázala výhoda deštivého počasí: v kempu jsme byli jediní, na kanálu také a mokré neopreny příjemně hřály. Zahřáli jsme se i pohybem, když jsme po splutí kanálu táhli raft po břehu nahoru. A pak spustit raft na vodu a vzhůru do peřejí. Kdo si nedal na břehu pozor, skončil ve vodě. Na kormidle se střídali dospělí, o pohon raftu se starali všichni. Unavení pádlaři se vzbouřili, a aby nemuseli tahat raft po břehu, šli peřeje sjíždět na vestách.

A to byla chvíle, na kterou čekal Petr, společně s jeho sestrou jsme se ujali pádel a on usedl na kormidlo. Sjížděli jsme peřeje hladce, když se rozhodl provést nás válcem. Zalila nás boční vlna a vytáhla nás z lodi, nejdéle vzdoroval kormidelník. Propluli jsme dolů kanálem na vestách a cestou nahoru po břehu vyzvedli raft, který si spokojeně hověl ve vracáku pod válcem.

Mezitím přestalo pršet a přišel čas na večeři – výborné boloňské špagety se sýrem a hlavně na zlatý hřeb večera – obří koupací káď, ve které se celé odpoledne hřála voda, takže už pomalu začínala bublat. Všichni se příjemně ohřáli a nikdo se neuvařil.

Ráno jsme posnídali koláč od hodné maminky, zabalili stany a naložili auto. Od rána bylo krásné počasí, kemp i kanál, ještě včera liduprázdné, se zaplnily vodáky a my nasedli na kola a stejnou cestou vyrazili domů.

Více ve fotogalerii a ještě více na rajčeti.

Jirka

.

.

.